Češtino, braň se!

17. ledna 2011 v 13:56 | Misantrop
Příspěvek k Mezinárodnímu dni mateřského jazyka (21. února)


Češtino, braň se! Kolikrát něco čtu nebo slyším - i od vysokoškolsky vzdělaných lidí - a to, co čtu a slyším vůbec nedává smysl. Někdy se ani neumí udržet správný nebo alespoň navyklý slovosled! A to jsou redaktoři z novin, kteří někdy spáchají i hrubou pravopisnou chybu! To mám pak sto chutí ono místo červeně podtrhnout, oznámkovat jako učitel ve škole, článek vystřihnout a poslat jim ho. Nebo televizní sportovní komentátoři (fotbalista s indickými rodičemi)! Nebo politici - ti mají hrozný jazyk s těmi jejich "úspornými balíčky" a co všechno "si dovedou představit"! To je, pane, parlamentština! Rozhlasoví spíkři! Strašné! Stačí mi chvilku se zaposlouchat do veřejnoprávní mluvy, abych zachytil nějaký kiks.

Holt, některé věci jsou zřejmě pod jejich rozlišovacími schopnostmi. Toto je tedy jazykové niveau našich vysokoškoláků! U nevzdělaných a polovzdělaných pablbů je jejich mluva ještě horší. To už se nedá vůbec poslouchat, natož se po nich pokoušet vůbec něco přečíst. Mimoto jsou jejich infantilní škrábanice plné kontextuálních nesmyslů a logických nesrovnalostí. S texty nevzdělaných nedouků pracuji většinou (pokud vůbec) jako s běžným cizojazyčným materiálem: Musím si je přeložit do mého vlastního jazyka.

Nemůžu poslouchat rádio, nemůžu se dívat na televizi, aniž bych reálně netrpěl tím, co slyším. Nemluvě o psaném slově v novinách, časopisech, knihách a internetu - tam je to nejhorší. To je prznění jazyka; onoho kultivovaného jazyka, jakým se mluví naposledy ještě třeba na divadle Járy Cimrmana nebo ve starých českých filmech z 60. a 70. let minulého století. I tam jsou vulgarismy a lidové výrazy, ale ne jako pravidlo, nýbrž jako parodie a vtipný kontrapunkt, aby ještě více vynikl slovní humor, inteligentní nadsázka a krása kultivovanosti slovního projevu - a jako výsměch "moderním" jazykovým zlozvykům a neřestem. Krása češtiny je věcí minulosti. Čím starší čeština, tím se mi víc líbí tato tisíciletá dáma! Dnešní esemeskový blivajz, který se řine mnohdy proudy strhujícími a neurvalými z ústních otvorů škvírami mezi nepřestajně šťastným a výhružným ceněním zubů, není nic jiného než odpad - a to netříděný. To samé "české" webové domény: Já kdybych nemohl někde užívat diakritická znaménka, připadal bych si jako NEJVETSI A NEJNESTASTNEJSI CESKY BLBECEK.CZ. ! Tato doba nemá již žádné obrozence, žádné puristy, jen turisty světoobčany, kteří hovoří mnoha jazyky, ale žádným pořádně. To je pravé zmatení jazyků, ba již to ani žádný jazyk není. Jen úsečné skřeky, jen symboly řeči, jen náznaky toho, co mělo být kdysi na jejich místě a dnes tam chybí. Uzavírám se před tímto světem sám do sebe, neboť trpím. Mé oko se již nepotěší tím, co zří. Raději bych byl slepý a hluchý ke všemu takovému blátivému jazykobraní. Věru, pěkný blín tu vzešel z břehů podemletých, jež se bortí vahou svou! Naštěstí mám mnoho starých dobrých knih a hlavně svoji velkou knihu misantropismu, neboť jsem nikde nenašel žádné vzácné svitky, jež bych mohl bez kompromisu pokládat za drahocenné, a proto jsem si napsal svou vlastní Knihu všech knih. Opouštím-li tento ráj srdce a vydám-li se v labyrint světa, stačí mi k zhnusení kolikrát jen úvodní sousloví s nějakým lingvistickým nešvarem, jako např. když v odpověď na kladnou otázku zazní pouhé úsečné "Určitě. Stoprocentně.", jako by ani neexistovala věta rozvitá; když za každým druhým slovem se řekne "jako"; když je "něco o něčem" a "super"; když se zaměňuje párek v rohlíku za "rohlík v párku"; dobová posedlost slovem "energie" - to je téměř posvátné slovo, věčná škoda, že ne též tabuizované, druh meditační čtyřslabiky, jako bylo dřív slovo "bůh" nebo slovo "elektřina" či "magnetismus" - vyprázdněná hlušina, dutina "óm", prázdný vinný sud bez svého Diogéna, zato s chrápajícím ožralou uvnitř; vatová výplň, vložka na zadržení příliš intenzívní orální čmýry!; "prosakování" vlivů do uměleckého díla, do umělecké "práce"; když je něco pro někoho "drogou"; desítky vykřičníků a otazníků na koncích vět atd. atd. - hereš, jaký hnus! Toto mi stačí - a mám po četbě, mám po poslechu. Už mohu jít zase o dům dál, neboť vím, že tato studna bude také otrávená. Pro mne už málem pozbylo smyslu vydávat se ven na průzkum. Ze starých zdrojů jsem se již napil a opil - a nové stáčené minerálky páchnou po plastu.

*

Pro někoho, jako jsem Já, kdo má rád starý jazyk a čistou mluvu, je moderní lidové křovisko trnitým pandemoniem.


Související článek:


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm