Co člověk má, ukradl vesmíru - 1.

17. června 2011 v 19:33 | Misantrop
Lidé a vesmír
*
Co člověk má, ukradl vesmíru.
*

A když se jede, chlašče, a hlavně kecá, je venku mrtva příroda a všechno, celý posraný vesmír, Bůh a Ďábel - jdou do háje.
*

Zanikne-li tento vesmír, začne a porodí se zas jiný, skončí-li jedna válka, brzo zas vypukne jiná. Na to já se mohu vysrat.
*

Nula se značí jako kroužek. To může znamenat všechno - zaokrouhlený vesmír - jakožto nic. Nanejvýš skličující pomyšlení. Vše rovná se nic.
*
*
*
Mé myšlenky jsou zcela jistě z onoho světa (nebo z konce světa: občas mě napadá, že smrt je jediným východiskem ze špinavé neřesti, obzvláště z té nejšpinavější, jíž je souhrn všech životů; je pravda, že náš širý vesmír kapku po kapce popřává mému přání sluchu).
*

"Udusila bych se, kdybych měla žít jedinou minutu bez jasného vědomí o pravdě, jež ve mně sídlí. Rozkoš je celý můj život. Nikdy jsem neměla na výběr; dobře vím, že bez rozkoše v sobě jsem ničím, že bez ní bych od života neměla co očekávat. Byl by to vesmír bez světla, lodyha bez květu, bytost bez života."
*

"Chci tě uvést do světa zkaženosti a smrti, v němž jsem již dlouho jako doma, jak jistě dobře víš: vím, že se ti v něm bude líbit. Chtěla bych, abys nyní sdílel stejné šílenství jako já. Chtěla bych tě zavléci do své smrti. Nevyrovná se kratičký okamžik šílenství, který ti poskytnu, vesmíru hlouposti, v němž se všichni třesou zimou?"
*
*
*
Vím dobře, že jsi nestvořila svět lidem k službám. Spíše bych věřil, žes jej naschvál stvořila a zařídila tak, abys je trápila. A ptám se: prosil jsem se tě snad, abys mě do tohoto vesmíru postavila?
*

Zjevně sis ještě nevšiml, že život ve vesmíru je neustálý koloběh tvoření a ničení, oboje je spolu tak spojeno, že jedno neustále slouží druhému a tím i zachování světa; kdyby se jedno či druhé zastavilo, svět by se musel rozpadnout.
*

Stejné úvahy slyším od všech filozofů. Ale když trpí ten, koho deptají, a ten, který ho deptá, z toho stejně nic nemá a za chvíli bude sám zničen, vysvětli mi, co mi žádný filozof nedokáže vysvětlit: komu se líbí a komu prospívá ten neblahý život celého vesmíru, udržovaný jen bolestí a smrtí všeho, co k němu patří?
(Giacomo Leopardi: Islanďan)
*
*
*
Nevidíš, Platóne, jak příroda, či osud, či nezbytnost, či kterákoliv jiná síla, ovládající vesmír, byla a je vždy nepřátelská našemu druhu?
(Giacomo Leopardi: Plotinos a Porfyrios)
*
*
*
Ale musíme se mít na pozoru a nevidět v nutných zákonech, které nám umožňují žít společně, nějakou základní, prvotní určenost. Zdá se mi, že ve skutečnosti nebylo nutné, abychom my zde žili a umírali. Neboť jsme jen děti náhody, Země a vesmír by mohly pokračovat bez nás až do zkázy věků. Je to nepředstavitelný obraz, prázdný a nekonečný vesmír, teoreticky zbytečný, který by žádná inteligence nemohla vnímat a který by existoval sám, trvalý chaos, nevysvětlitelná propast bez života. Možná, že jiné světy, nepřístupné našemu poznání, uskutečňují svůj nepostižitelný běh tímto způsobem. Chuť chaosu cítíme někdy hluboko uvnitř.
*
Stačilo by, aby bílé oko filmového plátna obráželo světlo, které je mu vlastní, a bude moci vyhodit vesmír do povětří.
*
*
*
Abortus Boží substance chtěl masochistně opak Boží Volnosti; a vznikl vesmír.
*

Posilni se myšlenkou, že každý okamžik umírá ve vesmíru jedno slunce s mukami milionkrát většími, než jsou tvé.

*
*
Ať mi stačí jako lůžko celá země, ať je vesmír mým domovem a ať se spokojím s jídlem, které se pořídí nejlehčím způsobem!
*
*

Naše paměť je dokonalejší svět než vesmír - oživuje i to, co už není!

*
*
Ve středověku skoro třetina roku patřila svátkům, dnům volna. Je možné, že nepokoje namířené proti reformě kalendáře měly co do činění spíše s jedenácti náhle ztracenými dny než s pocitem, že imperiální spiknutí se snažilo tyto průrvy v kalendáři, ve kterých se svoboda lidí akumulovala nejvíc, ucpat - provést jakési coup d'état, zmapovat prostor roku, zmocnit se času samého, aby proměnilo dosud organický kosmos ve vesmír ovládaný mechanismem hodin.

*
*
Já jsem středem vesmíru, pro mne vše existuje pouze potud, pokud já sám existuji, ale s mou smrtí mizí vše.
*
*
*
Celý vesmír, stlačený a obemknutý myšlenkou jediného člověka, jak ostrým kormidlem byl proražen úplně rozhodnutím:
"Zříkám se života!... To bylo proti mé vůli - zříkám se!"
(Michail Petrovič Arcybašev: Sál nevyléčitelných)
*
*
*
Jejich oči zrcadlí celý vesmír, a ne štěrbinky vyplněné vybledlými oblaky. Porovnejte tyto rysy, tyto oči, tyto hořící barvy s bídnými, očouzenými kusy polopečeného těsta, s těmi lacinými obchodnickými kopiemi vzdálené galerie mistrovských děl, s tou svou bělošskou rasou, a odvažte se pak tvrdit, že vy jste originál a já napodobenina!
(George Bernard Shaw: Na úskalí)
*
*
*
Střezme se dokonce i víry, že vesmír je stroj; určitě není zkonstruován pro nějaký cíl, označením "stroj" mu prokazujeme příliš velkou čest.
*
*
*
Tvořit a ničit! Ta dvě slova jsou souhrnem dějin vesmíru, celá historie světů, všecko, co je, všecko.
*

Každá lidská bytost jako zrcadlo věcí a zrcadlo dějů se stává malým vesmírem ve vesmíru.
*
*
*
Dívám se na Měsíc a na hvězdy, ale myslím na Zem, skrze hvězdy vnímám spíš Zemi a vesmír jako celek a zase myslím jen na samé dobré věci, jako např. na to, že je mnoho světů, jež jsou, stejně jako tento můj svět, blaženým domovem pro šťastné divoké tvory... Ale nevydržím se dívat nahoru dlouho - nebyl jsem k tomu stvořen. Studená noc, mrazivý vesmír, chladný Bůh se vznáší tam dole nad městem a pod mým Šibeničním vrchem - příbytkem bohů. Nebo jsou to odlesky pouličních lamp? Brr, z té zimy mrazí za krkem; ach, z toho vzhlížení bolí příliš za krkem...
*
*
*
Filozofové mají jednu takovou chloubu: Tvrdí, že dovedou poznat celý vesmír, aniž by vytáhli paty ze svých pousteven. Mohou být prý slepí a hluší, a přece vidět dál, než nejmodernější teleskopy, a slyšet i tu nejvzdálenější hudbu sfér. Z přírody známe obdobný příklad: V podzemních nebo v podmořských jeskyních žijí v úplné temnotě macaráti, kteří se nemohou spoléhat na svůj zakrnělý zrak, a přesto se po svém temném bydlišti pohybují s neuvěřitelnou jistotou - zdánlivě bez jakéhokoliv orgánu orientace, jenž by jim v tom byl nápomocen. Snad to dělají tak, že si mnohokrát prohmatali svůj domov, až se jim nakonec vtiskl do paměti. Oni nevidí svoji jeskyni, ale dokonale si ji představují. Představa není nic jiného, než porovnávání neznámého se známou skutečností. Jak však, u všech všudy, mohou filozofové tvrdit, příkladně, že vesmír je nekonečný? Jak mohou vidět za hranice teleskopicky poznaného vesmíru a přijít s troufalou myšlenkou na nekonečnost vesmíru? Čím změřili kosmický prostor, čím ohmatali jeho nekonečné dálavy? Byla to snad myšlenka, o níž se povídá, že je milionkrát rychlejší než světlo a vidoucnější než sama Prozřetelnost? I kdyby to tak bylo: Jak si ale nekonečnost vůbec představit? S čím ji srovnat? Vždyť na Zemi nic nekonečného není... Opravdu ne? A co - lidská hloupost? To by bylo vskutku zábavné: Lidská hloupost jako hlavní síla, uplatňující se v procesu poznávání vesmíru!
*
*
*
Je inteligentní život výsadou jedné kuličky v nekonečném vesmíru? Já říkám: nevěřím! Nevěřím, že se ve vesmíru vyskytuje nějaký jev ojediněle. Je mnoho komet, mnoho sluncí, mnoho planet, mnoho života ve vesmíru. Mnoho inteligentního života.
*

Jsme věční jako život. A jsme všude rozeseti po vesmíru. Dejte nám jen vhodné životní podmínky a my vypučíme. Chápete tu dobrou zprávu? Také mimo Zemi existují - misantropové!
(Misantrop: Z poustevníkovy lesní moudrosti: O mimozemské inteligenci)
*
*
*
Muzika je královnou všech múz, královnou umění. Ani příroda, ani vesmír nedovedou být úplně zticha.
(Misantrop: Z poustevníkovy lesní moudrosti: O hudbě, jakožto o dokonalé droze)
*
*
*
Spíš projde velbloud uchem jehly a kráva buvola bude recitovat Rimbaudovy básně než Člověk pochopí přirozenou bezbožnou podstatu vesmíru!
(Misantrop: Z poustevníkovy lesní moudrosti: O světovládě hlouposti)
*
*
*
Bouře, sestry orkánů, modravá obloho, jejíž krásu neuznávám, pokrytecké moře, obraze mého srdce, země s tajemným lůnem, obyvatelé sfér, celý vesmíre, i ty, Bože, jenž jsi jej s nádherou stvořil, tebe vzývám: ukaž mi člověka, který je dobrý...! Svou milostí však zdesateronásob mé přirozené síly, neboť při pohledu na tu zrůdu bych mohl zemřít úžasem: umírá se pro méně.
*

"Jsi patrně mocný, neboť máš nadlidskou tvář, smutnou jako vesmír a krásnou jako sebevražda."
*

Chtěl se chopit otěží moci, ale neumí vládnout! Chtěl se stát předmětem hrůzy pro všechny tvory, a to se mu podařilo. Chtěl dokázat, že jedině on je vládcem vesmíru, a právě v tom se zmýlil. Ó bídníku!
*

Stvořiteli nic nezávidím; ale ať mě nechá plout po proudu mého osudu rostoucí řadou slavných zločinů. Jinak pozvednu svůj pohled, podrážděný každou překážkou, do výše jeho čela a dám mu na srozuměnou, že není jediným pánem vesmíru.
*
*
*
Věda je založena na poznatcích, které získala z jednoho kousku vesmíru. Možná, že to neodpovídá celému vesmíru, který neznáme, který je mnohem větší a který nemůžeme prozkoumat.
*
*

Dnes můžeme tvrdit, že bez svrchovanosti se svět užitečných věcí liší nebo spíše by se lišil od plné a dokonalé existence stejně, jako se cihla liší od vesmíru.
*
*
*
Zdá se mi důležité vydělit se z vesmíru, z jednoty, z toho, co je absolutní.
*
*
*
Svět, jak ho vidí fyzikové, není uspořádaný vesmír, je to polochaos, kterému lidé mohou rozumět jen částečně.
*

Vědci, kteří hledají mimozemský život, mají starost, jestli není lidstvo ve vesmíru samotné. Udělali by lépe, kdyby se pokoušeli dorozumět s ubývajícím počtem svých zvířecích příbuzných.
*
*
*
Vesmírem putuje, coby poselství mimozemšťanům mimo jiné také, nemýlím-li se, digitální nahrávka Vivaldiho Čtvera ročních období. Dobrá hudba, ale co si o nás kosmické bytosti pomyslí? Že sice svedeme zaznamenat zvuk v dokonalé kvalitě, ale vyrábíme ten zvuk pomocí dřevěných nástrojů! Jako kdybychom ještě nevynalezli největší vynálezy dvacátého století: elektrickou kytaru, syntezátor, sampler a modulátor hlasu!
*

Snad všichni tvůrci a milovníci takovéto pocitově silné hudby v krátkých, leč nešťastných dějinách lidského rodu na této planetě, museli zosobňovat jakýsi temporální výron nadlidské energie. Krátce, je to to nejdokonalejší, co nám známý vesmír stvořil.
*

Veškerý součet našeho setkávání s blby celého světa, ba i vesmíru, je, domnívám se, naprosto konstantní. Kdyby všichni ordinérní blbci světa rázem uhynuli na debilitidu, vsaďte se, že vstane nějaký velikán ducha mého typu a nepozná sám sebe až bodře prohlásí:
"Dobrý den, to je dnes hezky, což? Koukali jste včera na zprávy? Pravda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí! Jo, a včera jsem si koupil novou pečící pánev, byla na ni sleva."
*

A jak se strašně chlubí svým tzv. "dobýváním vesmíru"! V prdeli byli a v prdeli jsou! Na hovno ty nesmyslné výlety "ke hvězdám"! Přitom nebyli dál než na Měsíci! Všeho všudy jen dvanáct lidí! Směšné. Jako by to nějak zvlášť potřebovali! No jasně, Já jsem zapomněl: tady na Zemi už pomalu nebude co ničit, tak to chce najít jinou panenskou planetu, již by mohli zprznit! Debilové!
*
*
*
V průběhu tohoto věku se budou poměry na světě neustále zhoršovat, lidí bude přibývat, a až se už nebudou moci uživit jinak, začnou se navzájem požírat; dějiny tohoto lidstva pak skončí velkou vesmírnou katastrofou a zánikem všeho živého tvorstva.
*

Každá duše (átman) je individuální a vesmír je vlastně mnohostí duší, z nichž každá má svou vlastní individualitu a výlučnost.
*
*
*
Každé vnucování, i kdyby to bylo vnucování té nejlepší věci ve vesmíru, vnucování proti vůli nuceného, to je sprostá zlomyslnost!
*
*
*
Zdá se, že se s takovou cenou, která ho staví na nejvyšší stupeň vývoje života na Zemi, a možná i ve vesmíru, že se s takovouto cenou musí Misantrop (neříkám už "člověk") zkrátka narodit.
*
*
*
V přírodě podléhá vše témuž zákonu: Co neroste, rozpadává se. Vše se oplozuje, zdokonaluje se, pak uvadá a zmírá.
*

Je podivno si pomyslit, že lidský duch byl by vyňat z tohoto zákona, společného celému vesmíru se všemi jeho slunci.
*
*
*
Jak civilizace slábne, já sílím. Jsem opak vesmíru. Jsem jiný druh, protože podléhám evoluci, kdežto oni se stávají DEVO.
*
*

Uvažování (reflexe) je první liberální vztah člověka k vesmíru jej obklopujícímu.

*
*
Upanišady učí, že konečné vykoupení lze dosáhnout tím, že člověk v sobě zažije onu jednotu mikrokosmu a makrokosmu, tj. ze své vlastní zkušenosti pozná, že jeho nejvnitřnější podstata čili átman je totožná s podstatou a zdrojem celého vesmíru, zvanou brahman.
*

pokračování >>>

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm