John Gray: Slamění psi (výpisky) - 1.

26. září 2011 v 18:48 | Misantrop |  Četba


Uznávaný filozof John Gray se v této knize radikálně a nemilosrdně vyrovnává s celou západní kulturou i s jejími kořeny - od starého Řecka přes křesťanství až po moderní myšlení. Problémy, které otevírá, jsou zásadní a neoddiskutovatelné. Je skutečně celé lidstvo chlípná, chamtivá, pomatená a krvelačná sebranka s morálním profilem paviána? Je skutečně jediným vyústěním celého rozvoje lidské civilizace masová sebevražda či redukce populace na "přirozených 5 - 10 % současného stavu"? Autor je proslulý jako "filozof pesimismu", při psaní této knihy však měl zjevně mimořádně špatnou náladu. Vysoce provokativní kniha Slamění psi neposkytuje žádné pozitivní alternativy.

*

Nebe a země neznají lidskost,
zacházejí s myriádami tvorů jako se slaměnými psy.
Lao-c'

V této knize jsem se snažil předložit názor na svět,
v němž člověk není středem všech věcí.



1

Člověk


Všechna náboženství, téměř veškeré filozofie,
a dokonce i část vědy svědčí o neúnavném,
hrdinském úsilí lidstva zapírat svou nahodilost.
Jacques Monod

Věda versus humanismus


Většina lidí dnes soudí, že patří k živočišnému druhu, který je schopen řídit svůj vlastní osud. To je víra, ne věda. Nikdy nemluvíme o tom, že jednoho dne se velryby nebo gorily stanou vládci nad svým vlastním osudem. Tak proč lidé?

I bez Darwina si lze uvědomit, že patříme mezi ostatní zvířata. Trocha pozorování našeho vlastního života nás k takovému závěru brzy dovede. Nicméně - protože věda požívá autority, se kterou běžná zkušenost nemůže soutěžit - povšimněme si, co Darwin učí: že živočišné druhy jsou jen nahromaděním genů působících vzájemně a náhodně na sebe a na své měnící se okolí. Druhy nemohou řídit svůj osud, druhy neexistují. Totéž platí o lidech. Přesto se na to zapomíná, kdykoliv se mluví o "pokroku lidstva". Lidé uvěřili v abstrakci, kterou by nikdo nebral vážně, kdyby nebyla vytvořena z odložených křesťanských představ.

Kdyby byl Darwinův objev učiněn v taoistické, šintoistické, hinduistické nebo animistické kultuře, stal by se s největší pravděpodobností jen jedním proudem v jejich proplétajících se mytologiích. V těchto vírách jsou lidé a ostatní zvířata jedním rodem. Protože však tento objev vznikl mezi křesťany, kteří staví lidi nad všechny ostatní živoucí bytosti, rozpoutal hořké spory, které zuří dodnes. Ve viktoriánských dobách to byl konflikt mezi křesťany a bezvěrci, dnes je to střetnutí humanistů s těmi, kteří chápou, že člověk nemůže řídit svůj osud o nic víc než kterékoliv jiné zvíře.

Humanismus může znamenat řadu věcí, ale pro nás znamená víru v pokrok. Věřit v pokrok znamená věřit, že lidstvo se s použitím moci, kterou nám dávají rostoucí vědecké znalosti, dokáže osvobodit od hranic omezujících život ostatních zvířat. To je naděje, kterou dnes chová téměř každý, ale je to naděje nepodložená, neboť i když lidské znalosti a s nimi i lidská moc pravděpodobně porostou dál, lidské zvíře zůstane stejné: velmi nápaditý druh, který je však zároveň jedním z nejdravějších a nejničivějších.

Darwin ukázal, že lidé jsou jako ostatní zvířata, humanisté tvrdí, že nejsou. Trvají na tom, že za použití všech znalostí dokáže lidstvo ovládnout své prostředí a prosperovat jako nikdy dřív. Tímto prohlášením obnovují jeden z nejpochybnějších křesťanských slibů - totiž že spása je přístupna každému. Humanistická víra v pokrok je jen světská verze této křesťanské víry.

Ve světě, který nám ukázal Darwin, není nic, co by se dalo nazvat pokrokem, a to je nesnesitelné pro každého, kdo byl vychován v duchu humanistických nadějí. Proto bylo Darwinovo učení postaveno na hlavu a kardinálnímu omylu křesťanství - víře, že člověk se liší od ostatních zvířat - tak byl prodloužen život.

Jsme na tom stejně.
Na posvátném japonském ostrově Mijadžima
jsou si lidé a divoká zvířata rovni.



Přelud vědomého vývoje


Člověk je ze všech tvorů nejvíce nahodilý - je výsledkem slepého vývojového kroku.



Roztroušená primatemaia


James Lovelock napsal:
"Lidstvo se na Zemi chová v jistém smyslu jako patogenní organismus nebo jako buňky nádoru či neoplazmy. Rozmnožili jsme se do té míry, že naše přítomnost způsobuje systémům Gaia postřehnutelné poruchy... lidský druh je teď tak početný, že představuje vážnou planetární chorobu. Gaia trpí roztroušenou primatemaiou - lidským morem."

Živočišné druhy dnes mizí rychlostí, jež záhy převýší rychlost posledního velkého zániku. Příčinou není nějaká kosmická katastrofa. Jak říká James Lovelock, je to lidský mor.

"Darwinovy kostky byly pro Zemi vrženy špatně," upozorňuje E. O. Wilson. Šťastná volba, která přinesla lidské rase současnou moc, znamenala zničení nesčetných ostatních forem života. Když před nějakými dvanácti tisíci lety lidstvo dorazilo do Nového světa, pevnina oplývala mamuty, mastodonty, velbloudy, obrovskými lenochody a tucty podobných druhů. Většina těchto původních druhů byla vyhlazena lovem - podle Jareda Diamonda ztratila Severní Amerika přes sedmdesát procent a Jižní Amerika osmdesát procent velkých savců.

Zničení přírodního světa není výsledkem globálního kapitalismu, industrializace, "západní civilizace" nebo nějaké závady v lidských institucích, je to výsledek vývojového úspěchu výjimečně dravého primáta. Během celé historie včetně pravěku šly lidský postup a ekologická devastace ruku v ruce.

Homo rapiens - člověk násilnický - se nadmíru rozmnožil.

Lidskou populaci blížící se osmi miliardám lze udržet naživu jedině tak, že se zpustoší Země. Jestliže všechna volná příroda podlehne lidské kultivaci a osídlení, jestliže se tropické deštné lesy přemění v pouště, jestliže se za využití genetického inženýrství budou vytloukat stále vyšší výnosy ze slábnoucí půdy, pak si lidstvo pro sebe vytvoří nové geologické období - eremozoické neboli Období samoty, kdy na Zemi nezůstane o mnoho víc než lidstvo samotné a protetické prostředí, jež ho bude udržovat naživu. Je to odpudivá představa, ale je to jen noční můra: buď zemský samoregulující mechanismus učiní planetu pro lidstvo méně obyvatelnou, nebo průvodní jevy lidské činnosti zarazí růst počtu obyvatel.

Lidstvo nikdy nedojde k symbióze se Zemí, nicméně také nezahubí svého planetárního hostitele. Biosféra je starší a silnější, než lidstvo může vůbec kdy být. Lynn Margulisová napsala: "Žádná lidská civilizace se vší svou vynalézavostí nedokáže na této planetě život zničit, i kdyby se o to snažila."

Rozsah změn, které jsou již v pohybu, nelze s jistotou odhadnout, v chaotickém systému se nedá ani nejbližší budoucnost předpovídat přesně. Přesto se však zdá pravděpodobné, že se životní podmínky značné části lidstva mění: celé obrovské skupiny čelí nehostinnému podnebí. Jak naznačil James Lovelock, právě změna podnebí se může stát tím mechanismem, s jehož pomocí si planeta uleví od svého lidského břemene.

Okolo roku 1600 bylo na zeměkouli asi půl miliardy obyvatel. Během devadesátých let 20. století vzrostla lidská populace o stejné číslo. Lidé, kterým je nyní něco přes čtyřicet, během svého života zažili zdvojnásobení světové populace. Je přirozené, že si myslí, že tento trend může pokračovat. Přirozené, ale - pokud lidé skutečně nejsou rozdílní od ostatních zvířat - mylné.

Populační růst lidského druhu v posledních několika stoletích připomíná ze všeho nejvíce občasné přemnožení králíků, myší a morových krys: stejně jako ono přemnožení je i lidský populační růst nutně krátkodobý. Porodnost už teď ve většině zemí světa klesá. Jak si povšiml Reg Morrison, lidský druh se ve stresu chová stejně jako ostatní zvířata, neboť reaguje na nedostatek a přelidnění tím, že omezí svůj rozmnožovací pud:

"Mnoho ostatních zvířat se zdá mít hormonálně regulovanou reakci na stres zvnějšku, která přepne jejich metabolismus na úspornější režim, kdykoliv začne ubývat zdrojů. Prvním cílem se nezbytně stanou procesy rozmnožování, neboť jsou náročné na energii... Hormonální signál tohoto procesu byl nalezen u nížinných goril, žijících v zajetí, a u žen."

Lidé tedy reagují na tlak zvnějšku rovněž omezením rozmnožování; tím se neliší od ostatních savců. Ať už to bude cokoliv, co přinese zkázu lidstva, bude to vybočení z normy:

"...je-li lidský mor skutečně tak běžný, jak se zdá, pak bude křivka kolapsu zrcadlit křivku populačního růstu. To znamená, že podstatná část kolapsu nebude trvat o mnoho déle než sto let, a kolem roku 2150 by měla být populace homo sapiens v biosféře zpět na stavu, jaký byl před zamořením - někde mezi 0,5 a 1 miliardou."

Lidstvo se chová jako každý jiný druh zamoření. Nemůže zničit Zemi, ale snadno může zničit prostředí, na kterém závisí jeho život. Nejpravděpodobnější z Lovelockových čtyř možností je verze první, ve které se roztroušená primatemaia vyléčí velkým úbytkem lidské populace.



Proč lidstvo nikdy neovládne technologie


"Lidstvo" neexistuje. Jsou jen jednotlivci hnaní rozpornými potřebami a iluzemi, náchylní k slabosti vůle a chybnému úsudku.

Jedna věc je v tomto století jistá: to, že "lidstvo" použije moc propůjčenou novými technologiemi k páchání brutálních zločinů proti sobě samému.

Ti, kteří ignorují ničivý potenciál nových technologií, ignorují dějiny. Nejhorší zločiny lidstva byly umožněny moderními technologiemi.

Je ještě hlubší důvod, proč "lidstvo" nikdy nebude vládcem nad technologiemi. Technologie není něco, co by lidé mohli ovládat, je to událost, která se světu přihodila.

Jakmile do lidského života vstoupí technologie - ať je to oheň, kolo, automobil, rádio, televize nebo internet - změní ho způsobem, jakému nedokážeme nikdy plně rozumět. Podle Ivana D. Illiche "typický Američan ujede za 1600 hodin 7500 mil, tedy méně než pět mil za hodinu" - o málo víc, než se dá ujít pěšky.

Technický pokrok zanechává nevyřešený pouze jediný problém: nepevnost lidské povahy. A tento problém je naneštěstí neřešitelný.



Zelený humanismus


Technologie nejsou lidským výtvorem - je to věc tak stará jako sám život na Zemi.

Humanismus je doktrína o spasení - víra, že lidstvo se dokáže chopit svého osudu. Pro Zelené se stala ideálem - podle nich se lidstvo vyvine v moudrého správce pozemských zdrojů. Ale pro ty, jejichž naděje se nesoustředí na vlastní živočišný druh, musí být představa, že lidstvo svou činností dokáže spasit sebe nebo planetu, absurdní. Vědí, že konečný výsledek nespočívá v lidských rukách. Lidstvo se chová tak, jak se chová, ne kvůli víře, že může uspět, ale kvůli starobylému instinktu.

Po většinu své historie a celou prehistorii se lidé nepovažovali za rozdílné od ostatních zvířat, mezi nimiž žili. Lovci-sběrači se dívali na svou kořist jako na bytosti sobě rovné, pokud ne dokonce lidem nadřazené, a zvířata byla v mnoha tradičních kulturách uctívána jako božstva. Humanistický pocit propasti mezi námi a ostatními zvířaty je úchylka, normální je cítit se součástí ostatní přírody. Ti, kdo se pokoušejí zachovat to, co zbývá z našeho prostředí, jsou hnáni láskou k živým bytostem, biofilií.

Lidskou masu neřídí občasné morální počitky a ještě méně vlastní zájem, řídí ji okamžité potřeby. Zdá se, že lidstvu je souzeno, aby zničilo rovnováhu života na Zemi - a tak se stalo nástrojem vlastní zkázy. Co může být beznadějnějšího, než dát tuto planetu do opatrování tomuto mimořádně ničivému druhu živočicha? To, o čem sní milovníci Země, není chvíle, kdy se stanou moudrými správci planety, nýbrž doba, kdy na lidech přestane záležet.



Proti fundamentalismu -

náboženskému či vědeckému


Náboženští fundamentalisté si myslí, že mají lék na nemoci moderního světa, ale ve skutečnosti jsou sami symptomy nemoci, kterou zdánlivě léčí.



Věda jako lék proti antropocentrismu


Ve všech svých praktických použitích se věda snaží pevně zakotvit antropocentrismus. Vyzývá nás, abychom věřili, že na rozdíl od všech ostatních zvířat jedině my jsme schopni pochopit přírodní svět, a tak s ním nakládat podle vlastní vůle.

Ve skutečnosti věda předkládá pohled, který je pro lidskou duši značně znepokojivý. Svět, jak ho vidí fyzikové, není uspořádaný vesmír, je to polochaos, kterému lidé mohou rozumět jen částečně. Věda nemůže uspokojit lidskou potřebu najít ve světě řád. Nejpokročilejší fyzikální vědy naznačují, že příčinná souvztažnost a klasická logika vůbec nemusí být nedílnou součástí povahy věcí. I ty nejzákladnější rysy naší běžné zkušenosti mohou být klamné.

Věda měla podpořit ješitnou myšlenku, že lidé se liší od ostatních zvířat svou schopností pochopit svět. Ve skutečnosti může její nejvyšší hodnota spočívat v odhalení, že svět, který jsou lidé naprogramováni vnímat, je chiméra.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm