Nevyhyne-li lidstvo, vyhyne svět

5. března 2010 v 17:28 | Misantrop |  Zima v sousedství zlověka
U nás na sídlišti zase porážejí další stromy. Staré mohutné modříny už holt narostly do nebezpečné výše - přerostly takříkajíc lidákům přes hlavu. Je zajímavé, že mně, ani ostatním zvířatům tito ušlechtilí a němí velikáni tvorstva v ničem nepřekáželi - jen zvrhlé povaze zlověka... Tolik užitečně zakrývaly tyto jehličnany výhled na mé nenáviděné sousedy... Všechno na těch stromech bylo tak milé a příjemné... Byly nepoměrně lepší než lidáci, kteří je tu beze všech výčitek svědomí tak chladnokrevně podřízli, neboť zničí-li se strom či les, je to vždy katastrofa; avšak zničí-li se jednou provždy lidstvo na této zemi, bude to jen spásná obroda. A jarního rozkvětu se nedočkají, ptáci již na ně neusednou. Tragický je úděl živých bytostí v sousedství zlověka. Nevyhyne-li lidstvo, vyhyne svět. Svých zlozvyků se lidáci nikdy nezbaví, svůj archetypální strach z lesa nepřekonají. Jak bych si z celého srdce přál, aby okolí mého domova krášlila bujná zeleň, kde by se beze strachu před zlověkem pásly srnky a divocí koně! Je snad absurditě a nemožnosti této představy na vině jen a jen má troufalá snivost? Nebo to, že se má minulá převtělení nechtěla nikdy spustit se stromů na zem a jiná že nechtěla opustit útulnou vlídnost pravěkých jeskyň? Nebo je na vině má nepřízpůsobivost době, v níž nežiji, nýbrž pouze neznámo jak a proč přebývám a že stále ještě po starodávnu chodím všude pěšky, aniž by kdy jediná část mého těla ztratila půdu pod nohama, když už ji ztratila má bláznivá hlava? Ne, ale přál bych si jednoho dne vidět zarůstat ruiny našich měst semenáčky právě těch stromů, jež tu nyní tak necitelně zavraždili. Přál bych si spatřit všude na zemi to, co se naskýtá zrakům dnešních návštěvníků vylidněného města Pripjať u Černobylu. Neboť všude tam, kde se neroztahují lidáci, přírodě se daří. Možná to opravdu bez nějaké velké celosvětové havárie nebude možné. Ach, ano: zlověk a příroda - věčný protiklad, věčný boj kdo z koho.

*

Přírodo, přírodo, život nezahyne! Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bammby bammby | Web | 5. března 2010 v 17:39

riadne..pekný článoček=)....noo je to smutné ako sa teraz kácajú stromy kade tade- skoro všade.....no ano, nám všetko vadí...strašnéé..

2 Chloë Chloë | Web | 5. března 2010 v 19:14

Zemetrasenia, tsunami a iné pohromy...Zem si sama začína robiť poriadky...Ludia zničia sami seba a potom už bude pokoj. Len držať matičke prírode palce, aby sa spamatala a dufat, ze už nikdy ju nebude trápiť skazenosť ludstva...
Je divne, že si želám aby ludstvo vyhynulo aj ked som sama človekom?

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm