Misantrop: Zima v sousedství zlověka - březen 44 - 1.

2. března 2010 v 0:14 | Misantrop |  Zima v sousedství zlověka

březen 44


Začal poslední zimní měsíc, oficiálně vyhlášený jako "měsíc čtenářů". Čtu - opět z internetu - vynikající Čapkovo drama R.U.R. Je to hned po Válce s Mloky asi nejlepší autorovo dílo, v němž Čapek předvádí svůj nesporný vizionářský talent, dokonce i s jemným nádechem misantropismu. Roboti, biologické stroje, si uvědomí sami sebe, vzbouří se a vyhladí lidstvo. Jenomže neznají svůj vlastní výrobní postup, "tajemství života", jež je spolu s lidmi navždy ztraceno; nevědí, jak se bez lidí rozmnožovat, a proto i jim hrozí brzké vyhynutí. Hra končí tím, že se mezi Roboty najde jeden pár schopný citu a lásky, nový Adam a Eva robotí rasy. Poslední člověk, jenž měl pro Roboty znovuobjevit ono nedostižné výrobní "tajemství života", selhává, ale příroda žije dál. Tomu poslednímu člověku na Zemi dal Karel Čapek mně velmi povědomé jméno Alquist. Nemohu samozřejmě vědět, proč zvolil právě toto jméno, tak nápadně se podobající Alcestovi čili Misantropovi ze stejnojmenné Molièrovy hry; nevím, avšak tuším! Výborná hra! Zde jsem si z ní okopíroval několik výňatků:

Vy jste blázen!
Domin
Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší.

***

Co je dnes?
Nána
Nevim. Ale měl by bejt konec světa.

***

Harry, přišly nějaké špatné zprávy?
Domin
Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.

***

Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrozné úmysly.
Domin
Proboha, slečno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát?

***

Oh, řekněte, děje se něco?
Alquist
Docela nic. Jen samý pokrok.

***

Alquist
Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.
Helena
Jako Nána.
Alquist
Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?
Helena
Takhle tlusté.
Alquist
A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti bouřce? Proti nemoci?
Helena
Proti pokušení, proti velké vodě -
Alquist
A proti pokroku ne ?
Helena
Myslím, že ne.
Alquist
To je škoda.

***

Alquist
Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.

***

Nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi!

***

Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie!

***

Což lidstvo vyhyne?
Alquist
Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ.

***

Robot Radius
Nechci žádného pána. Vím všechno sám.

***

Helena
Proč se přestaly rodit děti?
doktor Gall
Protože je člověk vlastně přežitek.

***

Helena
A žádá někdo, aby se... vůbec přestalo vyrábět?
Dr. Gall
Bůh uchovej! Ten by si dal!
Helena
Proč?
Dr. Gall
Protože by ho lidstvo ukamenovalo.

***

Dr. Gall
(vstane) Hm, to by byla pro lidi strašná rána.
Helena
Proč rána?
Dr. Gall
Protože by se musili vrátit tam, kde bývali. Ledaže by -
Helena
Řekněte.
Dr. Gall
Ledaže by bylo už na návrat pozdě.
Helena
(u květin Hallemeierových) Galle, jsou tyhle květiny také hluché?
Dr. Gall
(prohlíží je) Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, uměle rychlené -
Helena
Ubohé hluché květy!
Dr. Gall
Jsou zato překrásné.

***

Helena
Whisky?
Dr. Gall
Třeba vitriol.
Helena
Se sodovkou?
Hallemeier
Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.

***

Domin
(čte) "Roboti světa! My, první organizace Rossumových Univerzálních Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru." - Hrome, kdo je naučil těmhle frázím?
Dr. Gall
Čtěte dál.
Domin
To jsou nesmysly. Tady vykládají, že jsou vývojově vyšší než člověk. Že jsou inteligentnější a silnější. Že člověk je jejich parazit. To je prostě odporné.
Fabry
A teď třetí odstavec.
Domin
(čte) "Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili lidstvo. Nešetřte mužů. Nešetřte žen."
Alquist
Dokonáno.

***

Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!

***

Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.

***

Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel! I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty. Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptávky a přitom jsme žvanili - o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých věcech. Jako by ty řečičky nějak řídily, kudy se to má valit. Zatím to všechno běželo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, pořád rychleji - A každá mizerná, kramářská, špinavá objednávka přidala k lavině kamínek. Tak, lidičky.

***

Historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, člověk. Punktum.

***

Damon
Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi!

***

Přírodo, přírodo, život nezahyne! Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života.

U nás na sídlišti zase porážejí další stromy. Staré mohutné modříny už holt narostly do nebezpečné výše - přerostly takříkajíc lidákům přes hlavu. Je zajímavé, že mně ani ostatním zvířatům tito ušlechtilí a němí velikáni tvorstva v ničem nepřekáželi - jen zvrhlé povaze zlověka... Tolik užitečně zakrývaly tyto jehličnany výhled na mé nenáviděné sousedy... Všechno na těch stromech bylo tak milé a příjemné... Byly nepoměrně lepší než lidáci, kteří je tu beze všech výčitek svědomí tak chladnokrevně podřízli, neboť zničí-li se strom či les, je to vždy katastrofa; avšak zničí-li se jednou provždy lidstvo na této zemi, bude to jen spásná obroda. A jarního rozkvětu se nedočkají, ptáci již na ně neusednou. Tragický je úděl živých bytostí v sousedství zlověka. Nevyhyne-li lidstvo, vyhyne svět. Svých zlozvyků se lidáci nikdy nezbaví, svůj archetypální strach z lesa nepřekonají. Jak bych si z celého srdce přál, aby okolí mého domova krášlila bujná zeleň, kde by se beze strachu před zlověkem pásly srnky a divocí koně! Je snad absurditě a nemožnosti této představy na vině jen a jen má troufalá snivost? Nebo to, že se má minulá převtělení nechtěla nikdy spustit se stromů na zem a jiná že nechtěla opustit útulnou vlídnost pravěkých jeskyň? Nebo je na vině má nepřizpůsobivost době, v níž nežiji, nýbrž pouze neznámo jak a proč přebývám a že stále ještě po starodávnu chodím všude pěšky, aniž by kdy jediná část mého těla ztratila půdu pod nohama, když už ji ztratila má bláznivá hlava? Ne, ale přál bych si jednoho dne vidět zarůstat ruiny našich měst semenáčky právě těch stromů, jež tu nyní tak necitelně zavraždili. Přál bych si spatřit všude na zemi to, co se naskýtá zrakům dnešních návštěvníků vylidněného města Pripjať u Černobylu. Neboť všude tam, kde se neroztahují lidáci, přírodě se daří. Možná to opravdu bez nějaké velké celosvětové havárie nebude možné. Ach, ano: zlověk a příroda - věčný protiklad, věčný boj kdo z koho.

další část >>>

<<< předchozí část

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm