Hudba kočičí a "hudba" psí

23. srpna 2010 v 16:49 | Misantrop
Kočka vyluzuje svým "mňau" jeden z nejnádhernějších zvuků na světě! Zvuk, jenž je nadto určen pouze nám! Úplně něco jiného než to psí primitivní "haf"! To je ostatně také určeno jen nám: psův nejbližší divoký příbuzný - čili vlk - se ozývá nejčastěji úplně jinak, a to opět nádherným vytím, které je více fascinujícím zpěvem v pravém slova smyslu, než jen tak ledajakým primitivním zvukem beze smyslu. Z toho je dobře patrné, jaký rozdíl se promítá do hlasového projevu svobodných bytostí a bytostí otrockých. I u lidí je to stejné: čím je člověk svobodnější, tím lepší hudbu vyluzuje, poslouchá a potřebuje. Kdo řekl, že ptáček v kleci zpívá nejlépe - a ještě lépe prý s vypíchnutýma očima? Jedině surové tupé hovado, jménem "člověk", který je hluchý k ozevům písní divočiny; nerozezná tu božskou nádheru, jež pěje ódy na volnost, neboť jeho zparchantělému uchu zní liběji nářek uvězněných a trýzněných než jásot svobodného a radostného tvorstva. Člověk je prostě chudák; chudák, jenž však nevzbuzuje žádnou lítost.

Hudba kočičí a "hudba" psí se k sobě mají asi jako francouzská barokní hudba 17. - 18. století, dejme tomu třeba jako takový Rameau nebo Sainte Colombe - hudba, které byl tehdy zcela správně přiznáván její nelidský původ, neb je mnohem starší než lidstvo, na čemž nic nemění ani ta skutečnost, že ji náhodou provozuje nějaký hrubý nevědomý nástroj-člověk - kontra česko-bavorský lidový dechovkový šraml, cikánská cimbálovka nebo nejnovější diskotékové "duc-duc" hity. Tedy na jedné straně cosi uchvacujícího, něžného a procítěného, a na straně druhé uširvoucí, halasné, barbarské pazvuky. Někteří psi mají navíc ten nepříjemný zlozvyk, že celý den a celou noc bez ustání a bez zjevné příčiny štěkají. To si pak jeden hnedle uvědomí, že trpělivost i zvířecí práva mají své meze! Je až s podivem, co si dnes někteří lidé dovolí skrze své psy. Ještě v mém bývalém bydlišti byl přitom chov psů v bytě zakázán domovním řádem. Zcela správně! I taková Eva Braunová, milenka "tyranského diktátora" Adolfa Hitlera, se musela omezovat ve své vlastní vile, pokud šlo o její dva teriéry. Protože bez ustání rušili sousedy svým štěkáním, musela se postavit kolem domu vysoká zeď, aby ten rámus odtlumila! A to byla srdcová dáma nejmocnějšího muže Německa! Lidská spodina a její uňafaní soudruzi však mají dnes pré. Jednomu se chce až vraždit z toho nepřestajného rámusu - jako v americkém filmu Krvavé léto, natočeném podle skutečné události, která se stala v New Yorku, v horkém létě roku 1977 za známého "katastrofálního" výpadku proudu (skvělý film s Adrienem Brodym v roli zlynčovaného pankáče!). S lidským kraválem, jenž si někdy říká vznešeně "populární hudba", se to má stejně: čím horší, tím častěji a bezohledněji zamořuje životní prostředí - ne nadarmo se takovéto "hudbě" přezdívá trefně "hudební smog". Nepřekvapilo by mne, kdyby někdy v budoucnu, v ten krátký čas, který lidstvu ještě zbývá, vyhrálo hitparádu nějaké přitroublé psí štěkání.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm