O hudbě, jakožto o dokonalé droze

23. srpna 2010 v 16:33 | Misantrop
"Mon Dieu, quelle silence! Bože, to je ticho!" To byla poslední slova, jež vyřkl umírající Jean-Baptiste Lully, hudebník na dvoře Ludvíka XIV. Moje představa pekla: Je tam zima, a ne teplo či nesnesitelný žár od pekelných plamenů; je tam plno lidí. Přecpáno. Hlava na hlavě. Samí hříšníci a spřeženci ďábla, tj. většina lidí. Ale hlavně je tam hrobové ticho. Ani špendlíček nezazvoní po dopadu na zem; duše tam naříkají, ale jejich bolestí zkřivená ústa se otvírají naprázdno v němých výkřicích, podobny laboratorním zvířatům, jimž vivisektoři vyřízli hlasivky, aby je v jejich "vědecké práci" neobtěžoval "hluk". Nejhorším trestem by pro mne bylo toto: Sdílet nevytopenou celu s bandou otravných idiotů a nemoci poslouchat hudbu, nemoci zpívat a nemít žádné rezonující předměty, jež by vyluzovaly rytmické tóny. Nesouhlasím s Tolstým, který v Kreutzerově sonátě napsal, že hudba je strašlivá věc, působící nikoli povznášejícím, nýbrž rozdražďujícím dojmem; že hudba vždycky nutí zapomínat na sebe, na svůj skutečný stav atd. Já myslím, že hudba je nejdokonalejší droga, lepší nežli alkohol. S hudbou můžeš a musíš být nejlépe sám. Hudba je natolik abstraktní umění, že nezáleží na tom, kdo ji vytvořil a s jakými názory, za jakým účelem nebo v jakém rozpoložení. Hudba je jediná droga, která tě dostává naopak zpátky k tobě, pokud se zpátky k sobě dostat chceš. Dokonce i ten, kdo hledá v hudbě únik sám před sebou, dosáhne jistě hudbou svého. Nejlepší myšlenky mě napadají buď při poslechu hudby, anebo v přírodě, kde je přece také mnoho muzikálních zvuků: od zpěvu ptáků až po šumění deště, moře, větru a dunění a výbuchy bouří. Takový alkohol např., je bezesporu droga společenská. Po pár pivech má člověk chuť se družit, přátelit, milovat, mnoho mluvit a podobné nechutnosti, zpravidla bez výběru. Ženy se po něm zdají přitažlivější. Ale je po něm špatně od žaludku, bolí z něj hlava a ani nechutná právě nejlépe. Alkohol zabíjí a dělá z lidí trosky a pitomce. K čemuž vlastně ani ten chlast nepotřebují... Ale o hudbě jsem ještě neslyšel, že by někoho zabila. Tedy ta hudba, již si sami vybíráme. Myslím, že taková dechovka by mě dokázala pěkně potrápit... Dechovka je vůbec zajímavý fenomén. Čím je pro literaturu Bible, tím je pro hudbu dechovka - tedy čímsi, v čem se odráží všechna ta nenáviděná lidskost; je to tresť lidství v té nanejvýš odporné formě. A jak to vypadá na místech, kde se hraje "od podlahy" tento lidský výkal? Nejprve se všichni ožerou, zapějí ve výstavní pospolitosti něco perverzního o myslivečcích a o vdávání a nakonec se chlapi porvou o ženský. A všichni tam vypadají stejně. Stejné oblečení, stejné účesy, stejné fašizoidní názory. Všechno podle stejného uniformního vzoru. Takový nedostatek osobitosti v tak velkém měřítku našince téměř ohromuje, avšak svědčí o mnohém. Nechápu celé ty moderní generace revolucionářů, od beatniků přes hipíky až po punky, jejichž jediným cílem bylo se zpít, zkouřit a zfetovat za zvuků sice mnohdy geniální hudby, čině se tak ovšem nepoužitelnými pro establishment, ale také sami pro sebe a pro své ideály. Nebylo by spíš lepší odvrhnout všechny ty škodlivé chemické drogy, jež jim beztak lišácky podsunuje sám systém, a vystřízlivět, začít třeba posilovat a pěstovat bojová umění, aby už nikdo, ani policajti, ani skinheadi, ani obyčejní lidé nemohli na tebe beztrestně vztáhnout ruku? Mimochodem, ti opruzové holohlaví mají přece jenom určitou výhodu: Útočí totiž na často zfetované cíle-oběti. Oni sami jsou přitom také často opilí a opilec je špatný rváč, protože má pomalejší reflexy a reakce a ochablejší svaly než střízlivý, vycvičený, ukázněný a odhodlaný protivník - to je třeba si uvědomit. A ještě dovětek k mému malému Umění války: Kdo zaútočí první, má na své straně moment překvapení, a člověk, jakožto od přírody podlá a zbabělá bytost, má pak silné nutkání utéct. Adolf Hitler, jenž se proslavil svým jemným citem pro oceňování hodnoty člověka, též často říkával, že nejlepší obrana je útok... Alkohol prý dělá z člověka zvíře. To je exemplární příklad nepochopení pojmu "zvíře". Spíš je to přesně naopak: Alkohol dělá ze zvířete člověka. Alkohol dělá z lidí ještě větší debily, ještě větší lidi. Střízlivý člověk, který se něčeho nebo někoho bojí, je jakžtakž snesitelný, ale opilý člověk ztrácí veškeré zábrany. Nestává se zvířetem, čili mně podobným tvorem, který běhá a dýchá tam někde venku v lese, ale stává se větším ne zvířetem, nýbrž větším člověkem, to znamená větším hajzlem. Chlast jen násobí jeho vrozenou perfidnost. Ze mne dělá alkohol naopak člověka, zatímco hudba mne zušlechťuje, vrací mě k sobě, ke zvířeti. Hudba mě naplňuje těmi nejvznešenějšími pocity. Jitří mou duševní energii a je sytičem mé nadlidské inteligence. Po alkoholu nefunguje nic životně důležitého. Ani žaludek, ani mozek - dokonce ani penis. Alkohol vymývá mozek - člověk pak po něm už jen čumí do blba jako idiot. Takže vřele doporučuji každému Člověku všechno to nepřeberné množství lihovin! A stát? Ten si je toho dobře vědom. Proto spíš zakáže hudbu než chlast. Že ne? -
Ale ano! Všimněte si, že mnohé věci, které na tomto světě za něco stojí, nejsou povoleny, jsou v nevýhodě, v menšině, nebo mají potíže. Spíš seženete flašku rumu, než album kvalitní hudby. A laciněji! Pivo čepují v každé zaplivané putyce, ale pro hudbu, která by nebyla jen výplodem zlatokopeckých hitmakerů, ale opravdovým uměním, pro takovou hudbu aby se našinec ponořil až do undergroundu. Nenávist k hudbě je svého druhu nejhorším postižením. Ovšem lítost nebo soucit s nositeli těchto negativních emocí, s těmito duševními mrzáky par excellence, mít nemůžeme a nesmíme. Hudba je totiž tím nejpřirozenějším uměním, na němž v podstatě není pranic umělého, protipřírodního. Tato etymologická nesrovnalost (umění = cosi umělého) pouze obviňuje lidskou řeč a jejího tvůrce ze lži. Ano, Člověk je Král všech Lží. To je základní premisa vznešeného mrzoutství a také základ každého empirického poznání. "Jak to víš, jak to víš!" Jak to vím? "Ale jak jste, pane, uhodl, že se uprchlíci vydali tímto směrem, a ne oním, kam nás navedl ten Člověk?", zeptal se mladý gorilí policista staršího a zkušenějšího v jedné sekvenci filmu Planeta Opic. "To je snadné", odvětil velitel, "Člověk vždycky lže."
Muzika je královnou všech múz, královnou umění. Ani příroda, ani vesmír nedovedou být úplně zticha. A tak hudbu nenávidí ponejvíce právě ti, kteří hudbě nerozumějí a děsí se jí, jako nerozumějí přírodě, a jako se děsí přírody, poněvadž jsou nevydaření a prolhaní a daří se jim tím více, dokud potlačují svou i cizí přirozenost. Kdyby se tady dostali k moci určití náboženští fanatici, a hlavně fanatičky, jež osobně, bohužel, znám, tak by to tady brzo vypadalo jako v Afghánistánu za vlády Talibanu a jeho náboženské policie. Ano, jistě, existuje cosi jako "církevní hudba", ale každé malé dítě, i Bart Simpson, přece ví, že nejlepší muzika pochází od Satana...


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm