Člověk má bujnou fantazii - 2.

8. srpna 2011 v 19:54 | Misantrop

Nemají smysl pro realitu a když teď brečí, znamená to, že žili po celý čas zřejmě v domnění, že ten, jehož dnes pohřbívají, je nesmrtelný. Když Anaxagorovi kdosi oznámil, že mu zemřel syn, odpověděl docela klidně:
"Věděl jsem, že jsem zplodil smrtelného."

Jsou lidi, kteří se ustavičně motají v bludném kruhu utrpení. Nežijí v realitě, ale buď v minulosti, nebo v budoucnosti, čímž si připravují sami sobě utrpení, z něhož se pak utěšují zase útěkem z reality. Protože nikdy nestanou na pevnou zem, jejich utrpení ukončí až smrt, bez toho, že by poznali za celý život radost. Mimo realitu nikdy nepochopí, co je činí nešťastnými, a tak těm neštěstím nemůžou čelit.

Domnívám se, že zbavovat někoho jeho iluzí není vůbec netaktní, ale jen prospěšné. Především pro mě: nelžu (a tak je pro mě snesitelné dívat se na sebe do zrcadla); a taky pro postiženého iluzemi (neboť iluze jsou postižením): odkrývá se mu realita.

Vždycky hledám pravdu a nikdy se nesnažím idealizovat si věci, omlouvat je nebo popírat. Proto můžu připadat těm, kdo to tak nedělají, jako netvor bez citu, protože jejich citečky jsou brnění na obranu jejich neduživých lží před realitou.

Objevy nových zemí se nikdy neobešly bez válek. Dnes lidi prozkoumávají vesmír, přičemž není vyloučeno, že je život v některé jeho části... Hvězdné války mohou skočit ze sci-fi do reality.

Přílišné filozofování vede k tomu, že se člověk zaplete do slov tak, až úplně pozbude schopnosti jednat. Proto se tolik filozofujících typů, omráčených lavinou slov, obrací od reality k bohu.

Ale přece nikdo otevřeně nehlásá válku, nenávist a zlo. To svědčí o lidském pokrytectví a o jejich ztrátě smyslu pro realitu. Podívejme se pravdě do tváře: člověk je sadistický ksindl, nad nějž není!

Pornografie neuráží ženu-samici, ale ženské úchylky a sny. Pak ale zakažte nejdřív realitu! To chce udělat morálka.
Zakazováním se nezmění ani realita, ani lidské choutky.
I když světu vládnou panovační a pokrytečtí mravokárci, vždycky se najdou nekulturní barbaři, kteří budou hledat realitu a hrubou pravdu.

Ježíš byl pomatený sebevrah, jehož jeho naprostá ztráta smyslu pro realitu přivedla na popraviště.

*

Bolest poleví, vaše kroky se odlehčí. Jste tak zvyklí na napětí, že teď je život znovu nový a neznámý. Necháte je a svět, ve kterém jedou, odejít a je tu svět nový. Váš nový svět. Vítejte ve svém novém světě, novém pokoji, nové realitě. Hodně zakopáváte a padáte, ale je dobré padat.
(Henry Rollins, Blues černýho kafe)

*

Ženit se a vdávat se a mít rodinu a děti může v dnešní zfašizované době a v dnešním přelidněném a zdevastovaném světě jen úplný blbec a kretén. Kdybych jim to řekl, měli by mě za nelidskou stvůru, za zvrácence, který "nemá rád děti". Natolik jsou svými nečistými "pudy", nebo co to mají, odtržení od reality!

Svět jako jedna velká fabrika, jako jeden velký koncentrák. Uvědomil jsem si, že to je realita; že už se jim to povedlo.
(Misantrop, der Feuerteufel)

*

Pes a jeho pán už je dnes neomezeným vládcem parků a předměstí. Útočí na každého v dosahu jejich domnělého teritoria; napadají chodce, běžce, cyklisty, mrzačí děti, jež kolem nich proběhnou. Onehdy jsem takovou situaci viděl. Dítě se zlého psiska polekalo a šlo si postěžovat otci. Ten však, namísto toho, aby zjednal na místě pořádek s majitelem onoho nezvedeného psa, nebo aby svého potomka přímo aktivně bránil před napadením, vynadal synkovi, že to má z toho, že "furt lítá". Takže kvůli psům a jejich nezodpovědným majitelům se už děti nemůžou ani proběhnout! A pak si může někdo stěžovat, že děti tloustnou doma u televize a u počítačových her. Virtuální realita je přec bezpečnější než zdravý pohyb na čerstvém vzduchu! Ani se jim nedivím. Já už to dělám skoro také tak.

Antiutopické romány se staly realitou.

V zimě miluji spánek láskou medvěda. Někdy bych se nejraději neprobouzel z utišujícího spánku sladkého jako med, ze spánku netečného, vysvobozujícího a dobrého jako smrt. Okamžiky postupného procitání a čím dál zřetelnějšího opětného nabývání vědomí jsou přitom to nejlepší, co jsem kdy zažil. Tehdy mám mysl čistou, jasnou a klidnou jako horské pleso. Hudba, která se ke mně line broukavě ze stereofonních reproduktorů od skříně na druhém konci pokoje, je jakoby jiná než za plné bdělosti, pozměněná jako účinkem nějaké omamné drogy, která vám však mozek nezatemní a nezmate, ale naopak úžasně prosvětlí. Napadají mě tenkráte skvělé myšlenkové sylogismy a básnické obrazy neopakovatelné krásy, jaké za opravdového bdění ruší, zahání a pohlcuje neodbytná tíha všední reality. Polovinu z nich nadobro zapomenu. Čím víc se probouzím, tím víc tyto luzné stavy blednou a zevšedňují, takže už ani nemám chuť je později zaznamenávat; pak už mi nepřipadají tak výtečné jako při jejich zrodu. A mně je hrozně líto, že to snění nemůže trvat věčně nebo aspoň déle. Vůbec by mi nevadilo, kdybych upadl do kómatu - jen kdyby někdo přehazoval disky v přehrávači!

A v tomto zbrusu novém světě pak člověk čte nějakou parodii na pokrok a je tak slepý a blbý, že si vzdor okolnímu světu a ve srovnání s ním, ještě dokáže myslet, že jeho realita je jiná a lepší.

Kdyby se měly dokumenty ze života lidí natáčet stejně nepokrytým a surovým způsobem jako se točí filmy ze života zvířat, nebylo by možné takovýto typ pořadu ani odvysílat, protože co by divák uzřel, bylo by jen pro otrlé oči pornografických sadomasochistů a cenzura by takovou hrůzu ostatně ani nepovolila. Zakazují se i daleko přívětivější a umírněnější náhledy na lidskou realitu. Namátkou zmiňme např. hysterii, jaká se strhla kolem Pasoliniho filmu Saló aneb 120 dnů Sodomy.

Tzv. "reality show" nezobrazuje skutečnou realitu, je to zase jen představení, jen hra na realitu. Muselo by nám být ukázáno všechno z reálného života lidí, přesně jako při filmování zvířat. Muselo by nám být vyjeveno v celé nahotě a do nejmenších detailů, jak lidé serou, chčijou, mrdají, rodí, jak se mezi sebou zabíjejí atd. Zkrátka všechno to, co dělají normálně, když si myslí, že je nikdo nevidí. To by byla pravá reality show. Ale jak říkám: zatímco u zvířat se jedná o romantický, poetický, estetický, harmonický a uklidňující snímek, u lidí by šlo o děsuplný horor, jemuž by se vzpíraly naše vnitřnosti, jakož i veškerý náš biofilní soucit. Takové přímé estetické srovnání života zvířat a lidí by bylo více než nežádoucí. To by lidská Rakovina nikdy nepřipustila. Nikdy nesmí vyjít najevo, že počínat si a žít jako divoké zvíře, je lepší a vkusnější než plácat se životem jako ubohý člověk. Lidé nikdy nemohou připustit nezkrášlený pohled na sebe sama, zbavený všech líčidel, iluzí a obvazů. Neboť pak by se poznalo, že člověk není v žádném případě, jakkoli a čímkoli, nadřazen zvířatům, nýbrž že je hluboko pod nimi; že lidé jsou choroba, dočasný nádor na kůži Země.

Přírodopisné filmy popravdě také nezobrazují přesnou realitu. Jsou tam mnohdy umně naaranžované scény, které by se nikdy normálně nestaly, nebo aspoň ne v tak rychlém "akčním" sledu. Viděl jsem nebohou myšku, zakoupenou kdesi ve zverimexu, kterak ji vhodili do vody přímo před chřtán vodního hada. Režisérské "akční" sestřihy jsou plné napětí, vzrušení a bojových scén, stěsnaných do třicetiminutových dokumentů, které nesmějí nudit. A tak se i tam skutečnost trochu poupraví pro krvelačné oko divákovo. Ve skutečnosti se v přírodě dlouho nic neděje. Na rozdíl od filmu musíme dlouho trpělivě čekat než se kdesi mihne nějaký tvor, a namísto "věčného boje" zná příroda naopak dlouhé chvíle klidu a míru. To je ovšem pro tak neklidného tvora, jakým je člověk, příliš velká nuda. On potřebuje válečný vzruch, loveckou kratochvíli, tragické momenty, krev. Potřebuje si údajnou brutalitou přírody ospravedlnit brutalitu svou.

Akademie věd není v současnosti ani tak vědeckým ústavem, jako spíše jakousi popletenou katedrou humanismu a eurooptimismu a jako taková se přihnala jako splašené poledne rovnou do toho nejhoršího marasmu - do nejvyšší politiky a mezi nejnižší verbež. Za padesát let budou zase všichni naříkat a bědovat, jak mohli být tak naivní, hloupí a důvěřiví, že naletěli na další dějinnou vějičku. Tak dnes totiž hořekují bývalí komunisté, kteří byli kdysi také plni mladického elánu a budovatelského nadšení a kteří nakonec pozdě, ale přesto pozdě, k stáru prozřeli do úděsné reality všedního dne na konci času.

Někdy si ve chvílích slabosti říkám, že bych měl možná trochu slevit ze svých vysokých nároků, neboť střetávání se s ponurou realitou humánního světa, mi nutně kazí náladu a život, ale Já už jiný nebudu a nechci být. Je to moje zbroj proti nim a také zdroj veškeré mé pýchy. Spolu s neobyčejným vzděláním, jež denně intenzivně prohlubuji, je toto řízené šílenství jediným zdrojem mého sebevědomí a mé moci nad nimi. Neboť vědění je mocná síla. Lidé si mne mohou krušit jak chtějí, Já jsem však alespoň chytřejší než oni. Vím mnohem lépe a v širších souvislostech, jak se věci mají a jaké by měly být. To je moje výhoda nad nimi. "Muž, jenž nedbá o své vzdělání, táhne ke stáří jako vůl. Jen maso narůstá, moudrost však krní", jak řekl Buddha. A Já nechci být tím volem! A tak zatímco důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha oblékl starožitné brnění, Já oblékám maskáče a nechávám si narůst dlouhý vlas, jenž byl v každé době výsadou a poznávacím znamením svobodných pánů a barbarských polozvířat se šelmou na erbu. Protože kdyby byly věci jak mají být..., kdyby... -

Záběry z dobových filmových žurnálů ukazují jen tu mírnější část spojeneckých náletů. Realita byla jistě drsnější. Na starých filmech britské a americké letectvo bombarduje téměř výhradně německé železnice, mosty či továrny, ale ty záměrně ničivější zápalné fosforové několikatunové pumy přece zabíjely hlavně civilisty v obytných domech a sklepeních - ženy, děti, starce, nemocné, zraněné, vězně, totálně nasazené zahraniční dělníky... Taková je zkrátka pravda. Vzpomeňme jen na Drážďany, však bomby určené jim dopadaly a vybuchovaly a zabíjely dokonce i v Praze! A jiná města srovnaná se zemí na přání či rozkaz Stalinův!

*

Já o tom - o světě bez vás, bez lidí - uvažuji pořád; a představit si skutečný zánik civilizace je pro mne hračkou, dokonce příjemným sněním, z nějž se tak nerad probouzím do tíživé reality třetího tisíciletí.

*

Jako vždy, když čtu nějakou zajímavou knihu, ovlivňuje mě natolik, že jsem do jejího obsahu ponořen víc, než do ponuré reality začátku jedenadvacátého století.
Za třeskotu bílého dne a za hlučných podvečerů v baráku si žádnou četbu tak neužívám jako v noci. Je dokonalé ticho, a tak mě nic neruší, nic mě nepoutá s děsivou realitou okolo mne, která nyní jen dříme, aby se za pár hodin znovu probrala a znovu mě drtila svou lidskou nesnesitelností a otravností. Jsem plně odpoután od všeho rušivého. Jen uprostřed noci se mohu plně ponořit do nějaké důležité duchovní činnosti, jakou je například právě četba.
Raději mám víkendy, které vycházejí na pracovní dny - to je pak v noci v baráku i v okolí větší klid na duchovní dobrodružství; ty protivné lidské pazvuky mě vracejí ze světa krásné literatury a idylických snů zpátky tam, kde už jsem byl dost dlouho, čeho jsem již přesycen, co je mi protivné a co z duše nenávidím - do polidštěné, do zčlověčené reality nového tisíciletí.

*

Realita - drsná, nezbytná realita - byla spatřována jako nesmiřitelný protiklad k vyhýbavému, snovému světu knih. S touto výmluvou a se vzrůstajícím účinkem mocní vždy tuto umělou dichotomii mezi životem a čtením aktivně podporují. Lidové režimy požadují, abychom zapomněli, a proto označují knihy za přebytečný luxus; totalitní režimy požadují, abychom nemysleli, a proto zakazují, hrozí a cenzurují; obojí obecně požadují, abychom byli hloupí a abychom své ponížení pokorně přijímali, a proto podporují konzumaci braku. Za takových okolností nemohou být čtenáři nikým jiným než rozvratníky.
(Alberto Manguel, Dějiny čtení)

*

Potencialita posvátného mění se v realitu infámního - nakonec v peníze, v cokoli...
(Ivan Diviš, Teorie spolehlivosti)

*

Časté satanistické symboly, rituály a temné elegické myšlenky by se mohly jevit jako cosi "mimo mísu", cosi odtrženého od reality, ale pořád je to lepší než nějaké levičácké plky. Co už také má člověk opěvat ve svém umění, že? Misantropismus? K tomu nemají dost dobrou výbavu. Realitu každodenní nudné všednosti života stěsnaného mezi prací a čuměním do piva? Od toho je to umění - tedy cosi "umělého". Však co: na člověka, s jeho vyhlášeným komplementárním kreténismem, je to vcelku obdivuhodný výkon!

Něco je prostě třeba vytěsnit - z vysílání, z mozku, z vědomí, z reality, aby to snad proboha někoho nevyvedlo z míry a ze spánku.

*

V textech ve starodávné angličtině se Tristania drží víc při zemi (tím nutně neříkám, že v realitě), zatímco pod zem nebo do nebe se dostávají málo.

Žádná virtuální realita se stejně nevyrovná živé přírodě.

*

Ulice dole jsou liduprázdné. Ze snění o konci lidstva mě však hrubě vytrhuje blbec v hlučném, smradlavém a špinavém autě s rozsvícenými dálkovými světly. Zpátky v ponuré realitě začátku 21. století.

Neznám příkladnější memento mori než je postupně se rozkládající tělo zvířete v přírodě. Nevíte, co je smrt, dokud každý den nepozorujete to postupné mizení dříve živého tvora, až vám zmizí navěky. Chcíplotinu člověka vezmou hned zřízenci a dají do bedny a zakopou do země, odstraní ji z očí, a tedy i z mysli. Ale tohle je ta nejrealističtější realita. Člověk žije tak strašně odtržen od reality, že nechápe ani co je skutečná smrt, ani co je život.

V lese se nejlíp pozná, jak by měl svět vypadat a jak vypadá. Ve městě mám pocit fatální odtrženosti od reality.

Nikdy jsem nebyl příznivec zahánění a otupování reality a přirozenosti, ať už pomocí drog, zábav, práce či idejí. Chci holou skutečnost, ať je jakkoli zlá, a chci přirozenost, ať je jakkoli špatná. Jedině tak se dá něco vyřešit či alespoň změnit k lepšímu. Vždy jsem se držel této střízlivé linie a nikdy jsem nezalitoval. Poznal jsem mnoho štěstí v životě, o jakém se žádnému z lidí ani nesnilo. Veškerá má velikost, jíž jsem dosáhl na tomto světě, pramení právě jen ze správného uvědomění si, co je vskutku reálné a jaká je přirozenost.
(Misantrop, Reinlebensborn)

KONEC

...a teď zpátky do reality!...

<<< zpět

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm