Člověk má bujnou fantazii - 1.

8. srpna 2011 v 19:44 | Misantrop

Člověk má bujnou fantazii. Tento svět je pro něj příliš malý, a tak si vytvořil světy jiné, světy pohádek a bájí, idylické sny, kam člověk utíká před všední skutečností a kde dobro tak nějak samo vítězí nad zlem.
Na tom by nebylo nic závadného, kdyby se tyto mystické přeludy nebraly tak vážně. Věc došla v průběhu historického vývoje lidského společenství tak daleko, že výmysly mozku začaly být považovány za realitu a realita sama za pouhou iluzi.
Kvůli své slabosti lidé utíkají do snů, z kterých se jednou stejně musejí probudit, místo toho, aby silou vůle nemilou realitu změnili k lepšímu a učinili tak jednou provždy konečně tento jediný svět obyvatelným.

*

Rozhlédneme-li se kolem sebe na všechno to připravování války, na koncentráky, na všeobecnou nesvobodu, na masové ohlupování vládnoucími, na perspektivu devastace životního prostředí až na samu hranici možnosti přežití, na velkovýrobu zvířat na zabíjení, na práci, která dosud nepřestala být zotročující - můžeme snadno získat dojem, že život je tak blbý, že nemá a nemůže mít smysl ontologický. Ještě důležitější z hlediska filosofie však je, že vznik ontologické reality jako takové se zdá být sám nesmyslný. Pak by celá ontologická realita byla jen z blbosti povstalou mučírnou, udržovanou skutečně jen nevědomostí, strachem, žízní a ulpíváním. Kde není boha, který by garantoval smysluplnost světa, je lidskému pomyšlení úzko. Ale i bůh náboženství je chabou zárukou. Musíme se ptát, proč existuje, proč vznikl on sám - má-li to vůbec smysl a k čemu je smysl jeho existence. Pozitivní odpověď je velmi problematická.

Ve snu je stejná realita jako v bdění. Až se probudíme z nevědomosti, pak nám bude naše dosavadní dnešní vnímání světa připadat taky jen jako sen. Nadto i v normálním snu působí sněná skutečnost jako pravá skutečnost: argument - poluce při erotickém snu.
(Egon Bondy, Indická filosofie)

*

Civilizovaný život je falešná realita, virtuální realita, matrix - život v přírodě je pravá realita.

*

"Zbabělost před realitou" (Nietzsche) byla duší "vyšší kultury": realita neznamená než odhnojení se, kultura - vskutku radikální hození "zevnějšku", stejně jako logiky, na hnůj. Lidstvo podobno je hlupci, který, když se mu smějí a on neví proč, kouká kol sebe místo do sebe...
(Ladislav Klíma, Naprostost)

*

Je čas vyřešit své problémy
Není kam utíkat, sny končí, realita se nedá zahnat.
(Misantrop, Básně a písně, Co mi vadí)

*

Ovšem to, že žádná bolest ho už nemohla nikdy víc zdeptat, pramenilo z toho, že choval podivnou a temnou myšlenku, že životu chybí skutečná realita, že život je jen snovým stadiem a že naše činy, i ty nejstrašnější, konáme pod vlivem jakési mimo nás stojící sugestivní moci.
(August Strindberg, Klášter)

*

Ovládáme hmotu, protože ovládáme vědomí. Realita je uvnitř lebky.
(George Orwell, 1984)

*

"Vykořisťování" nepatří ke společnosti zkažené nebo nedokonalé a primitivní: patří k podstatě všeho živého jako základní organická funkce, je následkem vlastní vůle k moci, která je právě vůlí života. - Pokud je to jako teorie novinka, pak jako realita je to prapůvodní fakt veškerých dějin: alespoň natolik buďme sami k sobě upřímní!
(Friedrich Nietzsche, Mimo dobro a zlo)

*

Bůh nepochybně existuje. I Sněhurka a sedm trpaslíků existují kdesi za sedmero horami. Pochybuju pouze o existenci šílenství. A jestli opravdu šílenství existuje, tak tam, kde chybí smysl pro realitu.

Znám svoji cenu. Když sám sebe vidím vysoko nad okolní živou přírodou, není to žádná humanistická domýšlivost, ale realita.

*

Těm, kteří si myslí, že toto všechno zní jako science fiction, sdělujeme, že včerejší science fiction je dnešní realita. Průmyslová revoluce radikálně změnila životní prostředí a způsob lidského života a dá se pouze čekat, že jak je technologie stále více aplikována na lidské tělo a mysl, člověk sám bude změněn tak radikálně jako životní prostředí a bývalý způsob života.
(Unabomber, Manifest)

*

"Zlepšováním" lidstva je nazýváno zkrocení bestiálního člověka stejně jako vypěstění určitého lidského druhu. Teprve tyto zoologické termíny vyjadřují realitu - ovšem realitu, o níž typický "zlepšovatel", kněz, neví nic a vědět nic nechce... Zkrocení nějakého zvířete nazývat jeho "vylepšením" zní v našich uších skoro jako žert. Kdo ví, co se děje ve zvěřincích, pochybuje o tom, že jsou tím bestie "zlepšovány".

*

Babylon nabízí lidem místo realit své abstrakce; právě v rámci tohoto okraje systémové chyby může Dočasná Autonomní Zóna (dále jen D.A.Z.) začít existovat. K tomu, aby D.A.Z. mohla začít fungovat, je zřejmě zapotřebí taktiky násilí a obrany, ale její největší síla spočívá v její neviditelnosti.
Projekt alternativní reality Dočasné Autonomní Zóny je uměním ztratit se systému z očí - existovat jinde.
Psychologické osvobození je nezbytností. Znamená to, že musíme uvést do reality své představy o chvílích a místech, kde svoboda není pouze možná, ale je aktuální. Musíme přesně vědět, v čem nás utlačuje systém a v čem se utlačujeme my sami. Musíme vědět, kde nás do svých pastí lapily fantazie, jejichž ideje nás utlačují. Například práce je pro většinu z nás daleko aktuálnějším zdrojem mizérie než nějaká legislativní politika.

*

Navštiv libovolný blázinec a dívej se. Uvidíš, jak všichni mluví na někoho, kdo není přítomen - všichni mluví a také si odpovídají! Každý člověk v blázinci je rozdělen. Stále vidí vize, stále vidí projekce. A tyto projekce se jim zdají tak skutečné, že je musíme zavřít do blázince, protože tyto osoby už nemůžou být svéprávné. Ztratily kontakt s realitou: teď už jsou v kontaktu pouze se snovým světem.
Toto je význam, který má slovo blázen: ztratil kontakt s realitou. Už nemá kontakt se skutečností. Má kontakt pouze se svou vlastní fikcí. Žije ve svém vlastním světě. Nežije s vámi ve skutečném světě, není jeho součástí. Nemůžeš však přesvědčit blázna, že je špatný. To nejde! On může poplést tebe, ale ne ty jeho. Pokud žiješ dlouho s bláznem, můžeš se z toho zbláznit sám.

*

V čem teolog vidí pravdu, musí být falešné: máme v tom téměř kritérium pravdy. Je to jeho nejspodnější instinkt sebezachování, jenž zakazuje, aby realita v žádném bodě nedošla uznání, ba aby se jí ani nedostalo slova.
Z reality bylo uděláno "zdání"; svět úplně vylhaný, svět jsoucna byl udělán realitou...
Židé jsou nejpozoruhodnější národ světových dějin, protože dali, postaveni před otázku být či nebýt, s uvědomělostí až příšernou, přednost bytí za každou cenu: touto cenou bylo radikální zfalšování veškeré přírody, veškeré přirozenosti, veškeré reality celého vnitřního světa stejně jako vnějšího.
Kněží dokázali onen zázračný padělek, jehožto dokladem je valná část bible: přeložili s výsměchem, jemuž není rovno, minulost vlastního národa proti všemu podání, proti veškeré historické realitě, do řeči náboženské, to znamená, že z ní udělali stupidní spásný mechanismus viny vůči Jahvovi a trestu, zbožnosti k Jahvovi a odměny.
Realita místo této žalostné lži zní: příživnický druh člověka, jenž prospívá jenom na útraty všech zdravých útvarů životních, kněz, zneužívá jména božího.
Na půdě takto falešné, kde stály proti veškeré přírodě, každé přírodní hodnotě, každé realitě nejhlubší instinkty panující třídy, vyrostlo křesťanství, forma to zavilého nepřátelství k realitě, jež dosud nebyla předstižena. "Svatý národ", jenž podržel pro všechny věci jen kněžské hodnoty, jen kněžská slova a odloučil se s důsledností, jež může vzbudit hrůzu, od veškeré moci, jež zbývala ještě na zemi, jako by se tím odlučoval od "světa", od "hříchu", - tento národ vytvořil pro svůj instinkt závěrečnou formuli, jež byla logická až do sebepopření: popřel, v podobě křesťanství, ještě poslední formu reality, "svatý národ", "národ vyvolených", židovskou realitu samu. Případ je prvého řádu: malé povstalecké hnutí, pokřtěné jménem Ježíše Nazaretského, toť židovský instinkt ještě jednou, - jinak řečeno instinkt kněžský, který už nesnáší kněze jakožto realitu, je to vynález ještě odtažitější formy bytí, ještě nereálnější vize světa, nežli jakou podmiňuje organizace církve. Křesťanství popírá církev...
Domysleme takový fyziologický habitus do jeho poslední logiky - jako instinktivní nenávist ke každé realitě, jako útěk do "nezachytitelného", do "nepochopitelného", jako odpor ke každé formuli, ke každému pojmu času a prostoru, ke všemu, co je pevné, co je mrav, zřízení, církev, jako zdomácnělost ve světě, jehož se už nedotýká žádná realita, ve světě už jen "vnitřním", světě "pravém", světě "věčném"... "Království boží jest ve vás"...
Instinktivní nenávist k realitě: následek to výstřední schopnosti utrpení a dráždivosti, která už vůbec nechce být "dotýkána", protože příliš hluboce cítí každý dotyk.
Ježíš mluví pouze o tom, co je nejniternější, - všechno ostatní, celá realita, celá příroda, ba i řeč má pro něho pouze cenu znamení, podobenství.
Blaženství se neslibuje, není vázáno podmínkami: je to jediná realita - všechno ostatní jsou znamení, aby o něm mluvila...
Rozumím-li čemu na tomto velkém symbolistovi, tedy tomu, že uznává jen vnitřní reality za reality, za "pravdy", - že viděl ve všem ostatním, ve všem přirozeném, časovém, prostorovém, historickém jen znamení, příležitost k podobenstvím.
Vezměte z toho jediný pojem, nahraďte jej jedinou realitou - a celé křesťanství se propadne v nicotu!
Ničeho již tu nebylo, když tento penězokazec z nenávisti pochopil, čeho jedině mohl potřebovat. Nikoli realitu, nikoli historickou pravdu!...
Pojem viny a trestu, v to čítaje učení o "milosti", o "vykoupení", o "odpuštění" - lži skrz naskrz a beze vší psychologické reality - jsou vynalezeny, aby zničily lidský smysl pro příčiny: jsou atentátem na pojem příčiny a účinku!
Tito skrytí červi se připlížili v noci, mlze a dvojznačnosti ke všem jednotlivcům a vysáli každému jednotlivci vážnost pro skutečné věci, vůbec instinkt pro reality.
Parazitství jedinou praxí církve; pijící svým ideálem nedokrevnosti, "svatosti" všechnu krev, všechnu lásku, všechnu naději k životu; onen svět vůlí k popření veškeré reality.
(Friedrich Nietzsche, Antikrist)

*

Jediný způsob, jak se vyrovnat se současnou městskou realitou, na který jsem přišel, je zůstat odpojený. Odpojil jsem se od většiny tepen hudby a kultury.
(Henry Rollins, Nejsem tu moc často?)

*

Už několik let se ve mně děje jakýsi zvláštní úkaz. Všecky životní události, které kdysi v mých očích zářily jako jitřenka, mi připadají vybledlé. Význam věcí se mi objevil v surové realitě; pravý důvod lásky mi dokonce znechutil i její něžnou poetičnost.
(Guy de Maupassant, Sebevraždy)

*

Všimli jste si, kolik lidí je nešťastných? Kolik škaredých obličejů se na nás dívá? Ti lidé jistě nejsou spokojení. Krajní důsledky tohoto stavu jsou sebevraždy, ať okamžité, nebo ty neustálé, jako alkoholismus, narkomanie, záliba v mystice a jiné útěky z reality. Daleko častěji se to násilí obrací směrem ven. Možná, že jsme právě narazili na samé prameny zla.

*

Reality, které nevidíte, jsou mé vize a tam, kde se pro vás nic nezměnilo, vyplňuje se to, co jsem prorokoval.
(Karl Kraus, Poslední dny lidstva)

*

Stalo se, že mezi mou představivostí a mou realitou zeje hluboký příkop, jako je tomu u většiny lidí.
(Luis Buñuel, Do posledního dechu)

*

Schopenhauer zastává dnes překonané názory, jako například, že zvíře nedokáže zhotovit nástroj, pochopit a naučit se význam znaků a řeči a že vnímá jen přítomný okamžik. Takové názory jsou mi, lidužel, jednoznačným projevem tuposti a odtrženosti od reality, to jest od přírody.
(Misantrop, der Wandervogel)

*

Když se zaváděla poprvé elektřina, to bylo slávy! Tehdy se tvrdilo, že postupem času bude elektrický proud víc a víc lacinější. Realita je ale taková, že elektráren je kupa, některé i životu nebezpečné, avšak elektřina tím lacinější nejenže není, nýbrž je čím dál dražší! Když se zaváděla mechanizace a robotizace výroby, futuristé nám slibovali, že díky novým krásným strojům budeme pracovat čím dál míň, až jednoho dne nebudeme muset pracovat vůbec. A realita? Pracujeme víc a déle než středověcí nevolníci!

Kdyby bylo stěhování duší realitou, musel by být, logicky vzato, počet duší za všech dob konstantní, což, jak víme, není.
(Misantrop, Škarohlíd)

*

Dokud nepřestaneš bojovat s realitou svého života, budeš trávit noci hledáním někoho, s kým bys mohl sdílet svou izolaci. Nikdy nepotkáš nikoho sobě rovného, protože nikdo takový neexistuje.

Já jsem jedním z vetřelců, kteří od vaší zmrvené reality dávno odstoupili.
(Henry Rollins, Solipsista)

*

Není snadné nechat se vést jedině pojmy: i na tu nejsilnější mysl se tlačí nejbližší vnější svět se svou názornou realitou.

Mým přímým antipodem je filosof Anaxagorás; neboť za to první a původní, od čeho všechno vychází, svévolně postuloval νούς, inteligenci, a platí za prvního, kdo zastával takový názor. Podle toho by svět byl dříve v pouhé představě než sám o sobě; zatímco u mne je to vůle bez poznání, která zakládá realitu věcí, jejichž vývoj musel dospět velmi daleko, než konečně došel v animálním vědomí k představě a inteligenci; takže u mne vystupuje myšlení jako to nejposlednější. Naopak vůle je to nejprvnější. Intelekt je jako pouhá funkce mozku stižen zánikem těla; vůle však vůbec ne.

Všechny velké teoretické výkony vznikají tím, že jejich původce upne všechny síly svého ducha na jeden bod, v němž je nechá sbíhat a soustředí je tak silně, pevně a výlučně, že mu celý ostatní svět zmizí a jeho předmět mu zaplní veškerou realitu.

Jen vnitřní procesy, pokud se týkají vůle, mají pravou realitu a jsou skutečnými událostmi.
(Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa)

*

Stejně jako v roce 1914 zmizely z hlav našich německých dělníků sny o mezinárodní lidové solidaritě a krutá realita je opět zavedla do světa věčného zápasu, kde se jedna bytost živí druhou a smrt slabšího znamená život silnějšího.
(Adolf Hitler, Mein Kampf)

pokračování >>>

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm