J. J. Rousseau: Rozpravy - 4. - Rozprava o politické ekonomii (výpisky)

11. února 2010 v 0:01 | Misantrop |  Četba

ROZPRAVA

O POLITICKÉ

EKONOMII


Nechť mi nikdo neodporuje poukazem na athénskou demokracii, neboť Athény nebyly ve skutečnosti vůbec demokracií, nýbrž aristokracií, a to tuze tyranskou; spravovali je a vládli v nich učenci a řečníci. Velmi často se však utvoří tajná frakce, skryté společenství, které dovede v zájmu jednotlivců zbavit shromáždění přirozeného sklonu k správnému rozhodování.

Je tomu už tak, že právě nejzkaženější lidé se vždy dovedou vetřít přehnanými projevy do důvěry veřejnosti.

Bylo by vůbec velkou bláhovostí doufat, že ti, kdo jsou ve skutečnosti pány, dají přednost jinému zájmu než svému vlastnímu. Bylo by tedy vhodné rozdělit veřejnou ekonomii na lidovou a tyranskou. Zásady tyranské ekonomie jsou obšírně popsány v archívech dějin a v satirách Macchiavelliho. Zásady lidové ekonomie nacházíme pouze ve spisech filozofů.



I

I když to vše omlouváme jakýmikoli sofismaty, je jisté, že přestávám být svoboden, je-li možno přinutit mou vůli, a že přestávám být pánem svého majetku, může-li z něho kdokoli brát.



II

Je prý správné, zahyne-li jeden za všechny. Řekne-li se však, že vládě má být dovoleno obětovat jednoho nevinného člověka pro blaho mnoha lidí, považuji tuto zásadu za jednu z nejzlořečenějších, kterou si kdy tyranie vymyslela, za jednu z nejnebezpečnějších, kterou kdy možno připustit.






III

Je ovšem možné domnívat se, že lid se dá udržet ve větší závislosti, když se mu jednou rukou dává, co se mu druhou rukou bere; takovou politiku prováděl Josef vůči Egypťanům. Avšak toto prázdné sofisma má pro stát následky o to zhoubnější, že peníze se nikdy nevracejí k těm, z jejichž rukou vyšly, a že při takovýchto zásadách se obohacují jen ničemové, kteří kořistí z užitečných lidí.[1]

Hlavní a nejnebezpečnější příčinou vzrůstu státních potřeb jsou dobyvatelské choutky vládců. I kdyby nás tomu neučily dějiny, sám rozum by stačil, aby ukázal, že čím více se stát zvětšuje, tím více rostou a stávají se obtížnějšími jeho výdaje. Je totiž nutné, aby všechny provincie přispívaly svým dílem na výlohy společné správy a aby kromě toho každá z nich vydávala na svou vlastní správu stejně, jako kdyby byla nezávislá. Dodejme k tomu, že všechno, co se vytvoří na jednom místě, se spotřebovává na jiném...[2]

Ten, kdo má desetkrát více majetku, má platit také desetkrát více na daních. Kdo nemá nic jiného než věci naprosto nezbytné, ten nemá platit vůbec nic.[3]

Ministrovi, který by šel na zasedání rady pěšky, protože pro naléhavé potřeby státu prodal své kočáry, by se lid klaněl.[4]

Ten, kdo je připravován o plody své práce, vydělává na tom, nedělá-li nic.



pokračuj další částí


Odkaz:

Poznámky:

[1] Viz soudobý sociální stát. (pozn. Misantropova)

[2] Krásný předobraz Evropské Unie se to povedl Rousseauovi, není-liž pravda? (pozn. Misantropa)

[3] Já jsem nezaměstnaný a bez příjmu, a přesto nejsem osvobozen od placení výpalného. Takovouto "daňovou" politiku neprovádí ani mafie. (pozn. Misantropa)

[4] Spíš by se mu náš bodrý, leč slaboduchý lid smál a významně by si při tom ťukal na čelo. Hezká ukázka Rousseauovy politické a koneckonců i filosofické naivity, jíž se občas dopouští. (pozn. Misantropa)



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm