Friedrich Nietzsche: Ranní červánky (myšlenky o morálních předsudcích) - 1. - výpisky

2. června 2010 v 22:39 | Misantrop |  Četba

"Je tolik ranních červánků,
které ještě nezaplály."
RGVÉDA


Předmluva. - Ten totiž, kdo se ubírá po vlastních cestách, nepotkává nikoho: tak už to s "vlastními cestami" chodí. Nikdo mu nepřijde na pomoc; se vším, na co narazí, nebezpečím, náhodami, zlobami a nečasy, se musí vypořádat sám.

130.
Účely? Vůle? - Jestliže náš rozum nemůže pochopit rozum a účely boží, díky čemu pochopil tuto svou povahu? a tuto povahu božího rozumu? - Ony železné ruce nutnosti, které třesou pohárem s kostkami náhody, hrají svou hru nekonečný čas: pak se ovšem musí vyskytnout vrhy, které se účelnosti a rozumnosti každého stupně dokonale podobají.

131.
Morální módy. - Jak se jen posunul celkový ráz morálních soudů! Největší velikáni antické mravnosti, jako Epiktétos, nevěděli nic o dnes tak obvyklém velebení myšlenek na druhé, života pro druhé; podle naší morální módy bychom je museli nazvat přímo nemorálními, neboť oni se ze všech sil zasazovali za své ego a proti soucítění s druhými (zejména s jejich utrpením a mravními přestupky). Snad by nám odpověděli: "Když jste sami sobě tak nudným či ošklivým předmětem, pak tedy myslete na druhé více než na sebe! Dobře činíte!"

145.
"Nesobecky!" - Tamten je prázdný a chce se naplnit, tento je zas příliš plný a chce se vyprázdnit, - oba to pudí najít si jedince, který jim k tomu poslouží. A tento proces, chápaný v nejvyšším smyslu, nazýváme v obou případech jedním slovem: láska, - jak? láska že by měla být cosi nesobeckého?

147.
Příčina "altruismu". - Vcelku vzato lidé dosud o lásce mluvili proto tak emfaticky a tak ji vynášeli do nebe, že jí měli málo a nikdy se tohoto pokrmu nesměli nasytit: tak se jim stala "pokrmem bohů". Kéž by jednou nějaký básník předvedl na utopickém obraze všeobecnou lidskou lásku jako uskutečněnou: zajisté by musel popisovat trýznivý a směšný stav, jaký Země dosud nespatřila, - každý by tu byl obletován, obtěžován a vyhledáván nikoli jedním milujícím, jako se to děje nyní, nýbrž tisíci, ba úplně každým, v důsledku nepotlačitelného pudu, který by pak lidé proklínali a zatracovali právě tak jako starší lidstvo sobectví; a básníci onoho stavu, kdyby je lidé nechali v klidu básnit, by nesnili o ničem jiném než o blažené minulosti bez lásky, o božském sobectví, o kdysi na Zemi ještě možné samotě, nerušenosti, neoblíbenosti, nenáviděnosti, opovrženosti, a jak se jen jmenuje celá ta nízkost našeho milého zvířecího světa, ve kterém žijeme.

149.
Jsou třeba drobné odchylné skutky! - V záležitostech mravů jednat i proti vlastnímu náhledu; ustoupit v praxi a ponechat si zato duchovní svobodu; konat jako všichni a tím prokázat všem laskavost a dobrodiní, jakoby na odškodněnou za odlišnost našeho mínění: - to u mnoha průměrně svobodomyslných lidí platí nejen za neškodné, nýbrž dokonce za "slušné", "humánní", "tolerantní", "nepedantické", a jak ještě znějí všechna ta krásná slova, jimiž se uspává intelektuální svědomí: a tak jeden nese své dítě ke křesťanskému křtu, ač je ateista, a druhý slouží ve válce jako všichni, třebaže nenávist mezi národy horlivě odsuzuje, zatímco třetí běhá s manželkou do kostela, protože ona má zbožné příbuzenstvo, a skládá slib před knězem, aniž se za to stydí. "Není podstatné, když i našinec dělá něco, co dělají a dělali vždy všichni," - tak zní hrubý předsudek! Hrubý omyl! Neboť není nic podstatnějšího, než když něco již mocného, tradičního a bez rozumové úvahy uznávaného někdo uznávaně rozumný ještě jednou svým jednáním stvrdí: tím získá takové konání v očích všech, kdo o tom slyší, sankci rozumu samého! Všechna čest vašim míněním! Avšak drobné odchylné skutky jsou cennější!

166.
Na rozcestí. - Fuj! Vy se chcete vpravit do systému, kde člověk buď musí být kolečkem, plně a zcela, nebo se dostane pod kola! kde se rozumí samo sebou, že každý je tím, čím ho seshora udělají! kde hledání "konexí" patří k přirozeným povinnostem! kde se nikdo necítí uražen, je-li na někoho upozorněn poukazem "ten vám jednou může být užitečný"; kde se člověk nestydí konat návštěvy, aby si vyprosil něčí přímluvu! kde člověk ani netuší, jak se horlivým přijetím takových mravů jednou provždy v přírodě zařadil mezi nižší hrnčířské zboží, které druzí smějí spotřebovat a rozbít, aniž se za to cítí příliš zodpovědni; docela jako by řekl: "Takového druhu, jako jsem já, nebude nikdy nedostatek: vezměte si mě! Bez okolků!" -

169.
Řectví, které je nám cizí. - V hudbě se lidé projevují bez zábran, protože se domnívají, že neexistuje nikdo, kdo by dokázal za jejich hudbou spatřit je samé.

172.
Tragédie a hudba. - Možná i pro hudbu nastane ještě jednou lepší věk (zajisté to bude věk více zlý!), až se jí budou muset umělci obracet na lidi přísně osobní, v sobě tvrdé, ovládané temnou vážností vlastní vášně: k čemu ale hudba těm dnešním příliš pohyblivým, nedospělým, poloosobním, zvědavým a všeho žádostivým duším mizejícího věku?

173.
Vychvalovači práce. - Za oslavováním "práce", za neustálým mluvením o "požehnání práce" vidím tutéž postranní myšlenku jako za chválou obecně prospěšného neosobního jednání: myšlenku bázně před vším individuálním. Při pohledu na práci - myslí se tím vždy ona tvrdá pracovitost od rána do večera - dnes v podstatě panuje pocit, že taková práce je nejlepší policií, že každého drží zkrátka a dokáže účinně bránit rozvíjení rozumu, žádostivosti, touhy po nezávislosti. Neboť spotřebuje mimořádné množství sil nervů, odebírá tak tyto síly přemýšlení, hloubání, snění, starostlivosti, milování, nenávisti, staví vždy před oči malý cíl a poskytuje snadné a pravidelné uspokojení. Tak má společnost, ve které se ustavičně tvrdě pracuje, více jistoty: a jistota je nyní uctívána jako nejvyšší božstvo. - Jenomže! Hrůza! Právě "dělník" je najednou nebezpečný! Hemží se to tu "nebezpečnými jedinci"! A za nimi nebezpečenství největší - skutečné individuum!

194.
Ješitnost učitelů morálky. - Vcelku nepatrný úspěch učitelů morálky je vysvětlitelný tím, že toho chtěli příliš mnoho najednou, že byli příliš ctižádostiví: přespříliš toužili vydávat předpisy pro všechny. To ale znamená bloudit v neurčitostech a promlouvat ke zvířatům, aby se z nich stali lidé: jaký div, že to zvířatům připadá nudné!

195.
Takzvané klasické vzdělání. - A nyní, při ohlédnutí za životní cestou, také objevit, že se něco už napravit nedá: promarněnost našeho mládí, kdy naši vychovatelé nevyužili oněch zvídavých, horoucích a žíznivých let na to, aby nás vedli k poznání věcí.
Jen tomu, kdo vskutku hladoví, je třeba podat pokrm! Promarněné mládí, kdy nám násilím vnucovali matematiku a fyziku, místo aby nás nejprve uvedli v zoufalství z nevědomosti a náš drobný každodenní život, naše počínání a všechno, co se udá mezi ránem a večerem doma, v dílně, na nebi, v krajině, rozložili na tisíce problémů, bičujících, zahanbujících, dráždivých problémů, - a naší žádostivosti pak ukázali, že matematického a mechanického vědění máme především zapotřebí!

206.
Nemožný stav. - Chudý, radostný a nezávislý! - to trojí je pohromadě možné; chudý, radostný a otrok! - i to je možné, - a nevěděl bych nic lepšího, co říci zotročeným dělníkům v továrnách: pokud nepovažují vůbec za ostudu, že se nechávají, tak jak se to děje, spotřebovávat jako šrouby stroje, jako něco, co zaplňuje mezery lidské vynalézavosti! Fuj! myslet si, že zvýšeným platem se pozvedne to, co je na jejich bídě podstatné, totiž jejich neosobní zotročení! Fuj! nechat si namlouvat, že vystupňováním této neosobnosti, v soukolí nové společnosti se může hanba otroctví proměnit v ctnost! Fuj! mít cenu, za niž už není člověk osobou, nýbrž šroubem! Jste snad spoluspiklenci v současném bláznovství národů, které chtějí co nejvíce vyrábět a být co nejbohatší? Vy byste jim měli předložit protiúčet: jak ohromné vnitřní hodnoty se vyhazují za takový vnějškový cíl! Kde je ale vaše vnitřní hodnota, když už ani nevíte, co znamená svobodně dýchat? když sebe samé nemáte ani mizivě v moci? když máte sebe samých až příliš často dost jako zvětralého nápoje? když se natahujete po novinách a pošilháváte po bohatém sousedovi, s žádostivostí při pohledu na rychlé vzestupy a pády moci, peněz a mínění? když už nemáte víru ve filosofii, která chodí v hadrech, ve svobodomyslnost toho, kdo je bez potřeb? když je vám k smíchu dobrovolná idylická chudoba a život bez zaměstnání a bez manželství, které by velmi dobře slušely těm duchovnějším z vás? Když vám místo toho neustále zní v uších píšťala socialistických krysařů, kteří ve vás chtějí rozdmychat žár bláznivými nadějemi? kteří vám káží být připraveni a nic víc, připraveni z dneška na zítřek, takže pak čekáte a čekáte na cosi zvenčí, a jinak žijete ve všem tak, jak jste žili jindy, - až se toto čekání promění v hlad a v žízeň a v horečku a v šílenství, a konečně ve vší nádheře nadejde den známé bestia triumphans?[1] - A přitom by si přece měl každý v nitru pomyslet: "Raději se vystěhovat, pokusit se stát pánem v divokých a svěžích končinách světa a především pánem nad sebou samým; opouštět místa tak dlouho, dokud budou poznamenána sebemenším otroctvím; nevyhýbat se dobrodružství a válce a pro nejhorší nehody mít po ruce smrt: jen už pryč z tohoto neslušného otroctví, jen už pryč z této líhně zatrpklosti, jedovatosti a spiklenectví!" To by bylo to pravé smýšlení: dělníci Evropy by měli svou třídu jakožto stav prohlásit nadále za lidskou nemožnost, a nejen, jako se to děje většinou za cosi zřízeného hrubě a neúčelně; měli by v evropském včelíně rozpoutat období velkého rojení, jaké svět dosud nezažil, a tímto svobodným činem ve velkém stylu protestovat proti stroji, kapitálu a volbě, jež jim nyní hrozí, volbě muset se stát buď otrokem státu, nebo otrokem strany převratu. Jen ať si Evropa ulehčí o čtvrtý díl svých obyvatel! Jí i jim se uleví u srdce! Teprve v dáli, na výsledcích nadšeného koloniálního tažení se doopravdy pozná, kolik dobrého rozumu a poctivosti, kolik zdravé nedůvěry vštípila matka Evropa svým synům, - těm synům, kteří to už vedle ní, otupělé stařeny, nemohli vydržet a kterým hrozilo, že propadnou mrzoutství, podráždění a poživačnosti jako ona sama. Mimo Evropu budou tyto dělníky provázet na jejich pouti evropské ctnosti; a to, co se v jejich vlasti začalo zvrhávat v nebezpečnou podrážděnost a zločinecké sklony, nabude venku krásné divoké přirozenosti a bude nazváno heroismem. - Tak by se konečně přece zas dostal do staré, nyní přelidněné a ztěžka se v sobě převalující Evropy čistší vzduch! Ať se pak třeba někde nedostává "pracovních sil"! Možná si přitom uvědomíme, že jsme mnoha potřebám uvykli teprve tehdy, když bylo tak snadné je uspokojit, - a leckteré potřebě se zase odnaučíme! Možná si pak dovezeme Číňany: a ti by s sebou přivezli způsob myšlení a života, který je vhodný pro pracovité mravence. Ano, v celku vzato by mohli neklidné a vysilující se Evropě dodat trochu asiatského klidu a rozjímání a - čeho je zřejmě nejvíce zapotřebí - asiatské stálosti v krvi.

211.
Snílkům nesmrtelnosti. - Vždyť by na Zemi stačil jen jediný nesmrtelný člověk, aby vše ostatní, co by tu ještě bylo, vehnal pro samé přesycení z něho do všeobecné posedlosti umírat a věšet se!

213.
Lidé zmarněného života. - Jedni jsou z takové látky, že z nich společnost smí udělat to či ono: za všech okolností se přitom budou cítit dobře a nebudou si naříkat na zmarněný život. Jiní jsou z příliš zvláštní látky - nemusí to být proto ještě látka mimořádně ušlechtilá, nýbrž prostě právě jen vzácnější -, takže se musejí cítit špatně vždy kromě jediného případu, když totiž mohou žít v souladu se svým jediným účelem.

227.
Na řetěze. - Pozor na všechny duchy, kteří jsou uvázáni na řetěze! Mstí se na všem, co své psí boudě uniklo.

243.
Dva směry. - Pokusíme-li se pozorovat zrcadlo o sobě, neobjevíme nakonec nic než věci na něm. Chceme-li uchopit věci, nepřijdeme nakonec k ničemu než k zrcadlu. - To je nejobecnější teorie poznání.


255.
Rozhovor o hudbě. - Doopravdy nemám na mysli "dobrou" a "špatnou" hudbu, - té i té je v obou druzích dost! Ale nevinnou hudbou nazývám tu, která myslí veskrze a naprosto jen na sebe, v sebe věří a pro sebe zapomněla na svět, - je to nejhlubší, ze sebe sama rozezněné osamocení, které hovoří se sebou o sobě a neví už, že tam venku jsou posluchači a naslouchači a působení a nedorozumění a neúspěchy.

261.
Proč tak vznosně! - Ó, tenhle druh zvěře já znám! Ovšemže se sobě líbí víc, když si vykračuje "jako bůh" na dvou nohou, - ale když padne zpět na své čtyři tlapy, líbí se víc zase mně; působí pak nesrovnatelně přirozeněji!

262.
Démon moci. - Nikoli tělesné potřeby, nikoli žádost, - ne, láska k moci je démonem lidí. Dejte jim všechno, zdraví, potravu, obydlí, zábavu, - stejně budou a zůstanou nešťastní a reptaví: neboť démon čeká a žádá si uspokojení. Vezměte jim všechno a uspokojte jeho: tehdy jsou takřka šťastni, - tak šťastni, jak právě lidé a démoni být mohou. Ale proč to říkám? Řekl to už Luther, a lépe než já, ve verších: "Ať nám vezmou tělo, statek, čest, syna a ženu: budiž, - ale říše nám zůstat musí!" Ano! Ano! "Říše"!

286.
Domácí zvířata a mazlíčci a podobně. - Existuje něco odpornějšího než sentimentalita vůči rostlinám a zvířatům, ze strany tvora, který si mezi nimi od samého počátku vedl jako nejlítější nepřítel a nakonec se teď ještě dožaduje od svých oslabených a znetvořených obětí něžných citů! Před tímto druhem "přírody" sluší člověku především vážnost, je-li jinak člověkem myslícím.

308.
Nevyznat se v obchodování je vznešené. - Prodávat svou ctnost jen za nejvyšší cenu nebo s ní dokonce lichvařit, jako učitel, úředník, umělec, - to dělá z génia a talentu kramářskou záležitost. Moudrý člověk by neměl chtít být chytrý!

333.
"Lidskost". - Nepovažujeme zvířata za morální bytosti. Ale myslíme si snad, že zvířata mají za morální bytosti nás? - Zvíře, které by umělo mluvit, by řeklo: "Lidskost je předsudek, kterým alespoň my zvířata netrpíme."

pokračování >>>


Poznámka:

[1] latinsky "vítězná bestie" - původně v biblickém významu, čili "ďábel", "šelma, jejíž číslo je 666". Nietzsche má však zřejmě na mysli to, co později Ladislav Klíma nazval mnohem expresivněji "Sus triumphans" (vítězná svině), tedy to nízké, lidské, příliš lidské, co vždy slaví triumf nade vším vyšším, nadlidským - a dokonce i nade vším dokonale zvířecím, jak jsem poznal Já (viz mé spisy). - poznámka Misantropova.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm