Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole (výpisky)

6. března 2011 v 19:31 | Misantrop |  Četba


"Lidé se mylně domnívají, že dříve či později se přece něco musí stát. To je hluboký omyl. Život může být docela dobře zároveň krátký i prázdný."
.
.
.
.
ČÁST PRVNÍ
.
3
.
Potíž je v tom, že nestačí tak úplně žít podle pravidel. To se vám (někdy skutečně o fous) daří. Vaše daňové přiznání nemá chybu. Faktury splácíte před lhůtou splatnosti. Nikam nechodíte bez občanského průkazu (a zvláštního pouzdra na bankovní kartu...!).
Přesto jste bez přátel.

Pravidla jsou složitá a mají mnoho podob. Kromě pracovní doby je třeba nakoupit, u bankomatu vybrat peníze (často po dlouhém čekání). A především zaplatit různým organizacím, zabývajícím se jednotlivými stránkami vašeho života. Navíc můžete onemocnět, což vyvolává další poplatky a papírování.
I tak zbývá volný čas. Co s ním? Jak ho využít? Věnovat jej pomoci bližnímu? Bližní, když o tom tak přemýšlíte, vás příliš nezajímá.

I vy jste se zajímali o svět. Území vyznačené pravidly vám začalo být těsné, už jste v něm nemohli déle žít, a proto jste museli vstoupit na bitevní pole.
Nejste už nejmladší. Za chvíli zemřete. To nic. Jsem tu s vámi. Nenechám vás v tom. Pokračujte v četbě.

Život věnovaný četbě by splnil všechna má přání, to jsem věděl už v sedmi letech. Tkáň světa je bolestná a neodpovídající; nezdá se mi, že by byla změnitelná. Skutečně si myslím, že život zasvěcený četbě by mi vyhovoval víc.

Je možné, milý čtenáři, že jste žena. Nic si z toho nedělejte, to se stává. A kromě toho to nic nemění na tom, co se vám chystám říct. Mám široký záběr.

Mým cílem není oslnit vás subtilními psychologickými poznámkami. Nechystám se získat si váš uznalý potlesk svým důvtipem a humorem. Jsou autoři, kteří věnují svůj talent vytříbeným popisům různých duševních stavů, charakterových vlastností apod. Mezi ně nepatřím. Všechny ty realistické detaily, určené k vykreslení zřetelně odlišných postav, jsem vždy považoval, omlouvám se za ten výraz, za pouhou hovadinu. Daniel je přítel Hervého, ale k Gérardovi zaujímá jistý odstup. Pavlovy fantazie, ztělesněné Virginií, cesta mojí sestřenice do Benátek... co vám budu povídat. Stejně tak můžete pozorovat humry, lezoucí po sobě v akváriu (stačí zajít do rybí restaurace). Kromě toho se s lidmi příliš nestýkám.
Náš svět se uniformizuje, telekomunikační prostředky se zdokonalují, vybavení bytů je stále bohatší. Mezilidské vztahy se pomalu stávají nemožnými, což zmenšuje počet anekdot, z nichž se skládá život. A za tím vším se zvolna objevuje tvář smrti v celé své kráse. Třetí tisíciletí bude fajn.



4

Bernarde, ach Bernarde

Sedím ve světlé tiché kanceláři proti týpkovi, který je o něco mladší než já; do firmy přišel teprve nedávno. Myslím, že se jmenuje Bernard. Jeho průměrnost je těžko snesitelná. Nepřestává mluvit o prachách a investicích: makléřské společnosti, státní dluhopisy, stavební spoření... nic neponechá bez komentáře. Doufá, že míra růstu převýší inflaci. Trochu mě nudí; nejsem dost dobře schopný mu odpovídat.
Chudák Bernard, v jistém smyslu. Co tak může v životě dělat? Kupovat si cédéčka? Chlápek jako on by měl mít děti; kdyby měl děti, mohlo by se z toho hemžení malých Bernardků ještě něco vyloupnout. Jenže není ani ženatý. Ztracený případ.
Milý Bernard, drahý Bernard - vlastně není ani proč ho litovat. Myslím dokonce, že je svým způsobem šťastný, způsobem, který je mu vlastní; svým bernardím způsobem.


5
.
Navázání kontaktu
.
Zapojit se do dané struktury různých lidských bytostí, na jejichž společnost si budete muset zvyknout, je neradostná perspektiva.



8
.
Pozornost, kterou naše společnost naoko věnuje erotice (skrze reklamu, časopisy, média obecně), je zcela umělá. Většinu lidí toto téma ve skutečnosti rychle unaví; z jakéhosi pokrytectví naruby však tvrdí opak.
Naše civilizace trpí životním vyčerpáním. Potřebujeme dobrodružství a erotiku, protože potřebujeme, aby nám bylo neustále opakováno, že život je nádherný a vzrušující; o čemž samozřejmě dost pochybujeme.
V dnešní době má každý někdy v životě nutně pocit, že ztroskotal.



11
.
V dnešní době se lidi moc nevídají, ani tehdy, proběhne-li seznámení v nadšené atmosféře. Občas dojde k překotným rozhovorům o obecných životních úkazech; někdy i k fyzickému objetí. Samozřejmě se vyměňují telefonní čísla, většinou si však lidi už nezavolají. A i když si zavolají a znovu se sejdou, počáteční nadšení je brzy vytlačeno deziluzí a rozčarováním. Věřte mi, znám život; to vše je naprosto ověřené.
Tento postupný zánik mezilidských vztahů staví před řadu problémů i román. Jak bychom se dnes mohli pouštět do líčení všech těch vášnivých vzplanutí, trvajících řadu let a ovlivňujících někdy celé generace? Už nejsme na Větrné hůrce1, to je jisté. Románová forma není uzpůsobena k popisu lhostejnosti ani nicoty; chtělo by to nalézt bezvýraznější, zhuštěnější a jednotvárnější literární postup.



12
.
Zdá se být neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň prázdný a krátký.



ČÁST DRUHÁ
.
3
.
Co jsem viděl na Starém trhu
.
Lidé vypadají spokojeně sami se sebou i s okolním světem; je to zarážející a trochu to nahání strach.

Procházející mládež si z novomanželů dělala šoufky. Jak jinak.



6
.
Rouen - Paříž
.
Nemám tenhle svět rád. Nic naplat, nemám ho rád. Společnost, v níž žiji, se mi hnusí; z reklamy se mi zvedá žaludek; z informatiky je mi na blití. Veškerá moje práce informatika spočívá v rozmnožování údajů, jejich následném porovnávání, ve vytváření kritérií rozhodování. Nemá to žádný smysl. Po pravdě řečeno je to spíš škodlivé; zbytečné zaplácávání buněk. Tento svět potřebuje všechno kromě nových informací.
Příjezd do Paříže je jako vždy silně ponurý. Kovové konstrukce překrývající se až na hranice slušnosti vytvářejí sítě trolejí. A do toho všudypřítomná, odporná, zmalovaná reklama. Kecy. Zasraný kecy.



ČÁST TŘETÍ
.
1
.
Ze všech ekonomických a sociálních systémů je kapitalismus bezpochyby nejpřirozenější. Už to samo o sobě naznačuje, že zřejmě je i nejhorší možný.



5
.
Venuše a Mars
.
Nechápu, jak mohou lidi žít. Mám pocit, že by všichni měli být nešťastní.

Jestli se Maupassant zbláznil, pak proto, že si palčivě uvědomoval hmotu, nicotu a smrt - a že si nebyl vědom ničeho jiného. V tom se podobal našim současníkům: absolutně odděloval vlastní individuální existenci od zbytku světa. To je jediný způsob, jak můžeme dnes svět chápat. I sama touha mizí; zůstává jen hořkost, závist a strach. Hlavně hořkost; nesmírná, nepředstavitelná hořkost. Žádná civilizace v žádné době nedokázala vyvolat ve svých příslušnících takové množství hořkosti. Z tohoto pohledu prožíváme chvíle, které nemají obdoby. Kdybychom měli shrnout duševní stav současnosti do jediného slova, zcela jistě bych volil právě toto: hořkost.



6
.
Saint-Cirgues-en-Montagne
.
Je utrpení, ale nikdo netrpí;
jsou činy, ale není nikdo, kdo by je konal;
je cesta, ale není žádný poutník;
je osvobození, ale žádný osvobozený.
- Satipatthána sutta2

Je překrásné počasí, mírné a jarní. Les je moc pěkný a také uklidňující. Skutečný venkovský les. Jsou zde úzké příkré stezky, paseky a všudypřítomné sluneční světlo. Louky jsou pokryté narcisy. Člověku je tu dobře, je šťastný; nejsou tu lidé. Něco se tu zdá být možné. Člověk si tu připadá jako ve výchozím bodě.
Jak je jen stále jasný ten obraz, který si vytvářím o světě! Bohatství toho, co ve mně zemře, je naprosto úžasné; nemusím se za sebe stydět; přinejmenším jsem to zkusil.

Vnímám svou kůži jako hranici a okolní svět jako drtič.



KONEC




POZNÁMKY:


1 Na Větrné hůrce - román se složitě chronologicky komponovaným dějem od britské autorky Emily Brontëové (1818 - 1848). - poznámka Misantropova.
2 Satipatthána sutta - součást pálijského kánonu Buddhových nejvýznamnějších promluv. Podobná je sbírka Buddhových promluv Dhammapadam. - pozn. Mis.
.
.
.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm