Vyňaté úvahy slavných o životě po smrti.

3. ledna 2011 v 17:50 | Misantrop
"Hrabě Altamira mi vypravoval, že Danton den před smrtí řekl svým hřmotným hlasem: 'To je zvláštní! Sloveso gilotinovat se nedá časovat ve všech časech. Lze říci: budu gilotinován, budeš gilotinován; ale nelze říci: byl jsem gilotinován.'
Proč ne," pokračoval Julián, "je-li posmrtný život... Na mou věru, najdu-li tam křesťanského Boha, jsem ztracen. Je to despota a každý tyran má plno myšlenek na pomstu. Jeho bible mluví jen o krutých trestech. Nikdy jsem ho nemiloval. Nechtěl jsem ani věřit, že by ho mohl někdo upřímně milovat. Je nemilosrdný (přitom si vzpomněl na několik míst z bible). Potrestá mne strašně..."

*

Potom následovaly dni hlasité, stále se vracející a úmyslně znovu a znovu rozjitřované bolesti; avšak i tyto dny je třeba mít za milost přírody. V těchto chvílích Vilém ještě úplně neztratil svou milou; jeho bolesti byly neúnavně obnovovanými pokusy zadržet štěstí, které mu z duše unikalo, znovu lapit přelud, že je ještě možné dát svým radostem navždy mrtvým krátký život posmrtný: tak jako nemůžeme nazvat zcela mrtvým tělo, pokud trvá rozklad, pokud se síly, které se marně snaží působit podle svého dřívějšího určení, vyčerpávají ničením částí, které jindy oživovaly. Teprve když je všechno vším uvedeno vniveč, když vidíme celek obrácený v lhostejný prach, pak teprve vzniká v nás žalostně prázdný pocit smrti, jejž může osvěžit toliko dech Věčně živoucího.

*

     Jsem blízko svého posledního vzdechu a představuji si dost často poslední žert. Sezvu ty ze svých přátel, kteří jsou přesvědčení ateisté jako já. Celí smutní mě obklopí kolem mé postele. A tu přijde kněz, kterého jsem zavolal. K velkému pohoršení všech se vyzpovídám, požádám o rozhřešení a přijmu poslední pomazání. Potom se otočím na bok a umřu.
         Ale má člověk ještě sílu žertovat v takovou chvíli?
         Lituji jednoho: že nebudu vědět, co se děje. Že opustím svět v plném pohybu, jako uprostřed týdeníku. Myslím, že tato zvědavost na posmrtný život dřív neexistovala nebo existovala míň ve světě, který se vůbec neměnil. Jedno doznání: navzdory své nenávisti vůči informaci bych rád vstal z mrtvých každých deset let, došel až k novinovému stánku a koupil si nějaké noviny. Nic víc bych nežádal. S novinami pod paží, bledý, vracel bych se podél zdí na hřbitov a četl bych o světových pohromách, než bych opět usnul ve skrytu a bezpečí své hrobky.

*


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm