Friedrich Nietzsche: Ranní červánky (myšlenky o morálních předsudcích) - 2. - výpisky

2. června 2010 v 22:40 | Misantrop |  Četba

349.
Ne až tak důležité. - Když člověk přihlíží umírání, pravidelně ho napadne myšlenka, kterou v sobě okamžitě, z falešného pocitu slušnosti, potlačí: že akt umírání není tak významný, jak obecná úcta tvrdí, a že umírající už zřejmě ztratil v životě důležitější věci, než se chystá ztratit tady. Konec tu určitě není cílem. -

359.
Schvalovat něco jako dobré. - Nazýváme manželský svazek dobrým: za prvé proto, že ho ještě neznáme; za druhé proto, že jsme si na něj zvykli; za třetí proto, že jsme ho uzavřeli; - to jest téměř ve všech případech. A přece tím není dokázáno vůbec nic o dobru manželství.

364.
Volba okolí. - Střezme se žít v okolí, před kterým nedokážeme ani důstojně mlčet, ani sdělovat, co je v nás vyššího, takže ke sdělování zbudou jen naše nářky a potřeby a celý příběh naší nouze. Budeme pak nespokojeni se sebou a nespokojeni s tímto okolím, a ke stavu, nad kterým naříkáme, přibude ještě další mrzutost, že se totiž budeme cítit jako někdo, kdo neustále naříká. Žít máme naopak tam, kde se stydíme mluvit o sobě a kde toho nemáme zapotřebí. - Ale kdo myslí na takové věci, na volbu v takových věcech! Mluvíme o svém "neblahém osudu", nastavíme zeširoka ramena a povzdychneme: "Já nebohý Atlas!"

369.
Povznést se nad svou ubohost. - To jsou mi věru hrdí mládenci, když pro svůj pocit důstojnosti a důležitosti potřebují vždy nejprve druhé, které by mohli okřikovat a znásilňovat: totiž takové, jejichž bezmoc a zbabělost dovolí člověku beztrestně před nimi dělat vznešené a zlostné grimasy! - takže mají zapotřebí ubohosti svého okolí, aby se na okamžik povznesli nad ubohost vlastní! - K tomu potřebuje jeden psa, jiný zas přítele, třetí ženu, čtvrtý stranu a další, velmi vzácný, celou epochu.

376.
Hodně spát. - Co počít, aby se člověk povzbudil, když je unaven a sám sebou přesycen? Někdo doporučuje hernu, druhý křesťanství, třetí elektřinu.[1] Avšak nejlepší, můj drahý melancholiku, vždy bylo a bude: hodně spát, ve vlastním i přeneseném smyslu! Tak se opět dočkáme svého rána! Pravým uměním životní moudrosti je dokázat vsunout na pravé místo spánek všeho druhu.

392.
Podmínka zdvořilosti. - Zdvořilost je výborná věc a skutečně patří ke čtyřem hlavním ctnostem[2] (i když jako poslední): abychom si jí však nebyli navzájem na obtíž, musí být ten, s nímž právě jednám, zdvořilý o stupínek méně nebo více, než jsem já, - jinak se nehneme z místa, a mazivo nebude jenom mazat, nýbrž nás pevně přilepí.

413.
Žalobci soukromí a veřejní. - Podívej se pozorně na každého, kdo obžalovává a vyslýchá, - odhaluje přitom svůj charakter: a nezřídka horší, než jaký má oběť, jejíž zločin pronásleduje. Žalující se ve vší nevině domnívá, že odpůrce zločinu a zločince musí už sám o sobě mít dobrý charakter nebo za dobrého platit, - a tak se neovládá, to jest: prozradí se.

417.
Mez vší pokory. - K pokoře, která praví: credo quia absurdum est[3] a nabízí za oběť svůj rozum, již určitě dospěl leckdo: ale nikdo, pokud vím, až k oné pokoře, která je od toho vzdálena jen krůček a která praví: credo quia absurdus sum.[4]

419.
Odvaha ve straně. - Ubohé ovce říkají svému vůdci: "Jdi jen stále vpředu, tak nás nikdy neopustí odvaha tě následovat." Ubohý vůdce stáda si však sám pro sebe myslí: "Jen mě stále následujte, tak mě nikdy neopustí odvaha vás vést."

423.
Vprostřed velkého mlčení. - Tady je moře, tady můžeme zapomenout na město. Jeho zvony sice právě ještě hlučí svým Ave Maria - je to onen chmurný a pošetilý, ale sladký hluk na křižovatce mezi dnem a nocí -, avšak už jenom na okamžik! Teď mlčí všechno! Moře tu leží bledé a blyštivé - nemůže mluvit. Nebe hraje onu věčnou němou večerní hru s červenými, žlutými, zelenými barvami - nemůže mluvit. Malé útesy a provazce skal, které vybíhají do moře, jako by hledaly místo, kde je nejosaměleji, - ti všichni nemohou mluvit. Tato nesmírná němota, která nás náhle přepadá, je krásná a děsivá, vzdouvá se při ní srdce. - Avšak kolik licoměrnosti je v té němé kráse! Jak dobře by uměla mluvit, a také jak zle, jen kdyby chtěla! Její svázaný jazyk a bolestné štěstí jejího vzhledu jsou úskokem, chce se vysmát tvému soucitu! - Budiž! Já se nestydím být takovým mocnostem pro smích. Avšak tebe, přírodo, lituji, že musíš mlčet, i když ti jazyk svazuje jen tvá zlomyslnost: ano, lituji tě pro tvou zlomyslnost! - Ach, teď se rozhostilo dokonce ještě větší ticho a ještě jednou se mé srdce vzedmulo: zaleklo se nové pravdy, ani ono nemůže mluvit, samo se vysmívá, když ústa do té krásy něco zvolají, samo vychutnává sladkou zlomyslnost mlčení. Řeč, ba i myšlení se mi začínají protivit: neslyším snad, jak se za každým slovem směje omyl, výmysl, duch blouznivosti? Nemusím se vysmát svému soucitu? Vysmát svému výsměchu? - Ó moře! Ó večere! Jste špatní učitelé! Učíte člověka přestat být člověkem! Má se vám oddat? Má být nakonec takový, jací jste nyní vy, bledý, blyštivý, němý, nesmírný, spočívající na sobě samém? Povznesený nad sebe sama?

424.
Pro koho tu je pravda. - Dosud byly útěšnými mocnostmi omyly: nyní očekávají lidé týž účinek od poznaných pravd, a čekají už poněkud dlouho. Což kdyby pravdy právě tohle - utěšovat - nedokázaly? Byla by to snad námitka proti pravdám? Co mají pravdy společného se stavy trpících, chřadnoucích, nemocných lidí, že by právě jim měly být prospěšné? Není přece důkazem proti pravdě nějaké rostliny, zjistí-li se, že ničím nepřispívá k uzdravení nemocných. Avšak dříve byli lidé skálopevně přesvědčeni, že jsou účelem přírody, takže se bez dalšího domnívali, že ani poznání neodhalí nic, co by člověku nebylo prospěšné a užitečné, ba že vůbec nemohou, nesmějí být žádné jiné věci.

425.
My bohové ve vyhnanství! - Díky omylům ohledně svého původu, své jedinečnosti, svého určení a díky nárokům, které na sebe lidstvo na základě těchto omylů kladlo, se vysoko pozvedlo a stále znovu "překonávalo samo sebe": ale kvůli týmž omylům vzešlo ve světě nevýslovně mnoho utrpení, vzájemného pronásledování, podezřívání, zneuznání, a ještě více bídy každého jednotlivce v sobě a o sobě. Lidé se stali trpícími tvory v důsledku svých morálek: domohli se jimi všeho všudy jen pocitu, jako by byli v podstatě pro Zemi příliš dobří a příliš významní, a zdržovali se na ní jen přechodně. "Trpící domýšlivec" je zatím stále ještě nejvyšším typem člověka.

440.
Nezříkat se! - Vzdát se světa, aniž ho známe, podobni jeptišce, - z toho vzejde neplodná, možná těžkomyslná samota. To nemá nic společného se samotou myslitelovy vita contemplativa: když zvolí ji, rozhodně se ničeho nezříká; mnohem spíše by mu bylo zřeknutím, těžkomyslností, zánikem jeho samého, kdyby musel vytrvat ve vita practica: takového života se vzdá, protože ho zná, protože zná sebe. Tak skočí do své vody, tak získá svou radost.

443.
K výchově. - Postupně se mi odhalil nejobecnější nedostatek našeho způsobu vzdělání a výchovy: nikdo se nesnaží, nikdo se neučí, nikdo neučí - snášet samotu.
454.
Slovo povzbuzení. - Kniha jako tato není určena k pročítání ani předčítání, nýbrž k opětovnému otevírání, zejména při procházkách a na cestách, musí nám umožnit strčit kdykoli hlavu dovnitř a zase ven a nenalézt kolem sebe už nic obvyklého.

456.
Vznikající ctnost. - Povšimněme si, že ani mezi sokratovskými,[5] ani mezi křesťanskými ctnostmi nefiguruje poctivost.
464.
Stud dávajícího. - Nemít jméno, jako příroda, v níž nás právě nejvíc ze všeho osvěží, že konečně jednou už nepotkáváme žádného dárce a dávajícího, žádnou "milostivou tvář"! - Ovšem vy se připravujete i o toto osvěžení, neboť vy jste do přírody usadili boha - a nyní je opět vše nesvobodné a stísněné! Jakže? Nikdy nesmět být se sebou sám? Nikdy už nestřežen, nehlídán, netahán na vodítku, neobdarováván? Jestliže je kolem nás pořád někdo druhý, pak je ve světě znemožněno to nejlepší z odvahy i dobra. Zdaž by pak člověk proti této dotěrnosti nebe, proti tomuto neodbytnému nadpřirozenému sousedovi nechtěl být cele ďáblův! - Ale není to nutné, vždyť to byl jen sen! Procitněme!

473.
Kde postavit svůj dům. - Jestliže se cítíš velký a plodný o samotě, pak tě bude společnost zmenšovat a pustošit.

474.
Jediné cesty. - "Dialektika je jediná cesta, jak dospět k božským bytostem za závoje zjevu," - to tvrdí Platón stejně slavnostně a vášnivě, jako to Schopenhauer tvrdí o protikladu dialektiky, - a oba neprávem. Neboť to, k čemu nám chtějí ukázat cestu, vůbec neexistuje. - A nebyly všechny velké vášně lidstva dosud takovými vášněmi pro nic? A všechna jejich slavnostnost - oslavováním ničeho?

476.
Na dožínkách ducha. - Den ode dne se to hromadí a bobtná, zkušenosti, zážitky, myšlenky o nich a sny o těchto myšlenkách, - nesmírné, úchvatné bohatství! Pohled na ně působí závrať; nechápu již, jak lze chudé duchem oslavovat jako blažené! - Ale občas jim závidím, tehdy, když jsem unaven: neboť spravovat takové bohatství je těžká věc, a její tíže nezřídka všechno štěstí potlačí. - Ano, kdyby tak stačilo jenom se na ně dívat! Kdyby tak člověk byl jen skrblíkem svých poznatků!

491.
Také proto samotu! - Proto odcházím do samoty, - abych nepil z cisteren pro každého. Mezi mnohými žiji jako mnozí a nemyslím jako já; po nějakém čase mi pak vždy připadá, jako by mě chtěli ze mne vyhnat a uloupit mi duši - a začnu být ke každému zlý a každého se bát. Potom potřebuji poušť, abych se stal opět dobrým.

493.
Na vlastním stromě. - Z myšlenek žádného myslitele nemám tolik potěšení jako z vlastních.

509.
Třetí oko. - Jakže! Ty ještě potřebuješ divadlo! Jsi snad ještě tak mlád? Zmoudři a hledej tragédii a komedii tam, kde se hrají lépe! Kde vše probíhá zajímavěji a zaujatěji! Ovšem, není zcela snadné zůstat přitom právě jen divákem, - ale nauč se tomu! A takřka ve všech situacích, které ti připadají těžké a trapné, budeš mít vrátka k radosti a útočiště, dokonce i tehdy, když na tebe dopadnou tvé vlastní vášně. Otevři své divadelní oko, ono velké třetí oko, které do světa hledí skrze dvě druhé!

546.
Otrok a idealista. - Křesťanství bylo stvořeno pro jiný druh antických otroků, se slabou vůlí a rozumem, tedy pro velkou masu otroků.

548.
Vítězství nad silou. - Uvážíme-li, čemu všemu se dosud prokazovala úcta jako "nadlidskému duchu", jako "géniovi", dospějeme ke smutnému závěru, že intelektualita lidstva musela být ve svém celku přece jen čímsi velmi nízkým a ubohým.

553.
Oklikami. - Kam chce celá filosofie se všemi svými oklikami? Činí něco jiného, než že takřka překládá do rozumu jakési vytrvalé a silné puzení, puzení k mírnému slunci, průzračnému a chvějivému vzduchu, jižnímu rostlinstvu, dechu moře, lehkému masitému, vaječnému a ovocnému pokrmu, horké vodě k pití, celodenním tichým vycházkám, skrovnému mluvení, vzácnému a opatrnému čtení, osamocenému bydlení, čistotným, prostým a takřka vojáckým zvyklostem, zkrátka ke všem těm věcem, které právě mně nejlépe chutnají, právě mně nejvíce prospívají? Filosofie, která je v základě instinktem pro osobní dietu? Instinktem, který hledá můj vzduch, mou výši, můj čich, můj druh zdraví oklikou přes mou hlavu? Existuje mnoho jiných a zajisté i mnohem vyšších vznešeností filosofie, nejenom takové, které jsou temnější a náročnější než ty mé, - a možná nejsou ani ony vespolek ničím jiným než intelektuálními oklikami takto osobních puzení? - Zatím přihlížím svým novým okem tajnému a osamělému poletování motýla, vysoko nad skalnatými břehy jezera, kde roste mnoho dobrých rostlin: poletuje okolo, bez starosti, že mu zbývá jen život jednoho dne a že noc bude příliš chladná pro jeho okřídlenou křehkost. Jistě by se i pro něho našla nějaká filosofie: byť to nebude ta moje. -

566.
Žít levně. - Nejlevnějším a nejneškodnějším způsobem žije myslitel: neboť, abychom uvedli hned to nejdůležitější, potřebuje nejvíce právě ty věci, jichž si většina neváží a nechává je stranou -. Za druhé: snadno se raduje a nezná nákladné cesty k zábavě; jeho práce není tvrdá, nýbrž jakoby jižanská; jeho den a noc nekazí výčitky svědomí; pohybuje se, jí, pije a spí tak, aby jeho duch byl stále klidnější, silnější a jasnější; těší se ze svého těla a nemá žádný důvod se ho obávat; nepotřebuje společnost, leda čas od času, aby o to něžněji posléze objal svou samotu; náhradu za živé, a dokonce i za přátele má v mrtvých: v těch nejlepších, jací kdy žili. - Zvažme, zda to nejsou opačné choutky a zvyklosti, které způsobují, že život lidí je nákladný, a tudíž namáhavý a často k nevydržení. - V jiném smyslu je ovšem život myslitele nejnákladnější, - nic mu není příliš dobré; a postrádat právě to nejlepší by zde bylo strádáním nesnesitelným.
574.
Abychom nezapomněli! - Čím výše se pozvedáme, tím menšími se jevíme těm, kdo neumějí létat.

KONEC.


Odkazy na další výpisky z díla F. Nietzsche:
Antikrist (celý text)


Poznámky:

[1] V počátcích objevu a výroby elektřiny (v 19. století) jí byly přisuzovány zázračné a léčebné účinky. Zdá se však, že elektřina respektive elektromagnetické vlnění pozitivně působí pouze na růst rostlin, zatímco živočichové se elektromagnetickému záření spíše vyhýbají. Zatímco mravenci je vyhledávají, včely na ně reagují podrážděně. Působení na člověka, obklopeného v moderní době elektrickými spotřebiči a mobilními telefony, je dosud sporné. I zde, jako všude, existují jak pravidla, tak i výjimky. - pozn. Mis.
[2] Čtyři hlavní "nové ctnosti" jsou Nietzschemu: poctivost, udatnost, velkomyslnost a zdvořilost. Oponuje tak Sókratovi, jenž vyzdvihoval také své "čtyři ctnosti"; jenomže u něj byly jiné: uměřenost, chladná mysl, smysl pro spravedlnost a rozumnost. - Pokus o určení "ctností" je zřejmě oblíbená libůstka filosofů. Buddha, kupříkladu, jich měl pět až devět (podle různého podání) a navíc ještě čtyři vznešené pravdy. - pozn. Mis.
[3] latinsky "Věřím, protože je to nesmyslné." - Křesťanské vyznání víry podle výroku církevního otce Tertulliana (*160 - †po r. 220) (O těle Kristově, 5: "I zemřel syn boží; je to hodno víry, protože je to pošetilé. A pohřben vstal z mrtvých; je to jisté, protože to je nemožné."). - Ať žije světový blázinec! - pozn. Mis.
[4] latinsky "Věřím, protože jsem nesmyslný."
[5] Sokratovské ctnosti - uměřenost, chladná mysl, smysl pro spravedlnost, rozumnost.
Ctnosti křesťanské - pokora, štědrost, čistota (cudnost), přejícnost, střídmost, mírnost, přičinlivost (pracovitost) - pozn. Mis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm