Misantrop: Rakovina na kůži Země - 7.

1. února 2010 v 19:06 | Misantrop |  Rakovina na kůži Země

"Big Brother"? Toto Orwellovo slovo pro vševidoucí oko státu je výrazem celého lidského stáda, ne jen jedné reality show. "Big Brother" je totéž co "Rakovina". Platilo to plně již v "titulním" roce 1984, dnes (v roce 2005) to s rozvojem techniky platí dvojnásob - a bude hůř. Celý svět bude nakonec jedna velká globální "Čína". Přelidnění, státní dohled a kontrola totální, svoboda a samota žádná, ale žaludky naplněné a hlavy prázdné, takže všichni budou "spokojení" a "šťastní". Všichni žijeme v jedné velké globalizované čínské vile. Zažívat to na vlastní kůži a ještě se na to koukat v televizi, "bavit se" tím, kterak banda blbů předvádí v plné nahotě vzorce lidského sociálního chování? Pěkně děkuji za nic! A "VyVolení"? Já bych navrhoval jinou reality show: "VYHLAZENÍ"! Na to bych se díval rád.

Vyhlazení!

Přírodopisné filmy jsou také takovou "reality show". Ale zatímco na zvířata je radost pohledět, člověk v záběru skryté kamery budí jen děs a opovržení. Kdyby se měly dokumenty ze života lidí natáčet stejně nepokrytým a surovým způsobem, jako se točí filmy ze života zvířat, nebylo by možné takovýto typ pořadu ani odvysílat, protože co by divák uzřel, bylo by jen pro otrlé oči pornografických sadomasochistů, a cenzura by takovou hrůzu ostatně ani nepovolila. Zakazují se i daleko přívětivější a umírněnější náhledy na lidskou realitu. Namátkou zmiňme např. hysterii, jaká se strhla kolem Pasoliniho filmu Saló aneb 120 dnů Sodomy. Zděšeni na nejvyšší míru bychom byli, i kdybychom jen hypoteticky srovnali satelitní snímky povrchu Země z pravěku s těmi dnešními. Mimozemšťan, neznalý pozemských poměrů, by si nejspíš pomyslel, co za zhoubnou nemoc se to tady šíří. A měl by bohužel pravdu.

Reality show nepotřebují komentáře. Jsou výmluvné až hanba, neboť lidé lidi moc dobře znají - móc dobře! - a nepotřebují žádný zasvěcený výklad, který by jim ozřejmil, co vidí. Pro ně je to jako dívat se do zrcadla. Pokud by už museli sáhnout do nádobíčka interpretace, pouhá pravda by se z toho kukaččího vejce nevyklubala. Byla by to jen neochmýřená lež, která by doširoka rozevřeným červeným zobáčkem žadonila o potravu. A lidé by se mohli strhat, aby holátko-lež nezaniklo na úbytě!

Přírodopisné filmy však popisný komentář potřebují. Zde je alespoň částečná lež nutná. Jednak by lidé nepochopili viděné, protože to samozřejmě neznají - neboť přírodní svět je jim přirozeně cizí - a za druhé je jim nutno určité přírodní jevy a určité projevy chování zvířat jaksi dovysvětlit, připodobnit jim je k jejich lidskému obrazu, polidštit je, předsunout jim před jejich zaslepené, tupozraké oči odpovídající navyklou čočku, aby jim "špatně" nerozuměli. Já za svou osobu bych tedy žádný komentář nepotřeboval, spíš naopak: někdy jsou ta průvodní slova takového rázu, jako kdyby vypadla odněkud z 50. let - jenže předminulého století! Nebo jako by se Darwinovy objevy propadly o sto, dvě stě let nazpátek do karteziánského pojetí přírody jako bezduchého stroje. Tudíž je tento naroubovaný hybrid plný "boje o přežití", "nevědomých instinktů" a "vědeckých záhad".

"Boj o přežití"! To je spíš tzv. "akční" termín pro zvýšení atraktivity, než terminus technicus toho, co se skutečně v přírodě děje. Kdyby se takto popisovalo chování a život lidí, mysleli bychom si asi, že jde o silvestrovské vydání, nebo že se musel někdo asi notně zbláznit. "Boj o přežití"? Touto militaristickou hantýrkou se nicméně kdysi skutečně mluvilo, i pokud šlo o lidské bytosti! Opravdu! Dnes už by to znělo směšně, tak jako to mně zní směšně, mluví-li se takto o nelidských bytostech, ale kdysi bylo sousloví "boj o přežití" skutečně všedním výrazem, nad nímž se nikdo nepozastavoval. Dokladem toho je např. moje stará protektorátní učebnice němčiny, kde se muž nevrací domů z práce po celodenní dřině, alébrž po celodenním "boji o živobytí"! Ano přesně tak! A kdo nevěří, ať si vzpomene na doby nedávno minulé, kdy neprobíhala na polích sklizeň obilí, nýbrž "boj o zrno", což neznamenalo, že by někdo po někom střílel kvůli pár zrnkům žita, jak by se dalo usuzovat podle toho zavádějícího výrazu "boj", nýbrž pouze to, že se přetáhla přes korbu nákladního vozu plachta, aby se zrní nesypalo ven. V takové trivialitě spočíval tedy ten velkohubý, dramaticky znějící název "boj"!

"Boj o přežití"? Ale prosím vás, vždyť je to směšné: Někdo před sto lety napíše nějakou blbost do učebnic, a všichni to pak bezmyšlenkovitě opakují jako skalní ozvěna. Ale i ten rozezvučený kámen dokáže po čase umlknout nebo pozměnit nesmyslné halekání typu "Jak se máš, Rakousko?" na smysluplnou odpověď "-ouzko, -ouzko...". Jen u lidí to trvá věky, než se opraví omyly. Učebnice dějepisu se přepisují bezmála každých deset let, s každou změnou režimu nebo s každou změnou společenského ovzduší, na což jsou lidé kabrňáci, to jim jde, na to jsou vynalézaví až hrůza, ale učebnice přírodopisu, tj. nauky, která je stále živá, stále otevřená, stále nedokončená, stále skýtající a odhalující nová a nová tajemství, ta ustrnula v konzervačním nálevu jako zrůdné dvouhlavé embryo.

"Dobré" a "špatné" vlastnosti zvířat jsou v přírodopisných filmech blbě připodobňovány k lidským, jako by to "lidské" bylo nějakým měřítkem "dobroty" či "zla". Použije-li náhodou, z nezbytí, nějaký tvor nástroj v podobě větvičky či kamene, je to málem vědecká revoluce, a hned je ten tvor "podobný lidem" a "inteligentní", jako kdyby nebyl inteligentní i bez toho užití nástroje. (Pravda je ostatně úplně někde jinde: ne v inteligenci, nýbrž ve schopnostech. Nástroje používá nejvíc takový tvor, který je nejneschopnější obejít se bez této pochybné dovednosti. Používání nástrojů je výrazem jisté nedostatečnosti toho kterého živočicha, nikoli důkazem jeho inteligence. Že je někdo sdostatek inteligentní totiž velmi zhruba dokazuje již tím holým faktem, že je vůbec naživu! Pak by byla ovšem inteligentní celá živoucí příroda, a ne jen jeden hloupý, leč o to víc namyšlený, lysý blbeček, který si nárokuje inteligenci jen pro sebe!)

Pak tu máme ovšem stále ty samé staré nesmysly o údajném "potravním řetězci", jako kdyby opravdu někde v přírodě existoval nějaký ocelově neporušitelný lineární systém výživy, který by předem vylučoval jakoukoli možnost, že dravec se sám může kdykoliv stát kořistí a že malá ryba nemůže nikdy sežrat velkou. Nesmysly, samé nesmysly!

Stále to zdůrazňování věčného boje zvířat za přežití - přesně podle rčení "podle sebe soudím tebe" - jako kdyby si zvířata nikdy nehrála, nikdy neodpočívala, nikdy nežila v míru a nikdy nezažila pocity štěstí. Takovýto realističtější pohled na život zvířat by snad "pán tvorstva" nestrávil. Neboť jen on je na špici a jen on má tudíž právo na štěstí! Skutečnost je však mnohdy právě opačná, neb je to člověk, kdo je v přírodě nejnešťastnější a kdo musí stále bojovat o holé přežití!

Stále to zdůrazňování "nutnosti" zvířat trávit většinu času krmením: v opozici ke komu? Ke "šťastnému kulturnímu" člověku? To snad ne! A co mají asi tak ta zvířata celý den dělat? Vyhledávat zbytečné konflikty? Vršit ze svého trusu hromádky až do nebes? Stavět pyramidy? Ničit svoje životní prostředí? Najít si "pořádnou práci"? To by to dopadlo, kdyby byl každý takový hlupák jako člověk! Že se zrovna on vyvyšuje právě z této pozice! Zavřete člověka do supermarketu plného jídla - a uvidíte, že se i on bude většinu času zabývat ožďubováním a ochutnáváním té přehršle rozmanitých pochoutek! Pro zvířata je příroda právě takovým prostřeným stolem - na truc a k závisti člověku, který je tak nepodařený, že si svou potravu musí pracně vydobývat. Když je v létě venku plno lesních plodů, také strávím hodně času krmením - a není to kvůli nějaké mé podřadnosti, či nekulturnosti, natož kvůli nutnosti: je to prostě dobré a rozkošnické.

Tlupa mladých nadržených samic honí pohledného samce - a hned je to "přírodovědná záhada"; zvířata si hrají a dovádějí jen tak pro radost, ale "vědecký duch" žasne: "Jak si vysvětlit toto chování, jaký účel mu přisoudit?" Stáda zvířat chodí na jistotu na míle daleko za čerstvou pastvou a neomylně dorazí k napajedlu, a ten vědecký tvor, jenž nadobro ztratil kontakt s přírodou, se nemůže vynadivit: "Jak to dělají? Jak to dokáží?" Záhady, samé záhady! Ale kdyby se mohli tito nevědomí všeználci zeptat těch zvířat, a kdyby jim ona mohla odpovědět, stejně by nevěděla, jak takovou samozřejmou věc vysvětlit tupému patvoru, jménem člověk. Bylo by to jako vysvětlovat barvoslepému, jak to děláme, že poznáme a odlišujeme jednotlivé barvy. Jednou bude člověk už natolik odtržený od přirozeného světa, že se bude podivovat zvířatům, jak je možné, že od sebe rozeznají den a noc, aniž by se podívala na digitální hodinky. Však již dnes se mnozí lidé raději kouknou na počasí do zpráv, než by jednoduše otevřeli okno a vyhlédli ven.

Descartovo nelehko smazatelné dědictví, jež se drží lidského nazírání na přírodu jako klíště - a stejně tak mu pije i krev - je i onen nesmysl o tom, že jen člověk si uvědomuje sám sebe a přemýšlí o sobě; že jen člověk má vědomí. Když pak tímto zřejmým nesmyslem oblbnutý přírodozpytec vidí např. slona, jenž ohmatává za podivného ticha kosti svého zemřelého soukmenovce a když ještě ke všemu - ó hrůzo hrůz! - vidí toho slona, kterak se mu řinou slzy z očí, pak je celý vědecký svět zmaten, řka: "Skoro to vypadá, jako bychom měli před sebou tvora, jenž si možná uvědomuje sám sebe, svoji smrtelnost a asi pociťuje i cosi jako žal." - Jaké "skoro", jaké "možná", jaké "asi", jaké "cosi jako"! Co jsou to za nesmysly! Takto podivovat se může jen naprostý blbec nebo velmi velký pokrytecký lhář. Celé je to nesmysl. Možná že právě člověk nemá nic z toho, co tak rád upírá ostatní přírodě, jinak by tak nemluvil! Kdyby žádná dýchající bytost (v sanskrtu "prání") nebyla vybavena vědomím, nikdy by neožila z tzv. "mrtvé" hmoty (ale i ona žije!); nikdy by se nic nenaučila, nenajedla by se, neunikala by smrti, nevytvořila by si žádnou z těch víceméně složitých soustav reflexů a pudů, jimž karteziánství a ještě i moderní neodarwinismus nepřisuzují vědomí. Ach ano: klíč je v tom slově "nepřisuzují"; neboť člověk chce zůstat soudcem, aby mohl soudit jiné "prání" a vyvyšovat se nad ně svými odsudky. Přepište si konečně učebnice, blbečci! Takhle to není, vy lžete!

Tzv. "reality show" nezobrazuje skutečnou realitu, je to zase jen představení, jen hra na realitu. Muselo by nám být ukázáno všechno z reálného života lidí, přesně jako při filmování zvířat. Muselo by nám být vyjeveno v celé nahotě a do nejmenších detailů, jak lidé serou, chčijou, mrdají, rodí, jak se mezi sebou zabíjejí atd. Zkrátka všechno to, co dělají normálně, když si myslí, že je nikdo nevidí. To by byla pravá reality show. Ale jak říkám: zatímco u zvířat se jedná o romantický, poetický, estetický, harmonický a uklidňující snímek, u lidí by šlo o děsuplný horor, jemuž by se vzpíraly naše vnitřnosti, jakož i veškerý náš biofilní soucit. Takové přímé estetické srovnání života zvířat a lidí by bylo více než nežádoucí. To by lidská Rakovina nikdy nepřipustila. Nikdy nesmí vyjít najevo, že počínat si a žít jako divoké zvíře je lepší a vkusnější než plácat se životem jako ubohý člověk. Lidé nikdy nemohou připustit nezkrášlený pohled na sebe sama, zbavený všech líčidel, iluzí a obvazů. Neboť pak by se poznalo, že člověk není v žádném případě, jakkoli a čímkoli, nadřazen zvířatům, nýbrž že je hluboko pod nimi; že lidé jsou choroba, dočasný nádor na kůži Země.

Přírodopisné filmy popravdě také nezobrazují přesnou realitu. Jsou tam mnohdy umně naaranžované scény, které by se nikdy normálně nestaly, nebo aspoň ne v tak rychlém "akčním" sledu. Viděl jsem nebohou myšku, zakoupenou kdesi ve zverimexu, kterak ji vhodili do vody přímo před chřtán vodního hada. Režisérské "akční" sestřihy jsou plné napětí, vzrušení a bojových scén, stěsnaných do třicetiminutových dokumentů, které nesmějí nudit. A tak se i tam skutečnost trochu poupraví pro krvelačné oko divákovo. Ve skutečnosti se v přírodě dlouho nic neděje. Na rozdíl od filmu musíme dlouho trpělivě čekat než se kdesi mihne nějaký tvor, a namísto "věčného boje" zná příroda naopak dlouhé chvíle klidu a míru. To je ovšem pro tak neklidného tvora, jakým je člověk, příliš velká nuda. On potřebuje válečný vzruch, loveckou kratochvíli, tragické momenty, krev. Potřebuje si údajnou brutalitou přírody ospravedlnit brutalitu svou.

Rakovina je nebývale soudržná, protože je nadmíru rujná. I každé jiné zvířecí stádo je nejsoudržnější v době říje a páření. Rakovina je však nepřirozeně nadržená celý rok. Kdyby tomu bylo jinak, nebylo by tak snadné udržovat tuto tak pěkně soudržnou masu lidské nákazy pohromadě. Sex, hulení ptáků a roztahování nohou je pevným základem lidského společenství. Jen kvůli úchylnému lidskému páření a mrdání a rozmrdávání se po světě existují bály, zábavy, koncerty, shromáždění, společenské akce, veškerá družnost, politika, móda, handl a lopota. Jinak by se vše rozpadlo v prach a chaos misantropické anarchie. Jak jinak si vysvětlit tu rozumem a citem nepochopitelnou a prakticky nemožnou chronickou "zamilovanost" člověka do člověka, nehledě na pohlaví a věk? Nic než svého druhu priapismus. Zase nic než nemoc. Žádný jiný tvor netrpí tak stálým zduřením svých "ženidel", jako člověk. Zamiluje-li se kanárek jednou za rok, mohou se ti pitomci potrhat smíchy nad tou přirozenou věcí, jako kdyby šlo o nějakou povedenou ironii či o jakousi karikaturu člověka a jeho "nejlidštějšího citu", jako kdyby měli jen oni patent na zamilovanost. To spíš lidé jsou směšní s tím svým lásky třeštěním. Když mají takovouto bouřlivou říji psi a kočky, tak se vykastrují a basta fidli s povidly; ani nemusí příliš vyvádět a už jdou na sterilizaci. Potom jsou tzv. "klidnější" a "přítulnější". Kdyby se mělo takto přistupovat i k člověku, museli by to mít každý druhý a každá prvá "vybrakovaný" nejen v hlavě, jako doposud, ale i "dole v necudných partiích" pánevní oblasti. Bastet, egyptská bohyně smyslnosti, která měla kočičí hlavu, by se asi od lidí odvrátila a opustila by svůj chrám v Búbastisu, kdyby viděla, jak diskriminačně se zachází s jejími družkami, zatímco člověku, jenž propadá stonásobně většímu milostnému běsnění, je dovoleno téměř vše a ještě mnohem víc. Na to se můžete spolehnout. Jenže oni ti všichni zvířecí bohové lidstvo neopustili - lidstvo je vyhnalo a samo si zpupně keclo prdelí na trůn! To je ta tragédie!

A přitom pokrytecky tu a tam jakoby "mýtí" pornografii jako něco dětem škodlivého, co se jim nesmí dostat na oči, aby jim to proboha snad neublížilo. Nikdy jsem neslyšel nějaké dítě si stěžovat, že by mu pohled na sex zkazil život. Zdrojem dětských potíží a frustrací bývá spíše neustále tak vychvalovaná škola nebo ústavy sociální péče, kam milé dítko starostlivé úřednice zavřou, protože jeho rodiče je nenahlásili, neudali úřadům nebo mu zvolili špatné jméno, nekoupili televizor, cokoliv! Nebo jsou to vposledku sami rodiče, kteří nejvíc trápí a traumatizují své děti, pohlavně je zneužívají (střízlivé odhady hovoří o tom, že každé desáté dítě je pohlavně zneužito rodiči!) a až v padesáti případech za rok je dokonce i zabijí!

"Co naše děti, co děti!" Zajímalo by mě, na co by se vymlouvali, nemít ty svoje posraný dětičky! Čím by omlouvali ty jejich věčné zločiny a neřádstva, páchané jednou ve jménu jakýchsi imaginárních "dětí", podruhé jménem jakéhosi imaginárního "Boha"? Přitom "dětem" a bohům je to jedno! Jen lidem ne! A proto se pořád dovolávají nějaké vyšší instance. Vědí moc dobře, že sami jsou příliš bezvýznamní, aby mohli něco pro sebe žádat a diktovat světu svou vůli! Jak je to všechno směšné a marnivé! Přitom dětí nebo bohů se dovolávají i ti, kteří žádné děti nemají a kolikrát nemají dokonce ani žádného boha! To je jako křivá přísaha! Jako kdyby někdo přísahal na smrt svého dávno zemřelého dědečka.

Děti a porno: Stále to zpuchřelé monoteistické strašidlo "zlého" sexu v protikladu k "dobré" lásce. Zvířata a animisté obojí neoddělují, obě věci patří přirozeně k sobě, jako duše a tělo. Když se páří dva sloni, shromáždí se kolem nich celé stádo, včetně mláďat, a zvědavě je okukují. Je to podobné tanci novomanželů, přirozená věc! A není známo nic o tom, že by to mělo negativní dopad na psychický vývoj slůňat. Učebnice lásky, slavná Kámásútra, mohla vzniknout jen v polyteistickém prostředí, kde člověka nevyvyšují nad přírodu. Ale náš mravní člověk se zkrátka musí odlišovat za každou cenu. On se odlišuje - ale jen svou hnusotou, ničím dobrým! Konečné znechucení člověkem. Nabaženost Rakovinou. To je to, co si přeji vidět.

Peníze pro mne plní jen úlohu výkupného. A ještě k tomu špatně. Je jich totiž vždycky málo. A stejně patří Rakovině. Peníze jsou jen zprostředkovatel směny. Narvat je bestii do chřtánu, aby dala na chvíli pokoj...! Rakovina má ale stále hlad. Ukořistí si pro sebe různými poplatky téměř všechnu tvou odměnu a tobě ponechá jen tolik, abys mohl dál žít, pracovat pro ni a cítit se v tomto otrockém vztahu "šťastně". Nechá ti jen tolik, abys nebyl nikdy svobodný a neměl na nic pořádného čas, protože jinak by odumřela. Je marné se o cokoli snažit. Čím víc vyděláš, tím víc ti Rakovina sebere. Je to naprosto zoufalá bezvýchodná situace, která má jen dvě řešení: úplnou zkázu lidské Rakoviny, nebo sebevraždu.

Sebevražda se mi vždycky líbila. Je to důstojný a čestný odchod. Udělat to dřív než se dostaví bolest, nemoc a nemohoucnost. Nedopustit Klímův "vyhazov ze života jako z hospody". Nemohli jsme si vybrat okolnosti našeho narození, a tak aspoň zemřít máme možnost podle svého. Už ve dvaceti jsem si sliboval, že až mi bude třicet, opiju se a skočím po hlavě do kanálu. Dnes je mi čtyřicet a jsem tu pořád. Nejsem zrovna hrdý na to, že jsem nedodržel své předsevzetí. Snad je to tím, že žiji stále jakoby "na hraně", stále s břitvou pod krkem, ve stavu permanentní sebevraždy, stále na útěku, stále na odchodu s provazem do lesa. A pořád mi do toho plánu něco leze. Pořád v boji s větrnými mlýny; s lidskými mlýny, které melou rychle a nejistě, kdežto moje pomalu a jistě; zadrhnout se ten rakovinový mechanismus může a musí kdykoliv; jako kdybych na něco takového čekal. Jako kdybych ten slavný lidský pád už viděl a tušil a předjímal. Jako kdyby mě Příroda nechávala naživu jen proto, aby mě jednoho dne mohla překvapit velkým genocidálním dárkem na usmířenou. Jaké děkovné obřady ve smyslu TeDeumNaturalis by byly dost dobré? Nevím, jak dlouho vydržím ještě čekat, dá-li se ovšem to, co dělám vůbec nazvat "trpělivým čekáním". Nu, při dobré vůli snad ano. Řekl jsem přece, že mou jedinou nadějí je pád lidstva... Každý den se probouzím s tím, že možná lidstvo přes noc vymřelo. To je jediná moje šance. Poslední šance odsouzence na smrt. Takový jsem Já nenapravitelný bláznivý snílek. Optimistický pesimista.

Největší hrdinové naší pesimistické doby nejsou zachránci lidských životů, ale sebevrazi. Neboť nic už nemá smysl. Zabít se - k tomu je zapotřebí mít nejvíc odvahy. "Hrdinství" zachránců a ochranitelů lidských životů bledne v porovnání s heroismem sebevrahů. Smysl v tomto zničeném, Rakovinou prolezlém světě, má jen zachránit pár zvířátek, pár stromů, zahlušit pár lidí - a pak natruc Rakovině porušit další lidský zákon: spáchat rituální sebevraždu! Jedině to má ještě dnes nějaký smysl. Co však nemá smysl určitě, je páchání těch nejtěžších protipřírodních zločinů v podobě záchrany lidí. Medaile za statečnost in memoriam by se správně měla udělovat sebevrahům. Jedině taková statečnost má smysl. Jenže to by ta ocenění nesměla propůjčovat Rakovina.

I prašivý pes se má dnes lépe než řadový pracující člověk. Žít jako člověk nemá smysl. Ani žít životem nelidského zvířete nemá smysl, pokud je ten život determinován Rakovinou. Delfíni a tzv. "velryby" se raději nechávají vlnami vyšplouchnout na pláž, kde se dobrovolně udusí, vzpírajíce se pasivně pokusům o záchranu, když už mají po krk toho nepřestajného špinění moří a věčného pronásledování lidskou Rakovinou. Jednou to budu muset udělat také tak nějak podobně. Žít v tropech natrvalo jako zvíře se mi nepodařilo, a tak se tam jednou možná vrátím alespoň zemřít jako Paul Gauguin na Tahiti. Tady zmrzat nebudu. E hele mai ana au. Já přijdu.

Tahiti

Olga Hepnarová
Sv. Olga sice tvrdila, že odejít dobrovolně z tohoto světa jako bezejmenný sebevrah, to že by jim, té Rakovině, prošlo moc lacino, ale Já myslím, že nechat se od nich zničit jako ona, to také není ono. Sebevražda je jako sex. Když už se to má stát, tak ať je to s někým nebo rukou někoho, koho mám rád. Tedy i zemřít buď vlastní rukou nebo rukou přírody. Lidem nenechat nic, žádný podíl z mých činů, nenechat je participovat na mém životě ani na mé smrti; neponechat jim ani mé statky, ani mé tělo a trouchnivějící kosti, nic, zhola nic! Ať najdou jen můj hrob či mohylu, na jejímž kameni bude vytesán tento nápis z Timona Athénského:

ZDE LEŽÍ UBOŽÁK, CO MU UBOHOU DUŠI VZALI.
VŠAK JMÉNO NEZVÍTE: MOR VÁM, VY PODLÍ POZŮSTALÍ!
JÁ, MISANTROP, LEŽÍM TU, JENŽ NAŽIVU TY ŽIVÉ NEMĚL RÁD.
KDYŽ TUDY JDEŠ, KLEJ, JAK JEN CHCEŠ, NESMÍŠ TU ALE POSTÁVAT!


Jednou to skutečně budu muset asi udělat: spálit po sobě všechny mosty, rodné listy, všechny průkazy a doklady - a nadobro zmizet neznámo kam. Našinec se musí občas vzbouřit, aspoň jednou v životě, byť by to bylo i naposled!

Na to bude vždycky dost času. Vláda Rakoviny musí jednoho dne skončit. Však dobře víme, jak končívají ty jejich slavné neskonalosti. "Boží království věčné" nikdy ještě ani nezačalo. "Věčné město" Řím málem srovnali se zemí Vandalové. Říš rakouská, "jež nepomine", trvala po rakousko-uherském vyrovnání padesát let. "Tisíciletá" třetí říše padla za dvanáct let. "Věčné časy se Sovětským svazem" trvaly čtyři desetiletí. OSN je na prd a Evropská Unie se ještě ani pořádně neustavila a už krokem klopýtavým spěje ke svému neúprosnému zániku. Tzv. "vláda" člověka na Zemi je také jen otázkou času. "Vláda" v uvozovkách, protože člověk na této Zemi nikdy nevládl a vládnout nebude. On se tu jen nekontrolovaně rozšířil, toť vše; je to jen dočasné chorobné zamoření planety, které časem pomine, jako každá jiná nemoc. To nemá nic společného s "vládnutím". Neboť všemu živému i neživému na tomto světě vládne Příroda, ta o všem nakonec rozhoduje, ne člověk. Takže myšlenky na sebevraždu je možno ještě stále donekonečna odsouvat. Ještě se můžeme nadít lepších časů. A myslím, že jako nepřítel lidstva par excellence mám větší cenu živý než mrtvý - i když by nakrásně smrt byla vysvobozením. Mám tu však ještě nějaké nevyřízené účty. Pomsta bude sladká. Na to se vyplatí ještě chvilku počkat.

Vyhubit Rakovinu brutálním fyzickým zásahem není pro jedno dítě přírody snadná věc. Ale nepodceňoval bych sílu uhrančivé sugesce a čarného zaklínání, jež se díky mně šíří éterem. A je přece známa krajní příchylnost člověka ke zlu, přičemž jeho sugestibilita stoupá s jeho debilitou. Někdy se mi zdá, jako kdyby se již projevovala má kouzelná moc. Jindy naopak jako kdybych hrách na stěnu házel.

Vyhubit Rakovinu není snadné. Člověk to zná: Sám se pokouší po staletí vyhubit mnohé nevinné druhy zvířat, jako je např. triumvirát myší, krys a potkanů anebo z velkých šelem vlk, rys, medvěd. Představme si nyní, že by se lidé, nedej bože, množili stejně rychle jako ty roztomilé myšky, jež loví každý predátor, který na ně stačí. Úděsná představa! Jenže člověk má tu výhodu, že ho nikdo a nic tak dalece, jako ty chudáky myši, nehoní a nekosí. A to je chyba. Jeho výhoda = naše nevýhoda. Zanechte nadějí, vy všichni, kdož trpíte pod nelítostnou knutou lidské Rakoviny! Neboť Rakovina nemůže jinak; teprve až bude Země liduprázdná, až půda překryje hanebné lidské ruiny, až se nebe pročistí od smogu a až budeme moci zase pít čistou vodu ze zurčivých potůčků, teprve pak se opět navrátíme k našim osamělým toulkám svobodným světem, jako tomu bylo před dávnými a dávnými časy.

Malé, velmi plodné živočichy ani sám Velký Tyranočlověk nevyhubí. U velkých, málo plodných savců, to má snadnější. Člověk je ale také poměrně velké "zvíře" a také nic moc plodný, coby jednotlivec! Všimněme si však jeho tendence ke gigantismu. Každá nová generace je o hlavu větší než předchozí. Půjde-li to takhle dál, stanou se z lidí obrovská tupá ničivá monstra. Jako dinosauři. A víme, jak to s nimi dopadlo! V tom snad spočívá naše naděje: že také na člověka jednou přijde řada; že i on se jednoho krásného dne ocitne na prahu vyhubení.

další část >>>

<<< předešlá část

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm