Misantrop: Zápisník živého muže - 7.

4. února 2010 v 19:37 | Misantrop |  Zápisník živého muže

V rozhovoru s jakýmsi arcibiskupem projevuje Seton stupidní ateismus, typu "není to vědecky dokázáno, nemá smysl se tím zabývat". Nebyl to tedy ani přírodovědec, ani filosof, byl to prostě lovec, sběratel trofejí. Boží existenci by byl pravděpodobně ochoten uznat jedině tehdy, kdyby mu Boha přinesli mrtvého, vycpaného, nebo aspoň jeho kožku. Setonova obsáhlá přírodovědná sbírka není tudíž nic jiného než strašné muzeum loveckých trofejí, nikoli snad jakási zvrhlá pomůcka pro studium přírody. O Bohu se totiž takto stupidně neuvažuje. Každé teogonii v prvé řadě chybí začátek a konec. U Jehovy ani u Krona ani u žádného jiného prvotního boha neznáme jejich otce a otce jejich otců, neznáme ani jejich smrt. Tady lidská fantazie selhává. A lidskému rozumu to přesto nepřipadá nelogické. Není to tím, že Bůh je nesmrtelný, věčný, nebo že vesmír je nekonečný nebo věčný - nekonečné a věčné jsou jen lidské lži a lidská hloupost. Boha-Stvořitele nemůžeme dost dobře ani vyvrátit ani potvrdit. Je to tím, že existence něčeho nebo někoho takového je prostě nemožná. Bůh neexistuje nikoli proto, poněvadž ho nikdo neviděl, nebo protože není dokázán. Ne, Bůh neexistuje jedině proto, že není možné, aby byl nějaký! Takhle universum ani nic v něm nefunguje. To bychom snadno poznali, kdybychom Boha nepotřebovali za jinými účely, namnoze špatnými a pokryteckými. Poznali bychom to lehce, kdybychom dovedli a chtěli poznávat přírodu, jaká skutečně jest; že v ní není nikdo vševládným suverénem; že v ní neexistuje žádná pevná hierarchie, žádní vyšší a nižší, každý vyniká v něčem jiném a všichni jsou lepší než člověk; že každý potřebuje a zároveň i ovlivňuje druhého, nikdo nestojí stranou, výš, na nebesích (jak?, kde?, z jakého pevného bodu pohybuje tento neznámý zeměkoulí?); naopak všichni jsou vtaženi do jednoho soukolí, jež se tak dlouho chaoticky zmítá, až se uvede nakrátko - než upadne znovu do chaosu - do skřípajícího souladu, v němž všichni ovlivňují všechny a zároveň jsou ovlivňováni dalšími. Existuje tedy jen síla přírody, latinsky vis naturæ; ta jedině působí, nikoli mocnost nadpřirozená, vis supernaturæ! Neexistuje jeden jediný Bůh, nýbrž nekonečné množství entit, jež si jsou samy svými vlastními bohy. Bůh jsem Já, bohové jsou všechna zvířata, všechny rostliny, všechno živé, co tvoří nad sebe sama; bohem je i oheň, vítr, řeka a veškeré vodstvo, Slunce a nerosty, bohyně jsou Země a Luna, planety a hvězdy, černé díry... Toto nekonečné množství bohů však nazýváme přírodou, nikoli nadpřirozeností! Ale něco takového člověk nikdy neuzná. Ne, to by ho vrátilo zpátky na zem, mezi zvířata. Ale člověk již nepatří ani do nebe, ani do přírody. Člověk zdegeneroval; dávno ztratil půdu pod nohama a v nastalé panice ztratil nakonec i hlavu. Jen život zatím neztrácí...
Seton, blbec jeden, se při jedné další krvavé honitbě "za poznáním" ztratil a zabloudil. Nechal tedy svého koně volně jít a ten okamžitě a neomylně zamířil přímo domů - správným směrem. Jenomže pak nenapsal slova díků a obdivu na moudrost koně, jak bychom čekali, nýbrž na moudrost člověka, který ví, jaký vynikající orientační smysl koně mají! To je neuvěřitelná tupost a nadutost! Musel jsem se smát. "Moudrost člověka"! Opravdu zábavné.
A tak dále, a tak podobně. Seton se mi úplně zhnusil jako člověk, jako živá bytost, jako charakter.
Seton byl vegetariánem jen jednou, v mládí, a to ze dvou zcela pochybných, směšných a nepříslušejících důvodů. Když měl hluboko do kapsy, nejedl maso ne kvůli zvířatům, nýbrž právě z hrubých finančních důvodů, protože maso bylo tehdy za jeho pobytu v Londýně drahé; přestal je tedy jíst. Druhý důvod jeho dočasného vegetariánství je trapně směšný a úplně neadekvátní: zřekl se masa prý proto, aby zeleninovou stravou potlačil smyslnou žádostivost těla, která se zvýšenou měrou přihlásila v pubertě. To je mimořádně odporný důvod! Já jsem měl také bouřlivou pubertu, ale Já jsem se spíš bouřil duševně než tělesně. Své vzrušené tělesné pudy jsem vůbec nemusel potlačovat, rozhodně ne takovýmto zavrženíhodným způsobem. Vždycky byl v nejhorším nebo v nejlepším po ruce zázrak ipsace. Tu se zřejmě malý puritán Seton neodvažoval využít. Blbec. A vůbec, co tím jeho "vegetariánstvím" má být řečeno a ukázáno? Že vegetářská strava není tak dobrá jako strava masitá? Že je to strava chudá, umrtvující tělo a pudy v něm? Není většího omylu! Naopak! V zelenině a v ovoci jsou všechny nezbytné látky pro život "člověka" - minimálně pro život misantropa. A všechna nejznámější afrodiziaka jsou, pokud je mi známo, rostlinného původu! A víme přece, že když se člověk dobře nají, přepadají ho pak choutky nejrůznější povahy, najmě sexuální! Jestli však něco doopravdy umrtvuje tělo pohlavně vzrušeného mladého puberťáka (a jeho mysl též!), pak je to nepochybně ne strava, z níž se tělo raduje, tedy vegetářská, nýbrž naopak: ohlupující a zatemňující ducha, zlenivějící a zmalátňující tělo je jednoznačně strava masitá! Ledaže by bylo možné, co se povídá a co tvrdím Já, že člověk si opravdu nepochutná na jídle, které by nebylo okořeněno alespoň špetkou zvířecího utrpení a neneslo zápach krve a smrti. Potom by byla vegetářská strava skutečně oproti masité chudá. Chudá jak pro koho. Takže i tato povahová stránka údajného "přítele" zvířat, přírodovědce, umělce a kdesi-cosi, i tato jeho vlastnost je mi nanejvýš odporná.
Knížka mě navíc ještě kromě obsahu popouzela množstvím ani ne tak tiskových chyb, jako spíše chyb slovesných. Například lístkový oříšek místo lískový - debilní chyba, jíž bych se nedopustil snad ani v počátcích mluvení. Slovo "historka" je několikráte s neúnavností idiota psáno jako "historika", a podobné debility - text působí dojmem, jako by ho psal či tiskl naprostý kretén. Chválím na ní, že nemá ani předmluvu ani doslov, obvyklé debility, jež nemám rád, ale také se tím pádem zjevně vykašlali i na korektury obtahů, které bych naopak zavedl jako zákonnou povinnost s hmotně postižitelnou odpovědností. Ne že se jen někdo pod to beztrestně podepíše jako odpovědná redaktorka, leč skutek utek'! Knihy by se měly prodávat jako každé jiné spotřební zboží, to jest se zárukou na vrácení peněz, pokud by obsahovaly kaz, tedy tiskovou chybu; takový výrobek je přece čirý zmetek! Pak by se vidělo, jak pečlivě by byly knihy připravovány!
K poslechu jsem měl dvě alba od Dimmu Borgir: Death Cult Armageddon a Puritanical Euphoric Misanthropia. Třebaže to jsou starší alba a dva disky stejného žánru, naprosto se mi to za celý týden neohrálo ani nezprotivilo, mohl jsem to poslouchat pořád a pořád dokola. To je hudba mého srdce! To je ono, nekompromisní, tvrdý, misantropický metal, umělecky vytříbený, dokonce i trochu úděsně démonický! Takhle má vypadat hudba! Jejich misantropie je sice poněkud odlišná od mého misantropismu, ale to je jen drobná a milá odchylka. Na mnohém, na tom hlavním, se shodneme: lidi jsou bastardi, které by patřilo vyvraždit, jinak přivedou svět do záhuby, a náboženství je špatné.
V úterý, poslední den dovolené, jsem nakrmil "rybičky" v rybníce, prošel se trochu. O šesté jsem se sbalil a vyrazil k lágru. Dřevaři jako naschvál měli nahoře zrovna nejvíc práce! Prodíral jsem se lesem, aby mě neviděli. Cestou jsem potkal jen dva myslivce. Dnes večer bude zabijačka. Na předměstí jsem potkal všechny psohlavce, s nimiž jsem měl kdy otevřený konflikt. Tentokrát byli klidní.
Domů jsem došel o půl deváté.

středa, 13. srpna 42
Den leváků, jak jej od roku 1992 vyhlásil britský Left Handers Club, čili také můj den.
Víkend jsem strávil opět v Sádeckém polesí. Toto místo mi často připomíná nějaký opuštěný ostrov. Iluze je téměř dokonalá, až na to, že k jeho pobřeží tu a tam připlují bukanýři nebo kanibalové a Já se musím před nimi schovat. Jinak je celé údolí a lesy na jeho úbočích, včetně Jezírka, jenom moje.


První den od 9.15 bydlím na stejném místě jako minule. Během invaze jsem nepotkal ani človíčka. Sedmá hodina ranní, hned po noční šichtě, je zřejmě ideální čas na přesuny. Po vztyčení vítězného stanu jsem se najedl a spal až do šestnácti hodin. Pak jsem se šel vykoupat a dostal jsem chuť na ty černorudé třešně na pokraji Telecího. Byly výtečné. Nacpal jsem se jimi k prasknutí. Kolem byl docela frmol, zemědělci žají obilí. Mně to nevadilo, Já jsem se vyšplhal na strom, kde na mne nebylo vidět. Od třešní, z nichž mnohé byly již napolo sušené, jsem měl úplně fialové prsty a jistě i pusu.
Večer vrhá zapadající slunce do lesa kužele ostrého světla. Je to kouzelné. Druhý den jsem strávil většinou u rybníka, kde jsem se koupal a opaloval. Pak jsem dostal hlad a šel jsem si proto vyhledat pár malin. Zároveň jsem se prošel po lese a poseděl na posedu. Potkal jsem nějakého staršího chlápka na kole. Zjevil se přede mnou, až jsem se lekl. Potom jsem se zase vrátil k rybníku. Opravdu skoro jako na pustém ostrově.
Třetího dne se zatáhlo a v noci trochu sprchlo. Přes den také, ale večer, když jsem se vracel zpátky do lágru, bylo hezky a sluníčko svítilo. Na louce blízko Špice pod Jelínkem jsem viděl bílého čápa, jak nerušeně cosi loví v trávě. Nenechal se rušit ani mnou, jenž jsem okolo něj procházel naložený plnou polní. Cestou jsem nepotkal ani človíčka, a to ani v Sádku, ani skoro v Políčkách. Balit jsem se začal jako vždy po osmnácté hodině a domů jsem dorazil se dvěma desetiminutovými přestávkami opět po dvacáté hodině.
Měl jsem s sebou tentokrát na čtení Dhammapadam, sbírku buddhistických průpovědí. Nic moc, obvyklá snůška lidských, příliš lidských omylů, ale to doporučení hledat osvícení v bezdomoví mě kdysi oslovilo a určuje můj život, nebo chcete-li moje duchovní zrání, doposud. To byl velký Buddhův vynález!
K poslechu jsem si vzal jediný disk, a to samozřejmě Vivaldiho Drážďanské koncerty. Je to výborná hudba. Nejvíc si jí užiju právě v přírodě a ve sluchátkách discmana. Připomínám si text jedné písničky od Björk, kde se zpívá o tom, jak mi má sluchátka zachránila život. To je přesně i můj případ. A dokonce mi hudba v životě nejen život zachraňuje, ale pomáhá mi se soustředit lépe než buddhistický vnor do meditace. S hudbou jsem osvícený a probuzený a buddha! S hudbou zažívám nirvánu! Ty buddhistické texty mě příliš neoslovují, ani buddhistická praxe, ale s hudbou ve sluchátkách, uprostřed tiché liduprázdné přírody, mám k buddhistickým cílům velmi blízko, ba blíž než bez hudby. Ostatně už po prvním přečtení tehdy v devadesátých létech minulého století jsem tužkou vepsal do tiráže "JEN DALŠÍ HLÁSNÁ TROUBA PARCHANTISMU-HUMANISMU" a od té doby jsem názor nezměnil. Nesouhlasím, že všechno je v mysli, nebo že bychom se museli stále vracet na svět v té či oné podobě, pokud se neprobudíme ze sna života... - láry fáry, na takové lidské plky už nejsem prostě dost lidský a ani jsem nikdy nebyl. Ale pochopitelně je mi blízké to nenásilí vůči zvířatům, i když můj postoj je přece jen pořád značně odlišný od tohoto příliš náboženského a vypočítavého postoje vůči zvířatům, jaký praktikuje buddhismus. Tam jde v podstatě o to neublížit žádnému zvířeti, protože by to mohl být převtělený člověk, zatímco Já - a tudíž i můj misantropismus - ctím zvíře pro ně samé, protože každé zvíře je lepší než i ten nejlepší člověk a protože se má člověk od zvířat stále učit správnému žití. Nicméně z celé sbírky průpovídek vyčnívá jako drahokam tento Buddhův výrok:

"Člověk, jenž nenabyl poznání, stárne jako vůl;
přibývá mu na váze, ale moudrosti mu nepřibývá."

nebo tento je pěkný:

"Jen málo je mezi lidmi těch, kteří dosáhnou onoho břehu.
Zbytek lidského pokolení jen pobíhá sem a tam po tomto břehu."

Vtip je však v tom, že právě buddhismus je ten, kdo jen pobíhá sem a tam! Ten také zbloudil. Měl jsem si vzít raději to, co čtu v práci: Londonovo Volání divočiny, české vydání z roku 1922. Tenhle klenot z mé soukromé knihovničky mě nepřestane nikdy uchvacovat. Vynikající knížka. Vyskytuje se v ní mimochodem také slovo návist! Takže to není tak úplně můj vynález, ale zřejmě se takové slovo dříve v češtině objevovalo častěji, kdežto dnes je málem zapomenuté a teprve můj génius je znovu vymyslel a oživil!
V potoční tůňce, kde nabírám vodu, jsem zjistil jakéhosi živého tvora, podobného nitce. Nejdřív jsem ho považoval za jakési rostlinné vlákno, snad výhonek či tenký kořínek, ale když jsem tu podivnou nitku pozoroval déle, najednou jsem si uvědomil, že se účelně pohybuje a že dokonce šátrá a prohledává svým nitce podobným tělem písečné dno potůčku a jeho tůňky. Zajímavý nález. Vůbec netuším, o koho se jedná.
A ten domnělý "mlok" bude nejspíš malá rybka, která vždycky uplave a zvíří vodu, když se blížím. Jednou jsem ji viděl, jak zaplula pod kámen.
Doma mě již očekávala dvě nová alba od skupiny Tristania: Illumination a World Of Glass, dohromady i s poštovným, balným a tak dále za 877 korun. Rozhodl jsem se vsadit na jistotu. Tristania je jistota. K hudbě samotné se ještě určitě vyjádřím jindy.
Noc ze šestnáctého na sedmnáctý srpen 42 byla zpočátku pod dešťovými mračny zataženou oblohou, takže částečné zatmění Měsíce (81%) nebylo vidět, ale například v západních Čechách, na jižní Moravě nebo na jihu Evropy bylo jasno.

zatmění měsíce

pondělí, 18. srpna 42
Návštěva knihovny. Vypůjčil jsem si konečně tu monografii o Germánech. Není až tak velká. Myslím, že se mi pohodlně vejde jak do brašny do práce, tak do krosny do bezdomoví, a že to nebude až taková zátěž. Zbytečná přítěž to potom nebude zcela určitě. Zde jsem si oskenoval přední i zadní stranu povedeného obalu:
Germáni - přední obálka
Germáni - zadní obálka
Na obrázku vlevo, z přední strany obálky, jsou vyobrazené zvířecími hlavami zakončené nožky dvou lučíkových spon z pohřebiště ve Výmaru, 6. stol. (na sponě vlevo výzdoba vrubořezem); obrázek vpravo, ze zadní strany obálky, znázorňuje východogótskou zlatou orlí sponu z Ceseny v Itálii s výzdobou v technice cloisonné (kolem r. 500).
Kniha vypadá na první pohled velmi zajímavě a láká mě k důkladnému prostudování. Dychtím po vědomostech tohoto druhu!
Tato krásná, výpravná kniha s mnoha obrázky a fotografiemi, v tvrdých pevných deskách, o třech stech stranách nabitých informacemi, vyšla v roce 1977 a tehdy stála pouhých 38 Kčs! Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale je to tak. Dnes by stála minimálně desetkrát tolik a bylo by v ní nejspíš plno chyb (což neznamená, že i tady nebudou obvyklé chyby)...
Četbu Volání divočiny od Jacka Londona tedy v práci načas přeruším - právě když jsem na konci, a ten je nejlepší! Přerod jednoho psa v divočině dálného severu v divoké zvíře je i mým příběhem. London jej psal tak poutavě a s takovým hlubokým citem a pochopením, jako by i on sám to zažil. Je to velké dílo Londonovo.

čtvrtek, 21. srpna 42
Cestou na víkendový pobyt v ráji Sádeckého polesí jsem viděl dva čápy hned na kraji města za zahrádkami Pod kopcem. Lovili cosi v trávě u silnice (snad slimáky?) a projíždějících aut si nevšímali. Uletěli až přede mnou, když jsem vlekl plnou polní do kopce k lesu. Začátek hezký. Ostatně nyní, před sedmou hodinou ranní, je ideální čas na přesuny. Lidáci veškeří nikde žádní a je příjemné chladno. Ideální. Přicházím do mého zeleného údolí naprosto nepozorován.
Jen nemám rád, když na mne ráno při balení mluví čiči to haha, táta s mámou. Nemohu se na to soustředit a občas něco zapomenu zabalit. Jako teď: naprosto zbytečně mě přemlouvají, abych zůstal na víkend doma, "abych si odpočinul", nebo mi mluví do toho, co si mám vzít s sebou - samé naprosto zbytečné řeči. Akorát to má za následek to, že si třeba zapomenu vzít kapesní nožík, jako tentokrát, a pak musím použít kus střepu z červeného odrazového sklíčka, jejž jsem nalezl v prachu cesty.
První den vždycky skoro celý prospím - prospím ostatně většinu víkendu, protože v baráku se prostě nevyspím, ze známých důvodů, jako je příliš velká blízkost množství lidáků, hluk v baráku, hluk z ulice, příliš mnoho podnětů doma v pokoji a další rušivé elementy. Ale v lese je většinou ticho a klid a ta správná úroveň "nudy", takže teprve tady se pořádně vyspím.
Dorazil jsem po deváté hodině, postavil stan, najedl se a spal jsem až do večera do půl šesté. Víte, co to je? Přibližně sedm hodin nepřetržitého spánku? O tom si mohu nechat jenom zdát v baráku pitomém koncentráčnickém - a to doslova! Je to prostě paráda. Je to prostě dobrý život, dobré a ještě lepší trávení volného času. A prý abych si "odpočinul" doma! Nemožné! Navíc teď mám volno. Pět dní jsem si hrál na otroka, nyní jsem po tři dny svobodný - a to absolutně! Nikde nenajdete tak markantní rozdíl mezi otroctvím všedního pracovního týdne, mezi otroctvím vůbec, a svobodou. Nikde. Nikde a jinak také lépe nepoznáte, jaký je rozdíl mezi přírodou a městem. Příroda je harmonická a harmonizující, kdežto město je enervující a otřesné. Příroda je rovněž svobodná a osvobozující, zatímco město je jen ubohý pracovní lágr, který se nehodí pro nic jiného než právě pro to otročení, ale k žití to tam není.
Když jsem se tedy večer o půl šesté probral zvesela do svobodné existence, opět se najedl a přečetl něco z Germánů, nastal právě nejlepší čas na večerní procházku po zalesněném hřbetu nad zeleným údolím, na rozlučku se sluncem a na pozorování srnce.
V noci jsem se vydal ještě na další procházku na opačnou stranu, směrem k Sádku, kde jsou dva nebezpečné myslivecké posedy a kam bych se večer neodvážil - už jednou jsem tam byl viděn a to bohatě stačí. Ale nyní o půlnoci je tu bezpečno. Hvězd je plné nebe a Měsíc je jako koláč, jen trochu na okraji ukrojený. Svítí oslnivě. Je to krásná noc. Pohádka. Poezie. Kolem hlavy mi prolétá netopýr. A vidím též nad hlavou prolétat ISS, mezinárodní kosmickou stanici. Nyní už si ji nespletu s asteroidem.
Celý následující den jsem prospal nebo pročetl. Večer jsem se opět procházel po hřebeni, ale slunce bylo ještě vysoko. Dostal jsem však náhle chuť na něco jiného: na ostružiny. Minule byly ještě kyselé, avšak nyní jsou již zralé, černé a nalité k prasknutí přesladkou šťávou, božským to nektarem. Našel jsem ostružin zakrátko mnoho, aniž bych věděl, kde rostou, a najedl jsem se jich dosytosti.
Je zde krásně. Nemohu si to tu vynachválit. Na Baldě jsem neztratil jen ten záplatovaný stan, nýbrž i spoustu času a zbytečných nervů s tou učitýlskou verbeží a jejich parchanty. Měl jsem se odebrat sem už na konci června a měl bych po nepříjemnostech s policií a s houbaři.
Poté, co jsem se nacpal výtečnými ostružinami, zamířil jsem teprve na dostaveníčko se zapadajícím sluncem. Bylo právě načase. Mohl jsem k tomu pozorovat také dva srnce, kteří se opatrně vkrádali na pastvu.
Ve 4.18 svítí měsíc přímo do stanu. Noci jsou úchvatné. Poslední, třetí den, musím jít konečně pro vodu, neboť litr ovocné šťávy, který jsem si donesl z domu, došel. Skočil jsem do Jezírka jenom jednou, neb voda byla studená a nebe podmračené. Léto a koupání myslím pomalu končí.
Na odchodu jsem měl zase smůlu: zemědělci nahoře sklízeli žito a slámou z něho plnili blízký krmelec. Ale nemusel jsem se nikterak před nimi schovávat, vyčkávat ani uhýbat. Dole se ubírala po cestě houbařka s prázdným košíkem. Jakýsi otec tam učil synka řídit moped. Je tu rušno pojednou, zrovna když potřebuji nepozorovaně odejít.
Na pláni před Špicí se pasou čtyři "kopýtka" a po obloze letí jakoby vstříc zapadajícímu slunci bílý čáp. Letí zřejmě k západním rybníkům. Jakýsi dřevař řeže motorovou pilou a táhne se od něj znatelný modrý dým výfukových spalin.
Pod kopcem už nejsou dva bílí čápi, zato je tam psinec a otravuje mě tam psisko, které na mne vrčí a štěká. Je puštěný na volno a páníček nikde. Nevšímám si ho. Dnes nestojím o žádná extempore. Chci jen v klidu dojít na ubikaci. Páníček ze zahrádky si toho čokla ostatně brzy zavolal. Před barákem byla sešlost sousedů - další nepříjemnost. Samozřejmě Machovi s parchanty a s "přáteli" - kdo jiný. Ještě mě urazili tím, že mě považovali za rybáře - jak jsem zaslechl za zády ("Pán byl na rybách"). Zřejmě si nedokážou představit nic jiného, jiné trávení volného času. Jsem jakožto tulák po bezdomoví anachronismus. Zase jsem holt zaspal dobu. Hrůza. Nesnáším tyhle návraty! Těším se na den, kdy nebudu muset do práce a budu moct bydlet někde daleko od lidí na samotě u lesa.
K poslechu jsem měl album World Of Glass od Tristanie. Poslechl jsem si je za víkend několikrát. Mohu tedy směle prohlásit, že zdaleka nedosahuje kvalit nedostižného alba Beyond The Veil. Mistrovské dílo se povede jen jednou za život. Chybí mi tam hlavně ty překvapivé výlety do black metalu. Také nápadité hudební motivy, s nimiž se hýří na albu Beyond The Veil, jsou tentokrát delší a podobné, ne-li stejné, opakují se příliš dlouho a tudíž to už není ono. Zpěv Vibeke Stene je také jakýsi vyšeptalý. Zkrátka dobré album, ale slabota. To druhé album, Illumination, je také takové nevýrazné. Myslím, že jsem to přehnal - koupit si rovnou dva skoro stejné disky. Po poslechu takovéto měkoty - sice dobré měkoty, leč přesto měkoty - mám největší chuť na pořádný tvrdý black metal.
K četbě jsem měl Germány, jak už jsem se zmínil nahoře. Je to dobrá kniha, trochu toporně napsaná, nicméně zajímavá. Tiskové chyby tam zatím nejsou, jen mi vadí výklad z pozice marx-leninské ideologie. To je prostě hnus. "Dialektický dějinný vývoj" a podobně, no strašné. Typickou takovou odpornou větu jsem našel na straně 170:
"Byla to právě nutnost úspěšně obstát v boji s přírodním prostředím, ohrožujícím samu existenci tohoto pobřežního obyvatelstva, jež vedla v jeho prostředí ke značnému rozvoji výrobních sil a k novým formám společenského soužití."
No hnus. V té větě (a v jiných) je všechno co nenávidím: boj proti přírodě, práce - a potom pitomý optimismus idiota, který spatřuje v takzvaném "dějinném vývoji" pokrok k lepšímu. To jsou ti pokrokáři: všechno zkazí a ještě se v tom hnusu ráchají! Archeolog, který vidí pod výsledky a za výsledky své odhalující detektivní činnosti nějaký "dějinný vývoj k lepšímu", musí být nutně stižen zákeřnou slepotou idiota, jenž nechápe, co se kolem něho děje. Dějiny totiž názorně ukazují v každé své "etapě" (to je taky blbé slovo - jako kdyby šlo o závod s časem, který má svůj start a cíl!), že se - alespoň v souvislosti s lidmi a s lidskými věcmi na tomto světě - že se ubírají směrem k postupnému úpadku, nikoli k "vývoji k lepším zítřkům"! "Lepší příští" nebude, zatímco lepší minulé bylo a už se nevrátí, co živ bude jediný člověk na této jím zdevastované planetě!
Ve starém světě se nepěstovala žádná změkčilost, ale i ti staří Germáni si žili lépe než my. Bydleli lépe. Nežili natěsnáni jeden vedle druhého v žádných koncentráčnických barácích jako my, třebaže "doba byla zlá", plna životních nejistot a bojů. Byli svobodní a hrdí. Dnes jsme na tom podstatně hůř. Germáni žili uprostřed lesů a bažin, sem tam mýtina. A dnes? Dnes je to naopak "život" uprostřed hord lidáků, sem tam nějaký lesík. Tomu neříkám "pokrok k lepšímu"!
Germáni žili ještě v prosté prvobytně pospolné společnosti, jako ve šťastném pravěku, byť rozhodně ne namačkáni jeden na druhého. Neštítili se ještě svého domácího zvířectva, svého dobytka (tedy "do bytu patřícího"!), nepohrdali jím a žili s ním pěkně pospolu pod jednou střechou. To považuji za velice pěkný zvyk!
Jednou podle autora knihy vedlo k rozvoji soukromého majetku (marx-leninský asi největší "problém"!) velká koncentrace obyvatelstva, podruhé vedla k rozvoji soukromého majetku naopak nejednotnost a odloučenost lidí. Pokaždé jiný výklad. Jak se to zrovna komunistům hodí do krámu. A samozřejmě si autor opět "plete" fašismus s nacismem, v marné snaze odvrátit pozornost od toho slova "socialismus" v sousloví nacionální (či česky národní) socialismus. Bylo to prý vrcholné stadium kapitalismu, a podobné nesmysly.
Kurz und gut, až na tyto komunistické bláboly je to celkem dobrá četba. A teprve až na straně 212 se vyskytla první a zatím jediná pravopisná chybička (v náboženským kultu), jinak perfektní. Soudruzi si dali záležet. Aspoň na něco byla ta cenzura dobrá.
Vadí mi také, že mnohé věty jsou uvozovány velmi nepěkným, jakýmsi snad "slovním tikem" autorovým, nebo možná překladatelovým - totiž že příliš mnoho vět tam začíná slůvkem tak... To je velmi nepěkný tik, který se po čase stálým opakováním velmi zprotiví až do hnusu.
Další věc, která mě v knize vydražďuje k nepříčetnosti, jsou opět četné podtrhávky tužkou po nějakém debilovi, který tam ještě k tomu v té své debilitě nechal číslo na svůj mobilní telefon. Musel to udělat nějaký zvlášť debilní kretén, protože jediné jeho slovo, které v nebohé knize zanechal načmárané svou dysgrafickou pazourou a vypocené svým dysortografickým mozečkem imbecila, slovo "přečíst!", napsal blbec jako PŘEČIT! Nebo to možná mělo být slovo "přečti!", nicméně tak jako tak se mi z toho vylízanectví zpěnila krev do růžova. Strašné. Mám potřebu si umýt ruce po takovém kreténovi. Čím větší blbec, tím větší má potřebu zvěčnit tu svou vypatlanou mysl ve vypůjčené knížce, aby to pak druzí musili po něm číst a zřít. Takové ničemy bych rovnou bez soudu popravoval, jinak zaplaví svět úplná debilita, která si hraje na chytrou. Pakáž jedna debilní!
Fuj, to jsem si ulevil!...
Zaujala mě fotografie sochy germánského bojovníka s malým koněm (Germáni chovali zvláštní rasu malých koní). Oskenovat to nepůjde. Zkusím se podívat na internet...

23:55
Na internetu jsem germánského bojovníka nenašel. Našel jsem sice dotyčné Landesmuseum für Vorgeschichte v Halle, ale fotografie jejich exponátů na jejich webu nejsou dostupné. Oskenoval jsem však celou dvoustranu knihy, tu jsem vytisknul, vystřihnul z ní pouze obrázek bojovníka a ten jsem počítačově trochu zesvětlil a znovu oskenoval. Výsledek potom vypadá takto:

germánský bojovník

Táta koupil v trafice zlevněné DVD Život savců, příběh o přežití, podle Davida Attenborougha, za pouhých 49 Kč. Ale na to se podívám až zítra.

sobota, 23. srpna 42
Ta tuplovaná Tristania se mi nestrefila do nálady! Ani trochu! Je to sice dobré, ale zdá se mi její měkkost jaksi neodpovídající současnému stavu světa. Je to takové příliš idylické. Místo toho si nyní pouštím jen samé black metalové nářezy - nejraději přímo v sluchátkách.
Zato ta monografie o Germánech se mi trefila do duševního uspořádání! Ostatně germánství a metal mi více než pasují dohromady! Tacitus píše (Germania 3), že Germáni "rozohňují svou srdnatost a dle pouhého hlaholu již předpovídají zdar budoucí bitvy... Usilují obzvláště o drsnost zvuku a o ječivý ryk, držíce štíty před ústy, aby tímto odrazem plněji a silněji přibývalo hlasu". Onen hlahol před bitvou se pak nazývá "barditus". Právě takový starogermánský barditus je asi blízký příbuzný a předchůdce dnešního nordického metalu. Tak to vidím alespoň Já.
Svým germanofilstvím jsem se nikdy netajil, a teď co čtu tu knížku se ze mne stal ještě zarytější přítel všeho germánského. Mám chuť najednou na Rammstein, na InExtremo, na vikinský metal ze Skandinávie a podobné věci. Začal jsem se znovu učit německy, neboť se mi líbí zvuk té řeči, již mnozí tady v Čechách považují za jazykolamnou (Já vůbec ne; Já ji považuji za svou druhou přirozenost a za ohromně zvukomalebnou!); to DVD o životě savců jsem si s chutí vyposlechl s původním komentářem v angličtině (britskou angličtinu také považuji za nesmírně zvukově atraktivní!)... - zkrátka obdivuji vše germánské. V němčině jsou si podivuhodně podobná tři slova, která by měla být příbuzná jak svým významem, tak i v životě: Welt, Wild, Wald - svět, divoký, les.
Je zajímavé, že Germáni si zesvětlovali ještě víc své plavé vlasy nebo si je barvili na rudo. Dokonce i Římané, jejich úhlavní nepřátelé, kteří je dobývali a pokořovali a kteří je považovali za nekulturní barbary, po nich napodobovali a převzali ten zvyk barvit si vlasy. Já jsem také znám tím, že různě experimentuji s vlasy - jako kdyby se u mne i v tomto bodě mé vzpurné, buldočí povahy odjakživa ozývala ta kapka germánské krve, jež mi koluje v žilách. Vážně uvažuji, že bych si mohl také něco provést s vlasy - po dlouhé době. Na ryšavo by se mi to sice nelíbilo (také kvůli tomu, že to tak má každá druhá baba), svévský uzel bych se také styděl nosit, ale například úplné odbarvení na bílo by nebylo špatné. Líbí se mi germánská tehdejší móda, včetně ošacení, nošení zbraní, vousů, účesů (Germáni jsou vynálezci culíků!)... Mně se ostatně líbí vůbec starověká móda (nebo ještě lépe pravěká!), třeba ty antické tógy... - a vůbec bych v horkých dnech nepohrdl třeba takovou suknicí namísto těsných kalhot! A chtěl bych se konečně naučit psát jejich posvátnými runami. V noci jsem se probudil o pěti hodinách a plné dvě hodiny jsem dychtivě četl a četl.

další část >>>

<<< předešlá část

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm