O NICOTĚ - sebrané citáty

20. dubna 2011 v 9:46 | Misantrop


Postupný zánik mezilidských vztahů staví před řadu problémů i román. Jak bychom se dnes mohli pouštět do líčení všech těch vášnivých vzplanutí, trvajících řadu let a ovlivňujících někdy celé generace? Už nejsme na Větrné hůrce, to je jisté. Románová forma není uzpůsobena k popisu lhostejnosti ani nicoty; chtělo by to nalézt bezvýraznější, zhuštěnější a jednotvárnější literární postup.

Jestli se Maupassant zbláznil, pak proto, že si palčivě uvědomoval hmotu, nicotu a smrt - a že si nebyl vědom ničeho jiného. V tom se podobal našim současníkům: absolutně odděloval vlastní individuální existenci od zbytku světa. To je jediný způsob, jak můžeme dnes svět chápat. I sama touha mizí; zůstává jen hořkost, závist a strach. Hlavně hořkost; nesmírná, nepředstavitelná hořkost. Žádná civilizace v žádné době nedokázala vyvolat ve svých příslušnících takové množství hořkosti. Z tohoto pohledu prožíváme chvíle, které nemají obdoby. Kdybychom měli shrnout duševní stav současnosti do jediného slova, zcela jistě bych volil právě toto: hořkost.
*
Tajemství - byť sebestrašnější - není-li nikdy zjeveno, je vlastně pouhá nicota.

*

Tento člověk budoucnosti, který nás vykoupí z dosavadního ideálu právě tak jako z toho, co z něho muselo vyrůst, z velkého hnusu, z vůle k nicotě, z nihilismu, toto vyzvánění k poledni a k velkému rozhodnutí, které opět osvobodí vůli, které Zemi navrátí její cíl a člověku jeho naději, tento Antikrist a Antinihilista, tento vítěz nad bohem a nicotou - ten musí jednou přijít...
*
A tak k stáru jsem vyvodil důsledky z hrozné ubohosti věcí, ze zbytečnosti usilování, z marnosti očekávání; a dnes po večeři mi nové světlo ozářilo nicotu všeho.
*
Obrovské množství podprostředních lidí se bleskurychle naučilo kraulovat polofašistickým kalem, nalézá v rozhrnování jeho pěny jedinečnou šanci, jak ozvláštňovat svou osobní nicotu, netušíc ovšem, že je ideálním materiálem ovládání beze zbytku, jelikož už na ně nemusí být vynaložena žádná námaha.

Kdykoliv otevře rádio, vytéká z této bedny s lampami a relátky splaš hoven, kadí se tu slova bez jakéhokoliv smyslu, prochcaná koudel změtených nicot, místo hudby švitorka, místo sdělení řev lvounů z cyklistických závodů, místo zvěstí slogany na olagum, aviril do prdele a zvláštní pastu Masturbiviril, místo zpráv potleskávání tučňáků na úděsném mysu Deceptión.

Existence rovná se agresivní průnik nedokonalé, insuficientní něcoty do bazální dokonalosti-nicoty. Existence je rušivý, proto provinilý element, svévolně zasunutý do němé, dokonale zkázněné, nečinné, nedějící se dokonalosti.

Mstitel se nemůže narodit z pondělí na úterý. Normálnímu člověku trvá velmi dlouho, než vůbec pochopí, že je třeba se pomstít, že se musí pomstít. Současně toto pochopení znamená tragédii: rozpoznal jsem, že jsem poražen. Nastává psychická kalvárie: za prvé zchladnout. Umrtvit vše něžné. Vymistrovat se v pekelné věrnosti nicotě. Zapadnout do úkrytu, propadnout se v mlčení.

Kdo fabrikuje z nicoty k nicotě konzumní šmorn jak lejna na běžícím pásu, dosáhne zaručeně úspěchu a nadělá jmění; koupí si zámek a oddělí jeho zpupně soukromnické zdi od veřejných pozemků vodním příkopem, na kterém se lesknou labutě; kdo však ne z nicoty k nicotě fabrikuje, ale z něcoty k něcotě přináší hodnotu, a to ne na běžícím pásu, ale z jedinečnosti bytosti k jiným jedinečným bytostem jakožto dar, jak by mohl co mít?

Svůj plat nebereš za práci; tu může koneckonců vykonávat každý osmnáctiletý elév; svůj plat pobíráš za sady ponížení, spíš než zjevných, atmosférických, onen krápavý spad mušinců, jak jej mapuje lidská malost, za nikoliv nic, ale nicotu. Nevím, co to dělá se ženskými, muže to však kastruje. Bolivijský horník, vykořisťovaný na nejvyšší míru, je v tomto smyslu hrdým pánem svého osudu.

Jedním z nejúkladnějších nepřátelů, spíše než lidského rodu, lidí - je sexuální chtíč. Ve chvíli, jak jeho nebo její příslušníci a příslušnice ucítí dole onu nedefinovatelnou mohutnost, neodolatelně příčivou a hltavou sílu - všechno se mění. Drtí se škála hodnot, ostatně vždy měnlivá a vždy problematická. Tentokráte se však drtí úderem karate na svršku cihlových tašek. Vše je náhle, vše je teď, mizejí Bůh i Satan, vše jde v podstatě k čertu, po česku do prdele. Nejmocnější síla v člověku, vedle síly sebeuchování, její nutně mystický původ, soudě podle mohutnosti a neodolatelnosti slasti - stává se devastátorem, co hůř, devalvátorem všeho. To vše trvá nadto jen pár vteřin. A pak že nejde o past? A pak že nejde o život a smrt, o zpustošení a zásev, bytí a nicotu právě teď a vždy a všude? Jen mi sem neserte morálku! Jen mi sem neserte moralizování! Iracionální absurdanda; jde jen o náturu, která a jak ji snese.
*
Druzí lidé, schopní bleskem myšlenky proběhnout uzounký kruh možných uspokojení, zůstávají zdrceni nicotou štěstí, jednotvárností a chudobou pozemských radostí.
Jakmile překročí třicítku, všecko pro ně skončí. Co by očekávali? Nic je už nebaví; prošli již celým kruhem našich ubohoučkých radostí.

*

Nedělá věru čest náboženskému nadání silných ras severní Evropy - o vkusu ani nemluvě, že neodvrhly křesťanského boha. Byly by se musili vypořádat s tak chorobným a senilním výplodem dekadence. Ale ulpěla na nich kletba za to, že se s ním nevypořádaly: převzaly chorobu, stáří, odpor do všech svých instinktů - od té doby už vůbec nestvořily boha. Téměř dvě tisíciletí bez jediného nového boha! Nýbrž stále ještě, a jako by právem trval, jako ultimátum a maximum bohotvorné síly tohoto ducha-tvůrce v člověku, onen politováníhodný bůh křesťanského monotono-teismu! Tento hybridní, úpadkový útvar z nicoty, z pojmu a odporu, v němž došly sankce všechny dekadenční instinkty, všecky zbabělosti a zemdlenosti duše! -

Vezměte z toho jediný pojem, nahraďte jej jedinou realitou - a celé křesťanství se propadne v nicotu!
*
Je-li něco na světě žádoucí, tak žádoucí, že to mohou ve zvláštních okamžicích i tupé davy cenit výše než zlato a stříbro; pak je to případ, kdy paprsek světla padá do temnoty našeho bytí a dává nám výklad o této tajemné existenci, na níž není jasné nic než její bída a nicotnost.

Že by mohl být někdo velkým duchem, aniž by si toho všiml, je absurdita, kterou si může namlouvat jen bezútěšná neschopnost, aby mohla za skromností skrýt pocit vlastní nicotnosti.

Co vůli přimělo k tomu, opustit nekonečně výhodnější klid blažené nicoty?
*
Každý živý tvor cítí blízkost smrti a v hrůze před ní prchá a brání se jí, ale člověk smrt - či Ducha svatého, jak jí říkají věřící - vyhledává. Člověk se náboženstvím vylhal z plnosti života natolik, že už ani nepozná, co mu škodí a nakonec se naučil mít ze smrti rozkoš; falešnou ideologií se mu podařilo úplně zlikvidovat pud sebezáchovy, ze smrti udělal pouhý přechod do nicoty, neboli jak tomu říkají věřící - do království nebeského.

Přílišné tvoření vede k ničení. Přílišné ničení vede k tvorbě - nicoty.
*
Žádostivost po "svobodě vůle", v onom metafyzickém superlativním smyslu, který bohužel stále ještě ovládá mysli polovzdělanců, žádostivost nést sám veškerou a poslední zodpovědnost za své jednání a sejmout ji z boha, světa, předků, náhody i společnosti, není totiž nic menšího než právě touha být onou causou sui a s opovážlivostí předčící barona Prášila vytáhnout sama sebe za vlasy z bažin nicoty do bytí.
*
Někdy dojdou nebožáci ve svém podkroví - jako La Fontaine, Jean Jacques Rousseau, Prud'hon - skutečných a nenadálých poct, nepřipravených intrikami, což těžce nesou literární šarlatáni. Bojí se, aby tyto pocty nevrhly osudné světlo na jejich nicotnost.
*
Každá námaha má mít nějaký cíl, má někam mířit. Není to píle, co je pohání v jejich neklidu, to je štvou klamné představy jako lidi bez zdravého rozumu. I blázni mají totiž stále nějakou naději, která je podněcuje; vábí je přelud něčeho, o jehož nicotnosti se jejich pomýlená mysl nedovede přesvědčit.
*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm