Anton Szandor LaVey: Satanská bible (výpisky) - 4.

26. září 2011 v 22:40 | Misantrop |  Četba

Několik fakt o nadcházejícím věku satanismu


Sedm smrtelných hříchů křesťanství jsou: chamtivost, pýcha, závist, zloba, obžerství, smilstvo a lenost. Satanismus se těchto "hříchů" zastává, neboť všechny vedou k fyzickému, duševnímu nebo emočnímu uspokojení.
Satanista ví, že na chamtivosti není nic špatného, že pouze znamená, že někdo chce ještě víc, než má. Závist znamená, že se zájmem pohlížíme na majetek druhých a toužíme získat podobné věci také pro sebe. Závist a chamtivost jsou motivačními silami ctižádosti - bez ní by se těžko dalo dosáhnout něčeho významného.
Obžerství neznamená nic jiného, než že jíte víc, než je třeba, abyste se udrželi při životě. Když se přejídáte a hrozí vám obezita, další hřích - pýcha - vás přiměje ke snaze vypadat tak, abyste znovu získali ztracenou sebeúctu.
Každý, kdo si koupí nějakou část oděvu za jiným účelem, než je zakrytí těla a jeho ochrana proti nepříznivým živlům, se prohřešil pýchou. Satanisté se často setkávají s posměváčky, kteří jsou proti škatulkování. Tyto posměváčky je třeba upozornit, že jedna či více částí oděvu, které nosí, nejsou nutné k ochraně proti zimě. Na této zemi není jediný člověk, který by se nějakým způsobem nezdobil. Satanista pouze poukazuje, že i on zhřešil pýchou. Nehledě na to, kolika slovy cynik racionálně popisuje svou svobodu, stále je ověšen znaky pýchy.
Nechuť k rannímu vstávání znamená, že hřešíte leností. Pokud budete ležet v posteli dostatečně dlouho, zjistíte, že pácháte další hřích - smilstvo. I sotva znatelné vzbuzení sexuální touhy znamená provinit se smilstvem. Příroda, aby pojistila rozmnožování lidstva, učinila z touhy nejsilnější instinkt, hned po pudu sebezáchovy. Když si to křesťanská církev uvědomila, udělala ze soulože "prvotní hřích". Tak dosáhla toho, že se hříchu nikdo nevyhne. Samotná vaše existence je důsledkem hříchu - prvotního hříchu.
Nejsilnější instinkt každé živé bytosti je pud sebezáchovy, který nás přivádí k poslednímu ze sedmi smrtelných hříchů - ke zlobě. Není to snad náš pud sebezáchovy, který se probudí, pokud nám někdo ubližuje a my se tak rozzlobíme, že jsme schopni bránit se dalšímu napadení? Satanista se drží hesla: "Jestli vás někdo udeří do tváře, práskněte ho přes druhou!" Ať nezůstane žádné zlo neztrestáno. Stůjte v cestě jako lev - buďte nebezpeční i jako poražení!
Jelikož přirozené lidské instinkty vedou člověka ke hříchu, všichni jsou hříšníky a přijdou do pekla. Pokud tomu tak skutečně je, setkáte se tam se všemi přáteli. Nebe musí být zabydleno pěkně divnými tvory, jestliže žili pouze proto, aby se dostali někam, kde budou moci na věky věkův jenom drnkat na harfy.
"Časy se změnily. Náboženští vůdci již nehlásají, že veškeré vaše přirozené konání je hříšné. Již si nemyslíme, že by sex byl odporný - nebo že být pyšni sami na sebe je hanebné - nebo že chtít něco, co patří jinému, je nemravné." Přirozeně že ne, časy se přece změnily! "Jestli chcete důkaz, jen si všimněte, jak jsou dnes církve tolerantní. Vždyť dělají všechno, co hlásáte."
Stejná a podobná prohlášení slyší satanisté v jednom kuse a nadšeně souhlasí. ALE, pokud se svět natolik změnil, proč se tedy dál držet nitek umírající víry? Jestliže se mnoho náboženství zříká vlastních posvátných knih, jelikož jsou zastaralé a hlásají myšlenky satanismu, proč je tedy nenazvat pravým jménem - satanismem? Rozhodně by to bylo méně pokrytecké.
Poslední dobou došlo k pokusu zlidštit duchovní koncepci křesťanství. Projevilo se to v těch nejokázalejších prostředcích, které nemají nic společného s duchovnem. Latinské mše jsou nyní slouženy v domácích jazycích, což pouze umožnilo snadněji prokouknout celý ten nesmysl. Obřad byl zároveň oloupen o svou esoterickou podstatu, která je v souladu s principy dogmatu. Emoční reakci je daleko snazší vyvolat slovy a frázemi, jimž nikdo nerozumí, než prohlášeními, o kterých by musel pochybovat i ten nejjednodušší člověk, pokud by je slyšel v jazyce, jemuž rozumí.
Kdyby kněží a duchovní použili před sto lety prostředky, kterými se dnes snaží zaplnit kostely, byli by nařčeni z kacířství, bylo by jim spíláno do ďáblů, často by byli i pronásledováni; zcela jistě by byli bez okolků exkomunikováni.
Pánbíčkáři naříkají: "Musíme držet krok s dobou!" Zapomínají však, že díky limitujícím faktorům a hluboce zakořeněným principům "řádná" náboženství nemohou nikdy dojít ke změně, která by vycházela vstříc potřebám člověka.
Dřívější náboženství vždy symbolizovala duchovní podstatu člověka. Věnovala přitom malý nebo žádný zájem jeho světským či fyzickým potřebám. Tento život pokládaly pouze za něco pomíjivého a tělo za pouhou skořápku, fyzickou rozkoš za něco nepodstatného a bolest za užitečnou přípravu na "Boží království". Pokrytectví vyjde krásně najevo, když "počestní" provedou ve svém náboženství změny, aby udrželi krok s přirozenou proměnou lidí! Křesťanství může sloužit plně pouze tehdy, stane-li se tím, čím je NYNÍ satanismus.
NOVÉ náboženství, založené na přirozených pudech člověka, muselo nutně vzniknout. ONI mu dali jméno. Jmenuje se satanismus. Zavržená moc, jež vyvolala náboženské spory o kontrole početí, neochotně připustila, že sex provozovaný čistě pro radost je neoddiskutovatelný fakt.
"Ďábel" přiměl ženy, aby ukazovaly nohy a dráždily muže - tytéž nohy, na které je nyní přijatelné hledět a jaké nám předvádějí mladé jeptišky, kráčející kolem ve zkrácených hábitech. Rozkošný krok správným směrem (nebo ne?)! Je možné, že brzy uvidíme jeptišky, jak s obnaženými ňadry smyslně zmítají svými těly při "Missa Solemnis Rock"?Satan se usmívá a tvrdí, že by se mu to líbilo - mezi jeptiškami je spousta moc hezkých holek s krásnýma nohama.
Mnoho církví s velkou obcí věřících provozuje na shromážděních smyslnou hudbu, doprovázenou tleskáním, která je též inspirovaná Satanem. Koneckonců, ďábel měl vždycky nejlepší písničky. Navzdory řečem Tety Marthyo bohaté sklizni Páně nejsou církevní pikniky ničím jiným než dobrou záminkou k nedělnímu obžerství; a každý ví, že v okolním křoví se děje ledacos jiného než čtení v bibli.
Doplňkem mnoha dobročinných církevních trhů, jejichž cílem je získat finanční prostředky, většinou bývá karneval. Býval považován za oslavu těla, ale nyní je přijatelný, neboť peníze připadnou církvi, která může kázat proti Ďáblově pokušení! Lze namítnout, že jsou to pohanské zvyky a obřady, které si křesťané pouze vypůjčili. To je sice pravda, ale pohané si libovali v rozkoších těla a byli přitom odsouzeni právě těmi, kteří slaví jejich obřady, ale pod jiným jménem.
Kněží a duchovní kráčejí v prvních řadách mírových demonstrací a lehají si před vlaky s válečným materiálem se stejnou horlivostí, s jakou jejich řádoví bratři z týchž seminářů žehnají kulkám, bombám a vojákům. Někde se musela stát chyba. Je možné, že Satanovou rolí je vyslovit obvinění? Rozhodně ho do této funkce jmenovali!
Když štěně dospěje, stane se z něj pes; když led roztaje, říká se mu voda; když vyprší dvanáct měsíců, pořídíme si nový kalendář na odpovídající rok; když se z "magie" stane vědecký fakt, mluvíme o něm jako o medicíně, astronomii apod. Když přestane určité pojmenování odpovídat dané skutečnosti, je logické nahradit je novým, vhodnějším. Proč tak nepostupujeme i u náboženství? Proč máme náboženství označovat stejným jménem, když se jeho principy přestaly shodovat s původní vírou? Proč v případě, kdy náboženství sice hlásá totéž co dřív, ale jeho stoupenci se již stěží řídí jeho učením, si nadále říkají jménem, které bylo dáno jeho původním přívržencům?
Proč byste měli dále podporovat víru, která se neshoduje s vašimi pocity, jestliže nevěříte tomu, co vaše náboženství učí? Nikdy byste nehlasovali pro člověka nebo věc, ve které nevěříte. Nač tedy odevzdávat církevní hlas náboženství, jež neodpovídá vašemu přesvědčení? Nemáte žádné právo naříkat na politické poměry, které jste sami zvolili nebo jakýmkoli způsobem podpořili - například tím, že složíte ruce v klín a budete spokojeně souhlasit se sousedy, kteří tyto poměry schvalují, jen proto, že jste příliš líní nebo zbabělí, abyste vyslovili svůj názor. Totéž platí pro náboženské hlasování. Když už nedokážete být bezohledně upřímní ve svých názorech z obavy z nepříjemných reakcí zaměstnavatelů, veřejných představitelů apod., můžete být upřímní přinejmenším sami k sobě. V soukromí vlastního domova a s blízkými přáteli se musíte hlásit k tomu náboženství, kterému leží na srdci pouze VÁŠ prospěch.
"Satanismus se zakládá na velmi zdravé životní filozofii," říkají ti, kdo nemají zábrany. Proč ho ale nazývat satanismem? Proč mu nedat jméno jako "humanismus" či název, který by zachycoval souvislost s čarodějnickým konventem a přitom znamenal něco trochu esoteričtějšího a méně křiklavého? Existuje pro to více důvodů. Humanismus není náboženství. Je to prostě způsob života bez nějaké ceremonie či dogmatu. V satanismu jsou jak ceremonie, tak dogma. Dogma, jak bude dále vysvětleno, je nutné.
Satanismus se podstatně liší od všech ostatních magických skupin i od takzvané "řádné" či "bílé" magie, které dnes ve světě existují. Tato pokrytecká a arogantní náboženství slavnostně prohlašují, že jejich členové používají magických sil pouze k altruistickým účelům. Satanisté hledí na skupiny "bílé" magie s opovržením, neboť se domnívají, že altruismus znamená hřešit "na dobírku". Je nepřirozené netoužit po získání věcí pouze pro sebe. Satanismus je jistou formou kontrolovaného sobectví. To neznamená, že nikdy nic neuděláte pro někoho jiného. Obšťastníte-li člověka, na kterém vám záleží, budete mít pocit uspokojení.
Satanismus se staví za uplatňování upraveného pravidla "Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim." Náš výklad zní takto: "Čiň jiným to, co oni činí tobě." Pokud byste jim činili to, co chcete, aby oni dělali vám, a oni by s vámi přitom jednali špatně, bylo by proti lidské přirozenosti brát na ně dál nějaké ohledy. K jiným byste se měli chovat tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám; pokud ale nebude vaše slušnost opětována, vypořádejte se s nimi, jak si zaslouží.
Skupiny hlásící se k "bílé" magii tvrdí, že pokud na někoho sešlete kletbu, vrátí se vám trojnásobně jako bumerang, přesně podle přísloví o kopané jámě. Je to jen další známka životní filozofie poznamenané pocitem viny, jíž se drží tyto novopohanské, pseudokřesťanské skupiny. Dobré víly by se chtěly ponořit do čarodějnictví, ale nedokáží se rozejít se stigmatem, které je s ním spojeno. Říkají si proto bílí magici a sedmdesát pět procent své filozofie stavějí na otřepaných, banálních principech křesťanství. Každý, kdo předstírá, že se o magii nebo okultní vědy zajímá z jiných příčin než získání osobní moci, je nejhorším pokrytcem. Satanista uznává křesťanství přinejmenším z toho důvodu, že se důsledně drží své filozofie poznamenané pocitem viny, ale může pouze pohrdat lidmi, kteří tím, že se přidali ke skupině magiků, dělají, jako kdyby se osvobodili z hříchu, a přitom se zabývají stejnou výchozí filozofií jako křesťanství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm