Hudba je nejlepší bez lidí

23. srpna 2010 v 16:42 | Misantrop
Vím moc dobře, proč nechodím na koncerty. Hudba je fajn, ale ty lidi... ty lidi... Samotní muzikanti jsou také jakž takž snesitelní, dokud ovšem neodloží instrumenty a nezačnou mluvit. To je pak samé "pan profesor tohle a pan profesor tamto", všechno je strašná práce a dřina a nezměrná píle, jako kdyby bohatě nestačil talent a zaujetí, všechno je to opět řemeslo, k uzoufání upracované tak, až mě z poslouchání takových plků bolí málem ruce, přidají se k dobru nějaké klípky ze soukromého života těch největších skladatelů, kteří se teď asi nejspíš obracejí v hrobě nad tím znesvěcováním a nad tou bulvární nestydatostí, hodí se do placu pár veselých historek o tom, jak si pan dirigent zapomněl obout černé polobotky, což má být asi vrchol švandy či co, a podobné hovadiny. Koho to zajímá? Leda tak někoho, kdo je duševně na "výši" drbavých ženských od plotny, jdoucích z nákupu, jejichž "kulturní" obzor nesahá dál než k ukvičeným odrhovačkám Heleny Vondráčkové nebo k muzikálu a jiným módním bezduchým záležitostem. Tím se jasně ukazuje, že i hudebníci nejsou nic jiného než cvičené vydrezúrované opice.

Hudba je nejlepší bez lidí. Ti mají být jen nevědomým nástrojem. Hudba je hlas ducha přírody. Lidé jen Aeolova harfa, rozeznívaná větrem. Toť vše. Ty nejlepší hudební skladby, napsané lidmi a pro lidi, jsou pokaždé okopírované, odposlouchané buď od zpěvných ptáků, nebo z jiných přírodních zvuků, jako jsou bouře, vítr, zurčící a šplouchající voda, vzduté moře. Kdepak asi vzal Mozart inspiraci ke svým veselým, rozverným nápěvům? Od koho jiného než od ptactva! Mozart vždy doma choval mnoho ptáčků zpěváčků a svého oblíbeného drozda si s sebou všude brával. Když pak ten drozd zemřel přesně ve stejný den jako Mozartův otec Leopold, byl raněn a zarmoucen jistě dvojnásob. Dáte-li si dohromady Mozartovu geniální hudební paměť a to, že byl po celý život obklopen zpěvným ptactvem, pak je vše jasné. Posloucháte-li Mozarta, slyšíte v podstatě variace na jarní zpěvy drozdů, kosů, pěnic, pěnkav, sedmihlásků a podobných mistrů. A naopak: zaposloucháte-li se pozorně do ptačích trylků, připomenou vám ze všech světových skladatelů nejvíc právě Mozarta.

Hudba je v podstatě chtonická bohyně, jíž by měl být zasvěcen chrám nepřístupný lidem. Hlavně obyčejným lidem! Jako v antickém Řecku. Vždyť hudba nepochází jen z nadpozemských výšin, ale vzlíná také ze země, jako její nejlíbeznější rostlina. A i kdyby: nebesa jsou přece též součástí Země!

A vůbec: na koncertech se sedí v naškrobených oblecích, na nepohodlných křeslech nebo dokonce na tvrdých židlích, nohy dvě tři hodiny nepřirozeně skrčené jako v turistické třídě letadla, nelze si je ani natáhnout pořádně před sebe, natož hodit nahoru, jak je nejzdravější, natož se natáhnout celý a lehnout si, jak je nejpříjemnější... - a kolem samý snob. Nic uchvacujícího takový koncert, spíš nekonečná nuda. V tom ovzduší plném škaredých lidí, kteří té hudbě stejně pořádně nerozumějí, se dá pouze nudit, sledovat vlekoucí se čas a těšit se, až tomu utrpení bude konec. Z hudby pak absolutně nemám nic. Tu si pustím a vychutnám teprve doma, za zamknutými dveřmi, potmě a v nočním tichu. Hudba a noc jsou fajn, jen kdyby ty lidi nebyli... ty lidi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm