William Shakespeare: Tragédie (výpisky)

22. března 2010 v 16:36 | Misantrop |  Četba


KRÁL LEAR


· Edmund:
To už je vrch lidské pitomosti, že když nám přijde nanic ze samé hojnosti - zpravidla, že jsme o své újmě přebrali - že pak vinu na svých pohromách dáváme slunci, měsíci a hvězdám. Jako bychom byli padouchy z nezbytí, blázny z nebeského ponuknutí, lumpy, zloději a zrádci pro nějakou siderickou konstelaci, ochlasty, lháři a cizoložníky ze samé poslušnosti vlivu planet. Zkrátka, všechno, co jsme nejhoršího, jsme z božího přistrčení. Skvělá výmluva, jen co je pravda, pro pana kurevníka člověka, takhle připsat svou kozlí náturu na vrub nějaké hvězdy.

• Edmund:
A jako na zavolanou, už je tady, jako katastrofa v staromódní tragédii.

• Šašek:
Pravda je pes, který patří do psince a musí dostat karabáčem, zatímco milostpaní čubička smí stát u krbu a smrdět.

• Kent:
Lotr, lump a nanicovatý vyližtalíř. Mizerný, nafoukaný, pitomý, odrbaný, třikrát obrácený, stokrát vylátaný, ucouraný, paťhavý slouha! Sketa, co má v žilách syrovátku, a kus žalobníka bezectného! V zrcadle jako doma, děvka chlap, vrtichvost ulízaný, všeho schopný! Dědičný pacholek z prodraných plunder! Truc kuplířky, aby se zavděčil, a úhrnem nic než slepenina ze všiváka, holoty, zbabělce a hampejzníka a z čuby zmetené jediný syn a dědic, kterému nasekám, že bude výt a skučet, jestli se opováží popřít jedinou slabiku z těchto svých čestných přídomků! Tas, ty obejdo! Udělám z tebe sekanou na měsíčku. Tas, ty huncúte! Ty kujóne holičskobradýřský, tas! Ty zbabělý ničemo, k tobě se stydí hlásit sama příroda. Tebe spíchnul krejčí. Kameník nebo malíř by ho tak nedokázal zhudlat, a kdyby byl u řemesla jen dvě hodiny. Ty nanicovaté X! Ty zbytečné písmeno! Když dovolíte, pane, rozšlapu toho neprosívaného lotra na maltu a omítnu jím stěny záchodu.

• Lear:
Hned když se narodíme, pláčeme, že jsme přišli na to velké jeviště bláznů.

• Edgar:
Ó sladké živobytí, že raděj denně chceme smrtí mřít, než jednou umřít!



ANTONIUS A KLEOPATRA


• Antonius:
...a klid a mír, sám sebou chorý, hledá lék v jakékoli změně.

• Caesar:
Obecný lid jak utržený leknín na peřeji hned sem, hned tam se vrtká mezi proudy, až uvrtká se na sliz.

• Kleopatra:
A je to velké vykonat to, čím konání se skončí, co vyvře náhodu a spoutá zvrat, a spát a neochutnat více hnoje, jímž chám se cpe i Caesar.



KORIOLANUS


• Marcius:
Tak co, vy chátro, drbající svých mozků chudé svědění, až celí jste z toho jeden svrab? Co chcete, psi, jimž vadí mír i válka? Ta vás děsí, a onen kazí. Vaše tužby jsou choutky nemocného, který nejvíc chce, co mu nejvíc škodí. Dát na vás? Oběsit vás! Co chvíli máte nové roupy. Ten, kdo vám pil krev, je náhle vaším svatým, a vaše modla padouch. Výřad bych nakupil z těch otroků, že oštěp by vrchu nedosáh. Mor je zadav! Pryč! Jděte domů, splašky!

• Menenius.
Kdybych se s vámi dlouho bavil, ještě by se mi od vás nakazil mozek - jste přece pastýři toho stáda hovad, kterému se říká plebejci.

• Koriolanus.
Jsem raděj služebníkem po svém než pánem po jejich.

• Koriolanus.
Co mám říkat? "Prosím vás," - Mor je poraz! Nedokáži tak ohnout jazyk.

• Koriolanus.
Chtěl bych jimi být zapomenut jako naučení, jež na ně maří kněz.

• Koriolanus.
Neplačte! Krátké sbohem! Mnohohlavé hovado trká.

• Druhý sloužící.
Mír beztoho je na nic, než leda aby železo rezavělo, krejčí se rozmáhali a líhli písničkáři.

• První sloužící.
Jářku, válka, to je moje. Mír a válka, to je jako noc a den. Válka je čiperná, bystrá a plná vyražení. Mír je hotová mrtvice a mdloba, tupý, hluchý, ospalý, nemrcouchovatý a naplodí parchantů víc, než válka stačí zahubit mužských. Mír má lidi k tomu, aby jeden druhého nenáviděli.

• Třetí sloužící.
Samozřejmě, protože pak jeden druhého nepotřebuje.



TIMON ATHÉNSKÝ


• Apemantus.
Tu jsi, má vodo, k hříchu neponoukáš, čistá, co rozum nikdy nezkalíš.

• Apemantus.
Hej! Hej!
Jsme marnivosti na prodej!
Kdo žije, aniž kažen nebo kazí?
Kdo končí, aniž přátelé mu drazí
kopanec neuštědřili?

• Apemantus.
Hele, toho zmatku!
Těch pukrlat a vystrčených zadků!

• Apemantus.
Kéž bych měl v ústech hůl, abych ti mohl odpovědět účinlivě.

• Apemantus.
Pramálo učenosti umře v den, až tebe pověsí.

• Apemantus.
Já bych vám rád posloužil: takovým žertíkem, jakým odjakživa zlodějům sloužívá kat.

• Apemantus.
Jsi děvkař a ničema, což ti ovšem samozřejmě ani v nejmenším neubere na všeobecné vážnosti.

• Varronův sluha.
Co je to děvkař, blázne?

• Blázen.
Filosof s kamenem mudrců v kalhotech.

• Blázen.
Kolik bláznovství já mám, tolik důvtipu se tobě nedostává.

• Apemantus.
Za tuhle odpověď by se nemusel stydět ani Apemantus.

• Timon.
Timon chce do lesů, kde rád se svěří
lidštější lidí nejlítější zvěři.

• Timon.
Lidství, ztékané strázněmi, může být šťastno, jen pohrdá-li lidstvím.

• Timon.
Je-li jeden, jsou všichni.

• Timon.
Všechno je křivé, nic poctivého v našem klatém bytí, krom padoušství. Buď tedy v ošklivosti lahodná krmě, pospolnost a dav. Svým bližním, ba, sám sebou zhrdá Timon. Zmar lidstvo schvať. Kořínky mi dej, zemi.

• Alkibiades.
Kdo tam? Mluv!

• Timon.
Zvíře jak ty, ať uhnijou ti rty, že musím slyšet zas člověčí hlas!

• Alkibiades.
Kdo vlastně jsi? Ty, kterýž sám jsi člověk, tak člověka sis zhnusil?

• Timon.
Jsem Misanthropos, lidstvo nenávidím. Kéž ty jsi pes, abych tě mohl mít alespoň trochu rád.

• Timon.
Přátelství mi slib, ale nehni prstem. Jsi-li ochoten jen slíbit, ať bozi mor na tebe sešlou, protože jsi člověk! A hneš-li prstem, už jenom proto, že jsi člověk, ať tě bozi zničí!

• Timon.
Neželíš toho, koho obtěžuješ!
Chci raději být sám.

• Timon.
Zas člověk? Mor, mor!

• Timon.
Jak bys ty, Apemante, naložil se světem, mít ho v moci?

• Apemantus.
Zvířatům bych ho dal, abych se zbavil lidí.

• Timon.
Chtěl bys sám klesnout v zániku lidí a zůstat nadále zvíře se zvířaty?

• Apemantus.
Ano, Timone.

• Timon.
Jsem zhnusen tímhle světem falešným a nechci mít rád nic než holou nutnost.

• Timon. (zlatu:)
Všeničivý svár vnuť člověku,
ať svět se stane říší zvířat.

• Timon.
Máte snad hlad? Těch kořínků, co v zemi, každých pár kroků je tu vývařisko, těch bukvic všude, šípků jeden šarlat, každičký keř jak stůl vám uchystala Příroda, štědrá hostitelka.

• Timon.
Nedejte na lékaře: Krom zloděje je travič, je lupič, s penězi i život krade.

• Timon.
Z paměti vymazal jsem všechny lidi, a tvrdíš-li, žes člověk, pak i tebe.

• Timon.
Podivný věk, jenž slzy má jen pro smích!

• Timon.
Lidem jen zášť a kletby!

• Flavius.
S Timonem všechna domluva je marná, vhroužil se v sebe tak, že v každém tvoru, podobném člověku, krom v sobě samém, zří nepřítele.

• Timon.
Už jen pár slov, a nechme dalších řečí:
Co špatného, ať morovina zléčí!
Buď člověk nic než hrobař do úpadu!
Slunce, skryj světlo; Timon skončil vládu.

• TIMONŮV EPITAF -
Timon je mrtev, už zas v dobré míře;
je mrtev člověk; kdo to čte, je zvíře.
Zde leží bídný trup, z nějž bídnou duši odrbali.
Kdo jsem, se netažte: mor na vás, lumpi pozůstalí!
Zde leží Timon, jenž vše živé v nenávisti měl,
Kdo tudy jdeš, klň si jak chceš, jen koukej, abys šel.



CYMBELÍN

• První žalářník.
Ó, ta lidumilnost konopné oprátky!
Řekneš švec, a vyúčtuje tisícovky.

Související:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm