Jak můj duch putuje časoprostorem

9. června 2011 v 18:03 | Misantrop
Můj duch putuje časoprostorem
Zúčastnil jsem se prostřednictvím internetu jednoho interesantního projektu. Jakýsi francouzský vědec hodlá vypustit do vesmíru automatickou sondu, která se řízením různých gravitačních vlivů vrátí zpátky na Zem přesně za 50 000 let. Sonda bude obsahovat kapsli se zatavenou dnešní atmosférou, kapku lidské krve, kapku vody, vzorek půdy, kompaktní disk s kompletně nahranou Alexandrijskou knihovnou - a také jeden kompaktní disk se vzkazy pro budoucí generace od různých lidí z rozličných koutů Země v jejich rodném jazyce. Já jsem jim tam také přidal pár úryvků z mých Sentencí o lidském smradu. To proto, abych jim to trochu zkazil. Ne že bych věřil, že za 50 000 let zde ještě bude smrdět lidstvo, nebo že dokonce bude někdo schopen po tak dlouhé době dešifrovat takový minoritní jazyk, jako je čeština. To ne, takový pesimista zase nejsem. Optimistická prognóza budoucnosti by vypadala takto: nepočetní misantropové žijí šťastně uprostřed svých zahrad, jež jim zajišťují blahobyt za minimum námahy. Ale protože se lidé zásadně nemění, není optimismus na místě. Lidé zdegenerují, vybijí se sami, podlehnou nějaké pandemii nebo je smete nějaká katastrofa. To je jejich reálná budoucnost. Za 50 000 let dopadne na Zem sonda s mými nesmrtelnými myšlenkami. Ale nikdo si je už nepřečte...
-
Cestování časem, úžasné technické vymoženosti, mezigalaktické výlety a další veteš ze sci-fi literatury a filmů: To nikdy nebude, Armageddon přijde...!
(Misantrop: Škarohlíd)
l
*
.
Tak toto stvoření si, prosím, říká "nejchytřejší tvor planety". Chtěli by cestovat vesmírem, dokonce ohýbat prostor (jak?, čím?, z jakého pevného bodu?) -, ale jedinou stránku textu nedovedou napsat správně a bezchybně. No, není to k popukání?

*

Pokud může můj duch cestovat vesmírem rychlostí světla a pokud za jeden pozemský rok urazí přibližně jeden světelný rok, jak jsem vypočítal, pak se nyní právě blíží například někam do souhvězdí Kefea, ke dvojhvězdě γ Cephei, k oranžovému to obru jménem Errai, vzdálenému od nás zhruba 44,9 světelných let. Hvězda je dobře vidět na severní noční obloze. Kdykoliv se teď na ni zadívám, připadá mi jaksi důvěrně známější, jako pohled do vlastní minulosti. Na této mé hře je také zajímavé to, že se náhodou u této hvězdy nachází též jakási neznámá planeta. Je vzrušující si představit, že je to možná živý svět, s bujnými lesy, čistý, a hlavně bez lidáků, a že bych tam mohl žít, kdybych dovedl v duchu cestovat prostorem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm