Aristofanés - výpisky z díla

9. září 2011 v 6:23 | Misantrop |  Četba

"Nenávidět je mnohdy větší rozkoš než milovat."



LÝSISTRATÉ



LÝSISTRATÉ:
Mne pálí, Kleoniko, v srdci hněv
a na nás, na ženy se horším zle,
že muži troufají si vidět v nás
prohnané stvůry!
KLEONIKÉ
(s klidnou samozřejmostí):
A to věru jsme!

KLEONIKÉ
(výsměšně):
Co svedou moudrého či skvělého
kdy ženy? Nalíčeny sedíme,
vlasy si odbarvujem, nosíme
šat z nachu, řízy tenké, průsvitné,
nepřepásané, pěkné střevíčky -

LÝSISTRATÉ
(rozhořčeně):
Jak nestoudné je naše pohlaví!
Právem se o nás píší tragédie:
jen souložit a rodit - to jsme my!

LAMPITÓ
(povzdechnuvši, rozvážně):
Ťažko
spať ženám bez kokotka samotným.

NÁČELNÍK
(ke sboru starců):
Ba není nad Eurípida
básníka moudřejšího,
jenž děl, že není žádný tvor
tak nestoudný jak ženy.

NÁČELNICE
(hrdě):
Jsem svobodného rodu!

NÁČELNÍK
(k radnímu):
Ty, jenž ses slovy naplýtval,
proč s touhle sběří
se pouštíš do rozkladů?

LÝSISTRATÉ:
Ach, hanba mluvit - těžko mlčet však.
NÁČELNICE:
Jen netaj, co nás zlého postihlo!
LÝSISTRATÉ
(úsečně):
Kurvíme se - tak je to nejkratší.

NÁČELNÍK STARCŮ
Chci vám říci jeden příběh,
který jsem sám slyšel kdysi
ještě co chlapec.
Tak to byl jedenkrát
nějaký mládenec,
jméno měl Melanión.
Před sňatkem v samotu prch
a bydlel sám v horách.
Nikdy už nepřišel
ze zášti domů:
tak si zprotivil ten jinoch všecky ženy.
NÁČELNICE:
Na vašeho Melanióna
chtěla bych i já vám říci
nějaký příběh.
Jakýsi Timón žil
potulným životem,
neschůdným trniskem
obličej oplocen měl,
jsa z plemen Lític.
Nuže ten Timón
v pustině býval
vypuzen záštím,
proklev dřív přehrozně
ničemné muže.
Tak ten Timón ničemné ty muže
jak my stále nenáviděl,
ženám však velkým byl přítelem!

LÝSISTRATÉ
(mluví směrem k muži):
Jdi přímo, jak chce vzpřímený tvůj - pud!

NÁČELNÍK
(pateticky):
Ne, já nikdy nepřestanu
v zášti mít ženský rod!

JEZDCI


PRVNÍ SLUHA:
Vše lze zakramařit!
Právě p r o t o se máš obrem stát,
žes trhan z ulice a drzý chlap!
JELITÁŘ:
Ne, já se k velkým věcem necítím.
PRVNÍ SLUHA
(polekaně):
Ó běda! Pročpak by ses necítil?
Toť skoro, jak by něco dobrého
ti duši tížilo! Ty nejsi přec
z tak zvané lepší třídy?
JELITÁŘ:
Pámbu chraň,
jsem pouhý sprosťák!
PRVNÍ SLUHA:
Jaký šťastný los!
Jak skvělý talent pro politiku!
JELITÁŘ:
Ba ne, můj brachu! Neznám zhola nic,
leč psát a číst, a taky jen tak tak!
PRVNÍ SLUHA:
Už to je škoda! Ani jen tak tak
bys neměl něco umět! Vládnout lidu,
to není přece pro vzdělance nic
a muže ušlechtilé povahy,
toť přece pro takové, jakos ty!
Toť pouhá hračka: čiň, co činíš teď!
Řež, rozsekávej, míchej vše a vším
jak dříve, když jsi jaternice cpal,
a okořeň to žvástem kuchyňským!
Máš jinak vše, co na lid působí,
a trh byl tvoje škola. Zkrátka vše,
co třeba k správě obce, všecko máš.
Nuž, ověnči se, božstvu Hlouposti
pak obětuj a pusť se do toho!

NÁČELNÍK SBORU:
Ó Lide, máš krásnou moc!
Všecko se před tebou klaní,
všecko se před tebou třese
v bázni jak před samovládcem.
Ale jsi přístupen svodům,
těšíš se z lichotek planých,
snadno se necháváš klamat.
Na ty, kdo sypou ti frází,
s obdivem otvíráš hubu,
a rozum tvůj v dáli kdes bloudí.

ŽÁBY


DIONÝSOS:
Nelze básníka
tu nalézt plodistvého, který by
znal vyřknout slovo správné, chlapácké.

DIONÝSOS
(k Eurípidovi):
Človíčku, nemluv tu tak zvysoka!

SBOR
(zpívá):
Dva mistři slov,
dva mistři zpěvu
svá ústa si brousí
o ocel hněvu.
Je rozlícen jazyk
a nabroušen vtip.
Čím víc, tím líp,
čím víc, tím líp!
DIONÝSOS:
Nuž, mluvte rychle, ale vše,
co řeknete, buď vtipné,
jen žádné mlžiny ni to,
co umí kdekdo říkat!

XANTHIÁS:
Když nevíme, tak mlčíme.

XANTHIÁS:
Achich, ach!
Jak by tu bylo krásně v podsvětí!
(ohlíží se, pateticky)
Být či nebýt?

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm