John Gray: Slamění psi (výpisky) - 4.

26. září 2011 v 19:25 | Misantrop |  Četba

5

Nepokrok


Pokrok slaví Pyrrhovo vítězství nad přírodou.
Karl Kraus

Kolo


Považujeme starší dobu kamennou za období bídy a neolit za velký skok kupředu. Ve skutečnosti přechod od lovu a sběračství k farmářství nepřinesl žádné celkové zlepšení, pokud jde o lidskou pohodu nebo svobodu. Umožnilo to většímu počtu lidí žít chudší život. Téměř určitě na tom bylo paleolitické lidstvo lépe.

Nikdy neexistoval zlatý věk harmonie se Zemí. Lovci-sběrači byli namnoze stejně draví jako pozdější lidé. Ale bylo jich málo, a proto žili lépe než většina těch, kteří přišli po nich.

Přechod z lovu a sběračství na zemědělství se často považuje za změnu podobnou průmyslové revoluci moderní doby. Je-li tomu tak, pak je to proto, že obojí zvýšilo lidskou moc, aniž by lidstvu přineslo více svobody. Vzhledem k tomu, co potřebují, mají lovci-sběrači normálně dostatek; nepotřebují pracovat, aby nahromadili více. Z hlediska těch, pro které bohatství znamená hojnost předmětů, musí život lovců-sběračů vypadat jako chudoba. Ale z jiného úhlu může vypadat jako svoboda. Přikláníme se k názoru, že lovci-sběrači jsou chudí, protože nemají nic; snad by bylo lépe považovat je proto za svobodné.

Přechod od lovu a sběračství k zemědělství značně zvýšil pracovní zátěž. Lovci-sběrači starší doby kamenné možná nežili tak dlouho jako my, ale zato měli klidnější existenci než většina lidí dnes.

Svoboda lovců-sběračů měla své hranice. Jejich množství omezovaly infanticida, geronticida a sexuální zdrženlivost. A opět by se dalo říct, že tyto praktiky vyvěraly z jejich chudoby; ale právě tak dobře mohly být způsobem, jak si udržet svobodu.

Dějiny jsou šlapací mlýn poháněný rostoucí lidskou populací. Dnes se propagují geneticky upravené plodiny jako jediný způsob, jak se vyhnout hladomoru. Je nepravděpodobné, že ulehčí život chudým rolníkům; ale mohou jim docela dobře umožnit přežít ve větším množství. Genetická úprava plodin je jen dalším otočením kola, které se točí od chvíle, kdy lovci-sběrači zanikli.


Ironie dějin


Přichází doba, kdy se rostoucí počet lidí stává ekonomicky nadbytečným.


Konec rovnoprávnosti


V bohatých, na technologii založených ekonomikách, jsou masy nepotřebné - a to ani jako potrava pro děla.



Miliarda balkónů obrácených k slunci


Prosperita nemůže pokračovat bez vynalézání nových neřestí. Ekonomiku pohání požadavek neustálých novinek a její zdraví závisí na stupňující se výrobě.

Vyhlídka na "miliardy balkónů obrácených k slunci" se ukázala být klamnou. V jednadvacátém století pracují bohatí víc než kdy předtím. I chudí jsou ušetřeni nebezpečí číhajících na ty, kteří mají příliš mnoho volného času.

Spotřební společnost žízní po všem úchylném a neočekávaném. Co jiného může pohánět ty podivné proměny v oblasti zábavy, které nás budou nutit kupovat?



Antikapitalisté dvacátého století,

socialistická falanga

a středověcí Bratři volné myšlenky


Marx opovrhoval utopistickými teoriemi jako nevědeckými, ale jestliže "vědecký socialismus" připomíná nějakou vědu, je to alchymie. Marx s ostatními osvícenskými mysliteli sdílel víru, že technologie může přeměnit obyčejný kov lidské přirozenosti na zlato.

Ze života se stalo představení, ze kterého ani ti, co hru inscenovali, nemohou uniknout. I nejradikálnější revoluční hnutí se rychle stala součástí produkce, jen novým zbožím v kulturním supermarketu.


Válka jako hra


Bertrand Russell napsal: "Předpokládal jsem, že většina lidí má raději peníze než cokoliv jiného, ale objevil jsem, že ještě raději mají ničení."

Války se nevedou proto, aby se zabránilo nudě, mají svůj původ v etnických a náboženských konfliktech, v soutěžení o obchod a území, v zápase na život a na smrt o ubývající zdroje. Ale jakmile je válka v plném proudu, často je přijata jako uvolnění. Stejně jako tyranie slibuje i válka přetnout pouto okolností, které váže průměrného člověka k jeho každodenním povinnostem. Jako v případě tyranie i zde je slib falešný; ale válka přeruší svět úkolů a jeho zaniklé naděje a prázdné povinnosti lze na chvíli odložit. Jestliže válku oslavujeme, je to proto, že pro velkou část lidstva představuje sen o svobodě.

Válka zůstává hrou - mezi znuděnými spotřebiteli v bohatých, postmilitaristických společnostech se stala další zábavou. Pokud jde o skutečnou válku, ta je jako kouření - návykem chudých.



Ještě jedna utopie


Technologicky vyspělá zelená utopie, v níž malé množství lidí žije šťastně v rovnováze s ostatním životem na Zemi, je sice vědecky proveditelná, je však lidsky nepředstavitelná. Jestliže se někdy něco takového vyskytne, nebude to z vůle homo rapiens.

Je jen jeden způsob, jak omezit námahu lidstva, a to omezením jeho počtu. Ale omezení lidského počtu se střetává s mocnými lidskými potřebami. Nulový populační růst lze vynutit toliko celosvětovým orgánem vlády s drakonickou pravomocí a neochvějnou rozhodností. Taková mocnost nikdy neexistovala a nikdy existovat nebude.



Duch ve stroji


Každý se ptá, zda stroje budou jednoho dne schopny myslet jako lidé. Málokdo se ptá, zda stroje budou kdy myslet jako kočky nebo gorily, delfíni nebo netopýři. Vědci, kteří hledají mimozemský život, mají starost, jestli není lidstvo ve vesmíru samotné. Udělali by lépe, kdyby se pokoušeli dorozumět s ubývajícím počtem svých zvířecích příbuzných.

Descartes označil zvířata za stroje. Ten velký přemýšlivec by byl blíže k pravdě, kdyby za stroj označil sebe.

V pravěku a po celé dějiny věřili animisté, že hmota je plná ducha. Proč nepřivítat živoucí důkaz této starobylé víry?



6

Jak to je


Kdyby existovala pravda o světě,
určitě by nebyla lidská.
Joseph Brodsky

Útěcha v činnosti


Myšlenka, že účelem života není čin, ale úvaha a pozorování, téměř vymizela.

Není to ten nečinný snílek, kdo prchá od skutečnosti, jsou to praktičtí muži a ženy, kteří se vrhnou do činorodého života jako do útočiště před bezvýznamností.

Umíme si představit život, v němž by se člověk neutěšoval činy? Nebo jsme příliš nedbalí a hrubí, abychom alespoň snili o životě bez nich?


Sísyfův pokrok


Nic není přítomné době cizejší než nečinnost. Jestliže někdy uvažujeme o odpočinku od naší dřiny, je to jen proto, abychom se k ní opět mohli vrátit.

V tom, že máme o práci tak vysoké mínění, jsme až nenormální; jen málokterá jiná kultura zastávala takový názor - pracovat platilo téměř po celou historii a pravěk za nedůstojné.

Mezi křesťany jen protestanti věřili, že práce zavání spásou; práce a modlitby středověkého křesťanstva byly prošpikovány svátky. Staří Řekové hledali spásu ve filozofii, Indové v meditaci, Číňané v poezii a lásce k přírodě. Pygmejové afrických pralesů - dnes téměř vyhynulí - pracují jen pro okamžitou potřebu, jinak tráví většinu života nicneděláním.

Pokrok odsuzuje nečinnost. Práce nutná ke spasení lidstva je obrovská, je vskutku bez hranic, neboť jakmile dosáhneme jednoho úspěchu, v dálce se začne rýsovat další úkol. Ovšemže je to jen přelud; ale nejhorší na pokroku není to, že je přeludem, ale to, že je nekonečný.

V řecké mytologii se Sísyfos namáhá vytlačit balvan na vrchol kopce, odkud by se pak po druhé straně skutálel dolů. Robert Graves vypravuje ten příběh takto:

"Dosud se mu to ještě nepodařilo. Jakmile už téměř dosáhne vrcholku, váha obludného kamene ho zvrátí zpátky a balvan se zase svalí až úplně dolů. Tam se ho Sísyfos unaveně chopí a musí začít zase znovu, ačkoliv se mu údy koupou v potu a nad hlavou mu víří mrak prachu."

Pro staré národy byla nekonečná práce znamením otroka. Sísyfova lopota je trestem. Prací pro pokrok se podvolujeme námaze o nic méně otrocké.



Hra s osudem


Podle našeho mínění žije homo ludens život beze smyslu. Protože hru neovládáme, přesedlali jsme na trávení života v bezúčelné práci; usilovně pracovat jako Sísyfos je naším osudem.



Obrátit se zpátky


Hledání smyslu života může být užitečnou terapií, ale nemá nic společného s životem ducha. Duchovní život není hledáním smyslu, ale zproštěním se ho.

Platón věřil, že účelem života je rozjímání. Činnost má hodnotu jen v tom, že rozjímání umožní.

V moderní době jsou touhy mystiků po nesmrtelnosti vyjádřeny v kultu nepřetržité činnosti. Nekonečný pokrok ... nekonečná nuda. Co může být bezútěšnějšího než zdokonalování lidstva?

Ostatní zvířata netouží po životě bez smrti, jsou už v něm.

Rozjímání není chtěná nehybnost mystiků, ale dobrovolné podlehnutí chvílím, které se nikdy nevracejí.



Prostě vidět


Ostatní zvířata nepotřebují smysl života. V rozporu se sebou samým se lidské zvíře bez něho neobejde. Nemohli bychom připustit, že cílem života je prostě vidět?

KONEC


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm