VŠECHNY BARVY SVĚTA (soubor citátů)

11. dubna 2011 v 21:27 | Misantrop

Strast má mnoho tváří. Bída světa mnoho podob. Klene se nad širým obzorem jako duha, má barvy právě tak pestré jako ten oblouk, právě tak členěné, a přece právě tak důvěrně prolínavé. Klene se nad širým obzorem jako duha! Jak jen mohu z pojmu krásy odvodit předobraz ošklivosti? Ze znamení míru podobenství žalu? Ale tak jako v etice je zlo následkem dobra, tak v životě radost plodí žal. Buď je vzpomínka na minulou slast dnešní mukou, anebo se úzkosti, které prožíváme, zrodily z rozkoší, které jsme mohli prožívat.
(Edgar Allan Poe, Berenice)

*

Jejich oči zrcadlí celý vesmír, a ne štěrbinky vyplněné vybledlými oblaky. Porovnejte tyto rysy, tyto oči, tyto hořící barvy s bídnými, očouzenými kusy polopečeného těsta, s těmi lacinými obchodnickými kopiemi vzdálené galerie mistrovských děl, s tou svou bělošskou rasou, a odvažte se pak tvrdit, že vy jste originál a já napodobenina!
Říkáte mi, že jsem negr, a smějete se tak mé barvě, a přitom sami jste bez barvy. Kavka ztratila svůj ocas a pokouší se přesvědčit svět, že její vada je vlastně přednost.
Jsem prý negr, jsem špatná napodobenina těch pojídačů nečisté stravy, kteří sami nemají nikdy dost čistá těla.

*

Obyvatelstvo árijského původu a příslušnosti je rozděleno do skupin nazývaných varny (doslova "barvy"), s pevnou hierarchií a sklonem ke stále většímu důrazu na dědičnou příslušnost. Na nejnižším stupni stojí šúdrové, původně zřejmě lidé neárijského původu, dělníci, sluhové a námezdníci, jejichž jedinou povinností je sloužit ostatním třem vrstvám. Některé bráhmany je dokonce označují termínem jathákámavadhja, "ti, které je možno podle libovůle zabít".

*

Jakkoliv jsou projevy politiků většinou přibarvené, nenacházím v nich ani odraz barev podzimu. Jsou bezbarvé a mdlé jako rostliny v listopadu.
(Henry David Thoreau, zápis z deníku)

*

Doktor se jí zeptal, proč když mluví, dívá se ven z okna a nikdy se nepodívá na něj. Otočila se a podívala se na něj. "Ve své zahradě jsem volná, nemůžete se mě dotknout, stromy jsou modré a zlaté, je jedno, kam mě dáte, vždycky budu vidět barvy. Vy zemřete, protože jste posedlí smrtí, páchnete smrtí, tahle ordinace, smrt. Máte smrt v očích, z čela vám vyzařuje paprsek smrti. Ta musí mít zlost, že to vidím. Já jsem bývala jednou z vás, proto znám vaši nemoc. Zabijete skoro všechno, samozřejmě že nezabijete mne, protože já vím, jak zacházet s lidským odpadem, jako jste vy." Otočila se a dívala se z okna.

*

Čím déle člověk žije, tím méně má v sobě činnosti a vzruchu. A právě tak jako u jednotlivce ubývá stářím stále více smyslu pro barvy a rozruch života, ubývá stále toho, co by ho mohlo zajímat a rozradovat, tak také i u lidstva se objevuje s každým stoletím vždy méně vznětů.

*

"Zní zase jen ona píseň: Život! Život! - Jeho slávě se pokloňme, jeho chválu zpívejme! Na bližších a bližších kopcích hoří za noci jeho ohně. Posly už vyslal a my v jejich ruce složili sliby své oddanosti. Chceme milovat velikého a krásného vašeho pána, tak to vyřiďte, poslové! Chceme jeho barvy nosit a v jeho barvách vítězit! Chceme býti takoví, aby jeho oko na nás s hrdostí spočinulo, aby se usmíval, pokyvuje hlavou k rytmickému našemu pochodu! Ale vyřiďte mu, ať nás nezradí, ať nás neprodá! I s ním my chceme se dáti v zápas! I s ním - vyřiďte mu to. A chválu jeho že zpíváme, nezapomeňte...!"

*

Libé vůně, živé barvy, nejelegantnější tvary se jakoby o závod přou o právo upoutat naši pozornost. Stačí jen milovat rozkoš, abychom se oddali pocitům tak sladkým; pokud se takový účinek nedostaví u všech, kdo jsou těmito vjemy zasaženi, vyplývá to u jedněch z nedostatku přirozené citlivosti a u většiny z toho, že je jejich duch příliš zaměstnán jinými myšlenkami.

*

Jaro přišlo v plné své nádheře; předčasná bouřka, která se stahovala po celý den, se s rachotem strhla nad horami; déšť se spustil nad nížinou, slunce zase vysvitlo v plném jasu a na šedém pozadí se zaskvěla nádherná duha. Vilém jí jel v ústrety a teskně se na ni díval. "Ach," řekl si, "je to opravdu tak, že nejkrásnější barvy života spatřujeme toliko na temném pozadí?"

*

V důsledku celkového znečištění zemské atmosféry průmyslovými exhalacemi musí být denní nebe naopak více potemnělé než v dávné minulosti, sluneční svit už není tak jasný, barvy nejsou tak zářivé jako kdysi. Hrůza pomyslet, kam až nás všemocný Pokrok zavede. Jednou nebude rozdílu mezi nocí a dnem, neboť noc i den budou stejně matné, šedivé a špinavé - octneme se jakoby ve stálém zatmění, kde přestanou růst rostliny a poslední zbylá zvířata přestanou rodit mláďata. Jen zdegenerovaný člověk bude dál uměle přežívat v tomto nehostinném, polostinném prostředí, bude se dál přemnožovat, dál bude spokojený, aniž ví přesně proč a s čím, dál mu to bude všechno jedno.

*

Není divu, že se vegetariánství rozmohlo nejvíc právě v zemích, kde je rýže základní potravinou. Pokrmy z rýže skýtají nekonečné množství chuťových variant, nikdy se nepřejí a barevně ladí s jakoukoli zeleninovou přílohou, neboť k bílé barvě rýže se hodí každá barva: kapiová červená, mrkvová oranžová, hrášková, papriková či pórková zelená, fazolová hnědá, i květáková bílá.
(Misantrop: der Wandervogel)

*

Co mám doma půjčenou tu knihu o motýlech, mám oči jen pro ně. Fantastičtí živočichové! Hýří barvami, lesknou se až oči přecházejí, někteří jsou velcí jako ptáci, jiní létají jako kolibřík, další vypadá jako sršeň, mnozí migrují tisíce kilometrů, přežívají zimu, sají jen rostlinné šťávy... Báječní tvorové! To by žádný Bůh nevymyslel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm