Anton Szandor LaVey: Satanská bible (výpisky) - 2.

26. září 2011 v 22:24 | Misantrop |  Četba

(Oheň)

Kniha Satanova II


1. Popatřte na krucifix, co symbolizuje? Něco neslaného, nemastného a neschopného, co visí na kříži.

2. Zkoumám vše a pochybuji o všem. Jak tak stojím před rozpadávajícími se přikrášlenými fasádami vašich nejnadutějších morálních dogmat, napíšu na ně písmem spalujícího pohrdání a výsměchu: Hle! Toť vše jen podvod a klam!

3. Shromážděte se kol mne, ó vy, kteří vzdorujete smrti, a Zem sama bude navždy vaše, abyste ji měli v držení.

4. Příliš dlouho směla mrtvá ruka zneplodňovat živoucí myšlení!

5. Příliš dlouho bylo falešnými proroky zaměňováno správné a špatné, dobro a zlo!

6. Žádná víra nesmí být přijímána na základě "božské autority". O náboženstvích je nutno pochybovat. Žádná mravní dogmata nesmějí být považována za daná - žádný standard či měřítko nesmějí být zbožštěny. Mravní zásady nejsou samy o sobě posvátné. Stejně jako dřevěné modly v dávných dobách jsou i ony výtvorem lidských rukou. Co člověk stvořil, může také zničit!

7. Ten, kdo váhá uvěřit všemu, je obdařen značnou inteligencí, neboť víra v jeden falešný princip je počátkem vší pošetilosti.

8. Hlavním úkolem nové doby je vždy vyzdvihnout ty, kteří vymezí její svobody a povedou ji k hmotnému úspěchu -, kteří by servali rezavé zámky a řetězy mrtvého zvyku, jež vždy brání zdravému vývoji. Teorie a myšlenky, které mohly pro naše předky znamenat život, naději a svobodu, mohou dnes pro nás představovat zkázu, otroctví a hanbu!

9. S měnícími se životními podmínkami a okolnostmi nezůstává žádný lidský ideál jistý!

10. Kdykoli si lež zbuduje trůn, nechť je bez lítosti a žalu energicky napadána, neboť pod vládou falše se nemůže nikomu dobře dařit.

11. Nechť jsou tradiční sofismata svržena z trůnu, vykořeněna, spálena a zničena, neboť představují trvalou hrozbu veškeré nefalšované ušlechtilosti myšlení a jednání!

12. Prokáže-li se u kterékoliv údajné "pravdy", že není ničím než pouhou báchorkou, nechť je bez dlouhých cirátů uvržena v nejzazší temnotu, mezi mrtvé bohy, mrtvé říše, mrtvé filozofie a další zbytečnou veteš a haraburdí!

13. Nejnebezpečnější ze všech lží, které kdy byly dosazeny na trůn, je posvěcená, privilegovaná lež - lež, o které každý věří, že je vzorem pravdy. Je plodnou matkou všech dalších všeobecně rozšířených omylů a falešných představ. Je to strom pošetilosti s hlavou hydry a tisícem kořenů. Je společenskou rakovinou!

14. Lež, o které se ví, že je lží, je již zpola vymýcena, ale lež, kterou i inteligentní lidé přijímají jako skutečnost - lež, která byla malému dítěti vštípena v matčině klíně, je nebezpečnější než plíživá morová rána a daleko hůř se s ní bojuje!

15. Všeobecně rozšířené lži byly vždy nejmocnějším nepřítelem osobní svobody jednotlivce. Existuje pouze jediný možný přístup: vyříznout je až k samému jádru jako rakovinové nádory. Vymýtit je, aby se nemohly dál šířit. Sprovodit je ze světa, nebo to samé udělají s námi!


Vzduch

Kniha Luciferova osvícení


Římský bůh Lucifer byl nositelem světla, duchem vzduchu, personifikací osvícení. V křesťanské mytologii se stal synonymem zla: nic jiného se od náboženství, které udržuje svou existenci mlhavými definicemi a falešnými hodnotami, ani čekat nedalo. Nastal čas uvést vše na pravou míru. Falešné moralizování a okultní nesmysly je třeba opravit. Většinu příběhů a her o Ďáblovi, i když jsou třeba zábavné, je nutno označit za zastaralé absurdity, jimiž také skutečně jsou. Bylo řečeno: "Pravda osvobodí člověka." Jenže pravda sama o sobě ještě nikoho neosvobodila. Emancipaci ducha mohou přinést pouze POCHYBY. Bez obdivuhodného prvku pochybování by byla brána, jíž prochází pravda, pevně uzavřena a odolávala by i bušení tisíce Luciferů. Nepřekvapuje, že Písmo svaté mluví o Vládci pekel jako o "otci všech lží" - nádherný příklad převráceného hodnocení osobnosti. Pokud máme uvěřit teologickému obvinění, že Ďábel zosobňuje podvod a lež, pak musíme zákonitě souhlasit, že to byl ON, NIKOLI BŮH, KDO ZAVEDL VEŠKERÁ DUCHOVNÍ NÁBOŽENSTVÍ A KDO NAPSAL BIBLE SVATÉ! Když navazuje jedna pochyba na druhou, bublina, která se nafoukla dlouho hromaděnými falešnými představami, hrozí prasknutím. Pro ty, kteří již začali pochybovat o domnělých pravdách, je tato kniha zjevením. Lucifer již povstal. Nyní je čas pochybovat! Bublina lží praská a zvuk, který vydává, je řevem celého světa!


- Zatykač -

Hledá se:

Bůh

mrtvý nebo živý


Jednou z obecně rozšířených mylných představ je, že satanista nevěří v Boha. Pojem "Boha", tak jak ho vykládají lidé, se v průběhu času natolik měnil, že satanista jednoduše přijímá tu definici, která mu nejlépe vyhovuje. Člověk si vždy vytvářel své bohy, a ne oni jeho. Pro některé je Bůh laskavý - pro jiné děsivý. Satanista nechápe "Boha" - ať už je nazýván jakýmkoli jménem, či ať je bezejmenný - jako bytost, která má podíl na utrpení, ale jako rovnovážný faktor v přírodě. Tato mocná síla, která prostupuje universum a udržuje ho v rovnováze, je příliš neosobní, než aby se starala o štěstí či bídu tvorů z masa a kostí, kteří obývají tuto kouli, plnou podlosti a špíny.
Každý, kdo považuje Satana za špatného, by si měl uvědomit, kolik mužů, žen, dětí a zvířat zemřelo z "Boží vůle". Je jasné, že ten, kdo truchlí nad ztrátou milované osoby, by ji viděl raději ve svém objetí než v náručí Boha! Místo toho jsou falešně utěšováni knězem, který jim tvrdí: "Byla to vůle Boží, má drahá" nebo: "Teď je v rukách Božích, synu." Podobné fráze by se pánbíčkářům moc hodily, aby mohli omlouvat Boží nemilosrdnost a přimhuřovat nad ní oko...
Pokud má Bůh skutečně ve své moci vše a je tak dobrotivý, jak se předpokládá, proč tedy dopouští, aby se podobné věci děly? Je na čase, aby se pánbíčkáři přestali uchylovat ke svým biblím a knihám přikázání, kdykoliv chtějí něco potvrdit nebo vyvrátit, ospravedlnit, zatratit nebo vyložit.
Satanista si uvědomuje, že za vše může člověk a univerzální princip akce a reakce, a nenamlouvá si, že by za tím stál někdo jiný. Přestaňme skládat ruce v klín a přijímat "osud", aniž bychom se pokusili něco s tím udělat, jen proto, že je to psáno v kapitole té a té, v tom a v tom žalmu. Satanista ví, že modlení nepomáhá - ve skutečnosti naopak zmenšuje vyhlídky na úspěch, neboť ti, kteří jsou oddáni zbožnosti, až příliš často skládají samolibě ruce v klín a modlí se, aby došlo ke změně, jíž by vlastní aktivitou dosáhli daleko rychleji!
Satanista se vyhýbá výrazům, jako je "naděje" a "modlitba", neboť vyjadřují zlou předtuchu a strach. Pokud věříme a modlíme se, aby se něco stalo, už neuděláme nic pro to, aby se to skutečně stalo. Satanista si uvědomuje, že o vše, čeho se mu dostane, se sám přičinil. Místo modlení k Bohu bere proto situaci do vlastních rukou. Pozitivní myšlení a pozitivní jednání nesou ovoce.
Stejně jako se satanista nemodlí k Bohu o pomoc, nesnaží se vymodlit si odpuštění za své špatné činy. Pokud vyznavač jiného náboženství spáchá špatný skutek, modlí se k Bohu a žádá odpuštění nebo se vyzpovídá nějakému zprostředkovateli a požádá ho, aby se modlil k Bohu za odpuštění jeho hříchů. Satanistovi je jasné, že modlením nic nezmůže a zpovídáním se druhému člověku dosáhne ještě méně - a nadto je to pokořující.
Jestliže udělá satanista něco špatného, uvědomí si, že chybovat je zcela přirozené - pokud svého činu skutečně lituje, vezme si z toho ponaučení a dá si pozor, aby něco takového již nikdy neudělal. Pokud svého skutku upřímně nelituje a ví, že ho bude stále opakovat, nemá se starat o zpovědi a odpuštění. Přesně tak to ale chodí. Lidé se zpovídají ze svých hříchů, aby ulehčili svědomí - a mohli bez starosti jít a znovu páchat hříchy, obvykle tytéž.
Je tolik rozličných interpretací Boha v obvyklém slova smyslu, kolik je typů lidí. Představy sahají od víry v Boha, který je jakousi vágní "univerzální kosmickou myslí", až po antropomorfní božstvo s bílým plnovousem a sandály, které má přehled o veškerém konání každého z nás.
Osobní interpretace Boha se značně liší dokonce i v rámci daného náboženství. Některá náboženství zacházejí tak daleko, že každého, kdo patří k jiné náboženské sektě než jejich vlastní, označují za kacíře, a to dokonce i v případech, kdy se celkové učení a podoby zbožnosti téměř neliší. Například katolíci věří, že protestanti jsou odsouzeni do pekel jen z toho prostého důvodu, že nepatří do katolické církve. Stejně tak mnoho odštěpených křesťanských skupin, jako jsou evangelíci či revivalistická církev, věří, že katolíci jsou pohané vzývající dřevěné nebo kamenné modly (Kristus je zobrazován tak, že se co možná nejvíce podobá tomu, kdo se mu klaní, a přesto křesťané kritizují "pohany" za uctívání kamenných nebo dřevěných model). Židům bylo vždy spíláno do Ďáblů.
I když všechna tato náboženství mají v podstatě téhož Boha, každé považuje zvyky ostatních za hanebné. Pánbíčkáři se k dovršení všeho dokonce MODLÍ jeden za druhého! Pro bratry, kteří jdou souběžnou cestou ctnosti, mají opovržení, a to jen proto, že jejich náboženství má jinou nálepku, a toto nepřátelství je třeba nějakým způsobem vybít. Nejlépe prostřednictvím "modlitby"! Pěkně samolibě a kultivovaně říci: "Nenávidím vás do morku kostí!" Průhledně zamaskovaný trik, známý jako modlitba za nepřátele! Modlitba za nepřátele není nic než vyčpělý vztek z výprodeje, a navíc hodně podřadné kvality!
Pokud existuje ve způsobu uctívání Boha tolik křiklavých rozporů, kolik rozdílných interpretací Boha může tedy být - a kdo má vlastně pravdu?
Všem zbožným vyznavačům "řádnosti" jde hlavně o to, vyhovět Bohu a zajistit si tak po smrti přijetí u otevřených "nebeských bran". I když někdo nežil podle přikázání, přesto může v poslední minutě zavolat ke svému smrtelnému loži duchovního, aby mu poskytl poslední rozhřešení. Kněz nebo pastor se přižene poklusem, aby dal s Bohem "vše do pořádku" a postaral se, aby jeho propustka do nebeské říše byla v pořádku. (Jezídové, sekta uctívačů Ďábla, mají na věc rozdílný názor. Věří, že Bůh je všemocný, ale také všeodpouštějící, a na základě toho se domnívají, že je to Ďábel, komu musí vyhovět, neboť on vládne zde, na Zemi, jejich životy. Věří tak silně, že jim Bůh po posledním zaopatření odpustí všechny hříchy, že v průběhu života nepociťují potřebu brát ohledy na jeho názor.)
Mnoho lidí dnes nedokáže racionálně přijímat křesťanství se všemi jeho rozpory tak, jak bylo praktikováno v minulosti. Začínají pochybovat o existenci Boha v křesťanském pojetí. Začali si proto říkat "křesťanští ateisté". Křesťanská bible je skutečně plná rozporů; co však může být rozpornější než pojem "křesťanský ateista"?
Pokud prominentní křesťanští ideologové odmítají starou interpretaci Boha, jak můžeme od jejich spoluvěrců očekávat, že se budou držet dřívější náboženské tradice?
Vzhledem k debatám, je-li Bůh mrtev, či ne, by si měl brzy - pokud ovšem není mrtev - začít platit důchodové pojištění!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm