Henry Rollins: Blues černýho kafe (výpisky) - 2. část

24. srpna 2010 v 15:56 | Misantrop |  Četba


Henry Rollins




BLUES ČERNÝHO KAFE

Před chvílí mi dáma, co roznáší kávu, vynadala, protože jsem si kafe nalil sám a nenechal to udělat ji. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo usmát se, odvrátit pohled a snažit se potlačit chuť rozpárat jí hrdlo.

Nalezl jsem větší zálibu v pilné práci než v následování rozmarů vztahů, které nesouvisí s prací nebo s muzikou.

Když spolu šoustáme, tak potom zmizí do koupelny. Za pár minut se znovu objeví s žínkou a utře mi ptáka. No není to hezký? Firma Hallmark, co vyrábí přání, by na tohle měla jedno speciální vyrobit, s pěkným komentářem "Jsi tak krásná, když mi z mého použitého ptáka otíráš šťávu."

Jsem poslední muž, neromantický, ten, co všechno vidí jako prdelatý biologický večírek.

Nejdřív jsem měl s izolací problémy. Nechápal jsem ji jako pravdu. Uvnitř jsem s ní bojoval a rozdíral jsem se. Jak jsem jednou izolaci uviděl a pochopil, otevřely se mi okamžitě nové dveře.

Život je záblesk, potřesení rukou ve tmě. V opuštěné místnosti narvané lidmi.

Jeden chlap za mnou šel do banky. Uvažoval jsem o střele do hlavy, ale takový věci nemůžete dělat na veřejném místě. V takovémhle městě nechce člověk s fízlama nic mít. To by bylo drsný, voddělat holandskýho policajta. V tomhle hotelu mají fakt výbornou kávu.

Dobře že jsem sám. Někdy si přeju, aby noc trvala celou věčnost. Denní světlo přináší statickému lidskému zmatku přetížení. Nechci být s nikým dalším. Je to jen další nikam, další gesto, lež. Někdy je život jak starý vtip.

Být totální a ztělesňovat číslo jedna.

Někdy po koncertě se cítím, jako že se sotva zvednu, abych se šel převléknout, ale vím, že jsem silnější, než jsem byl před několika hodinami.

Nelpěte na čase
Hýbá se s vámi i bez vás
Je to jako pokoušet se lpět na projíždějícím vlaku
Nelpěte na lidech
Jen si ublížíte

Nechejte to být, nebo se to obrátí proti vám
Nepoutejte se
Nelpěte na ničem, ať je to cokoli
Vyhoďte vzpomínky
Vytrhněte je jako zkažené zuby
Nepoutejte se
Co bylo, bylo
Není lehké se tomu postavit

*

Nejsem umělec. Jsem reakce na život.

Henry Rollins


NETVOR

Nemůžu být ve styku s lidmi. Nemluvím s nimi, pokud k tomu nejsem donucen. Když jsem v tomhle stavu, vyhýbám se lidem, vždycky se s nimi cítím ještě hůř. Dívají se na mne a ptají se, co se mi děje.
         Visí nade mnou tmavý mrak. Nemůžu se k němu dostat. Nelituju se. Vím, že jsou lidé, kteří tímhle procházejí celý život. Jsem produkt deprese. Je to hnací síla mého života.
         Sklep. Kobka. Dlouhá samotářská procházka. Všude sám. Sám, když jsem s nimi. Pódium je pro mne ideální místo. Je to nejpravdivější místo, které znám.
         Jsem netvor. Nerozumím. Příliš mnoho věcí mi způsobuje bolest. Chci se ztratit.
         Vpadl jsem k sobě do pokoje. Pryč z ulic a hluku. Prohlížím si zdi, zdají se mi teď dobré. Pomalu zapomínám na ně a na jejich mysl zamořující slova.
         Nelíbí se mi, co vidím. Čím míň vidím, tím líp. Díváte se moc hluboko a vidíte toho příliš? Mám špatnou schopnost, je to jako prokletí. Cokoli se mi může začít zdát špatné tím, že se na to dívám moc dlouho.
         Když jste konečně o jeden svět vzdáleni. Když jste je opustili, když odpadly bolest a zmatek. Co pak? Co si počnete s tou prázdnotou? Co uděláte se vším tím časem, který jste strávili nenáviděním a chtěním toho, co mají? Touhou cítit se jako oni. Co uděláte s hodinami a s myšlenkami. Co uděláte se svobodou. Zjistíte, že hodně času trávíte přemýšlením o nich. Byli jste jejich součástí víc, než byste kdy tušili. Jste si odporní, tak nakonec jste nebyli nad tím. Byli jste celou dobu s nimi. Mluvili jste jazykem, o kterém jste si hrdě mysleli, že z něj neumíte ani slovo. Prázdnota je vakuum. Cítím povinnost zaplnit všechny trhliny, vehnat světlo do všech temných koutů.
         Bolest poleví, vaše kroky se odlehčí. Jste tak zvyklí na napětí, že teď je život znovu nový a neznámý. Necháte je a svět, ve kterém jedou, odejít a je tu svět nový. Váš nový svět. Vítejte ve svém novém světě, novém pokoji, nové realitě. Hodně zakopáváte a padáte, ale je dobré padat.
         Neobviňuji lidi z toho, jak se kvůli nim cítím. Dřív jsem to dělal; je dobré je nechat být. Dříve jsem si způsoboval tolik bolesti, když jsem jim ležel u nohou. Oni nevěděli, co se to, sakra, děje. A já jsem jim tam krvácel na prahu a ukazoval jsem na ně prstem.
         Co vím: Nemůžu s nimi cítit.
         Máte to od nich. Jste pouhý nájemník žijící z jejich odřezků.
         Má bolest mě definuje. Jejich bolest, když ji pozřu, mě pokřivuje. Oslabí mě a oslepí. Nenaučím se nic a nevyrostu. Běžím přímo do jejich vězení. S tím je konec.
         "Podívejte, je to netvor, kráčí sám. Podívejte, vytahuje něco z kapsy. Hodil to na zem. Pojďte se podívat, co to je. Je to černá krabička, otevřete to... tak dobře... podívejte. Je to žal, neštěstí a bolest. Je to samota a toužení. Páni, ten bude litovat, že je ztratil."
         Pokoušeli jste se někdy převézt sami sebe? Ztratit se v davu, schovat se ve výklenku v koupelně. Zaujmout nový postoj, abyste se ošálili a mysleli si, že jste někdo jiný; já taky. Je to pokaždé stejné. Na konci se vždycky držíte sami sebe. Bez dechu, ponížený, s rozpálenými chodidly, červenýma rukama a beznadějně lidský.
         Vidím ve vašich televizních supermarketových očích takovou prázdnotu. Kdybych měl srdce, tak přísahám, vy byste mi ho zlomili.
         Kdybych tak dostal kulku pokaždé, když se mi kvůli mámě a tátovi chtělo umřít, měl bych jich dost, abych odpravil každého fízla, který si to zaslouží. Musíte se od nich dostat. Doufám, že vám neublížili. Doufám, že vás nezkurvili. Přál bych vám, aby nechali vaši mysl na pokoji ještě dřív, než bude nutné rvát jim ji ze spárů.

Henry Rollins


61 SEN, 1986 - 1989

#2:
Policajt mě má přišpendleného na zdi. Dívá se mi do očí. Má modré oči. Mám strach, ale usmívám se. Začne mě líbat. Cítím jeho jazyk. Chutná jako káva a tabák.

#10:
Žena mě připoutává k židli. Vzpomínám si, že existuje místo, kde vám vstříknou do hlavy hudbu, abyste ji tam měli nepřetržitě po celé týdny, aniž byste museli zapnout stereo. Předpokládám, že na tom místě jsem. Zapíchne mi do hlavy velkou jehlu a cítím, jak do mne teče šťáva.

#12:
Jsem v místnosti s mužem a ženou. Vstanu, jdu k té ženě a začnu jí osahávat prsa. Snaží se uniknout, ale chytím ji a kousnu ji do zadku. Přijde ke mně ten chlap, popadne mě a říká: "Podívej, co jsi udělal." Žena krvácí skrz sukni.

#27:
Po trávníku kráčí nahá žena. Mužský hlas se jí zeptá: "Kam jdete?" Ona se předkloní a řekne: "Přes a pod." Jediné, co je vidět, je škvíra mezi jejíma nohama, má široce rozevřený řitní otvor a výrazné pysky. Hlas se jí zeptá, jestli má ráda nějakou banku. Ona řekne: "Proč bych chodila do téhle banky, když moje má zvýhodněné úroky?" V té chvíli se narovná a z vagíny se jí vyřine vazká tekutina. Lehne si a asi třicet centimetrů vysoký mužíček s obrovským ptákem jí vejde mezi nohy a začne ji šukat. Ona se usměje a dlouze vzdychne.

#35:
Jdu do obchodu s deskami. Je tam Dennis Hopper.[1] Jdu k němu a říkám mu, že jsem jeho velký fanda. Řekne mi, ať jdu do prdele.

#38:
Mám kulomet a střílím lidi, když procházejí kolem mého domu. Je noc a nevidím je. Jeden chlápek projde dveřmi a já do něj vysázím celý zásobník, ale on se ke mně stále přibližuje. Z obličeje mu odpadává maso a jeho lebka je z kovu. Usměje se a padne. Slyším hlas. Otočím se a střílím. Je to Bernie Wandel.[2] Kulka mu odstřelí kus hlavy. Řeknu mu, že zemře a že je mi to líto. On řekne, že je to v pohodě.

#59:
Joe a já stojíme na ulici. Vytáhnu pistoli a střelím kolemjdoucího do hlavy. Prohodím k Joeovi, že ta pistole není ani moc hlasitá.

Henry Rollins


ZNÁM TĚ

Myslím, že tě znám
Strávil jsi hodně času plného nenávisti
Nenávisti, která byla tak ryzí jako sluneční záře
Nenávisti, která viděla na kilometry
Nenávisti, která ti v noci nedala spát
Nenávisti, která vyplnila každý okamžik tvého bdění
Nenávisti, která tě dlouho nesla
Ano, myslím, že tě znám
Nemohl jsi přijít na to, co vidí na tom, jak žijí
Domov nebyl domovem
Tvůj pokoj byl domovem
Kout byl domovem
Kdekoli, kde nebyli oni
Byl domov
Znám tě
Jsi citlivý
Nedůvěřuješ lidem
Moc dobře je znáš
Jo, myslím, že tě znám
Hodně času trávíš sněním
V noci ti zpívají ptáci
Déšť a slunce
Měnící se roční období jsou praví přátelé
Samota je těžce vybojovaný spojenec
Věrný a trpělivý
Ano, myslím, že tě znám.

Henry Rollins


KONEC


Odkazy:


POZNÁMKY:

[1] Dennis Hopper (1936-2010), americký všestranný umělec, u nás známý ponejvíce jako herec a režisér (např. Bezstarostná jízda). - poznámka Misantropova.

Dennis Hopper



[2] Bernie Wandel - basista na dvou Rollinsových albech: "Hot Animal Machine" a "Drive By Shooting". - pozn. Mis.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm