TREST SMRTI - sebrané citáty

24. března 2011 v 15:35 | Misantrop


Ti, kteří páchají vraždy, je páchají nehledě na to, co tomu říkáš. Dali jsme nejvyšší možné tresty - uvěznění, doživotní uvěznění, dokonce trest smrti - nic se však nezměnilo. Vraždy se dále dějí; jejich počet spíše roste.

Všechna naše uvěznění, doživotní tresty, tresty smrti, naše mučení, jsou bezvýznamné. Nezměnily ani jednoho člověka. Nemůžou, protože člověk je složením mnoha přírodních sil. Pouhým trestem nemůžeš toto složení změnit.

Zavraždíš-li někoho, budeš zavražděn společností a vražda spáchaná společností není hřích. Jak vraždou můžeš změnit vraždu? Jak násilím můžeš změnit násilí? Jen ho zvětšuješ! Zdvojnásobuješ. Můžeš se pomstít, ale změnit nemůžeš nic.

¤¤¤

Dostanu-li trest smrti, aspoň tu na světě nebudu muset déle pobývat. Řekněte sami - jaký smysl má pro mne nějaký další život?

Toto je můj rozsudek:
Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo.

Zmínka o Olze Hepnarové pronikla do díla legendárního českého spisovatele Bohumila Hrabala. V knížce Ponorné říčky zaznamenal více či méně imaginární zpověď policejního kata: "Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu, která tak dlouho objížděla Štrosmajrák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku..." Bohumil Hrabal k tomu se zemitou syrovostí sobě vlastní připojil několik nepěkných podrobností o průběhu této popravy, natolik nepěkných, že v jejich důsledku se prý katovi jeho "řemeslo zhnusilo".

¤¤¤

Říkal, že je svobodný. Řekl nám, že nikdo není tak svobodný jako on. Potřásli jsme hlavami a bokem vtipkovali, zatímco jsme čekali, až budou oficiální dokumenty předány sekretářce, abychom mu přímo do obličeje mohli přečíst rozsudek smrti. Ať si nám povídá o své svobodě. Když slyšel rozsudek, ani nemrknul, ve skutečnosti, a to si klidně ověřte, se mu rozšířily oči a obličej mu rozetnul obrovský úsměv. "Toto budiž absolutní svoboda," řekl a zavřel oči.

¤¤¤

Vyskytuje-li se nějaký jev tak často a jistě, že lze skoro až s matematickou přesností určit pravděpodobnost jeho výskytu či jej předpovědět a o moc se nesplést, pak hovoříme o pravidle. Je-li však pravidlem lidského intelektu systematicky se plést, nepoučovat se ze svých chyb a chybovat dál ve stejných situacích, kde je potom zdroj oné arogantní povýšenosti, jíž je lidský druh tak proslulý? Přitom na neomylnosti lidí jsou založeny veškeré zákony a veškerá morálka. Když tam se spletete, následuje sankce. V psaném projevu se však ledabylost blahosklonně přehlíží. Proč?

Sir Isaac Newton byl velmi svědomitý a (jakožto představený Královské mincovny) by nejraději trestal penězokazectví smrtí. Já bych stejným trestem postihoval literární lajdáctví a písmokazectví všeho druhu. Jednání nelze vrátit; co se stane, nejde odestát; zde jsou k sobě přísní. Ale v záležitostech, které lze napravit, dokud ještě není pozdě, panuje bezpříkladná svobodomyslnost, lehkomyslnost a mávání rukou. To je pro lidi typické. Splést se může každý, o to ani tak nejde. Tady jde o to, že si nikdo své literární výtvory po sobě ani nepřečte, neuzná to vůbec za vhodné - tak si jich zřejmě málo váží. Není na to čas, na nic není čas, není čas na poctivost, není čas na nějaké kudrlinky, na dokonalost, protože "to by byla práce jak na kostele" a protože "čas jsou peníze, kámo!"

¤¤¤

Ašóka patří bezesporu k největším postavám indické historie. Poprvé sjednotil pod svou osvícenou vládou většinu území indického subkontinentu a zajistil svému rozsáhlému impériu celá desítiletí míru a pokojného vývoje, jaká Indie ve svých tisíciletých dějinách zažívala jen velmi zřídka. Na jeho velikosti nic neubírají ani úvahy některých indologů, kteří poukazují na to, že Ašókovy ušlechtilé lidské i vladařské zásady byly pravděpodobně motivovány spíše politickou strategií než etickými pohnutkami - že k trvalému míru a humánní vládě se přihlásil až potom, kdy už dobyl téměř celou Indii a potřeboval svou moc stabilizovat a upevnit. Vždyť pro tak mocného vladaře, jakým byl Ašóka, by jistě nebylo nijak zvlášť obtížné připojit k říši i nevelká samostatná jihoindická království a případně také pokračovat ve výbojích mimo indické uzemí. Nic takového však neudělal. A skutečnost, že ani při svých osvícených názorech nepropadl naivnímu pacifismu - nezrušil nikdy armádu ani trest smrti - svědčí o vladařské prozíravosti, mající na zřeteli především rozkvět království a blaho poddaných.

¤¤¤

"Hrabě Altamira mi vypravoval, že Danton den před smrtí řekl svým hřmotným hlasem: 'To je zvláštní! Sloveso gilotinovat se nedá časovat ve všech časech. Lze říci: budu gilotinován, budeš gilotinován; ale nelze říci: byl jsem gilotinován.'"

¤¤¤

Dočetl jsem román Černé slunce o životě markýze de Sade.
Jeho osoba se mi však úplně zhnusila a zprotivila, jakkoli nikdy nepatřil k mým oblíbeným spisovatelům. Na svobodě vůbec nedovedl rovně, hrdě a s čistým štítem žít! Zapletl se s lůzou Francouzské revoluce, stal se z něj ustrašený muž dvou tváří, patolízalský pamfletář, podbízivý oportunista, sentimentální baba, lísající se ke své družce jako kňučící pejsek, zapírající se, tloustnoucí sketa, křivák a podrazák. Lépe mu vyhovovalo a slušelo vězení, kde mohl psát, myslet a chovat se tisíckrát svobodněji než na svobodě. V kriminále nebo v blázinci nemusel se starat o nic jiného než o sebe, všechno mu dozorci přinesli na požádání. Mohl být naprosto nezávislý. Jakmile však kdy vyšel ven, na svobodu, kde si sám musel shánět živobytí a žít pod vládou surové, zabijácké lůzy, ztratil veškerý svůj půvab svobodomyslného libertina a stala se z něho obyčejná prodejná kurva. Takhle bych Já nechtěl dopadnout. To už bych se snad nechal raději gilotinovat než ztratit tvář. Také tvůrci amerického filmu Quills - perem markýze de Sade, jenž se mi líbí, si zřejmě tuto pozdější markýzovu proměnu k horšímu uvědomovali, a proto ho nechali raději milosrdně zemřít v blázinci v Charentonu. Dopřáli mu tak ve své fantazii, mimo historickou skutečnost, důstojnou smrt; vložili do jeho posledních slov dokonce věty rouhavé; ale vlastní život skutečný skončil markýz de Sade potupně: jako - fuj! - obyčejný člověk.

¤¤¤

Po smrti není nic, jen smrt, dokonalý spánek bez uspávadel. Očistec, Peklo, Ráj, kdo si to vymyslel? Toho by bylo nutno popravit mayským způsobem, tj. stahovat mu kůži zaživa.

¤¤¤

Ráno o pracovním dni jsem ospalý, malátný, v těžké depresi a tudíž je mi všechno jedno. Kdyby mě v tuto dobu chtěli popravit, nevzpouzel bych se ani popravě. "Nu, je snad život tak veselý?", utrousil bych spolu se Strindbergem.
.
¤¤¤
.
Kvůli nadhodnocování lidského života se běžně porušují i základní principy demokracie! Trest smrti je vyškrtnut z právního řádu, i když je 80% občanů pro jeho zachování! A v médiích je tato převažující poměrná většina kulantně formulována jako "určitá část společnosti"!

¤¤¤
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm