Misantrop: Zápisník živého muže - 2.

4. února 2010 v 18:41 | Misantrop |  Zápisník živého muže
První den jako vždy skoro celý prospím. Ptáčci mi k tomu zpívají tu nejlíbeznější symfonii, jaká existuje. Cítím se jako v ráji. Večer nezapomínám na procházku, i když jedna přeháňka střídá druhou, mně to nevadí. Přeháňky to jsou bouřkové a střídají se tak rychle se slunečním svitem, že jsem měl v jednom okamžiku nevšední možnost pozorovat nejen jednu nádherně klenutou a barevnou duhu, nýbrž rovnou dvě vedle sebe! Dvě duhy zároveň, to jsem ještě asi neviděl.
Řepkové lány žlutě kvetou a omamně voní. Přičichávám k jejich zdánlivě obyčejným květům a nemohu se nabažit té rozkošné vůně. Provoňují celý přilehlý les.
Z jiných rostlin mě tentokrát zaujal rožec rolní, protože se mi líbí, ale pojmenovat jsem jej nedovedl. Doma v počítači jsem si jej zakrátko našel. Tu je, krasavec:
rožec

Nebo nádherně žlutě kvetoucí mochna nátržník, jediná mochna se čtyřčetnými okvětními lístky vykrojenými do tvaru srdce. Nádhera.
mochna nátržník

Na lukách zde hýří barvy až oči přecházejí. Hlavně vynikají nad jiné krásné modré pomněnky.
pomněnky

Je to prostě krása až oči přecházejí.
Hada jsem žádného ani na prosluněných stráních nikde nepotkal. Zvláštní. Vloni co jich bylo - a letos? Asi se tu příliš nevyskytují. Tím lépe pro mne.
Srnců také oproti minulému mému víkendovému pobytu ubylo. Mám takový dojem, že tu po nich někdo střílel, protože jsou zalezlí jako Já v hustých mlázích a už nejsou vidět všude volně po lese jako za prvé mé návštěvy. Přede mnou se určitě nemusejí tolik skrývat. Když jsem šel pro vodu, jednoho srnečka jsem potkal a ten přede mnou vůbec neutíkal; jen mě zdálky pozoroval a Já jeho. Radši jsem se proto ani nezastavoval, protože tím bych jej jistě polekal. Ale když viděl, že si jdu klidně dál svou cestou, zůstal i on naprosto klidný. Tak to má být v řádu přírody.
V lesním koupališti byly zase ty dvě kachny - kačer ve svatebním šatě a kačenka - a když jsem se blížil k tomuto improvizovanému napajedlu, pouze opatrnicky vylezly z vody na protější břeh, který není od mého nijak daleko.
kachny

Druhý den jsem tam šel znovu pro vodu, ale kachny jsem neviděl. Chtěl jsem proto koupališťátko obejít, ale kachny najednou vylétly z vysoké trávy na břehu, kde byly ukryty a kam jsem se k nim blížil, a uletěly nad stromy kamsi pryč.
Připomněly mi párek křepelek, jež jsem vyplašil hned v polích za městem. Ulétly přede mnou za remízek a posadily se na dráty elektrického vedení jako by to byli nějací holubi.
Ze živočichů mě nejvíc zaujal motýl otakárek ovocný. Jeho, myslím, také vidím živého asi poprvé. Byl na louce jenom jeden. Nemohl jsem uvěřit tomu, co vidím, ale byl to on; znám jej z obrázků.
otakárek ovocný

Viděl jsem datla, viděl jsem sršně.
Počasí se moc nepovedlo, neboť začalo pršet hned jakmile jsem vešel do lesa - přitom celý pracovní týden bylo hezky -, ale to nevadí, hlavně že mám volno a jsem v krásném prostředí bez lidí, bez hluku, bez smradu a bez ustavičného štěkání uřvané Čubky tam kdesi daleko v tom nenáviděném baráku. Hezky se udělalo až v sobotu, v poslední den víkendu. Takové deštivé vlhké počasí bylo rájem pro slimáky; hodně jich oblézalo můj stan a jeden velký, černý se dokonce dostal, neznámo jak, i dovnitř stanu. Asi jsem ho přinesl na batohu nebo na oblečení, nedostal-li se dovnitř nějakou skulinkou po loňských "myšičkách".
Měl jsem strach, jestli mi za pět pracovních dní mé nepřítomnosti nebudou stan prokousávat také nějaké místní "myšičky", ale naštěstí se ukázalo k mému ulehčení, že tato obava byla lichá. Takže bez obav mohu stan nechat na místě a znovu se do něj vrátit. Lidáci tu také žádné podezřelé stopy nezanechali. Cítím se zde bezpečně. Pouze na přístupové cestě jsem při sobotním návratu do města potkal tři různé cyklisty, jinak nikoho. Pakáž jedna rozlezlá. Tohle tu dřív nebývalo. Také klíšťata jsem nestačil vybírat z kůže; svědí mě z nich celé tělo.
Dočetl jsem Kulhavého ďábla. Výborná knížka.
Koně jsem viděl jednoho. Nejdřív jsem zaslechl ržání, když jsem seděl na posedu, a pak jsem uviděl i samotného původce toho nezaměnitelného zvuku; nezjevil se však pochopitelně sám, jak už je holt smutnou pravdou na tomto světě, nýbrž v pěším doprovodu lidáka v červené čepičce. Kůň to byl ovšem nádherný, dokonalá rasa štíhlého protáhlého těla a ušlechtilého vzhledu.
Měsíc (skoro úplňkový) jsem zahlédl jenom párkrát, když na pár chvil zdánlivě "vyplul" zpoza mračen. Byl to však pohled úžasný.
Poslední den jsem jedl už jen samé dětské piškoty a byl jsem po nich úplně přejedený. Fuj. To se také nedá jíst furt.
Prozkoumal jsem také druhý dětský tábor v jiném údolí; jsou tu tedy dva. Až tu budou o letních prázdninách parchanti a jestli budou běhat po lese a řvát, tak asi brzo pomažu jinam; ale zatím je tu božský klid.
Odnesl jsem dokonce dvě pohozené plastikové flašky do města do kontejneru, protože denně kolem nich procházím a už jsem se na ně nemohl dívat. Kdybych je neuklidil Já, hyzdily by přírodu ještě dalších tisíc let. Jedna flaška byla neotevřená a dosud plná natlakovaného sifonu, etiketu však už zřejmě dávno smyl déšť i čas. Nechápu, že ji nějaký dobytek dopravil až sem a tady ji beze všeho pohodil. Takovou pakáž bych střílel na místě.
Našel jsem také vytracenou müsli tyčinku. Ležela na cestě dobrých čtrnáct dní a také mě rozčilovalo kolem ní denně chodit. Až jsem se naštval, zvedl ji, rozdělal, přičichl k ní, jestli není zkažená, načež jsem zjistil, že není - a snědl jsem ji. Byla dobrá. Ale těch dvaadvacet korun, které stála, bych za ni nedal.
Tu pakáž lidskou bych sem vůbec nepouštěl. Akorát tady dělají nepořádek, nic jiného, žádný užitek z nich není, naopak. Držel bych je pěkně zkrátka v kleci, kam patří i s jejich čoklama.
Na zpáteční cestě mě minuli dohromady tři cyklisti. Na očích to má tmavé brýle a prosviští přírodou ani si ji neprohlédne. Co z toho může kdo mít? I za pomalé chůze našinci leccos zajímavého ujde, natož z úzkého sedla, když musí dávat pozor na cestu a dívat se skrz černé brýle hlavně před sebe. Nevidí nic, nepochopí nic, nic se nenaučí, k ničemu nezíská vztah. Kdyby ta kola neměli, nikdo z těch současných degénů by sem jakživ pěšky nedošel a byl by tady od lidáků svatý pokoj.
Blíže se k sedmé hodině večerní k lágru, na západním obzoru se kupí černá mračna, jimiž probleskují ohnivé atributy bouře.

pondělí, 19. května 42
Prší bez ustání už druhý den.
Navštívil jsem knihovnu. Šel jsem tam v lijavci a narychlo, když jsem si uvědomil, že už se naplnil termín odevzdání minulé výpůjčky, a šel jsem tudíž naprosto nepřipraven; vůbec jsem nevěděl, co si půjčím tentokrát. Dlouho jsem hledal po regálech a nic vhodného mi nepadlo do oka. Všechno mi připadalo nudné. Nakonec jsem si vybral útlou knížečku, kterou jsem kdysi vlastnil, leč nerozumně prodal: Ecce Homo od Nietzscheho. Toto je ovšem reprint z roku 2001 původního vydání z roku 1929. To původní vydání jsem právě kdysi měl a pak zbrkle prodal. Tento reprint má oproti originálu totálně zmršenou obálku. Jsou na ní jakési hnusné barevné omalovánky, "mailart" zvané, naprosto se nehodící k Nietzschemu, naprosto nesouvisející, naprosto blbé. Lituji, že jsem tu knížku kdysi tak zbrkle prodal za pár šupů. Tahle vypadá přímo hrozně. Ti moderní degéni zase něco zkurvili!
V noci jsem si vytisknul mé vlastní výpisky z Thoreauova Waldenu v malém kapesním formátu a barevně, bez chyb, s vodoznakem javorového listí. Povedlo se mi opravdu rozkošné dílko! Je toho osm stránek. Dnes v noci ty stránky ještě sešiji v robotě prošívačkou. Jsem na sebe pyšný.
Přišla mi dvě nová CD:
  1. Dimmu Borgir - In Sorte Diaboli
  2. Francesco Geminiani - Concerti Grossi, op.4
U nich jsem s obaly navýsost spokojen; hle:
Dimmu Borgir CD
Geminiani CD

Vnitřek bookletu Dimmu Borgir je pak dokonalé mistrovské dílo, koncipované jako středověká kniha, včetně gotického písma, maleb, červených iniciál a podivných ďábelských klikyháků. Jako vždy skvělá práce dvorního umělce Dimmu Borgir Němce Joachima Luetkeho!
Součástí disku je skvělé video k úvodní skladbě alba "The Serpentine Offering". Video znázorňuje šíření křesťanství ohněm a mečem, včetně zotročování, znásilňování žen, poprav, mučení a upalování čarodějnic. Jeden z křesťanů se při pohledu na ty hrůzy obrátí v satanskou šelmu s hadím pohledem, spálí rituálně bibli a nakonec vede pohany do vítězného boje proti křižákům. Video končí nápisem "Bitva nikdy nekončí". No..., po pravdě řečeno, už jsem viděl lepší videoklipy od Dimmu Borgir! Těším se teď ještě samozřejmě nejvíc na hudbu.
Hudbu italského barokního mistra Geminianiho poslouchám již nyní. A je to nádherně křišťálová hudba jako z bysterského zámku. Obal je dvojitý s prostřiženým okénkem v papírovém obalu barvy mědi. Velice originální, velice nápadité a vkusné, velmi působivé. A za pouhých 142 korun! Obě CD však dohromady za 694 korun i s donáškou až do domu. Srovnání obou cen - tak nápadně rozdílné - opět mimoděk dokazuje to, že ceny nejprodávanějších disků jsou nesmyslně předražené a že by se tudíž dala hudba na kompaktních discích pořídit mnohem levněji, kdyby na tomto čistém prameni nedřepěly "žáby-hyeny" hudebního "průmyslu".
Jinak jsem však spokojen. Škoda, že musím v noci do roboty.

úterý, 20. května 42
Je 9°C a stále prší, v noci však bylo překvapivě jasno, krásná, leč chladná úplňková noc. Tentokrát jsem neměl ve fabrice ani chvilku na četbu; nicméně na sešití té mé vlastnoručně vyrobené knížečky z výpisků z četby Waldenu jsem si chvilku udělal, to bylo ostatně hned hotovo.
Po práci mě bolí nohy od šestihodinového postávání u poloautomatické mašiny, která mi nedopřála oddechu.
Ráno při spaní poslouchám stále dokola toho Geminianiho. Výborná hudba.
V rozhlasovém pořadu Trylek zaznívají tento týden také některá díla starých italských mistrů jmen pro mne - krom Salieriho - neznámých. Dnes to byl například výtečný koncert pro panovu flétnu, hoboj a housle od Albinoniho. Nádhera, úchvatná nádhera! Připadá mi, že mám stále co dohánět; že stále nemám tu nejlepší hudbu, nebo že jí mám přinejmenším stále málo.
Ti noví Dimmu Borgir jsou také dobří, ale zase se mi zdá, že toto album nedosahuje závratných výšin pro mne kultovního jejich počinu Puritanical Euphoric Misanthropia. Ale to je asi normální, že se nějakému umělci povede výjimečné, geniální, vrcholné a nepřekonatelné dílo jen jednou za život. Na úplné hodnocení je však ještě hodně brzo; neboť - znám se - kvalitní hudbu musím nejprve pořádně zažít a naposlouchat, abych z ní znal každý tón; teprve pak mohu (snad) něco hodnotit, jakkoli subjektivně a tedy omezeně. Můj první dojem je však - zatím! - takový, že pánové od Dimmu Borgir komponovali hudbu k textům, nikoli naopak. Nu což - je to chyba? Zatím se mi zdá, že ano.
No nic, nechme toho.
Volal opravář z Comy, že si mám přijít pro novou klávesnici - zadarmo. Už jsem s tím ani nepočítal. Odpojil jsem tedy třetí klávesnici a vydal jsem se v dešti a nepohodě pro čtvrtou. Blázinec. Ve městě taky.
V baráku se topí.
V noci jsem začal tisknout jako zálohu můj Zápisník mrtvého muže, avšak nedokončil. Tiskárna se znečistila, či jen unavila - nevím. Musel jsem podle návodu tisk přerušit a nechat zbytek na jindy. Náplně se rapidně spotřebovávají a docházejí, papír se mačká... - musel jsem toho zkrátka nechat. Sám jsem toho měl dost.

středa, 21. května 42
Celý den propršelo. Už třetí den v jednom kuse. Mrzet mě to nemusí, protože musím robotovat, a na víkend již hlásí polojasno bez srážek.
Ve fabrice mě to přesto štvalo. Ženské se mi při hovoru dívají do pusy, místo do očí, a nemohou zřejmě pochopit, proč tak šišlám. Myslejí si, že to snad nevidím, či co. Každý den mě upomínají kvůli úklidu a ob den si na mne kdosi z jiné směny (prý!) kvůli němu stěžuje... Je mi to jedno, ale práce mě sere. Dostali jsme podnikový měsíčník, ale hlavně jsem se těšil domů, až si pustím nové Dimmu Borgir. Celou šichtu mi zněla v mysli ta úvodní skladba, která je zároveň i hudbou k videu. Chytlavá skladba! Pořád jsem vnitřním sluchem slyšel v hlavě ty burácivé horny, kulometný rytmus bicích a do toho nesmlouvavý Shagrathův skřehot, z něhož mrazí:

"My descent is the story of everyman
I am hatred, darkness and despair..."♫
♫"Můj sestup každý člověk zná
Jsem temno, svízel i zášť zlá..."♫

Skupina Dimmu Borgir je vlastně velmi výjimečný hudební a vůbec umělecký fenomén. Všechna jejich alba jsou výborná a každé je přitom koncepčně jiné. Mají alba pomalá, rychlá, symfonická, klávesová... Toto album je zase spíše textové s dominancí zpěvákovou a bubeníkovou. Je také hodně rychlé a skladby trvají nanejvýš do šesti minut. Je bojovně protikřesťanské, bitevní, válečné. Na druhou stranu obsahuje album pořád všechny druhy black metalových hudebních postupů, jež tu jsou zachovány. Máme tu tedy i symfonické party, například v čistě instrumentální skladbě Padlí vstávají; máme tu rychlé i pomalé pasáže, klávesová sóla, vokál vysoký a čistý i chropot a řev. Všechno je zastoupeno v přesně na míru vyváženém poměru. Je to po všech stránkách vynikající album.
Novinkou je, že mě zase ženou z práce k doktorovi, tentokrát pro změnu k očaři. Furt něco. Furt vás s něčím někdo otravuje, něco se porouchá, rozbije, onemocní... Ani kvůli tomu očaři nemohu opustit lágr, poněvadž mě objednali na víkend. Ironií je, že to zřejmě s takovýmto nevhodným termínem mysleli pro moje dobro - leč opak je pravdou.
Nietzsche
V práci jsem se také konečně dostal na pár ukradených chvil k četbě Nietzschova Ecce Homo. Pěkně jsem si připomněl dobu, kdy jsem tuto skvělou knížku objevil před lety v hradeckém squatu ležící na holé podlaze v hromadě jiných naházených knih. Zachránil jsem ji před zničením a pak jsem ji hloupě prodal. Tehdy jsem Nietzscheho znal jen podle doslechu a tehdy jsem ještě, myslím, ani moc nečetl. Pamatuji si, jak mě od prvních stránek Nietzschův osobitý spisovatelský styl upoutal a už nikdy nepustil. Bylo to pro mne zjevení. Všechno se od té doby změnilo. Vzpomínám si, že jsem zpočátku Nietzschovým myšlenkám příliš nerozuměl. Pouze jsem tušil, že za tím poměrně složitým, básnicky metaforickým a symbolickým textem se skrývá cosi velmi hlubokomyslného, co musím stůj co stůj rozluštit. A nakonec se stal Nietzsche mou největší literární i filosofickou láskou. Mám všechna jeho nejlepší díla - kromě tohoto. Často si jen tak aspoň na chvíli otevřu některou z jeho knih a začtu se. Z jeho "Zarathustry" je například opotřebováním úplný "salát"!

čtvrtek, 22. května 42
V noci jsem konečně dotisknul záložní soubor mého Zápisníku mrtvého muže. Chybou se ukázala být poloprázdná azurová náplň; tiskárna správně netiskne, když dochází nějaká náplň. Zajímavé.
Dopoledne jsem byl u zubaře. Vytrhl mi další dvě stoličky vlevo dole a spravil dolní modrý špičák, který mě bolel už od Tahiti. Doktor mi navrhuje dvě možná řešení mého dentálního problému: buď celou protézu, nebo kovové nalepovací zuby s bílým povlakem vpředu nahoře v kombinaci opět s protézou místo chybějících horních stoliček. První možnost je komfortnější, ale dražší, za šest tisíc, druhá možnost je levnější, asi tisíc korun, leč nepohodlnější. Musím si to dopříště rozmyslet. Máma mi radí tu dražší, komfortnější variantu.
Už abych měl ty zuby hotové. Je to nejen nepříjemné a nejenže mě to okrádá o drahocenný čas, ale ani doktor nemá kdovíjak příjemné vystupování a nechová se ke mně příliš korektně.
Před barákem zase huláká Čubka. Mám dojem, že bydlím v psinci u Navrátilů, a ne ve vlastním bytě. U Navrátilové by se agenti StB vůbec nemuseli obtěžovat se získáváním ke spolupráci. Dělá to - to jest hlídá mě a špehuje - sama a dobrovolně a ráda a zcela mimoděk. Z původně divokého vlka lidáci zpotvořili služebného psa, aby jim pomáhal štvát nebohou zvěř. Nyní s pranepatrným rozdílem neštvou zvěř, nýbrž mne. Těším se na dnešní závěrečnou noční šichtu, respektive až bude po ní; těším se na víkend, až zase vypadnu ven mimo lágr do mého "liščího doupěte" v lesích Baldy, kde budu mít ode všech pokoj.

neděle, 25. května 42
Víkend je za mnou - ale jaký! Živ jsem byl, to ano - ale jak! Život se projevoval ne slastí, nýbrž strastí, bolestí. Úpěl jsem tři dny bolestí z rány, již mi způsobil zubař vytrhnutím stoličky se zdravým kořenem, i když stoličky notně omlácené od oříšků. Litoval jsem, že jsem odmítl vzít si od mámy prášek proti bolesti; neměl bych zkažený víkend.
Prospal jsem se po noční ještě doma, neboť počasí bylo nejisté. Po příchodu do "liščího doupěte" jsem pak znovu prospal půlku dne. Až navečer jsem se dostal na procházku. Ony ty večerní procházky jsou stejně nejlepší.
Po monzunových deštích jsem se shledal se stanem v pořádku, ve stavu suchém, netknutém - paráda, funguje to!
Prospal jsem půlku víkendu - snad následkem té nepřestajné bolesti, kdy mě od zející rány po tak nešetrně vytrhnutém zubu bolela nejen celá levá čelist, nýbrž i celá hlava. Ale hlavně proto, poněvadž se v přírodě prostě dobře spí, ježto je to vysoce harmonické prostředí. V baráku pitomém se nikdy tak dobře nevyspím jako v přírodě. A co nenaspím přes pracovní týden, to musím holt dospat venku v lese. A přece jsem již několikrát řekl, že nepovažuji spánek za ztracený čas.
Myslím, že jsem trpěl i trochu motolicí, neb jsem byl z té bolesti celý zmámený. Nejlíp mi bylo vleže ve stanu, případně vleže na boku opřen o loket po způsobu antického člověka, nikoli však se svitkem papyru, nýbrž s knihou Ecce Homo od Nietzscheho.
Jdou na mne vzpomínky při této dávno nečtené četbě. Celého Nietzscheho jsem už dlouho nečetl. Myslím, že si ho při nejbližší příležitosti zopakuji. A chápu nyní také proč jsem tomuto dílu zpočátku příliš nerozuměl. Příčinou je zajisté to, že Ecce Homo je poslední Nietzscheovou knihou, knihou shrnující. Ke správnému pochopení musí mít "člověk" načteny a pochopeny všechny jeho předešlé knihy. Proto jsem tuto knihu dost dobře nechápal, protože jsem ji četl jako první, zatímco jsem ji měl číst až jako poslední. A přivyknout Nietzschovu stylu také chvilku trvá. Ale i tak na mne udělala velký dojem; nezapomenutelný dojem, neboť ještě teď, po letech, si ty pocity dobře vybavuji.
Po deštích výrazně ubylo klíšťat, i když tři čtyři jsem na sobě přece našel. Nevadí: zadarmo mě očkují proti degenerativním chorobám, jako je borelióza nebo encefalitida.
Les veškerou vlhkost lehce vsákl. Řepka stále vydává omamující vůni, párek kachen stále obývá bývalé koupališťátko, kam si chodím pro čerstvou a vynikající vodu.
Dnes jsem si sedl jen tak na bobek poblíž napajedla, pozoroval jsem kachny, jak klidně pospávají nebo jak nerušeně plují po hladině a sbírají z vody drobné sinice. Žáby vedle v kalné tůňce kuňkají a vedle mne jsou po lesní půdě dokonce roztroušeny a svému osudu ledabyle ponechány svazky žabích vajíček ve svém typicky rosolovitém slizu. O kousek dál zurčí malý lesní potůček. Za ním stojí několik starých vykotlaných stromů, kde má hnízdo v jedné z dutin strakapoud. Jeho mláďata jsou se svým žadoněním o potravu slyšet, ale rodiče nepřilétnou, dokud neodejdu.
Les zatím mnoho neznám, jinak by se mi nemohlo stát, abych slyšel přijíždět dvě sytě žluté motorové tříkolky, ještě k tomu s rozsvícenými reflektory, a neodklidil se včas před nimi. Šel jsem zrovna k posedu, slyšel jsem řev jejich motorů, ale domníval jsem se, že to jen projíždějí po blízké cestě. Mýlil jsem se. Cesta blízko v těch místech není. Tříkolky jely přímo proti mně. Padesát metrů před nimi jsem uskočil jako plachá laň do mlází.
Jinak jsem opět nepotkal člověka, až na pár cyklistů po cestě tam a zpátky. Jednou jsem však strnul! Sedím si na posedu a rozhlížím se po kraji, když tu najednou koho nevidím: komunisti Pavlík se ženou!
Můj bývalý kolega a kolegyně s p@kárny tu budou k vidění asi častěji než bych si přál, protože vím, že sem někam chodí na houby. Rychle jsem raději z toho posedu slezl dolů a hleděl jsem zmizet někam stranou. Naštěstí se k posedu ani nechtěli přiblížit a víc už jsem je nespatřil.
Uf! Podobná "setkání po letech" si rád odpustím - zvlášť v mém současném dezolátním stavu mě nemusí nikdo známý vidět a čumět na moje bezzubé dásně. Jsou lidé, které nechcete nikdy poznat. A jsou lidé, které nechcete už nikdy vidět, když je poznáte.
Nepříjemné okamžiky tím skončily. Jen ta bolest...
V sobotu jsem si udělal večerní procházku, hledaje nějaké vyvýšené a nezalesněné místo, odkud by se dal pozorovat západ slunce. Nezakrytý výhled na velkou část západního obzoru jsem našel, ale zapadající slunce jsem přímo přece neviděl, protože je zakrýval les. Stromy, kam se podíváš. Tak to mám rád. Slunce bylo ostatně rudé, temně rudé, až jsem si pomyslel, jestli snad zítra nebude znovu pršet. Ale ne. Na druhý den bylo dokonce ještě hezčí počasí, nejhezčí z celého víkendu. Na začátku, v pátek, dokonce ještě poprchávalo. Neděle byla nejlepší. Proklínal jsem práci a pracovní lágr, do něhož se musím zase na pět dní vrátit.
Ale ta večerní sobotní procházka se mi líbila. Bylo krásně teplo, žádní komáři, žádní lidáci. Došel jsem do míst, kam jsem dřív chodíval a dokonce jsem si sednul na místě, kde jsem také dřív sedával. Večer je vidět mnoho zvěře. Jednoho zajíce jsem překvapil zblízka natolik, že zalehnul do trávy, sklopil uši a čekal, co udělám. Věděl jsem, že mě vidí, a tak jsem pokračoval pokojně svou cestou. Tu to již zajíc déle nevydržel a odběhl do lesa. Večer je vlahý a všude vládne klid, ten zvláštní melancholický večerní klid, jen za doprovodu doznívajících ptačích trylků. Například posmutnělá píseň červenky mě provázela jak při mém příchodu, tak i při mém návratu. Ach, nelehký to návrat zpátky do civilizace! Vůbec se mi nechce. Nejraději bych po půl roce praštil s prací a udělal si zase další tři roky prázdnin! Peníze bych na to měl!
V dálce u lesa, v němž jsem také ještě nikdy nebyl, se pasou tři srnci. V mém lese je také potkávám, i za dne. Závidím jim ten svobodný život. Vracel jsem se do stanu až po setmění a pak jsem si ještě četl při světle baterky až do jedenácti hodin. Paráda. To je život! To světlo asi vyděsilo dva srnce, kteří kdesi blízko hlasitě bekají do noci.
Teď bych si dal před usnutím ještě nové Dimmu Borgir, kdybych měl s sebou svého discmana. Ale to už by byl zbytečný přepych. Je to neuvěřitelné, ale ta úvodní skladba "The Serpentine Offering" mi stále zní v hlavě. Je to bezesporu nejlepší black metalová skladba všech dob! Musím si ji pouštět pořád. To jsem nezažil! Už dlouho mi žádná skladba tak neučarovala jako tato! Šílím z ní a málem bych i upadl do mdlob jako kdysi ve Florencii Stendhal při spatření Giottových fresek v chrámu Santa Croce. Perfektní skladba.
Po návratu "domů" jsem si okamžitě vyžádal prášek proti bolesti. Zabírá téměř ihned. Stejně je to divné, že mě to již čtyři dny v kuse bolí neztenčenou měrou, bez známek zlepšení. Já to věděl, že když půjdu k zubaři, že to bude nakonec horší než to bylo! Příště už k zubaři nejdu, i kdybych měl jíst kašovitou stravu do konce života! Jsem zvědav a zároveň trnu úzkostnými obavami, jak se doktorovi povede ta protéza. Nikdy jsem neměl připustit, aby na mě sahal kdejaký felčar!

pondělí, 26. května 42
V noci přistála na Marsu kosmická výzkumná sonda Phoenix Lander. Startovala v srpnu loňského roku, takže jí cesta na Mars zabrala deset měsíců. Tady je první její černobílý snímek:
krajina na Marsu

Večer po práci jsem si vzal znovu prášek proti bolesti; ještě mě to trochu bolí.
Za večerního šerosvitného soumraku pozoruji dlouho rorýse a jejich exhibiční stíhací lety. Tito ptáci neznají oddechu. Ostatní ptáci jim taktak uhýbají. Je krásný, teplý večer. V lese teď musí být nádherně.

úterý, 27. května 42
Zubař mi vytrhnul další zub vlevo dole, ten "přeléčený", ten zkažený už od Tahiti. Nepodařilo se jej zachránit. Měl ho vytáhnout hned, ten byl od prvopočátku "na odpis". Další asi dva zuby zaplomboval. Ústa mám opět roztřískaná, bolavá. Polykám tablety proti bolesti jako bonbóny. Kdy to skončí?
Počasí je dnes ovšem naprosto skvělé. Ve stínu ukazuje teploměr 30°C! To je letos snad první tropický den. Samozřejmě ihned po zákroku se převlékám do černých tankistických kapsáčů a do tmavěmodrého tílka bez rukávů, balím do baťůžku banánové pyré, brokolicovou pomazánku a dalekohled a spěchám honem do lesa.
V Reinlebensbornu se pracuje. Zase se dřevaři zakusují hloub do mé dříve nedobytné pevnosti Misantropa. Na přilehlé louce jezdí zemědělské sekačky na trávu. Kousek od kříže jakýsi dědula v bundě škube cosi v trávě. Staré kosti nic nezahřeje. Ale v přírodě by se správně nemělo trhat nic. Šintoističtí mniši na japonském posvátném ostrově Okinošima by neutrhli jedinou rostlinku. Byl by to hřích proti přírodě. Souhlasím.

další část >>>

<<< předešlá část

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm