Ladislav Klíma - výpisky z díla - 2.

11. dubna 2010 v 15:24 | Misantrop |  Četba
Ladislav Klíma 1


(Egosolismus, Egodeismus)
Samozřejmě - nemyslícím neboli skoro všem řečeno - jest i "zevní svět" jen vnitřním světem, "věci" jen zrakovými, hmatovými myšlenkami, "hmota" duševním stavem.
*
Dosavadní filosofie byla hromadou hnoje; respekt před "velkými lidmi"? Raději před krysí mrtvolou!
        Strach před svobodou a světlem, - toť tajemství lidstva; člověčenstvo jest jen subspecies krtka, banda doživotně odsouzených, v kriminále si už shnile libujících káranců...

Lidstvo je idiotské proto, že není egosolistické sive[1] vznešené, není egosolistické, protože je idiotské. Vnitřnosti lidské psýchy jsou červí; proto je vše Vznešené nesdělitelné.
        Kdo slíbí canailli "ráj ještě dnes", sám je dosud canaille[2]. Sám musí člověk nebe na sebe strhnout. Aby něčemu z egosolismu rozuměl, musil jej sám dobýt.

A ostatně - egosolista má všude motivy, o jakých se lidičkám nezazdá -. Co mluví, - vše jeho absolutní monolog; kde píše, - jediným svým čtenářem zůstane, i kdyby kniha jeho dočkala se pěti set vydání.
*
Abortus Boží substance chtěl masochistně opak Boží Volnosti; a vznikl vesmír. Toužil po okovech, představoval si je ve fantazii tak dlouho, až kondenzovaly se v halucinaci: uzřel jejich iluzi, - prozřel vůbec, - vidět znamená jen okovy vidět.

Jsou inteligentní, všivě inteligentní, stejně jako nízcí: nízkost je totéž co chytráckost, chytráckost co inteligence. Nic jim nechybělo, aby k čistému egodeismu dospěli, vyjma trocha té cti a slušnosti... Proč pyrrhonismus[3] dodnes anathema est[4]? Protože neodrážel jim psí jejich tváře.

Až na tři čtyři pravidlo potvrzující výjimky jsou všechna dosavadní filosofémata pouhé esclavismy, pygmeismy. Všenijaký ten pantheismus, mysticismus, theosofismus, upanišadismus, christismus, unio mystica, absorpce v bohu, amor dei intellectualis a jiné psiny, za dodnešní zapamatování jejichž jmen se stydím, jsou oposita Vznešenosti. Au fond vše jen plazení se před pámbíčkem; ale je zcela totéž, kloní-li se člověk před svým šéfem nebo před Hospodinem; buď je úplně Rovný a Volný neboli Bůh, nebo rabské střevo; aut Deus aut vermis. Ať nalhává si všechna ta pokorná holota boží cokoli o mystické jednotě své s bohem, ať nafouknuta je svými extatickými, česky nábožnými neboli psími vapeury jako nadmutá kráva, faktum je, že vzhlížejí k svému bohu stejně jako ratlík ke člověku.
        Stačí podívat se do ohařích očí a říci si: "S takovými společníky se nechodí na procházku, leda na provázku-li jsou vedeni..." Do té míry byla "kultura" nízkostí, že neznala protiklad "pantheismus - vznešenost".

Není zvířátek více milounkých a služebných, má-li jen Vůle dobrý bičík; všichni bohové a pánbíčkové tancují pod ním jako diví, všechny problémy a mystéria, věčné pravdy a madam Pravda sama běží hned devotně, kam špička jeho jim ukáže.

Láska je mizerný produkt jen animality, lejnově měkká vždy a mazlavá, slzy urinující; vnášet ji do říše Boží - kydat hnůj na oltář. Slovo láska poprvé zde nevyskytuje se ve slovníku filosofie. - Buď je něco, ať už cokoli, nade mnou, - a vše, co bylo by mimo mne, nade mnou by bylo, - a pak jsem věčně pes, ať tru se k lýtkům toho "nad" manýrou unificistů sebečubkovitěji; nebo pes nejsem, a pak není nic mimo mne. Aut egosolista, aut pes: alternativa pro každého. -

Jsem jen zvědav, jak bude působit zjevení boží na stádo volů.

Saturňan, na zem spadlý, nemohl by se od lidiček psychologicky více lišit než já. Lidská kultura se mne netýká... Fenomén takové osamělosti, - která, mimochodem, žádný můj okamžik nezkalila, mnohé smíchem rozjasnila, - může se vyskytnout jen jednou.

(Naprostost)
Díky hlasivkám jsou všichni lidé, nevědouce to, blbými šílenci; homo animal irrationale, quia orationale. Vyjadřování Vznešeného slovy je jedna z nejpříšernějších podívaných pro čistovidného ducha; bohové, kteří pro zábavu sami si ji byli nastrojili, zastírají teď před ní s hrůzou oči. Malovat Madonu fekáliemi je rouháním nesmírně menším než mluvit např. jen o poezii nebo statečnosti.

Proces lidského organismu je jen procesem hnilobným.

Není mou věcí pracovat ke zlepšení lidstva.

Celé lidstvo je pouze jednou velkou sviní; svině vidí špínu jen - v čistotě.

Pozdě teprve pochopil jsem, že nedobyl jsem ve filosofické praxi rozhodujícího vítězství hlavně též proto, že vázal jsem se nedůstojně ve svých formulích na slova lůzy, třeba sebeušlechtileji účelům svým adaptovaná, - slova zprvu vždy něco jen hovadského znamenající.

"Naprostost" vyjadřuje to, co chci, špinavě a špatně, ale konečně přece jen. Bohu a bohům je to srozumitelno jako slovo nejkrystalnější; na lidech nezáleží.

Řeč - hnilobný jen výpar ze zdechliny.

Okamžikem, kdy Všesmysl počal být hledán, byl nalezen; otázka byla už odpovědí.

Svět je stejně hádankou, jako jest jí otázka: kolik cecků má kráva? Ptaní se po smyslu jeho méně má smyslu než ptaní se po smyslu klozetových papírů; jen ten může se po nich ptát, kdo nepřišel nikdy v pokušení užít jich, jen proto se lidstvo ptalo po smyslu světa, že mu celá věc byla v hloubi duše cizí a všivě lhostejná.

Lidský duch rovný jako sviní ocásek.

Podobna je filosofie šílenci, který s pláčem běhal ulicemi, hledaje v každém koutě svou hlavu.

Na psychickém dně všech téměř zvířat leží temný, ale vládnoucí pocit Iluzivity všeho vnějšího i vnitřního a pocit Své suverenity...

Ne člověk: opice byla snad bohem bezprostředně stvořena, - z kaučuku smíšeného s hnojem. Člověk je zvíře, kterému platí vždy samozřejmé za paradoxní, šíleně nesmyslné za pravdu, a dokonce paradoxní za šíleně nesmyslné.

Nepovstal člověk už ani z opice, ale splácán byl z hoven.

"Zbabělost před realitou" (Nietzsche) byla duší "vyšší kultury": realita neznamená než odhnojení se, kultura - vskutku radikální hození "zevnějšku", stejně jako logiky, na hnůj. Lidstvo podobno je hlupci, který, když se mu smějí a on neví proč, kouká kol sebe místo do sebe...

Jen v dévoilování[5] spočívá tvoření; Velikost v Bytí jen, čím jsem, netvořící už, hrající si jen.

Jen Hra neznudí: jen Hra není marností a mařením času; ze všeho ostatního kape žlutý pot a zeje fadesa.

Duší energie v jednání je "srdnatost", tj. duše ve skupenství plamenném.

(Soud Boží)
"Já se utrpení nestrachuju, já se strachu nestrachuju, já obé chci! a teď aplikujte na mne pravidlo: co sám nechceš, nečiň jiným, a čiň jiným, co chceš sám!"

"Blázni, kteří myslíte, že neznám milosrdenství! dvakrát, třikrát šťastni, kteří smíte se jím řídit! mně dovoleno to není! - Jdi, a řekl bych ti: posilni se myšlenkou, že každý okamžik umírá ve vesmíru jedno slunce s mukami milionkrát většími, než jsou tvé, - kdybych nezavrhoval každé ulehčování. Kdo ulehčuje, zatěžuje, kdo zatěžuje, ulehčuje: toť evangelium Fabia Rappiniho!"

        "Pane - sem se nechodí, aby se tu člověk nažral! Nevíte, kde jste?"
        "Hihihi! Vím! jsem v kostele, hihihi! Ale, když se zde mrdá, může se při tom také jíst, - či ne?"

Velikost v ženě? Je to vůbec možno? Není to smíření nesmiřitelného, není to tolik, co sucho v mokrotě? Je to možno! Jak dobrodružných zjevů je schopna nesmírná komplikovanost života! Je to ovšem podívaná pro bohy, když taková opposita stanou se siamskými dvojčaty... Vznešenost v ženském mozečku neboli malichernosti! mužskost zkrocena ve vaječník! síla v tuku, síla mluvící diskantem! drsná volnost v sladkosti dívčího oka, v ňaderkách! heroicita a božskost v něžném pletivu ženského masíčka! A přece může to být! - ale je to vír, je to rej! jako když do běla žhavé železo ponoříme do vody! lev poprvé zavřený do klece! genius odsouzený k úředničině! Jak se velikost v příbytku takovém musí zkrotit, znetvořit - ó, co všechno stane se z ní... Pro ženu takovou je život via crucis... - nejstrašnější vůbec možná sudba...

Hloupý jako bota, jako církev.

Zemřel též; vrhl se totiž na politiku, - ale byl příliš poctivý, přímý, hrdý, pro toto nekalé řemeslo. Neuměl chátru dobře hladit po srsti, - a když jednou řečnil, přiletěl džbán a rozbil mu lebku...

Není slova mně protivnějšího než "žák", není horšího vězení nad školy! Nechápu, že lidé mohou se bát žalářů, když proseděli všichni aspoň 8 roků v trestnici, proti níž všechny státní nejsou ničím!

"Každé ušlechtilejší dítě vůbec, vkročí-li do onoho prasečího chléva nazývaného 'lidská společnost', stane se sebou nejistým, nesmělým, ostýchavým a teprve po letech nabude smělosti. Nu dost! Vztekem a hanbou bych se zalkla, když pomyslím na ta hořká, potupy plná léta, kdy jsem chodila do školy! Toho bezmezného, bezectného otroctví!... - A v těch neslýchaných mučírnách musí člověk ztrávit své mládí, kdy krev se pění, všechny nervy hrají, tělo by stále tančit chtělo, - a to jen proto, aby se naučil trochu toho slabikování et hoc genus omne, - čemuž chápavější dítě naučilo by se za rozumného vedení, bez otročiny, mezi hrami, ve volné přírodě, za jeden, dva roky. A umí-li kdo ty nejzákladnější elementy, naučí se, má-li vůbec hlavu k myšlení, ostatnímu soukromým amaterským studiem sám a zdravěji a lépe, než pod školskou vysušující, umrtvující, přepínající dresurou; kdo však není autodidaktie schopen - na hnůj s ním! - Nu - dnešní roztomilé školství je patrně nutné, vyplývajíc z poměrů, - a snad je lidskému, bídnému, otrockému, k otroctví zrozenému a v otroctví jedině kynoucímu stádu přiměřené. Škola za každých okolností působí zkázonosně na děti jemně konstruované, jednotlivce vyšší, neobyčejné. Více záleží na jediném neobyčejném duchu, než na milionu lidského továrního zboží! Strašně nerada chodila jsem do blbárny, - a ve škole jsem vždy mnoho trpěla, ba naučila se tam vlastně znát jen písmeny - a jiní bojácnosti a lživosti. Vše, co vím, mám z kněh, které by ve škole dětem ani nepůjčili. Nikoho jsem tak nenenáviděla jako učitele své, ač nebyli tito zlí lidé, a myslím, že není většího nesmyslu, než žádat, aby ušlechtilí žáci své učitele milovali: neboť učitel zůstane stále pánem a ušlechtilý hoch je nutně hrdý a bolí a uráží jej každé poroučení; přilnout ke svému poručníku může jen otrocká duše. Sestřičky, my jsme ženy, nejsme tak hrdé, čestné jako muži, máme otrockou krev, - a přece trpěly jsme tolik školní otročinou. Ano, pro vyšší bytosti jsou školská léta nejstrašnější dobou života! Mnohý čtenář bude se zajisté ušklíbat a řekne: 'To je vše nesmyslně přehnáno! Mně nebylo ve škole tak zle!' Čtenáři takovému pravím jen ve vší uctivosti: 'Za to nemůžeme, že ráčíte být hrubý, necitlivý, otrocký tlustokožec a že nemáte ani tuchy o tom, co cítit může jemná duše, která musí ležet na hnoji a nechat na sebe plivat, - na hnoji, v němž vy se s rozkoší válíte, vy, jenž všechny plivy bez hnusu slízáte!' V podstatě je a zůstane komparace naší školy k trestnici pravdivou. Každý učitel, jenž by dětským tělům a duším chtěl dopřát jen pátý díl přirozené volnosti pohybu, totiž neničil jejich těla a duši, čině je loutkami a automaty, byl by ihned sesazen. Mluvím ovšem o ušlechtilejších dětech, - obyčejné stádo vezmi čert! Však dost už o těch prašivých kasematech, mučírnách a lidomornách."

U ženy je vše jen oblek, t. j. povrch, nur die Oberfläche ist des Weibes Gemüth, jak praví Nietzsche!

Už Napoleon řekl, že jen na strach a zisk lidí dlužno apelovat, - jejich láska že je pouhá bublina!

Respekt a strach je skoro u všech lidí a u všech dětí jedno a totéž!

Byli to většinou dobráci - ale při tom bezmyšlenkovití otroci, tedy mizerové! Byli blbými pomocníky na kažení lidí - ale kdo je blbý, je špatný! Nemají být učiteli, když jako učitelé musí škodit! Není horšího povolání nad učitelské! Slušný člověk nemá být nikdy učitelem nebo knězem...

"Chci z vás udělat jaksepatří lidi a proto vás týrám."

Myslím-li jen trochu hloub a šíř, nevím vlastně nikdy, co spravedlivé jest. Spravedlnost je jen pro lidi s velmi omezeným rozhledem, pro fanatiky přesvědčení.

Jako netrpěl, aby se mu jiní do jeho věcí pletli, učinil si ve své ušlechtilosti pravidlem neplésti se do věcí jiných. Přes to, že byl duchem imperatorským, nebylo člověka méně panovačného.

"Ty můžeš o neplechách nejméně mluvit! Zabil jsi nedávno čtyři lidi!"
"Co se dobře činí, není neplecha."

"Čest" je nerozum... Ovšem, že je rozumnost nečestná a v poslední instanci nerozumná -

Morálka je pověrčivostí největší...

"My jsme dobří lidé, - a víte proč? Protože kdo je zlý, je dobrý, a kdo není zlý, je špatný! 'Zlý' a 'špatný' je něco docela jiného! Každý, kdo je statečný, kdo má svou vůli, je zlý: my jsme zlé, Cesare je zlý, tigr je zlý, lev je zlý, orel je zlý, - ale hodné je hloupé jehně, holub, každý dobrácký idiot! My jdeme vraždit, ale život jest jen jedna vražda! A je přirozeno, aby člověk byl pyšný na to, že hodně lidí pobil, - to tak povznáší a dráždí. Indiáni a jiní to vědí, - proto je jejich největší ctižádostí mít hodně skalpů. A vlastně je tomu tak u všech národů: proč každý voják chlubí se tím, kolik nepřátel pobil? Proč je za to chválen? Proč dostává za to medaile? Zde to vězí: takový hloupý voják je za to chválen proto, že činí tak jen na cizí rozkaz, jen z psí poslušnosti, nevěda sám proč a nač: otrocké jednání a otrocká duše dojdou vždy u lidí pochvaly. Ale protože my to, co takový otrocký 'vojenský hrdina' dělá z milostivého dovolení a na rozkaz, děláme z vlastní vůle a z vlastní iniciativy, proto spílá nám svět lotrů, ničemnic, zvrhlých tvorů, - jen proto, že nejdeme se ať už takové nebo makové vrchnosti zeptat, smíme-li vraždit: neboť samovolné, volné, samostatné jednání je lidem odjakživa hrůzou... My jsme volní, samostatní vojáci, vrahové, neboť voják a vrah je přeci jedno a totéž. Motivy, které nás k činu našemu vedou, jsou při nejmenším tak oprávněné a čestné, jako motivy, které všelijaké prašivé potentáty vedou k vypovědění války. A už to, že jednáme samostatně a svobodně, staví naše pohnutky nad pohnutky 'státníků': neboť tito jednají skoro vždy jen ze stupidnosti, zvyklosti, konvence, protože jsou proudem a tradicí nějakou k tomu nuceni!"

Vše jest jen opakování slyšeného, - a striktně vzato jest vše jen papouškování, jen opičení se, totiž zvyk -

"Mne si urážej, to je pro mne jako když čubka štěká!"

Arabie je nejmizernější kout na světě. Jak se řekne "Arabie", chce se mně zvracet. Co je to? Je to taková mizerná poušť, nic jiného. Ženy jsou tam opice, muži zbabělí, smrdutí, nevzdělaní, nábožní šakalové a velbloudi. Je to takové mizerné plemeno židovské!

Pravý Arab právě tak penězi opovrhuje, jako Žid po nich touží!

"Ty jsi moudrá, moudřejší než tvoji kompatrioti a nemáš se proto zlobit, když se o tvé vlasti špatně mluví. Žádný rozumný člověk se proto nezlobí, jen hloupá chátra -"

"Musím říci, bratře," zasmál se Cesare, "žes poněkud hulvát... Ale to není tak špatná vlastnost!"

"To jsou přec jen jiné oči, než vidíme u největší části lidí... Tam zříme jen zbabělost a její sestru chytrost, pak špinavost, podlost, faleš, - v tvých očích vidím krásnou sílu, přímost, pravdivost, čistotu!"

"Kdybys byl," pravil, "tak podlým, jako jsi silný a statečný, byl bys pánem světa místo člověka!"

Bát se jednoho je totéž jako bát se všeho!

Každý strach nutno brzy utlumit, aby nad jednáním nerozhodoval, - v tom spočívá nejvyšší statečnost, - ne v neznání strachu!

Karakteristikou vyššího člověka, jako na příklad mne, jest, že je statečný ve všem, že nic nemůže svésti ducha jeho z přímé cesty, kterou kráčí!

Čas je vlastně Smrtí, neboť Čas znamená vlastně zanikání, umírání.

"Zemru klidně," šeptal si, "velký byl přec jen můj osud! Žil jsem život vytvořený vlastní vůlí, kolik lidí může se tím chlubit? Byl jsem člověk, - ostatní jsou marionetty jiných nebo přírody a osudu. Mnoho jsem dosáhl, a útěchou, že nedosáhl jsem všeho, čeho jsem chtěl, je mně, že činil jsem, co jsem mohl. A to znamená totéž, jako všeho dosíci, ba to znamená více!...
        Zemru klidně, neboť jsem spokojen s sebou a svými činy. Moje chtění bylo vysoké a zůstalo nezlomeno přes hrozné rány, které mne stihly. To je vše, víc člověk nemusí chtít. Jsem spokojen s sebou jaký jsem a nechci být víc: toť pramen všeho štěstí a vší síly. Vím, že jsem jedním z nejneobyčejnějších, nejnetypičtějších lidí, kteří žili. Můj karakter je čistý a nic polovičatého v něm. Jsem dokonalý demon zla a ani stín toho, co lidé nazývají 'dobrem', není ve mně. A to je má hrdost. Zemru hrdě.
        Zabil jsem několik lidí. Kdybych byl zabil statisíce, pak by řekli, že jsem již něco vykonal, - pak bych byl u nich dokonce velký muž, geniální strateg a dobyvatel, ba 'vznešený karakter'. Ale zabití těch několika lidí stálo mne více energie, než mnohého podmanitele zabití milionu vojáků... On jde vyšlapanou cestou a nezápasí s tolika nebezpečími jako já... Haha! On je krotkým, poslušným psem proti mně, vlku. Jen ten, kdo se hrbí, může v tomto shrbeném světě jednat ve velkém. Hrbit jsem se nechtěl; proto jsem zůstal loupežníkem. Nebyl jsem pitomým mezkem, otrokem, nevědoucím, proč se dřít: proto nestal jsem se dobrodincem lidstva, 'ušlechtilým geniem'...

"Jste mně zosobněný původní egoismus, egoismus téměř nedotčený oním egoistním druhem, kterému se říká altruismus a jenž karakterisuje především pokolení lidské, ač neschází ani u zvířat, ba je u nich namnoze silně vyvinut. Vy ho máte méně, než kterékoli zvíře a kterýkoli člověk. Jste monstrum. Vy sestáváte naprosto jen z jednoduché sebelásky, neprošedší mediem nijakých ohledů na ostatní. Vy cítíte ke všemu mimo sebe jen nepřátelství."

Člověk si může někdy zdřímnout, umí-li se kdy chce probudit.

"Je v soucitu mém cosi singularního[6] a perversního: singularní a perversní dráždí... Snížil jsem se poněkud, lhaje jemu, že je genius."

"Konečně jsem volný, samostatný, jak se na muže sluší!"

Život lidský je smradlavý záchod, z něhož však tu a tam libá vůně vystupuje.

Žena je svině v podobě anděla.

Ženialní člověk je nezpůsobilý k vydělávání peněz.

"Fabio patří ke vzácným, výjimečným, ba velkým lidem, - tomu nejvzácnějšímu, co v přírodě existuje. Lidé takovíto mají celé lidstvo proti sobě a jsou pronásledováni více než každá zvěř. Mám k výjimečným, silným lidem právě takové sympathie, jako proti stádu antipathie, ať jsou jacíkoli."

"Jsem si vědom, že v očích vašich vypadám jako netvor. Mé motivy nedovede žena nikdy pochopit.
        Chci teď být jen silný; neboť filosofický duch je slabostí, je dysharmonií, - ač tato slabost a dysharmonie jest něčím vyšším, než síla a jednotnost ducha."

další část



Poznámky:

[1] sive (lat.) = čili, neboli
[2] canaille (franc.) = lůza, chátra; (pěkný výraz převzatý zřejmě z díla Friedricha Nietzsche; srovnej taktéž s pěkným českým slovem kanálie = krysa z kanálu; přeneseně též mrcha, nečistý tvor, např. člověk - pozn. Misantropa)
[3] pyrrhonismus = učení řeckého skeptického filosofa Pyrrhóna.
[4] anathema est (řec. - lat.) = formule církevní klatby: je proklet.
[5] dévoilování (franc.) = odhalování.
[6] singulární = jedinečný
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm