Strach ze psů a totalitářský stát

16. srpna 2010 v 12:14 | Misantrop
středa, 5. března 42
Ráno mě burcuje ze spánku ohromná rvačka psů pod okny. Několikero čoklů tam divoce štěká a bolestínsky kňučí... - inu jako při rvačce. Je to mela. Jsem zvědavý, kdy nějakému jedinci se slabšími nervy dojde konečně trpělivost a začne ta všudepřítomná otravná psiska systematicky pobíjet, nejlépe i s jejich pány a paničkami, kteří si své nevychované "mazlíky" nedovedou ohlídat. Je to s těmi věčnými psohlavci totiž čím dál horší. Řečeno s Publiliem Syrem: Cottidie est deterior posterior dies (Den ode dne je horší den, co přichází). Psí populace ještě zdaleka nedosáhla svého vrcholu - stejně jako lidská. Teroristi nebo masoví vrazi ze škol a z nákupních středisek jsou směšní a zastaralí jako dejme tomu divišovské psí dečky. Jsou vhodnější cíle k zaměření. V televizi vám maximálně poradí, jak se chovat, abyste psa nevyprovokovali. To je však defenzívní postoj neslučitelný se ctí svobodného člověka, který navíc ne vždy zabírá; nemalé daně platí občan, ne pes; v defenzívním postavení by tedy měl být pes a jeho pán a ti by se měli bát a být drženi zkrátka zákonem; jinak je povinností a nutností vzít zákon do vlastních rukou, jak už se, lidužel, jednostranně děje; ale ti, kdož si zatím dělají co chtějí, jsou pouze ti špatní, ti útočníci. Nikdo vám neporadí, jak se psům bránit a jaké kroky podniknout proti jejich pánům, kteří jedině jsou na vině. Všechno v občanském životě otroka je zakázané a zbytek je povinný - a co ještě ne, to brzy bude -, jen tento nepořádek se zákonem nestíhá a mlčky trpí. Proč? Pro každou totalitu je totiž výhodné mít tato vězeňská kápa, tyto zločince, tyto státem podporované samozvané bachaře. Udržují totiž lid zadarmo a dobrovolně a aniž by to tušili ve strachu a v poslušnosti, zatímco stát se může navenek chlubit svými demokratickými svobodami, jež v praxi neexistují. Totalitní stát nepotřebuje žádné hrdé a sebevědomé občany, kteří si nenechají srát na hlavu od kdejakých uličníků, kteří jim dnem i nocí ztrpčují život. A tak tam, kde selhává policie, musí zákonitě nastoupit účinná sebeobrana. Totalita má však přímo hrůzu z lidí, kteří jsou schopni a ochotni bránit se sami. A neuznává jejich přirozené právo na sebeobranu. Přes všechny takzvané "demokratické" a "liberální" proklamace je právě tato výsada svobodného člověka být ozbrojen a bránit se sám černou můrou a strašidlem každé totality - včetně té současné. Takže raději postihuje obránce a chrání útočníka. Po setmění - a nejen po setmění - je již pomalu o strach vyjít ven na ulici. Ihned vás totiž zlostně napadne jedna z mnoha hlídek psohlavců. Výjimečný stav sice teoreticky neplatí, zákaz vycházení také nebyl oficiálně vyhlášen, ale ty neustále obcházející psohlavé hlídky samozvané domobrany, státem tiše trpěné a podporované, se již o praktické naplnění stanného práva postarají samy.

Usínal jsem za vzteklého řevu čoklů, jenž zazníval zvenku z ulice. A pak jdi, vyznavači klidných procházek, jdi se projít po setmění někam ven! To aby sis s sebou vzal hůl či rovnou samopal, protože na ulici není bezpečno. Je to hrůza, co se někdy zvenku ozývá za zvuky! Až jde z toho strach! A to jenom proto, že se nějaký chudák opozdil a narazil na některou z četných hlídek samozvaných bachařů se vzteklými psy. Jako v gangsterské čtvrti. Jako za stanného práva, kdy platí zákaz nočního vycházení. Výjimečný stav vyhlášený vojenskou juntou sice není, ale prakticky je to totéž. Ven se stejně nedá jít a užít si to bez nepříjemných setkání a zážitků.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm