Anton Szandor LaVey: Satanská bible (výpisky) - 7.

26. září 2011 v 22:56 | Misantrop |  Četba

Satanský sex


Kolem satanského pojetí "volné lásky" vzniklo mnoho sporů. Často se předpokládá, že sexuální aktivita hraje v satanismu nejdůležitější roli, a ochota účastnit se sexuálních orgií je nezbytnou podmínkou přijetí mezi satanisty. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Ve skutečnosti jsou oportunisté, kteří nemají vedle sexu žádný hlubší zájem o satanismus, důrazně odmítáni.
Satanismus skutečně obhajuje sexuální svobodu, ale pouze v pravém slova smyslu. Volná láska znamená podle satanismu přesně toto - svobodu být buďto věrný jedné osobě, či se oddávat sexuálním tužbám s tolika lidmi, kolik je jich podle vašeho názoru nutno k uspokojení vašich konkrétních potřeb.
Těm, kteří nejsou schopni dojít vzrušení přirozeným způsobem, nedoporučuje satanismus, aby se oddávali nějakým orgiím či se vrhali do mimomanželských styků. Pro mnohé by bylo jednoduše nepřirozené a škodlivé, kdyby byli nevěrní svým partnerům, jež si zvolili. Jiné by naopak frustrovalo být sexuálně vázáni pouze na jednu osobu. Každý se musí rozhodnout sám za sebe, jaká forma sexuální aktivity nejlépe vyhovuje jeho individuálním potřebám. Podle satanských měřítek je stejně tak špatné podléhat sebeklamu a nutit se do cizoložství nebo vyhledávat sexuální partnery ještě před svatbou pouze proto, abyste dokázali svému okolí (nebo, což je ještě horší, sami sobě), jak jste se zbavili pocitu viny ze sexu, jako nechat kvůli hluboce zakořeněným pocitům viny libovolnou sexuální potřebu neuspokojenou.
Mnozí lidé, kteří jsou neustále v zajetí dokazování toho, jak se zbavili pocitu viny ze sexu, jsou ve skutečnosti spoutáni daleko pevnějšími sexuálními pouty než ti, kteří prostě přijímají sexuální aktivitu jako přirozenou součást života a nedělají kolem své sexuální svobody takový rozruch. Například je uznávaným faktem, že nymfomanka (dívka snů každého muže a hrdinka všech senzačních románů) není sexuálně svobodná, ale ve skutečnosti je frigidní a těká od jednoho muže k druhému, jelikož má až moc velké zábrany, aby kdy mohla najít úplné sexuální uspokojení.
Další mylnou představou je názor, že schopnost účastnit se skupinové sexuální aktivity svědčí o sexuální svobodě. Všechny dnešní skupiny oddávající se volnému sexu mají jedno společné - zábrany, pokud jde o fetišistické či deviantní praktiky.
Ty nejsiláčtější příklady nefetišistické sexuální aktivity, slabě maskované jako "svoboda", mají ve skutečnosti stejný průběh. Každý z účastníků orgie se podle příkladu jedné osoby svlékne donaha a mechanicky smilní - též podle příkladu "dirigenta". Žádný z účastníků přitom nemá pocit, že by jejich "osvobozená" forma sexu mohla být považována nezúčastněnými pozorovateli, kteří nedokáží neklást rovnítko mezi uniformitu a svobodu, za sešněrovanou a infantilní.
Satanista si uvědomuje, že pokud má být znalcem sexu (a skutečně se osvobodit od pocitu viny), nemůže se nechat rdousit ani takzvanými sexuálními revolucionáři, ani prudérií společnosti, kterou zmítají pocity viny. Těmto klubům volného sexu zcela uniklo, oč v sexuální svobodě vlastně jde. Nemožnost realizovat svou sexuální aktivitu na individuální bázi (což zahrnuje i osobní fetiše) ještě neznamená, že musíte nutně patřit k nějaké organizaci, která se zabývá sexuální svobodou.
Satanismus připouští jakoukoli aktivitu, která normálně uspokojuje vaše sexuální touhy - ať už jsou heterosexuální, homosexuální, bisexuální, či, pokud je vám libo, dokonce asexuální. Satanismus také schvaluje jakýkoli fetiš nebo deviaci, které obohatí váš sexuální život, pokud se ale netýkají někoho, kdo by neměl zájem.
Rozmach deviantního, event. fetišistického chování v naší společnosti by jistě šokoval fantazii sexuálně naivních lidí. Existuje daleko více sexuálních odchylek, než by si neinformovaný člověk dokázal uvědomit: transvestismus, sadismus, masochismus, urolagnie, exhibicionismus - abychom uvedli pouze několik nejrozšířenějších. Každý má nějakou vlastní formu fetiše, ale protože si není vědom převahy fetišistického chování v naší společnosti, má pocit, že kdyby se poddal svým "nepřirozeným" tužbám, byl by zkažený.
Dokonce i asexuál má svou úchylku - asexualitu. Je daleko nenormálnější nepociťovat žádnou sexuální touhu (pokud to nelze vysvětlit stářím, chorobou apod.) než být sexuálně promiskuitní. Jestliže dá satanista přednost sexuální sublimaci před otevřenou sexuální realizací, je to jeho vlastní věc. U mnoha případů sexuální sublimace (nebo asexuality) by měl pro asexuála negativní následky každý pokus se sexuálně osvobodit.
Asexuálové své sexuální touhy různě sublimují, ať již prací, nebo koníčky. Veškerá energie či nutkavý zájem, které by normálně věnovali sexuální aktivitě, se přelejí do jiných zábav nebo činností. Jestliže někdo dává přednost určitým zájmům na úkor sexuální aktivity, je to jeho právo a nikdo není oprávněn ho za to zatracovat. V každém případě by si ale dotyčný měl uvědomit, že se jedná o sexuální sublimaci.
Jelikož není možné je vyjádřit, mnoho tajných sexuálních tužeb nikdy neopustí pole fantazie. Nemožnost vybití často vede k nutkavému jednání a značná část lidí si proto vytváří vlastní tajné cesty, jak dát průchod sexuálním touhám. Jelikož většina fetišistických aktivit není zjevně manifestována, neměli by ti, kteří jsou sexuálně naivní, podléhat klamu, že vůbec neexistují. Uvedu pár příkladů důmyslných technik, které jsou používány: Mužský transvestita se bude ukájet svým fetišem tím, že bude nosit dámské spodní prádlo, ale jinak na něm nic nepoznáte; masochisticky založená žena může nosit o několik čísel menší podvazkový pás, takže bude během dne pociťovat sexuální rozkoš z fetišistického nepohodlí, aniž kdokoliv něco pozná. Tyto příklady jsou mnohem umírněnější a rozšířenější než ty, které by bylo možno uvést.
Satanismus podporuje jakoukoli formu sexuální realizace, pokud neubližuje někomu druhému. Abychom se vyhnuli nedorozumění, je třeba toto tvrzení blíže specifikovat. Do neubližování druhým nepatří neúmyslné ublížení, pociťované těmi, kteří by kvůli úzkostem ze sexuální morálky nemuseli souhlasit s vašimi názory na sex. Samozřejmě byste se měli vyhnout tomu, abyste se nějakým způsobem dotkli těch, kteří jsou vám blízcí, jako třeba přepjatě stydlivých přátel a příbuzných. Pokud se opravdu snažíte vyhnout tomu, abyste jim nějak ubližovali, a oni na to náhodně přijdou, nenesete žádnou odpovědnost; proto byste neměli ani trpět nějakými pocity viny za své sexuální přesvědčení nebo za to, že je tato přesvědčení nějakým způsobem ranila. Jestliže žijete v neustálém strachu, že se svým přístupem k sexu dotknete prudérních povah, pak nemá smysl snažit se vymanit z pocitu viny ze sexu. V každém případě předváděním své tolerance ničemu neposloužíte.
Druhou výjimkou jsou masochisté. Masochista nachází rozkoš v tom, že je mu ubližováno; jestliže mu upřete jeho rozkoš z bolesti, ubližujete mu stejně, jako skutečná bolest ubližuje nemasochistovi. Tuto situaci ilustruje tento příběh skutečně krutého sadisty: Masochista ho prosí "bij mě". Nemilosrdný sadista mu odpovídá "NE!" Pokud někdo chce, aby mu bylo ubližováno, a nalézá rozkoš v bolesti, neexistuje důvod, proč bychom mu neměli dopřát radosti, na které je zvyklý.
Výraz "sadista" v lidové mluvě označuje člověka, který nalézá rozkoš v bezohledné brutalitě. Skutečný sadista je ve skutečnosti vybíravý. Pečlivě vybírá v nepřeberné nabídce potenciálních obětí. Splnění touhy těch, kterým jde utrpení k duhu, mu přináší značnou rozkoš. "Vyrovnaný" sadista je požitkářem a znalcem při výběru těch, na které se zaměří! Jestliže je někdo natolik vyrovnaný, aby přiznal, že je masochistou a že mu přináší rozkoš být zotročován a bičován, pravý sadista je jen potěšen, když může vyhovět!
Kromě uvedených výjimek by satanista nikomu vědomě neublížil tím, že by se dotkl jeho sexuálních práv. Pokud se snažíte vnutit své sexuální touhy těm, kteří nestojí o vaše nabídky, porušujete jejich sexuální svobodu. Satanismus proto neschvaluje znásilnění, zneužívání dětí, sexuální zneužívání zvířat či jakoukoli jinou sexuální aktivitu, jež vyžaduje spoluúčast těch, kteří nechtějí nebo jejichž nevinnost či naivita by umožnila, aby byli svedeni či dohnáni výhrůžkami k vykonání něčeho, co by bylo proti jejich vůli.
Pokud jsou všichni zúčastnění dospělí, ochotně přebírají veškerou zodpovědnost za své činy a dobrovolně se zapojují do dané formy sexuální realizace - i kdyby byla obecně považována za tabuizovanou -, pak neexistuje žádný důvod, proč by měly být jejich sexuální sklony potlačovány.
Pokud si uvědomujete všechny důsledky, výhody i nevýhody a jste si jisti, že vaše činy neublíží nikomu, kdo nechce či si nezaslouží, aby mu bylo ublíženo, pak nemáte proč potlačovat své sexuální záliby.
Stejně jako se ani dva lidé neshodují ve výběru stravy nebo nemají stejnou schopnost přijímání potravy, mění se i sexuální záliby a apetýt. Společnost ani kdokoli jiný nemá právo stanovovat jiné osobě omezení týkající se jejích sexuálních norem nebo frekvence sexuálního vyžití. Řádné sexuální chování lze vždy posuzovat pouze v kontextu dané situace. Z toho plyne, že to, co někdo může považovat za sexuálně správné a morální, může jinému připadat nechutné. Platí i opak: někdo může být sexuálně výrazně nadán, ale bylo by nespravedlivé hledět svrchu na jiného, jehož sexuální zdatnost není tak výrazná. Zároveň by bylo bezohledné vnucovat se jiné osobě (například muž obdařený nenasytným sexuálním apetýtem, převyšujícím potřebu ženy). Nebylo by hezké, kdyby z její strany očekával odezvu na své nabídky; ona ale musí projevit týž stupeň ohleduplnosti. V případě, kdy nepociťuje žádnou velkou vášeň, by ho mohla sexuálně přijmout, sice pasívně, ale nicméně mile, nebo neprotestovat, pokud se rozhodne hledat uspokojení svých tužeb někde jinde - včetně autoerotických praktik.
Ideální vztah je takový, ve kterém se lidé skutečně hluboce milují a sexuálně si vyhovují. Dokonalé vztahy jsou nicméně poměrně řídké. Je důležité zdůraznit, že duchovní láska a sexuální láska sice mohou, ale nutně nemusí jít ruku v ruce. Jestliže existuje alespoň určitá míra sexuální snášenlivosti, bývá často omezena a dochází ke splnění pouze některých sexuálních tužeb.
Pokud si sexuálně vyhovujete, pak neexistuje větší rozkoš než ta, vznikající při spojení s tím, koho hluboce milujete. Pokud si sexuálně nevyhovujete, je třeba položit důraz na skutečnost, že v žádném případě nemusí jít o absenci duchovní lásky. Člověk může, a často tomu také tak bývá, existovat bez druhého. Ve skutečnosti se často jeden z partnerů uchýlí k mimopartnerské sexuální aktivitě právě proto, že svého partnera hluboce miluje a chce se vyhnout tomu, aby ho nějakým způsobem ranil nebo se mu nějak vnucoval. Hluboká duchovní láska je obohacena láskou sexuální a je samozřejmě nutnou součástí každého uspokojivého vztahu. Kvůli rozdílným sexuálním zálibám skýtá někdy mimopartnerská sexuální aktivita nebo masturbace potřebnou náhražku.
U masturbace, kterou mnoho lidí považuje za sexuální tabu, vzniká problém s pocity viny, se kterou není tak snadné se vypořádat. Na toto téma je třeba položit zvláštní důraz, neboť představuje velice důležitou část mnoha úspěšných magických konání.
Již od doby, kdy judajsko-křesťanská bible popsala hřích Onanův (Gen.38:8-10), uvědomoval si člověk vážnost a důsledky "samotářské neřesti". I když moderní sexuologové popsali Onanův hřích jako běžný coitus interruptus, zavádějícím teologickým výkladem byla během staletí napáchána značná škoda.

AMEN


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm