Friedrich Nietzsche: Vůle k moci (výpisky) - 2.

26. září 2011 v 21:07 | Misantrop |  Četba

O POŘADÍ HODNOT


Je nutno, aby vyšší lidé vypověděli válku davu. Všude se houfuje prostřednost, aby se učinila pánem. Všechno, co zženšťuje, změkčuje, všechno, co uplatňuje "lid" nebo "ženství", působí ve prospěch "hlasovacího práva", tj. k vládě nízkých lidí.

Je potřeba zničit svatouškovství, které se nazývá "morálka". Je nutné zničení toho, co se nazývá "suffrage universel", tj. systému, s jehož pomocí se nejnižší povahy předpisují vyšším jako zákon. Je třeba zničit prostřednost a její platnost.

Žádné apriorní pravdy! (Takové hledali ti, kteří jsou zvyklí víře!)



SILNÍ A SLABÍ


Je jasno, proti čemu bojuji - je to ekonomický optimismus: jako by se vzrůstajícími náklady všech musel také vzrůstat užitek všech. Zdá se mi, že je tomu naopak: náklady všech se sčítají v celkovou ztrátu; člověk se stává menším, takže už nevíme, k čemu byl vlastně tento ohromný proces. K čemu? A znova: K čemu? To je to, čeho má lidstvo zapotřebí.

Panská rasa může vzniknout jen z hrozných a násilných začátků. Problém: kde jsou barbaři dvacátého století?

Kořen všeho zla: otrocká morálka pokory, cudnosti, nesobectví, absolutní poslušnosti zvítězila.

La Rochefoucauld má podezření, že "ctnost" je krásným slovem u těch, kterým neřest už nečiní žádného potěšení.

Záměna jde tak daleko, že přímo velcí virtuosové života (jejichž nádhera tvoří nejpříkřejší protivu neřesti a bezuzdnosti), byli označováni nejhoršími jmény. Už jste zpozorovali, že v nebi chybějí všichni zajímaví lidé?

Většina lidí nemá práva k bytí, nýbrž jsou neštěstím pro vyšší.

Egoismu nerozumějí nízké povahy, které nevědí pranic o dobyvačné radosti a nenasytnosti velké lásky, o vyzařujících pocitech síly. Nu, my jsme ušlechtilejší! Na našem udržení záleží víc, než na udržení onoho dobytka.

Napadnou-li nižšího člověka pochybnosti, zdali existují vyšší lidé, tu je nebezpečí velké!

Vypuknutí náboženství dokazuje, že člověk už nemá radosti z člověka.

A proč by nemohl právě ten člověk, z něhož by vycházely nejzhoubnější účinky, stát v čele celé čeledi "člověk" - tak vysoko, tak nadřazený, že všechno závistí vůči němu zahynulo?

Člověk s vlastní chutí na jazyku, obklopený a skrytý svou samotou, nesdělitelný, nevypočitatelný, tedy člověk vyššího, rozhodně jiného druhu - jak chcete hodnotit toho, když ho vlastně nemůžete znát a nemůžete srovnávat?

Zbytek naivní theologie: hodnota člověka jenom se zřetelem k lidem.

Co máme, je mnohotvárný člověk, nejzajímavější chaos, jaký dosud existoval, ale ne chaos před stvořením světa, nýbrž po něm.

Tolik jsem pochopil: kdyby vznik velkých a vzácných lidí byl by se učinil závislým na svolení mnoha (kdyby věděli, jaké vlastnosti patří k velikosti a na čí náklad se všechna velikost vyvíjí), nu, pak by nikdy nebyl existoval významný člověk.
Pochod věcí se bere svou cestou nezávisle na svolení většiny - a v tom to vězí, že se do světa vetřelo leccos podivuhodného.



STUPNICE LIDSKÝCH HODNOT


Lidskost nízkého člověka je nakažlivá.

První otázka stupnice hodnot: do jaké míry je kdo samotářem nebo člověkem stádným.

Boj proti velkým lidem je z hospodárných důvodů oprávněn. Jsou nebezpeční, náhody, výjimky, bouře, a to dosti silné, aby vše pomalu budované a zakládané učinili problematickým. Výbušnost nechat vybuchnout nejen beze škody, nýbrž co možná takovému výbuchu předejít - to je základní instinkt veškeré civilizované společnosti.

Silný člověk, mocný v instinktech silného zdraví, zažívá své činy jako zažívá svůj pokrm; neporušený a přísný instinkt ho vede, že nečiní nic, co je mu odporné, tak jako nejí nic, co mu nechutná.

Správný kluk se zatváří ironicky, zeptáme-li se ho: "Chceš se stát ctnostným?" Ale hned celý ožije, když se ho zeptáme: "Chceš se stát silnějším nežli tvoji kamarádi?"

Jak se staneme silnějšími? Rozhodovat se pomalu a houževnatě se držet toho, k čemu jsme se rozhodli. Všechno ostatní přijde.

Prudcí a proměnliví: oba druhy slabochů. Nezaměňovat se s nimi; včas cítit distanci!

Zač pykáme nejhůře? Za svou skromnost; že jsme svým nejvlastnějším potřebám nepopřáli sluchu; že se zaměňujeme; že se hodnotíme nízko; že jsme ztratili jemný sluch pro své instinkty.

Každý čin nemůže být splacen; mezi skutečnými individui není stejných činů, tedy také žádné "odplaty".

"Vzájemnost" je velká sprostota; právě že něco, co činím, nesmí a nemůže být učiněno někým jiným, že nesmí být vyrovnání (leda v nejvybranější sféře sobě rovných, inter pares), že v hlubším smyslu člověk nic nevrací, poněvadž je něčím jedinečným a jenom něco jedinečného činí - toto základní přesvědčení obsahuje důvod aristokratického odlučování od davu, poněvadž dav věří na "rovnost", a proto také na vyrovnatelnost a "vzájemnost".

Kocourkovství a zápecnost morálního hodnocení a jeho pojmů "užitečný" a "škodlivý" má svůj dobrý smysl; je to nutná perspektiva společnosti, která může přehlédnout jenom to bližší a nejbližší vzhledem k následkům.

Velikost charakteru není v tom, že nemáme afekty - naopak, máme je v nejstrašnější míře -, ale že je držíme na uzdě. A to také bez radosti z tohoto zkrocení.

Všechny přírodní síly jsou dobré, tj. užitečné, i když z nich vychází mnohý strašný a neodvolatelný osud.

Výchova: v podstatě prostředek ke zničení výjimky ve prospěch pravidla.

Vzdělání: v podstatě prostředek k řízení vkusu proti výjimce ve prospěch prostřednosti.

Co nás neničí, činí nás silnějšími.



VĚČNÝ NÁVRAT


Uchránit se prostřednosti. Raději zánik!

Chci učit myšlence, jež dává mnohým právo se škrtnout, myšlence kázně.

Tento svět je vůlí k moci - a pak už nic. A také vy sami jste jenom vůlí k moci a pak už nic!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm