CHVÁLA PTÁKŮ (příspěvek ke Dni ptactva)

1. dubna 2011 v 11:31 | Giacomo Leopardi

.
Amelius, filozof samotář, seděl jednoho jarního dne nad knihami ve stínu svého venkovského domu a četl. Vyrušen zpěvem ptáků v polích, ponenáhlu se zaposlouchal, odložil četbu a zamyslil se, konečně sáhl po peru a na místě napsal to, co následuje.
.
Ptáci jsou od přírody nejutěšenější stvoření na světě. Nemyslím jen to, že je stačí vidět či slyšet a vždy nás potěší, ale mám na mysli ptáky samotné a chci říci, že pociťují více veselí a radosti než kterýkoliv jiný živočich. Ostatní zvířata bývají vážná a tichá, mnohá vyhlížejí přímo sklíčeně, radost dávají najevo zřídka, a to nepatrně a krátce; při svých potěšeních a zábavách většinou nejásají a své veselí nedávají znát. Jestliže je snad rozradují zelené louky, široký rozhled a půvabné vyhlídky, zářivé slunce a svěží, průzračný vzduch, navenek to nedávají najevo. Pouze o zajících se říká, že za měsíčních nocí, zvláště při úplňku, poskakují a hrají si spolu, radujíce se z měsíčního jasu, jak píše Xenofón. Ptáci často dávají najevo spokojenost pohybem a vzezřením; už pouhý pohled na ně nás obveselí, neboť schopnost a zvláštní sklon zakoušet potěšení vepsala příroda do jejich tvarů a chování. Jejich vzezření lze těžko považovat za klamné. Jakmile pocítí radost či spokojenost, prozpěvují, a čím větší je jejich radost a spokojenost, tím více dechu a chuti vkládají do svého zpěvu. A jelikož pějí velkou část dne, lze z toho vyvozovat, že se obvykle cítí dobře a radují se. Ačkoli bylo zjištěno, že v době lásky zpívají lépe, častěji a vytrvaleji než jindy, nelze se domnívat, že slasti a blaho lásky jsou jedinou pohnutkou jejich zpěvu. Vidíme přece, že za jasného a klidného dne zpívají více, než je-li zataženo a počasí je nejisté; za bouře umlknou; to dělají, kdykoli se jich zmocní nějaká obava; jakmile obava pomine, znovu vylétají, prozpěvují a dovádějí jeden s druhým. Podobně je slýcháme zpívat ráno, když se probouzejí; k tomu je podněcuje jednak radostné očekávání nového dne, jednak pocit osvěžení a posílení spánkem, známý každému živočichu. Neobyčejně je obveseluje i příjemná zeleň, žírná údolí, čistá a třpytivá voda, krásná krajina. Můžeme se o tom přesvědčit i podle polohy míst, kde se ptáci nejraději shromažďují a kde zpívají s největším nadšením. A není divu: těší se jen z přírodních krás. Ale toho, čemu říkáme přírodní krása, už mnoho nezbývá, všechno je spíše umělé: pole jsou totiž obdělaná, stromy a jiné rostliny se pěstují a vysazují v řádcích, řeky jsou sevřeny do stanovených břehů a odváděny jistým směrem a podobně, takže už nejsou v onom stavu a nemají takovou podobu, jakou jim dala příroda. Obydlená krajina, i když zcela pomineme města a jiná místa, kde se lidé shromažďují ke společnému životu, je uměle přetvořena a od původního přirozeného stavu se velmi vzdálila.
.
Příroda byla prozíravá, když jeden a tentýž živočišný druh obdařila schopností zpívat i létat, takže ti, kteří mají svým hlasem těšit jiné tvory, pobývají obvykle velmi vysoko, aby se jejich hlas šířil do většího okruhu a byl dopřán většímu okruhu posluchačů. Vzduch, živel určený zvuku, je obydlen bytostmi zpěvnými a hudebními. Nasloucháme-li ptačímu zpěvu, poskytuje nám značnou posilu a potěchu, a to nejen lidem, ale i jiným živočichům. Prapříčinu nevidím jen v líbeznosti zvuků, i když jsou velmi luzné, ani v jejich rozmanitosti, ani v jejich souladu, ale v tom, že jsou výrazem radosti, kterou příroda utajila ve zpěvu vůbec a v ptačím zpěvu zvláště. Pták zpívá, jako by se smál, že se cítí dobře a je mu příjemně.
.
Tvrdím, že radost viděná a poznávaná u jiných, pokud nevzbuzuje závist, zpravidla posiluje a těší, příroda se tedy chvályhodně postarala o to, aby ptačí zpěv, jako projev veselosti a smích svého druhu, zněl veřejně, zatímco lidský zpěv a smích se před okolním světem ukrývá v soukromí. Moudře učinila, že se na zemi i ve vzduchu vyskytují živočichové, kteří po celý den zvučně a slavnostně hlaholí svou radost, jako by tleskali všemu životu a vyzývali ostatní tvorstvo k veselosti, a tím bez přestání podávali svědectví, byť i falešné, o šťastném uspořádání světa.
.
Že ptáci pociťují a dávají najevo více radosti než jiní živočichové, není bez pádného důvodu. Jak jsem už naznačil, jsou od přírody lépe uzpůsobeni pro radost a štěstí. Především se zřejmě nikdy nenudí. Každou chvíli se zdržují na jiném místě, létají z kraje do kraje a libovolně daleko, z nejnižších poloh vzduchu se vznášejí až k výšinám, za kratičkou dobu a s podivuhodnou lehkostí; vidí a prožívají bezpočet nejrozmanitějších věcí; neustále cvičí svá těla; překypují životem. Všichni ostatní živočichové, jakmile ukojí své potřeby, oddávají se nejraději klidu a lenosti; až na ryby a snad ještě některé druhy okřídleného hmyzu se nikdo dlouho nepohybuje pro pouhé povyražení. Například divoch si obstarává to nejnezbytnější ze dne na den, což mu dá jen málo práce, a pokud neprchá před bouří, šelmou nebo něčím jiným, udělá sotva krok: nade vše miluje zahálku a nečinnost, celé dny se líně a mlčky povaluje ve své nehostinné chýši, pod širým nebem, v rozsedlinách mezi skalami nebo v jeskyních. Ptáci se naopak pozdrží na místě jen kratičko, neustále odlétají a přilétají, aniž je pohání nutnost. Poletují pro potěšení. Ani v tom krátkém čase, kdy setrvají na místě, nespatříš je nehnutě stát, obracejí se sem a tam, poletují, krčí se, protahují, kroutí a vrtí nepopsatelně živě, hbitě, rychle. Zkrátka od chvíle, kdy se pták vyklube z vejce, až na krátké přestávky spánku, do smrti se ani na okamžik nezastaví. Na základě takových pozorování by se dalo tvrdit, že přirozeným a obvyklým stavem živočichů, včetně člověka, je klid, kdežto přirozeným stavem ptáků je pohyb.
.
Těmto jejich vnějším vlastnostem a možnostem odpovídá i uspořádání vnitřní, myslím jejich duše; vším jsou lépe uzpůsobeni ke štěstí než jiní živočichové. Mají citlivý sluch a jejich zrak je tak ostrý a dokonalý, že si o tom stěží můžeme učinit přiměřenou představu; díky této schopnosti těší se celý den pohledem na nesmírné množství nejrozmanitějších věcí, z výše obzírají v jediném mžiku takovou rozlohu země a svým okem pozorují tolik krajů, kolik by jich člověk najednou neobsáhl ani svou myslí. Z toho vyplývá, že musí být obdařeni velmi silnou a živou představivostí. Ne onou hlubokou, žhoucí a bouřlivou představivostí, jakou měl Dante či Tasso, to je osudný dar, pramen těžkého a věčného znepokojení a úzkosti; jejich bohatá, proměnlivá, lehká a dětská představivost je tryskajícím zdrojem půvabných a radostných myšlenek, sladkých omylů, různých potěšení a nadějí, je největším a nejužitečnějším darem, jaký příroda poskytla živým duším. Takže ptáci jsou hojně obdařeni vším, co je na té schopnosti dobrého, čím prospívá duševní pohodě, aniž museli snášet její stránky škodlivé a bolestné. A jako překypují vnějším životem, i jejich niterný život je bohatý, jenže tento nadbytek je k jejich dobru a potěše jako u dětí, nepřináší jim škodu a množství běd, jak tomu většinou bývá u lidí.
.
Podle mého mínění mají ptáci z jistého hlediska výhodnější vlastnosti než ostatní živočichové. Když například uvážíme, že pták všechny předčí zrakem i sluchem, což jsou podle přirozeného pořádku hlavní smysly živých tvorů, plyne z toho, že přirozené vlastnosti ptáka jsou dokonalejší než vlastnosti jiných druhů. Jestliže tedy jiní živočichové, jak bylo svrchu řečeno, mají přirozený sklon ke klidu, kdežto ptáci k pohybu, jestliže je v pohybu více života než v klidu a život spočívá v pohybu, ve srovnání se všemi ostatními živočichy ptáci pohybem přímo hýří; jsou-li kromě toho zrak a sluch, jimiž ptáci vynikají nad ostatní a které převyšují jejich ostatní schopnosti, smysly nejpříznačnější pro vše živé, jsou-li to navíc smysly nejživější a nejhybnější samy o sobě i tím, jak působí na chování a vnější i vnitřní tvářnost živočicha, vyplývá z toho úhrnem ten závěr, že pták je obdařen větším nábojem vnějšího i niterného života než ostatní zvířata. Nuže, jestliže je život cosi dokonalejšího než jeho opak, alespoň pro živé tvory, největší životní náboj je největší předností; z toho plyne, že ptáky vybavila příroda nejdokonaleji.
.
Konečně jako se Anakreon toužil proměnit v zrcadlo, aby se v něm jeho milovaná neustále zhlížela, v sukničku, aby ji halil, v mast, aby na ní lpěl, či ve vodu, aby ji omýval, v pentli, aby si ho tiskla k ňadrům, v perlu na jejím krku, či v sandál, aby po něm šlapala svou nožkou, podobně bych si já přál, abych se na krátkou chvíli mohl proměnit v ptáka a okusit blaženost a radosti jejich života.

Související odkazy:

.
(hhhhhhhhhhhhhhhhhS
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm