Lidstvo nemá budoucnost - 1.

27. května 2011 v 20:25 | Misantrop
Lidstvo nemá budoucnost

Lidská zvířata se nikdy nenaučila sžít se s přírodou, protože sem nepatří - to je vidět všude, kam se člověk při svém bloudění dostal. Platí to i o takzvaných "přírodních národech", o nichž v průmyslovém polosvětě kolují pověry, že prý žijí v souladu s přírodou. Skutečnost je taková, že sice třeba některé nárůdky žijí obklopeni pralesem, ale jsou jím drceni, nikdy dost přizpůsobilí, pod ochrannou clonou svého nepravého, umělého, náboženského mikrosvěta. Lidi se bojí přírody, bojí se lesa, bojí se ostatních zvířat, a proto jsou nejnáruživějšími zabijáky, ničiteli a kazisvěty, protože jsou v přírodě věčnými cizinci. Mají vyprahlou duši a všude po sobě zanechávají poušť. Sahara byla kdysi rozkvetlá louka, jež byla domovem mnoha bezelstných nelidských zvířat. Pak si je člověk podrobil, aby se věnoval pastevectví a krajina se začala přeměňovat do podoby jeho kamenného srdce. Nevěřím, že by se to stalo, kdyby se lidi místo toho pustili do sadařství, když už se neobešli a neobejdou bez práce. Kdo to zastaví? Kdo je zastaví? Řeknu vám upřímně, že ta bytost, která první ve svém těle vyrobila jed HIV, musí být námi, nelidskými zvířaty, vděčně a navěky oslavována jako hrdina. Pokud má AIDS budoucnost, máme budoucnost i my. Pokud má budoucnost lidstvo, nemá budoucnost život, ani volnost ostatních zvířat. Zde už není na místě jen opovržení. Zde náš pud sebezáchovy rodícího se nového živočišného druhu nám káže smrtelnou nenávist k lidskému rodu!

*

Hrdinovi mého románu U poslední čáry Naumovovi zdála se jeho myšlenka o nutnosti sebevražedného zničení lidského pokolení, proto, aby se ukončilo zbytečné lidské trápení v budoucnosti, nejvelkolepější humanitou. Jeho protivníkům se zdá zrovna tak opravdově, že humanita spočívá právě v prodloužení a zachránění života za každou cenu...

Konečným účelem mých myšlenek jest pouze snaha potlačit nesmyslnou víru v budoucnost, na níž jest uspořádán celý dnešní život, snaha přinutit lidi, aby se podívali pravdě do očí a došli k nějakým novým závěrům...
(Michail Petrovič Arcybašev: Epidemie sebevražd)

*

Rozsah změn, které jsou již v pohybu, nelze s jistotou odhadnout, v chaotickém systému se nedá ani nejbližší budoucnost předpovídat přesně. Přesto se však zdá pravděpodobné, že se životní podmínky značné části lidstva mění: celé obrovské skupiny čelí nehostinnému podnebí. Jak naznačil James Lovelock, právě změna podnebí se může stát tím mechanismem, s jehož pomocí si planeta uleví od svého lidského břemene.
(John Gray: Slamění psi)

*

Jsem živel, explozívní zuřivec, proto v nebezpečí, že nikdy neukovám blyštivou zbroj. Systematičnost v chladu a chlad v systematičnosti, stoupající nesdruživost, distanc, ano, štítivost - jen tam vidím budoucnost sic krutou, ale budoucnost.
(Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti)

*

Křesťanství nemá budoucnost! Jestliže nedokázalo zvítězit nad lidstvem v době svého největšího rozvoje a bezmocně se ocitlo v rukou hrstky ničemů jako nástroj drzého klamu, teď, kdy už sám pojem křesťanství je vyčichlý, bylo by podivné a směšné čekat na nějaký zázrak... Dějiny neodpouštějí: co jednou zmizelo ze scény, to se nevrací!

Křesťanství sehrálo politováníhodnou úlohu. V době, kdy lidstvo už bylo u konce té strastiplné cesty poznání a moc nescházelo, aby všichni ponížení a nešťastní vzali rozum do hrsti a jediným úderem zvrátili nesnesitelně tíživý a nespravedlivý řád tím, že by zlikvidovali všechno, co tylo z cizího, objevilo se tiché, smířlivé, mnohoslibné křesťanství. Odsoudilo boj, slíbilo vnitřní blaženost, přivolalo sladký sen, hlásalo, že se nemáme protivit zlu násilím, a stručně řečeno, vypustilo všecku páru! Silné charaktery, které staleté ponižování vychovalo pro boj, vyšly do arény - pitomci! - a se statečností, která si zasluhovala nekonečně lepší využití, si vlastníma rukama div nesedřely kůži! Jejich nepřátelé samozřejmě nepotřebovali nic lepšího! Dnes to vyžaduje další nekonečné ponížení a utlačování, které bude trvat opět celá staletí, než znovu vzplane rozhořčení! Lidskou osobnost, příliš nezkrotnou na to, aby se stala otrokem, křesťanství obléklo do kajícnického roucha a pod ním skrylo všechny rysy svobodného lidského ducha... Oklamalo silné, kteří mohli hned, ještě dnes, vzít své štěstí do rukou, a přeneslo těžiště jejich úvah do budoucnosti, vtělilo ji do touhy po neexistujícím, po něčem, co nikdo z nich nepozná... Všechen půvab života se vytratil. Vyhynula přirozená vášeň a krása a zůstala jen povinnost a nesmyslný sen o příštím zlatém věku... Zlatém pro jiné, pochopitelně! Ano, křesťanství sehrálo ošklivou roli a jméno Kristovo ještě dlouho bude pro lidstvo prokletím!

Především pod praporem křesťanství se zaplavily krví mučednické arény a později jeho jménem lidi zabíjeli, věznili, zavírali do blázinců... Bylo prolito tolik krve, že při žádném světovém převratu by se neprolilo víc! A nejhorší je, že lidé každé zlepšení svého života dobývají jako dřív krví, revolucí, anarchií a přitom za základ svého života považují humánnost a lásku k bližnímu... Vychází z toho hloupá tragédie, faleš a klam... Ani ryba, ani rak... Dal bych přednost tomu, kdyby světová katastrofa nastala hned teď, než aby ještě další dva tisíce let vládl šedivý nesmyslný zmarněný život!

*

Pécuchet vidí budoucnost lidstva černě:
Moderní člověk ztratil na významu a stal se strojem.
Konečná anarchie lidského rodu (Büchner, sv. II.).
Mír není možný (tamtéž).
Všeobecné hulvátství.
(Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet)

*

Budoucnost mi dá za pravdu, že lidstvo je jen přechodná vyrážka na tváři zeměkoule, jen pubescentní beďar na nose dospívající Matky Země, jen dermální flíček, který časem pomine! Lidstvo představuje slepou uličku ve vývoji života na Zemi - zničí se samo svými vlastními "vymoženostmi".

*

V období, kde literatura téměř výlučně přičítala bolest žití nehodám zneuznané lásky nebo žárlivostem cizoložstva, opomenul těchto dětských nemocí a studoval nevyléčitelnější, živější, hlubší rány, jež jsou vyryty sytostí, rozčarováním, opovržením do duší v troskách, jež přítomnost mučí, jež minulost odpuzuje, jež budoucnost děsí a uvádí v zoufalství.

Jaká šílenost roditi skrčky! myslil si des Esseintes.
(Joris Karl Huysmans: Naruby)

*

Je zřejmé, že jsou jen dvě možnosti, jak může každý dobrovolně zastavit další plození: buď plodit málo, nebo vůbec. Ostatní mohou být klidně proti zachování života na Zemi, ale to rozhodnutí přestat se rozmnožovat je stále morálně správné. Vskutku, pravděpodobnost našeho selhání ve snaze zamezit hromadnému vymírání, jež lidstvo provádí, je velice dobrým důvodem k tomu, abychom neodsoudili dalšího z nás k životu. Budoucnost už není tím, čím bývala.

Je to budoucnost života na Zemi, co chtějí dobrovolníci z HDVL zachovat.

*

Hitler byl bezesporu velký státník, jehož si vážili i jeho nepřátelé a jehož velikost uznávali představitelé světových mocností. Byl to typ pravého "filosofa na trůnu", vizionář - člověk, který stejně jako dobře a ostře viděl svou přítomnost, viděl jasně i do budoucnosti; člověk, jenž byl prodchnut starostmi o budoucnost svého národa, svého státu, své rasy, celého lidstva.
(Předmluva Misantropova k Hitlerovu dílu Mein Kampf)

*

Kdo tedy chce německému národu zajistit bytí cestou omezování jeho rozmnožování, uloupí mu tím budoucnost.

Tato budoucnost čeká tak jako tak celé lidstvo a ani jednotlivý národ nemůže ujít tomuto neblahému osudu.
V dosud ještě vzdálené budoucnosti budou existovat pouze dvě možnosti: buď bude svět řízen podle představ naší moderní demokracie, čímž padne těžiště rozhodování ve prospěch početně silnějších ras, nebo bude svět ovládán podle přirozeného řádu sil a zvítězí národy s brutální vůlí, tedy nikoliv národ sám sebe omezující.

Budoucnost bude patrně náležet jenom "mírovému soutěžení národů", to znamená poklidnému vzájemnému podvádění se s vyloučením násilných metod obrany.

Uskutečnění podobných cílů, které by mohly mít hodnotu a význam i v té nejvzdálenější budoucnosti, se zastánci těchto myšlenek většinou nevyplácí a nalézá pouze zřídka porozumění u nejširších mas, které spíš ocení slevy mléka a piva, než dlouhodobé plány pro budoucnost, jejichž uskutečnění se může dostavit teprve později, a jejichž využití se dočká teprve jejich potomstvo.

A tak se z určité dávky ješitnosti, která je vždy blízká příbuzná hlouposti, bude velká část politiků stranit všech opravdu významných, těžkých konceptů budoucnosti, jen aby ani na okamžik neztratili momentální sympatie širokých vrstev obyvatelstva.

Když jsem poprvé slyšel Federovu přednášku o "rozdrcení úrokového otroctví", okamžitě jsem věděl, že se jedná o teoretickou pravdu, která se musí stát nejstálejším smyslem budoucnosti německého národa.

Kdo se uzavře před důsledky vycházejícími z daných skutečností, zůstane v minulosti. Lidé, kteří to činili, existovali v každé době a budou existovat také v budoucnosti. Ovšem pouze těžko mohou zbrzdit kolo dějin a už vůbec ho nemohou zastavit.
(Adolf Hitler: Mein Kampf)

*

Jedině přítomnost je reálná a jistá; naopak budoucnost dopadne téměř vždy jinak, než myslíme.
(Arthur Schopenhauer: Aforismy k životní moudrosti)

*

Pokud jde o budoucnost či z hlediska možného, měli bychom žít zcela bez zábran a navenek neurčitelně, s obrysy v tu stranu matnými a mlhavými.
(Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích)

*

Naději a budoucnost nevidím v trávnících a kultivovaných polích ani v malých či velkých městech, ale v neprostupných a třaslavých bažinách. Zdroje svého bytí čerpám mnohem více z bažin, které obklopují moje rodné město, než z upravených zahrad v něm.

*

Lidstvo by se lehce mohlo dostat do pozice takové závislosti na strojích, že by prakticky nemělo na vybranou a muselo by přijímat rozhodnutí od strojů. Lidé nebudou moci stroje prostě vypnout, protože na nich budou natolik závislí, že jejich vypnutí by znamenalo sebevraždu.


A protože lidská práce už nebude zapotřebí, masy budou zbytečné, budou neužitečným břemenem systému. Když bude elita nemilosrdná, jednoduše se rozhodne lidstvo vyhladit. Pokud bude humánní, použije možná propagandu či psychologické nebo biologické metody k redukování porodnosti, dokud lidstvo nevyhyne a nezanechá svět elitě. Nebo pokud se elita bude skládat z měkkosrdcatých liberálů, ujme se možná role dobrých pastýřů zbytku lidstva. Život nebude mít samozřejmě žádný účel. Tyto řízené lidské bytosti budou možná v takové společnosti šťastné, ale zcela určitě nebudou svobodné. Budou zredukovány na úroveň domácích zvířat.


Uvažuje se, že velký rozvoj služeb by mohl poskytnout lidem práci. Tak by lidé trávili čas leštěním bot druhým, vozili by jiné lidi v taxících, vyráběli pro druhé ruční výrobky, obsluhovali jiné u stolu. Zdá se nám zcela zavrženíhodné, aby lidstvo takto skončilo.


Bylo by lepší odhodit celý tento páchnoucí systém na smetiště a přijmout následky.
(Unabomber: Budoucnost, Manifest)

*

Kdyby totiž do budoucna mělo toto osočování mezi pohlavími lidské rasy pokračovat, mohlo by to lidstvo značně oslabit. Ženy by již nemusely tak zatvrzele trvat na tom, aby se "obětovaly" pro budoucnost lidského rodu a muži by mohli změknout tak, že by se mohli objevit na přírodní scéně nějací predátoři, kteří by lidstvo vyhladili. Kromě toho soudím, že lidstvo by mělo být zničeno.
(Misantrop: O úlohách mužů a žen, Z poustevníkovy lesní moudrosti)

*

Misantrop je další stadium vývoje. Jako po opici přišel člověk, tak po člověku přijde misantrop. S jediným rozdílem: Opice žijí dál, ale člověk bude zničen. Po něm přijde misantrop - odolný, nezdolný, vytrvalý, tvrdý, necitelný, mající srdce z chladného kovu! Skoncuje s trápením člověka rychle a bezbolestně. Svítá na lepší časy. Člověk již nepatří budoucnosti. Dělá nám nesmírnou radost, jak vyhnívá jeho kořen zaživa, jak předpokládá ještě, ale jak již nerozhoduje. Svítá na lepší časy. Člověče, nepodceňuj sílu nenávisti, vzdej to, nic se ti "nestane"!
(Misantrop: O misantropovi, Z poustevníkovy lesní moudrosti)

*

Ano, to je moje představa politika budoucnosti: Politik-lidový vypravěč, politik-bavič, politik-šašek, politik-smutný cirkusový klaun, kterého nakopali do prdele. Úloha politiků je mi jasná: pobavit se na jeho účet, nakopat do zadku - a zabít.
(Misantrop: O politicích, Z poustevníkovy lesní moudrosti)

*

Protože lidé nedovedou ocenit přítomnost, a naplnit ji životem, touží tolik po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.

*

Život člověka nemoudrého je nevděčný a uspěchaný; stále se jen žene za budoucností.

*

Za nadějí jde bázeň... Obojí plyne z ducha kolísavého, znepokojeného očekáváním budoucnosti. Obojí má stejnou hlavní příčinu, že se nespokojujeme s přítomností, ale zalétáme myšlenkami daleko kupředu.

Zvířata prchají před bezprostředním nebezpečím, a když mu unikla, jsou klidná. My se trápíme i budoucím i minulým...

Nešťastný je člověk strachující se o budoucnost.
(Seneca: O krátkosti života)

*

V našem budoucím životě už nebudeme lidskými bytostmi, jen divokými husami letícími po obloze, nad sněhem oslepujícími stráněmi, nad moři a řekami, nad skalisky a mraky. Z dálky se budeme dívat na červený prach světa, jako kdybychom nikdy nepadli.
(Ndien Khac Hien)

*

Bohužel, budoucnost není již tím, čím bývala.
(Paul Valéry)

*

Staří lidé jsou nebezpeční tím, že jim už nezáleží na budoucnosti.

*

Po dráze, kterou jsem prošel, při mých myšlenkách do budoucna bylo nutné, aby můj pochod a mé úspěchy měly v sobě něco nadpřirozeného.

*

Způsob, jak předpovídat budoucnost, je tvořit ji!
(Akta X)

*

Reklama je všude: v televizi, v rozhlase, v novinách, na ulicích, u silnic a dálnic, na dresech sportovců, prostě všude. Dokonce přišli s nápadem zavěsit reklamní poutače na oběžnou dráhu, aby na nás v noci svítily! Prozatím to preventivně zakázali, ale co není, bude. Ten nápad už je jednou venku, džin byl vypuštěn z lahve, takže je jen otázkou času než se tato hrůzná budoucnost uskuteční! Tak je to se všemi "vynálezy". Můžou být sebezrůdnější, stejně k nim nakonec dojde a pak už nebude v ničích silách vrátit se zpět.

část druhá --->

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm