Misantrop: Rakovina na kůži Země - 8.

1. února 2010 v 19:13 | Misantrop |  Rakovina na kůži Země

V dřívějších a slavnějších dobách, kdy se žilo víc podle přírody než podle člověka, a když vlk nebo medvěd uloupil člověku ovci, bylo to pokládáno za požehnání, za důkaz přízně Jarovíta, pohanského to boha plodnosti a úrody, slunce a války a ochranitele lesní zvěře, který si takto vybírá svou obětinu. Značilo to dobrý rok. Dnešní tak přemoudřelá a přitom tak pitomá doba, se svými vědami a "převratnými" objevy, musí než dát těm pohanským časům za pravdu. Tehdejší "primitivní" lidé, se všemi svými "nevědeckými" pověrami a mýty, žili nevědomky ekologičtěji, zdravěji a svobodněji, než dnešní zprasená generace pyšných nabobů, i se všemi svými ministerstvy a úřady; zkurvená generace moderních lidí, která nikdy nezažije pořádný les, kde se dá zabloudit, a která se nikdy nesetká s divokým a třebas i nebezpečným zvířetem; zdegenerovaná generace, která se nikdy nezuje z bot a neprojde se bosky volnou krajinou, aby na vlastní kůži pocítila dávné pouto se Zemí, protože co kdyby šlápla na trn nebo na střep pivní flašky, že?; dlouhá řada zmrdaných generací našich otců a dědů, kteří nikdy nepoznali, co je to svoboda, a tak ani svým nezdárným potomkům nemohli předat žádné poselství svobody, ani nic jiného hodnotného, leda tak jen pochybené dědictví ničení a nehynoucí odkaz zkázy. Jejich synové a dcery proto nevědí, co to je žít svobodně; nevědí o co přicházejí, po čem mají bezhlavě toužit a za co všemi prostředky bojovat. Volnost divokého zvířete nikdy nepoznají. Nač tedy vlastně žít?

Dnešní bezbožná doba vítá své zvířecí bohy leda tak kulovnicí. Ale tu stříbrnou kulku by si měli lidé ulít raději sami pro sebe. Ten zahrocený dřevěný kolík by se lépe vyjímal zatlučen v lidském zčernalém srdci. Na česnekovém věnci by se měli lidé radši oběsit. Jedině toto by byla účinná ochrana před nečistými silami zla. Jistě, zabíjení a smrt jsou možná nutné prostředky v řádu přírody (zvláště o tom není pochyb, pokud postihují člověka), ale zvířata zabíjejí z hladu, kdežto člověk z nenávisti a z pomsty. Přes všechnu zdánlivou krutost šelem je tu však postižitelná jistá kiplingovská sounáležitost všech tvorů pod heslem "Jsme jedné krve, ty i já", která člověku chybí, ale kterou on nepostrádá a nehledá. Jak by také mohl, on přece není z naší krve! Nezabíjí z hladu, nejde a nevystopuje kořist svým čichem, neuloví kořist holýma rukama, nezakusuje ji svými zuby a nepožírá její syrové maso jako ostatní zvířata. Ne, člověk není nikdy na lovu, když zabíjí. On je vždy v odvetné akci, ve válce, v totální nacisticko-humanistické vyhlazovací válce proti všemu živoucímu. Je to stále ten starý známý vymítač se škapulířem na krku. Je více mstitelem, nežli lovcem. Maso svých obětí nepožírá z hladu, vždyť nasytit se může dosti a lépe z nekrvavých darů země. Ne, u člověka je požití masa zvířete jen jednoznačným aktem ponížení a ovládnutí svého odvěkého nepřítele. A tak se nemylme v posuzování toho, ke komu jdeme, když v záři ohňových slavností první, co uvidíme, je opékaná a porcovaná mrtvola nějakého nebožáka, staženého z kůže. Třeba to bylo malé kůzlátko, které ještě před chvílí volalo mámu. Slyšeli jste někdy, jak křičí ztracené kůzle? Je to jako když pláče dítě. To dnešní vykořeněný člověk nezná. Neb on opile oslavuje vítězství nad přírodou a tančí v prachu jako ten nejposlednější, kosti ohryzávající kanibal, jehož srdce se ničím neobměkčí.

V dobách lovců a sběračů bylo zabíjení zvířat možná nevyhnutelnou nutností, ale na rozdíl ode dneška byl to téměř náboženský úkon, při němž lovec prosil zabité zvíře o odpuštění jako svého bratra. Modlil se k zvířeti v děkovné modlitbičce jako se dnes někteří lidé modlí před jídlem k jakémusi Bohu nebeskému. To bylo v předzemědělských dobách. S nástupem zemědělství se stalo zabíjení zvířat zbytečnou, krutou, sprostou vraždou. Vraždou, která je horší než kanibalismus.

Když se lev nažere, nemusejí mít stáda strach a mohou se klidně pást opodál. Nadlouho zavládne mír nad touto žírnou krajinou. Ale objeví-li se někde člověk, je rázem po idyle a po míru. Všechno živé prchá v hrůze z jeho dosahu. Hned se totiž začne s nenasytným vybíjením, které nemá konce. Hned se stavějí zvířecí koncentráky a jatky, kam slunce nechodí a kde sražená krev proudí kanálky. Hned vyrůstají zvrácené továrny na smrt, proti nimž byly nacistické vyhlazovací tábory pouhou mateřskou školkou. A až budou dějiny zase jednou soudit v nějakém "norimberském procesu" tyto sadistické vrahy v károvaných halenách, budou se opět vymlouvat, že to byla jejich "práce" a že nedělali nic špatného, neboť taková byla doba i všeobecná poptávka. A jejich zákazníci a spoluviníci budou znovu předstírat, že neměli tušení, co se děje u nich na dvorku a za humny a že nevěděli, co nebo koho to vlastně schlamstli a čí krev to chlemstali svými chřtány žíznivými.

Prvotní modlitby směřovaly k přírodě. Lidé prosili v první řadě své ochranné bůžky o rosu, o zelené býlí, o listí na stromech, o šťastný návrat ptáků ze zimovišť. Věděli, že i oni budou mít z těchto věcí užitek. Teprve až nakonec si troufli zmínit, jen tak mimochodem, aby to nebylo pokládáno za rouhání, také sebe a své nanicovaté, v řádu přírody nepotřebné, ba škodlivé existence. Pohané osévali a sklízeli svá políčka nazí, v bláhové, leč půvabné pověře, že bez oděvu se tak budou víc podobat zvířatům, jejichž život pod ochranou přírody by si také pro sebe rádi vyprosili. Lidé žili a umírali z dopuštění přírody, ne z dopuštění nějakého nepředstavitelného jediného antropomorfního Boha; a už vůbec ne z dopuštění lidí nebo jejich institucí, jako to vidíme dnes v této zvrácené, ke zničení hodné a odsouzené době! Věc došla dokonce tak daleko, že je to málem sama Příroda, kdo potřebuje podporu a pomoc, ne-li rovnou resuscitaci, a to prosím opět od lidí! - Cože? Kam mě to vede má dedukce? Do jakého blátivého údolí se stěnami příliš kluzkými, než aby se člověk vydrápal ven? Světový škrtič a dusitel, světová Rakovina si osobuje nárok na maškarní kostým lékaře, který má léčit svou oběť!

Ze škrtiče se nikdy nestane léčitel. Žádný tvor nikdy nezmění svou přirozenost, i kdyby mohl a chtěl. Natož pak člověk - jediná bytost v přírodě, která není nadána žádnou duší, žádnou vůlí ani vědomím. On je jen změtí kazisvětských instinktů a lží. Proto mu nevěřme, když se dušuje, že by byl schopen uzdravovat z choroby, již sám seslal na tento svět. Byl by sám proti sobě. Ne, je to jinak: Země se uzdraví sama, tak jako vždycky. Jen se musí nejprve zbavit toho lidského nádoru, který nosí.

Od myšlenky, že existuje jen jeden univerzální Bůh, není daleko k posvátnému přesvědčení, že na Zemi a v nebi je místo jen pro vyznavače tohoto jednoho názoru a všechno ostatní "nesjednocené" a "zmatené" je potřeba vymýtit. Nakonec bude jen logickým vyústěním nezvratná víra v to, že celá Země má patřit jen těm, kdo jsou této "logiky" schopni a všechno divošské, pohanské, nevěřící, zvířecké musí zmizet - a potom nastane ráj. Pokud se to již neděje - a my víme, že ano - všechno spěje k tomuto hrůznému konci. Víme přece, jak je Rakovina hrůzostrašně "logická", jak sama sebe chytá za slovo, jak na všem hledá nelogické paradoxy a nedotáhlé nekonsekvence, "nehodící se škrtněte", jak z každého nahodilého dojmu a pocitu hned skládá nedobytný filozofický systém bez trhlin a škvír, kde nevyraší jediný zelený lišejník. Zdálky to jejich rozumování dokonce vypadá jako myšlení, ale je to jenom zdání; není to skutečné myšlení, myšlení bez vstupních dat, bez návodů a odporučení, myšlení bez myšlenek, nerozumný rozum, který tvoří stále něco nového, co už tu zároveň bylo a co tu zároveň je. Říká se mezi lidmi "chytrému napověz", ale kdo je ještě chytřejší, žádnou nápovědu nepotřebuje. A kdo by byl ze všech nejchytřejší (umíte si byť i jen představit takovou bytost?), zacpával by si uši a už by jen křičel: "Držte huby! Držte už konečně ty svoje nevymáchaný huby!"

Takto samostatně myslet člověk prostě nedokáže. Nic naplat. Přiznat lidstvu, této světové nákaze, schopnost myšlení, to by znamenalo přiznat chorobě status normálnosti, oprávněnosti, vyššího poslání. Nic takového lidstvu nenáleží. Choroba jen předstírá myšlení, které obratem ruky upírá těm, jež hodlá pohltit a otrávit, aby si dodala zdání historické nevyhnutelnosti své rozpínavosti a nadřazenosti. Lidské tzv. "myšlení" je jen podvod. Jak někomu ztrpčit život svou marnou snahou dostat všechno pod svou kontrolu, na to jsou pašáci, na to jsou chytří a vynalézaví až hrůza. Ale usnadnit sami sobě život, naučit se žít z mála ve svobodě a neničit svět, tak daleko už jejich inteligence nesahá, v tom jsou úplní debilové. Oni nemyslí, jen hledají důvody pro svoji existenci. Důvody, které dodnes nenacházejí. I balvan, odtržený od skály a řítící se svahem dolů, má větší rozum, než "myslící" člověk! Ano, již je zřetelné, jaký cynický behemot se tu valí světem! Země lidí - až tam to došlo!

Naštěstí žijeme na planetě, která je zalita z větší části oceány. A tam lidé nemohou. To je jediná spása. Tedy oni se tam samozřejmě dostanou také - na víceméně malých loďkách, v porovnání s obrovskou plochou moří - ale do více než tříkilometrových hloubek se jejich drancující sítě nedostanou vůbec. Tam žijí ještě šťastní tvorové.

Na hřbitově zakopal Já sedmé úplňkové noci dvé mých olověných destiček. Na jedné z nich je vyryt nápis: "ΚΑΤΑΔΕΩ: Spoutávám, pohřbívám a ničím všechny z lidí!"; druhá pak magická destička nese tento příkaz: "ΕΠΙΤΙΘΕΜΗ: Ukládám člověku, aby čtvrtého dne sestoupil do Hádu!" Vy nehodní! Slyšte a vyslyšte má zaklínání! Potěšte srdce mé slovem i činem. Vyhyňte! Buďte poslušni mé vůle! Ukažte mi vaše nejzazší pohrdání člověkem a únavu z člověka, vaše zděšení z člověka! Liduprázdnou Zemi chci zřít! Rodnou hroudu zbavenou lidí. Planetou osvobozenou od lidské Rakoviny chci kráčet. Vyhyňte již přece! Děj se vůle má! Osamocen chci jednou ležet na umrlčím loži. Neboť nejen můj život, vy byste mi zkazili i moje umírání!

Tedy, lidé zůstávají v každé době tím nejubožejším tvorem v přírodě, takže si musejí vypomáhat mnohými podvody a zločiny, je to prostě v nich, pohané nebo humanisté, judaisté, křesťané, muslimové a jak se všichni ti cvoci, fanatici víry a bradatí hadrníci jmenují, všechno jedna pakáž, všechno jedna a tatáž Rakovina, která se tak jako tak nakonec začne projevovat po svém odporném způsobu, ale co se děje dnes, za dnešních dnů, to už je vážně vrchol! Doufejme, že vrchol! Neboť to by znamenalo jediné: že teď už to s nimi půjde rychle z kopce.

I lidstvo má své denní doby. Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale i tato Rakovina, kdysi dřímající a v současnosti chronicky nevyspalá, prožila své svěží období ranní zasněnosti. V časech snění byli lidé ve svých jeskyních duchovnější, niternější a umělečtější, než kdy potom. Pravěké jeskynní malby zvířat, hliněné figurky a neumělé otisky dlaní mají větší duchovní rozměr a vyšší výpovědní hodnotu, než jakákoli pozdější díla slavných umělců baroka či renesance. Ve srovnání s pravěkem byla renesanční resp. barokní vyumělkovanost jen bláznivou arteterapií šílenců, posedlých biblickými motivy; terapií, která bohužel nikoho nevyléčila z jeho nadpozemských bludů, ale ještě více je v nich naopak utvrdila. A dnešní postmoderní mazanice a literární výplody grafomanů jsou oproti paleolitické kultuře pouhým nočním třeštěním opilců na hlučné diskotéce. Už není žádné vysoké umění, je jen bezduchá zábava pro bandu dyslektických kreténů. Žádná vznešená kultura, jen přízemní byznys nebo rádoby hlubokomyslné žvásty beze smyslu. Žádná skeptická věda - jen další lež, jen další klamavá reklama na Rakovinu.

Správná věda musí sdělovat i nepříjemné nálezy. Padni komu padni. Musí jít s pravdou ven za každou cenu, i kdyby ta pravda měla zabíjet. Jenže to je právě ono: Člověk, jako biologický druh, přežívá jen díky nekonečnému sebeklamu a náhlé vystavení nepřipraveného člověka skutečné pravdě bez příkras by ho zcela jistě zabilo. Proto ty těžké šibeniční tresty pro každého, kdo kdy hlásal pravdu! Neboť společenská nebezpečnost jejich činů je na úrovni hrdelních zločinů; nejen úkladný vrah, ale i hlasatel pravdy za sebou zanechávají hromady lidských mrtvol.

Takoví "vědci", jako je např. věřící (!) astrofyzik a popularizátor vědy Jiří Grygar, nebo apologeta mediokrity a génius průměrnosti v jedné osobě, neuropatolog František Koukolík, lékař, který tvrdí, že umělci mají defektní mozek, takoví "vědci" jsou přesným prototypem nepoctivého a lživého lživědce. Na vlastní uši jsem slyšel Grygara vyznávat se z jeho "kréda věřícího vědce", které spočívá v přesvědčení, že kdyby věda objevila něco, co by ohrozilo morálku, bylo by její morální povinností tuto skutečnost zatajit! Koukolík by zase pro blaho lidstva nejraději asi všem nepřizpůsobivým jedincům vyoperoval čelní mozkový lalok, když ho tak slyším úlisně kněžsky humanizovat! Copak neví, co řekl Bohumil Hrabal? Že "bez trhliny v mozku nelze žít"?

Nejsměšnější na celé věci je to, že Grygar se svým spolkem Sisyfos na jedné straně bojuje proti tzv. "pavědám", jako je třeba astrologie, ale sám není a nehodlá být o mnoho poctivější než jiní mystici a eskamotéři s fakty. Podvodník mýtí podvodníka. Nic víc. Nevěřím nikomu a ničemu lidskému, zvlášť ne, pokud je za tím humbukem nějaká jejich nutnost, nemoc, resentiment, znouzectnost, přání-otcem-myšlenkismus, nějaké to podle-sebe-soudím-tebe,nějaké jejich žluklé máslo na hlavě, kostlivec ve skříni, nějaké to jejich "protože to by jinak nešlo, to by byla anarchie". Takový přístup k vědění přímo nesnáším! To Já mám jiné krédo: "Pravdu za každých okolností, i kdyby se měl zbortit svět! Přirozenost až po nejzazší mez, i kdyby mělo lidstvo vyhynout!" FIAT VERITAS, PEREAT MUNDUS, PEREAT HOMINES!

Některé intelektuální výkony vědců lépe ilustrují spíše než jejich zájem o poznání pravdy jejich "mravní zpustlost" (nebo jak nazvat jejich hlavní charakterovou vlastnost) a tzv. "inteligenci" celého lidského rodu, při níž i ten nejchytřejší člověk je pořád ještě na úrovni debila. Jak jinak si vysvětlit nepochopitelný mozkový zkrat, jenž zřejmě postihl naše přední akademiky (což by tedy neměla být žádná "béčka"!), kteří jako příčinu katastrofálního stavu našich lesů sice zcela správně označují tzv. "holoseče" a nesprávnou druhovou skladbu vysazovaných dřevin, tedy ony nechvalně známé sešikované smrkové monokultury, oboje metody vášnivě obhajované našimi lesními "hospodáři", kteří tento vandalismus, tento lesní pych, dokonce jezdí vyučovat do zahraničí (např. do Číny), ale kromě těchto léta zažraných a ničivých "pracovních postupů" zmiňují naši akademičtí rozumbradové jako příčinu špatného stavu lesů také škodlivý okus zvěří a navrhují snížit počty údajně "přemnožené" srnčí a jelení zvěře o 70-80%! - Tak právě tato zpustlost, právě tato otrlost vůči zjevné skutečnosti, právě tato nízká a podlá lež, jejíhož pravého účelu se našinec nedobere, neboť našinci je cizí tento druh "uvažování", právě tato mravní bezcharakternost je to, co mám na mysli! Celé mi to až nápadně připomíná postavy šílených vědátorů z hollywoodských trháků, kteří chtějí zničit či ovládnout svět - popřípadě obojí najednou. Šílený vědec je sice otřepané klišé, ale pravdivé; odpozorované ze života. Věda si ráda bere do huby slovo "rozum", ale tohle není nic jiného než babské pověry a náboženské tmářství. Věda je ostatně také jistý druh náboženství, neboť i ona má svá obětní zvířata! Bez obětin, bez laboratorních zvířat by nic neudělali, jak tvrdí. I doktor Mengele byl oproti nim ještě "hodný strýček se spoustou čokolády po kapsách"! Jak se může někdo pyšnit rozumem, když si nechá od myslivců nakukat tak sprostou lež a ještě k tomu vydává tuto nehoráznost za výsledek svého bádání! Neboť za vší tou záměrnou prolhaností vidíme až příliš zřetelně její původce!

Myslivci a jim podobní lesníci mají také svá obětní zvířata. Není to tak dlouho, co nám s vážnou tváří tvrdili, že za úbytkem bažantů a koroptví stojí nikoli jejich odstřel, jakož i chemikálie používané v zemědělství, nýbrž prý "přemnožení" draví ptáci. Takže jistou dlouhou dobu (a nejspíš i dnes) stříleli po všem, co mělo zahnutý zobák; náhodně nalezená hnízda nemilosrdně ničili, neodrostlá ptáčata, jež se nemohla ještě sama spasit útěkem na svých dosud slabých křídlech, doslova zašlapali odsouzeníhodně do země nebo je dokonce přibíjeli rezavými hřeby na kmeny stromů! Ukřižovaní jako Ježíš! Přesto se nezvedla nikde žádná chátra uctívačů. Zvířecí božstva tady totiž neuctíváme. Což je možná chyba. Určitě. Takovéto bezpříkladné brutality je na celém světě schopna jen stvůra, jménem "člověk"; v tom právě spočívá jeho výjimečnost, ne v rozumu, a už vůbec ne v citu, jak sám sebe stále obelhává, aby mohl s tak odpornou povahou vůbec klidně žít. Dnes jsou takovými obětními zvířaty pro změnu srny a jeleni, nebo nejznámější obětní živočich dneška, na nějž se všechno svede - kůrovec. Že si vždycky vzpomenou na zvířata, když se něco zlého stane! Vypukne nějaká nemoc, která usmrtí pár neduživých lidí - vybijí hned kvůli tomu v bezhlavé panice miliardy nevinných zvířat! Zase hoří hranice s čarodějnicemi - jako v dobách moru a náboženského blouznění! Nic se nezměnilo: tehdy se hlupáci a lháři zaklínali křížem, dnes se ohánějí mikroskopem či laptopem. Vybíjení velryb japonským válečným námořnictvem se provádí dokonce i v rozporu s platnými mezinárodními úmluvami! A také pod pokryteckým pláštíkem posvátné lži: "pro vědecké účely"! Kácení stromů v národním parku Šumava je také v rozporu se zákonem. Ale i tam si vynašli posvátnou výmluvu: za všechno může maličký brouček kůrovec!

V létě vídám dost často tyto vpravdě obětní brouky; lidé říkají, že kdekoli se objeví, zničí celý les (a proto jej radši zničí dřív sami?). Vidím mnoho kůrovců v lese, ale les přesto zničený není. Avšak vidím-li v lese mnoho lidí, je zaručeno, že tam ten les dlouho nebude. Co nám vlastně chtějí sdělit těmi svými posvátnými výmluvami a těmi svými posvátnými zvířecími obětinami? Že bez člověka a jeho ničivých zásahů by si příroda neporadila? To snad ne! Je to jinak: Příroda si musí nejprve poradit s člověkem - a to tak, že se ho zbaví!

V dřívějších a lepších dobách byl alespoň na vymetení nečistot z města používán tzv. farmakon (obětní člověk-lék), který byl prý při Thargeliích podle jedné verze voděn ulicemi, týrán a nakonec ukamenován, spálen a rozptýlen. Podle jiného podání se stával oním farmakonem tulák nebo zločinec živený na účet státní kasy, kterého Řekové za zvuku fléten rituálně sešlehali větvemi a nakonec vyhnali. (Jistě z těch dob nevíme nic, poněvadž křesťané později téměř všechny záznamy buď zničili, nebo je zfalšovali; brali jen co potřebovali: i do starověkých chrámů a jiných monumentálních staveb, jejichž ruiny dodnes obdivujeme, si chodili jako do kamenolomu! Je skoro zázrak, že se dochovalo vůbec něco z těch časů!) Ach ano: thargelický farmakon: to byla alespoň zástupná obětina ze správného "zvířete", které si plně zaslouží být obětováno; ale jak k tomu přijdou zvířata, jež za nic nemohou? Říkám vám: obětujte raději člověka, když už musíte někoho obětovat, nebo psa - od starověku považovaného za démonické zvíře - třeba to pomůže. Co "třeba" - určitě! Dušička človíčka se jistě upokojí pohledem na nejzazší krutost páchanou na něm samém. Přimlouvám se za znovuzavedení Thargelií - svátku odvahy se smát a vysmát člověku! Ale jak tak znám lidi, stejně by si vybrali za oběť znovu někoho nesprávného: třeba mne! Já se přece také pořád toulám, ještě postaru, to jest pěšky, až si už skoro začínám připadat nenormálně; však jsem již mnohokrát slyšel od řadových občanů názor ten, že po lesích se potulují různí "devianti". Vím moc dobře, že tím "deviantem" mají na mysli mne. Nevybrali by si nikdy za farmakona žádného svého rozšafného, bodrého, žoviálního souseda, který je se všemi zadobře, s každým se zná, který každého již zdaleka pozdravuje a který, když nejsou jeho sousedé doma a nikdo se nedívá, krade jim potajmu ze zahrad jablka. Nikdy si nevyberou jako zástupnou oběť někoho z jejich řad, třebaže jedině právě takový řadový člověk by si to zasloužil nejvíc.

Obětní zvíře však představuje pouhý symbol. Tak tomu bylo vždy, jak v temné minulosti, tak i v dnešním věku rozumu a informací. Obětní zvíře není nic jiného než zástupný symbol toho opovážlivého tvora, jenž v převlečení za všeználkovského velekněze pozvedá svou posvátnou dýku. Lidé proto obětují zvířata, aby sami nemuseli zemřít! Někdy je proto svátečně vyšňoří, než je odvedou k oltáři, oblečou jim šat a ověší je pestrobarevnými girlandami, aby se co nejvíc podobali lidem. Myslejí si při svém mdlém rozumu, že příroda se spokojí a obměkčí s těmito krvavými dary; že příroda ani Misantrop neprokoukne tento zhůvěřilý podvrh a že pád a smrt člověka budou ještě na okamžik odloženy. Avšak znám v přírodě jenom jedno zvíře, které je přemnožené a jehož počty by měly být zredukovány minimálně o těch výše zmíněných 70-80%. Jistě již tušíte, přátelé moji: je to člověk! Jen bych se opakoval, kdybych řekl, že žádný jiný tvor nenadělá v přírodě více škod a v lese větší paseku a totální holožír, než právě člověk. Ale aby také sám člověk tuto nanejvýš pravdivou zprávu bez ustání vytruboval do světa a volal stejně vehementně po nápravě, o tom si můžeme nechat leda tak zdát; to bychom po něm chtěli nemožné. Ale přitom jedině toto by byla ta správná věda! Jinak je to jen další hlásná trouba parchantismu-humanismu. Nejsou-li schopni přiznat si nelítostnou pravdu a nést její kruté důsledky, tak ať jsou raději zticha a nešíří již po tak dost lidmi zničené Zemi další posvátné lži!

Podívejme se, jak ve jménu humanismu naložili např. s tak slibně se vyvíjejícím tzv. "sociálním darwinismem": označili jej lživě za příčinu kapitalistického vykořisťování, dokonce i za jednu z příčin dvou světových válek, jako kdyby před nimi ani po nich žádné další otroctví ani války nebyly; jako kdyby v posledku války nebyly potřeba; jako kdyby nikdy neválčili Židé - nejzbožnější to národ vyvolených (a proto do vily s nimi!); jako kdyby nikdy neválčili naši "dobří křesťané", kteří mají na svědomí mnohé vyvražděné národy a vyhubená zvířata; jako kdyby se kdy mohli vůbec obejít bez válek, neboť to říká každý, že nechce válku, ale válčí všichni dál, dokonce i naši postmoderní přejemnělí, zženštilí, přesocializovaní, změkčilí teplí bratři demokrati! Ti svého nepřítele konejší, ustupují mu, omlouvají se mu, snaží se s ním vyjednávat až do konce - ale válce se stejně nevyhnou. Člověk válčí úplně přirozeně, tak jako dýchá. I když z nějakého důvodu válčit nemůže nebo nechce (je-li např. zbabělý, líný, slabý), válčí jinak: bojuje za mír, za víru, za něčí práva, za svobodu, za budoucnost dětí apod. - ale válčení se nikdy nevzdá. Na zkreslující armádní propagandu má takový bojovný pacifista jedinou odpověď: stejně zkreslenou a stejně podujatou kontra-propagandu. Avšak válčí a lžou všichni. Lži, všude samé lži, jež jsou tak okaté, že jen úplný myopický blbec by nedohlédl na jejich průhledné dno. Ale to jsou všichni lidé; nikdo nemá tak poctivý zájem na pravdě, nikdo nemá tak dlouhodobý zrak, aby přehlédl posvátnou lží zarostlý záhonek a chtěl jej vyplet od všeho lidského. Byli by sami proti sobě. Odsunuli tudíž sociální darwinismus na smetiště dějin, neboť prý člověk se řídí jinými zákony než ostatní zvířata. To je sice zčásti pravda, ale bohužel: je to také zdroj všeho neštěstí, že člověk odmítá přírodní zákony a nežije podle nich. Ale jak říkám: byli by sami proti sobě. Jako kdyby i tímto nebyli sami sobě nejhorším nepřítelem!

Obviňují však neškodnou zvěř, místo sebe - a to mě sere! Kdyby naši velectění akademici ráčili někdy zvednout své otlačené prdele ze svých scholastických škamen a kateder a vydali se do odlehlých neobydlených končin, kde opuštěné louky a pole začínají ponenáhlu zarůstat náletovými semenáčky spontánně se obnovujícího pralesa, poznali by sami, i bez mysliveckých našeptávačů zla, že zvěř svým okusem nemůže nikdy toto dokonalé dílo přírody zničit. To dokáže jen člověk.

Srny ani jeleni se ostatně takovými tuhými dřevnatými výhonky mladých stromků neživí, jak se nám snaží někdo velmi prolhaný a vlivný namluvit. Srnky si raději pochutnávají na pěkné svěží zelené travičce - co těm je po ničení lesa! Jakožto nadšený pozorovatel přírody vím velmi dobře, že ani v zimě srnky neokusují žádné stromy, nýbrž jen sbírají ze sněhu drobné napadané suché lístky, listeny stromových plodů nebo semínek, anebo jehličí, často se též prohrabávají sněhem k loňské trávě pod ním.

Jestli někdo okusuje kůru stromů, tak jsou to jedině zajíci v zimě, a to ještě jen z nouze nejvyšší; ale tato čtveračivá, zajímavá a tajemná zvířata, dříve hojná, ještě dříve dokonce posvátná a dnes již lidužel také na pokraji vyhynutí, nejsou prostě jako jelen či srnec tak atraktivní trofejní kořist, a proto nikomu jakoby "nevadí". Ale co - i kdyby! Ani takovou chudou stravu by jim nedopřáli? Či záviděli žlutou zlou závistí? Jen si to zkuste! Živit se takto celou dlouhou zimu! Já to zkoušel, není to žádný med. Dobírali si mě za to a smáli se mi smíchem hlupáků. A ta nádherná a neškodná lesní zvířata na té chudičké pastvě spokojeně vyžijí. To mi vnuká spíše adekvátní afekty obdivu a úcty než opačné lidské afekty nepřátelství a pomluv. Nejraději bych se k nim přidal. Komu tím škodí? Kdyby takhle skromně dovedli žít lidé: to by byla výhra!

Celé je to výmysl bouchalů. Ostatně, kdyby byly srny takovým škůdcem, proč by je myslivci přikrmovali v krmelcích? Jestli ne proto, aby měli po kom střílet, tak pro co tedy? Šelmy, jež by se živily touto údajně "přemnoženou" zvěří a jež by udržovaly jejich početní stavy v rovnováze, ty také odmítají reintrodukovat do naší krajiny. Ty jim také vadí. Proč? Protože lidé sami si chtějí podržet kontrolu, sami chtějí mít monopol na zabíjení; tady je každá konkurence nevítaná, dokonce i tehdy (a to vždy), když to lidé dělají špatně, zbytečně a ve velkém. S lidmi se nikdy neobnoví dřívější harmonie světa. Bez lidí téměř okamžitě. Není to divné? Říkám vám jedno: člověk musí být zničen!


pokračuj další částí

zpět na předešlou část

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm