Co člověk má, ukradl vesmíru - 2.

17. června 2011 v 19:39 | Misantrop
Vesmír
*
To byla jediná blahodárnost vesmíru. Když se život stane jen únavnou bolestí, čeká tu smrt, aby člověka ukonejšila k věčnému spánku.
(Jack London: Martin Eden)
*
*
*
Což je potřebí něčeho jiného než prostého zdravého rozumu, abychom poznali, že bytost, o níž nemáme jasné představy, příčina, jež je stále v rozporu s následky, které se jí přisuzují, bytost, o níž nemůžeme říci ani slovo, aniž si odporujeme, bytost, která nedovede vysvětlit záhady vesmíru, nýbrž je činí jen ještě nesrozumitelnějšími, bytost, na niž se lidé po tolik staletí tak marně obracejí, aby jim dopřála štěstí a ukončila jejich trápení, opakuji, je potřebí něčeho jiného než prostého zdravého rozumu k tomu, abychom poznali, že představa takové bytosti nemá žádný skutečný podklad a že taková bytost je jen výtvorem naší fantazie?
*
*
*
Každým okamžikem umírají "předčasně" milióny životů zde na Zemi a miliardy hvězd ve vesmíru. Že na Zemi trvá křehký život miliardy let, to je tak nevýslovná NÁHODA, že je to skoro zázrak při tom množství všelijakých bludných komet a antihmot, jež se chaoticky řítí vesmírem.
*
*
*
NEZDAŘENÝ VÝLET DO VESMÍRU.
Lidstvo - hnáno elektřinou -
na hvězdu chce opět jinou...!
- Přírodě se - bohu, rouhá! -
Cesta nebude však - dlouhá!
Hlas nebes jen zahřmí: "Ouha!"
- Slétne stroj i s - chamradinou...!
- Z "polobohů" - směs je pouhá - -!
- Elektřina z "kaše" čouhá! -
- Tak bude, až - věky minou! -
*
*
*
Mé snění občas končí rozjímáním, častěji však mé rozjímání končí sněním a během těchto poblouznění se má duše toulá a vznáší vesmírem na křídlech obraznosti, ve vytržení přesahujícím všechny ostatní požitky.
*
*
*
Když jsme sjednoceni se zvukem a dechem věcí, pak jsme sjednoceni s vesmírem.
(Čuang-c')
*
*
*
Rychlé zničení je pro lidi příliš dobré. Nějaká hrozná, smrtelná choroba z vesmíru by byla jedině spravedlivá.
*
*
*
Je jednoduchou logickou pravdou, že krátké hromadné přesídlení do vesmíru, s raketami, jejichž start spolkne řádově miliony za sekundu, je vázáno na míru nekontrolované porodnosti, jež povede jen k hrůznému zvýšení míry úmrtnosti.
(Richard Dawkins: Sobecký gen)
*
*
*
Pátrání po jiných světech ve vesmíru nevěští nic dobrého. V minulosti lidi podnikali výpravy po mořích, aby objevili neznámé pevniny. Objevy nových zemí se nikdy neobešly bez válek. Dnes lidi prozkoumávají vesmír, přičemž není vyloučeno, že je život v některé jeho části... Hvězdné války mohou skočit ze sci-fi do reality.
*

Co je všechno to násilnictví a zločinnost? Je to jen rovnovážný prvek vesmíru.
*
*
*
Chtěli by cestovat vesmírem, dokonce ohýbat prostor (jak?, čím?, z jakého pevného bodu?) -, ale jedinou stránku textu nedovedou napsat správně a bezchybně. No, není to k popukání?
*
*
*
Jak vůbec můžeme uvažovat o světě bez nás? Představy o vetřelcích z vesmíru se smrtícími paprsky jsou... jen představy. Představit si skutečný zánik naší velké a mocné civilizace - zapomnění pod vrstvami hlíny a žížal - je pro nás stejně těžké jako představit si konec vesmíru.
(Alan Weisman: Svět bez nás)
*
*
*
Pokud může můj duch cestovat vesmírem rychlostí světla a pokud za jeden pozemský rok urazí přibližně jeden světelný rok, jak jsem vypočítal, pak se nyní právě blíží například někam do souhvězdí Kefea, ke dvojhvězdě γ Cephei, k oranžovému to obru jménem Errai, vzdálenému od nás zhruba 44,9 světelných let. Hvězda je dobře vidět na severní noční obloze. Kdykoliv se teď na ni zadívám, připadá mi jaksi důvěrně známější, jako pohled do vlastní minulosti. Na této mé hře je také zajímavé to, že se náhodou u této hvězdy nachází též jakási neznámá planeta. Je vzrušující si představit, že je to možná živý svět, s bujnými lesy, čistý, a hlavně bez lidáků, a že bych tam mohl žít, kdybych dovedl v duchu cestovat prostorem.
*
*
*
Nejnešťastnější a nejslabší ze všech tvorů je člověk, a přitom i nejarogantnější... Je možné si představit, aby něco tak směšného, jako je tento politováníhodný, ubohý tvor, který není ani pánem sebe sama, se mohlo nazývat pánem vesmíru?
*
*
*
Člověk se dominantním druhem stal teprve nedávno. Carl Sagan napsal, že kdybychom trvání vesmíru v délce patnácti miliard let stlačili do jediného roku, vytvořila by se sluneční soustava teprve v září (9. září), Země by se zhustila z mezihvězdné hmoty rovněž v září (14. září) a život na Zemi by vznikl až 25. září. Dinosauři by se objevili na Štědrý večer a po čtyřech dnech vyhynuli. První savci by se objevili 26. prosince, první primáti 29. prosince a první hominidé (naši dvounozí primátí předci) 30. prosince. Moderní lidé (Homo sapiens) by se objevili až na Silvestra v půl jedenácté večer a veškeré zaznamenané lidské dějiny by se odehrály až v posledních deseti sekundách roku.
(Charles Patterson: Věčná Treblinka)
*
*
*
Roboti světa! My, první organizace Rossumových Univerzálních Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru.
*

Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, člověk. Punktum.
*
*
*
Existuje-li kdesi ve vesmíru samo Peklo, pak jej vytvořili lidáci na planetě Zemi.
*
*
*
Vstávám ve čtyři hodiny a rozdělávám oheň. Tmou se kolem kdosi plíží a ztěžka oddechuje. Jsem ostrůvek tepla a světla v nekonečném temném a mrazivém vesmíru. Všichni mě mohou teď zdálky vidět, jak tu sedím mlčky a nehnutě u pravěkého ohně, opřen o strom, avšak Já vidím jen to nejbližší, co ozařují poskakující plaménky.
*

Je noc. Čtu v kuželu světla svítilny, jenž klouže po řádcích a písmenech, zanechávaje v temnotě nevědomosti to, kam nedosáhne. Je jako paprsek poznání v době temna. Čtení při baterce má své záhadné kouzlo. Tím, že nemůžete lehce a najednou přehlédnout ve slabém soustředěném světle celou stránku, více řádků najednou, ale jen slovo za slovem odhalujete neznámý text, přibližujete se luštiteli zapomenutého písma v cizím jazyce, jemuž však dobře rozumíte. I sám text se ve světle svítilny stává tajuplnějším, esoteričtějším, více vzrušujícím - a vy dychtivě čtete a čtete a nevnímáte čas, nevnímáte prostor, jako kdyby na každé nové stránce, pohlcené dosud v temnotě, mělo se skrývat odhalení tajemství vesmíru, bytí a života. Většinou tam nenajdete nic, avšak ono si jistě najde vás, budete-li dost vnímavý a přemýšlivý.
*

Člověk je bůh, jenž vyžaduje zvířecí obětinu, aby se nezhroutil řád vesmíru.
*

Sub specie æternitatis se nic nemění ve vesmíru. Lidstvo nanejvýš vyhyne - kdo by se zabýval takovými bezvýznamnostmi? To se může stát, a stát by se to dokonce mělo - žádná ztráta pro mne, pro svět, pro Zemi, jež má lidstva po krk; spíš výhoda a dobrá zpráva, evangelion.
*

Co znamená všechen ten smutek a nepokoj? Co nakonec značí? Jen to, že mysl jedince dokonalého si hledá další překážky, i když už není co překonávat! Kdy jindy je svrchovaný čas stát se neporušitelným středem vesmíru, světovým stromem, centrální osou své nadlidské bytosti?
*

"Filosof", který se odebere do lesa jen proto, aby tam našel model vesmíru, je u mne jen takzvaným "filosofem". Dejme tomu, že ten model skutečně najde a nevývratně dokáže. No a co z toho? Na co mu to bude, nebo mně, nebo lidstvu, světu? Změní se tím něco, zlepší se tím něco, dosáhne se tím něčeho? Nebudu pak muset platit daně? Nebudu pak muset chodit do práce? Budu pak mít pokoj od lidí? Čeho se tím dosáhne? Prakticky ničeho. Vše zůstane při starém. Svobodu to nikomu nedá. Tu získáte jen o samotě, v moudrosti.
Jeden tvrdí to, druhý zas ono, třetí, že neexistuje nic, čtvrtý naopak, že existuje všechno, a všichni si myslí, že mají pravdu. Mýlí se však všichni. Vesmír se tím nezmění, svět se tím nezmění, lidstvo se nezmění žádným sebedokonalejším poznáním.
Já teď mám své hvězdné nebe nad hlavou - a na rozdíl od Kanta, který měl za druhou úžasnou věc mravní řád v sobě, Já mám ticho; ticho, jež proniká tou vesmírnou temnotou až ke mně a uvnitř mne mě naplňuje úžasem. Ach, jak je to podmanivé! Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich vanaprastha rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a nekonečné ticho ve mně.
*
*
*
Není to tím, že Bůh je nesmrtelný, věčný, nebo že vesmír je nekonečný nebo věčný - nekonečné a věčné jsou jen lidské lži a lidská hloupost.
*
*
*
Strom nám dává kyslík k dýchání, jeho krása nesmírná lahodí našemu oku, je středobodem našeho vesmíru. Poznej moudrost letitého dubu a nalezl jsi vše, co potřebuješ vědět na tomto světě!
*
Apep
*
Psst! Nastražte uši, vy všichni, kdož je máte k slyšení! Neslyšíte již v dálavách vesmírnosti onen nadějeplný svistot boha Apepa? Jen úplné rozmetání ložiska Rakoviny může vyřešit můj problém s nimi. Přeji si Armageddon, uvítám jej jako svého vykupitele a zachránce. Hledá se velké proti-lidské cytostatikum, jež by zastavilo Rakovinu na kůži Země. Velká karcinokolyze přijde. Přijde hodina vlků a zlomených štítů. A mít v tu dobu něco společného s lidmi, s nositeli zemské rakoviny, nebude žádnou výhodou. Jak bych ostatně mohl, když oni nejsou nic než rakovinná nákaza. Těšte se: Duben 2029 bude napínavý! A bojte se Apepova návratu v roce 2036!
*

Křesťané svatozář kolem hlavy slunečního boha Apollóna sprostě ukradli, přivlastnili si ji a naroubovali toto božské světlo nad blbé palice právě těch živočišných zmetků, kteří se Slunce nejvíc štítili a báli a kteří tuto naši nejbližší luciferní hvězdu umístili až kamsi do zastrčeného kouta vesmíru, jakožto pouhou oběžnici jejich blbého židobolševického ráje.
*

Často nezbývá než vytvořit si svůj vlastní vesmír, svůj vlastní exil, protože s Rakovinou se žít prostě nedá.
*

Řád. Věčný problém a doživotní téma člověka. Něco, co se nikdy nenaplní, co se nikdy neuskuteční, co však nikdy nepřestane být hlavním motivem nesmyslného lidského pinožení, neúnavného hledačství a těch nejkrutějších násilností. V čem se to zhlédli, v čem mají svůj vzor? Vesmír to být nemůže - není nic chaotičtějšího než tento bláznivý kolotoč hvězd a temné hmoty, kde se obrovskou rychlostí řítí prostorem proti sobě a křížem krážem myriády neřízených projektilů. Kosmos víří a vybuchuje v nezměrné změti prachu, tu rozžhaveného, tu zas ledového, ale vždy konečného, smrtelného a smrtícího, pulsujícího ve zmatku a ničení, aby se zase nekonečně obnovoval v nových bolestných explozích a implozích. V tomto zmatku není žádný skutečný řád.
*
*
*
Nikdo tedy není v přírodě a v kosmu jediným Bohem, nikdo není takový božský suverén, aby nezávisela jeho existence od jiných entit, jejichž počet je nekonečný. Zdaž se tento nekonečný počet entit nenazývá "příroda" či "kosmos"? Tyto entity nikdo neřídí; všechno ve vesmíru funguje a udržuje se samo sebou v závislosti na všem ostatním, co v něm je. Je to chaos, ale i chaos nás dovede nakonec ke smrti a k řádu - a naopak. Není tedy jediný Bůh, bohů je nekonečné množství, což se nazývá "příroda" či "vesmír".
*

Nebe je "světelně znečištěné". Dříve muselo být noční nebe až magicky přitažlivé, plné hvězd, jež se musely jevit zřetelněji, ve větším počtu a blíže k Zemi. Není divu, že nebesa a hvězdy na nich měla pro naše předky takový obrovský význam. Tehdy si snad mohli lidé po právu nalhávat, že jsou blízko nebi, ale dnes? O takovou vesmírnou krásu jsme ochuzeni a přemnozí z nás si tu čistou klenbu nebesky neposkvrněné nádhery ani nedokáží představit a tak jim ani nechybí a dnešní příšerný stav považují za zcela normální a přirozený. Jenže on není. Je zkažený Lidstvem.
*
*
*
V tom hlavním, ve filosofii žreců, byla barbarská Evropa poražena na hlavu. Snad je to tím, že tady chyběla dlouhá nepohnutá staletí vysoké kultury jako v Indii a nemohla se proto utvořit kasta vzdělanců, která by uchovávala a šířila posvátný objev, že vesmír nemohl být stvořen žádným Bohem, nýbrž že se sám nekonečně obnovuje stálým vznikáním a zanikáním.
*
*
*
Tohle měli nahrát na ten pozlacený měděný disk, který putuje vesmírem v sondě Voyager! Tam je to poselství mimozemšťanům falešné. Ukazuje jen to, jak lidé vidí sami sebe, ne jací jsou doopravdy! Dvě lidské ztepilé postavy, muž a žena, navíc na sobě nemají žádné šaty, což je přece také zavádějící! Takhle vypadají jen jednou či dvakrát za den v koupelně, běžně bývají oblečení! Ještě že je ta sonda tak pomalá. Televizní a rozhlasové vysílání nebo přenos hovorů z mobilních telefonů má rychlejší signál, takže část inteligentního vesmíru už se teď možná dobře baví. A může si udělat první nezkreslený dojem, než za další milion světelných let dorazí lživá humanistická propaganda.
*
*
*
Jste nejstrašnější hmyz. Jste hrůza protikladů.
Vy nacucané vši, kdo smete vaši vládu?
Vesmír je všechen váš - a není vám to dost.
Zítřek i včerejšek, dnešek i minulost.
*
*
*
Dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost - ale u vesmíru to není zcela jisté.
(Blaise Pascal)
*
*
*
Čas je bez počátku a existuje i při rozpuštění vesmíru.
(Višnu-purána)

<<< zpět

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm