Seneca: Samota (a další výpisky a citáty z díla)

26. září 2011 v 14:34 | Misantrop |  Četba



(Samota)
Je tomu tak, svůj názor nezměním: vyhýbej se společnosti velké, vyhýbej se společnosti malé, ale vyhýbej se také společnosti jediného člověka. Nevím totiž o nikom, s kým bych si přál, aby ses stýkal. Hleď, jak dobré mám mínění o tobě: odvažuji se tě svěřit sobě samému. Vypráví se, že Kratés, žák Stilpóna, se zeptal mladíčka, kterého spatřil procházet se v ústraní, co že tam dělá tak sám. "Se sebou hovořím," odpověděl. "Dej si, prosím tě, dobrý pozor," nato Kratés, "abys nemluvil se špatným člověkem." - Člověka, který truchlí nebo má strach, obvykle hlídáme, aby nějak nešťastně nezneužil svého osamocení. Vlastně žádný nerozumný člověk by neměl být ponechán sám sobě. Tu se mu totiž začnou honit hlavou špatné myšlenky, tu chystá zkázu v budoucnu jiným nebo sobě, tu propadá zvráceným choutkám, tu duše prozradí vše, cokoliv buď ze strachu nebo ze studu v sobě tajil. Tu samota zvýší odvahu, tu roznítí chtíč, tu vybičuje prudký hněv. Konečně, jediná výhoda, kterou samota má, totiž to, že nikomu nic nesvěřujeme a nemusíme se tedy bát udavače, ta právě pošetilci uniká: prozrazuje se sám. Nenacházím nikoho, s kým bych si více přál, abys byl, nežli se sebou samým. Probírám si v paměti, s jakou velkodušností jsi pronesl jakási slova, jak byla plna síly! Hned jsem se zaradoval a řekl si: ta nesklouzla se rtů náhodou, ta slova mají podklad! Tento člověk není jen jeden z mnoha! - Tak mluv a tak žij: hleď, aby tě nic nesrazilo na kolena! - A zatím? Jak jsou ti lidé hloupí! Šeptají bohu ta nejhanebnější přání, a nastaví-li někdo jen ucho, hned zmlknou. Z toho, co nechtějí, aby věděli lidé, se vyzpovídají bohu.

(O stáří)
Nejšťastnější je ten člověk, ten je bezpečným pánem nad sebou samým, kdo bezstarostně očekává zítřek.

Nejlepší myšlenky jsou vlastnictvím všech.

(O vlídném zacházení s otroky)
"Je to otrok," namítneš. Možná, ale je svobodný duchem. Je to otrok! To mu má být na škodu? Ukaž mi, kdo jím není. Jeden je otrokem svého chtíče, jiný lakoty, další ctižádosti, všichni pak otroky strachu. Mohu ti ukázat bývalého konsula, který otročí babce, boháče, který je otrokem mladé služky. Žádné otroctví není potupnější než otroctví dobrovolné.

(O blaženém životě)
Šťastný je život shodující se s vlastní přirozeností.

Skutečně šťastný je ten, kdo připadá šťastný sobě, ne jiným.

Nikdy neexistoval talent bez nějakého doteku šílenství.

Největší moc je moc nad sebou samým.

Poučování vede dlouhou cestou, příklady jdou krátkou cestou k úspěchu.

Kdo slouží svému tělu, není svobodný.

Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství.

Pro činného člověka není žádný den dlouhý.

Protože máme rádi své chyby, hájíme je a raději je chceme omluvit než vymýtit.

Svobodu nelze koupit za žádnou cenu. Když je nám drahá, uděláme pro ni všechno.

Nedej nic na lidské mínění, neboť je nejisté a každou chvíli se kloní na jinou stranu.

(O krátkosti života)
Nenajdeš člověka, který by byl ochotný rozdělit se o peníze, ale vlastní život každý rozděluje neustále. Vezměme si kteréhokoliv starého člověka a zeptejme se ho:
"Dosáhl jsi velmi vysokého věku. Zavolej tedy své roky a účtuj. Pověz, kolik času ti odňal velitel, kolik tvoje milenka, kolik tvůj král, kolik tvůj klient. Kolik domácí neshody, potulky po městě. Připoj k tomu nemoci a uvidíš, že máš méně roků než si myslíš. Jen si zopakuj ve své paměti, jak ti málokterý den uplynul tak, jak sis určil. Pochopíš, že i při svém vysokém věku umíráš velmi brzy."
V čem vězí příčina? Žijete jako kdybyste měli žít věčně a přitom nepozorujete kolik času uplynulo. Můžeš zaslechnout, jak mnozí lidé říkají:
"Od padesátého roku budu využívat co nejvíc volných chvil pro sebe. V šedesátce se vzdám veškeré veřejné činnosti."
Kdo ti však bude rukojmím delšího života? Kdo ti zařídí, aby šlo všechno tak, jak si představuješ? Nestydíš se zachovat pro sebe samého jenom zbytky svého života? Tak pozdě chceš začínat, když život může kdykoliv skončit? Roky ti nikdo nenahradí, nikdo tě nevrátí sobě samému. Lidský věk půjde dál, jak začal a svůj směr ani neobrátí ani nepotlačí. Bude plynout úplně bez hluku a vůbec ti nebude připomínat svoji rychlost. Tiše odejde.

Většina lidí se uboze potácí mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít.

Pokládám za první důkaz vyrovnané mysli schopnost setrvávat na jednom místě a být sám se sebou. Těkání je známkou duševní choroby.

"Nelačnět, nežíznit, nemrznout." Abys utišil hlad a žízeň, nemusíš sedět na prahu zpupných lidí, nemusíš snášet zamračené obočí ani ponižovat své lidství. Pachtíme se jen za zbytečnostmi. To, co je nezbytné, je na dosah ruky.

Za nadějí jde bázeň... Obojí plyne z ducha kolísavého, znepokojeného očekáváním budoucnosti. Obojí má stejnou hlavní příčinu, že se nespokojujeme s přítomností, ale zalétáme myšlenkami daleko kupředu.

Zvířata prchají před bezprostředním nebezpečím, a když mu unikla, jsou klidná. My se trápíme i budoucím i minulým...

Stojí za to nebát se smrti, protože za tuto cenu se nemusíš bát ničeho.

Co na tom záleží, kolik je pánů? Otroctví jest jen jedno. Kdo jím pohrdl, je v sebevětším zástupu tyranů svobodným.

Zápasníkům je aspoň dovoleno odhodit zbraně a prosit lid o smilování. Ale ty je ani neodhodíš, ani nebudeš prosit za život. Musíš zemřít vzpřímen a nepřemožen.

Je potupné nejít, ale být unášen.

Nic neprospívá tak jako žít v ústraní a mluvit s málo lidmi, mnoho sám se sebou.

Kdo pěstuje filosofii jako lék, roste duševně, nabývá sebedůvěry, a čím více se mu blížíš, tím více ti před zraky roste. Je nepřemožitelný. Podobá se vysokým horám, které z dálky zdají se menší, a teprve když přistoupíš blíže, objeví se ti, jak vysoko ční jejich vrcholky. Takovým je, Lucilie, filosof, který se zabývá skutečností, a ne hříčkami. Stojí vysoko, podivuhodný a vznešený pravou velikostí. Stačí mu jeho velikost. Je povznesen nad všechno lidské a v každém postavení je věren sám sobě.

Padne-li veliký muž, je i po pádu veliký.

Hanba kormidelníkovi, kterému vyrazila vlna kormidlo z rukou, hanba kapitánu, který opustí plachty zmítané větrem a vydá loď bouři. Ten však, koho pohltilo moře držícího kormidlo a vzpírajícího se, budiž pochválen, i když ztroskotá...

Zdupán davem, kdo padl.

Nešťastný je člověk strachující se o budoucnost.

Přestaneš se bát, přestaneš-li doufat.

Průměrnost je nesmrtelná, podlost věčná.

Nic nám nepatří, jen čas je náš. Této jediné, pomíjivé a vratké věci nás příroda učinila vlastníky, a komukoliv se zachce, ten nás z ní vyhostí.

Člověk je člověku ustavičným nebezpečím.

Není pravda, že máme málo času, avšak pravda je, že ho hodně promarníme.

Jestliže jsou pythagorejské zásady zdržování se masa správné, napomáhají nevinnému životu. Jestliže nejsou správné, učí nás alespoň šetřit život. A jestliže se zbavíme své ukrutnosti, není to žádná ztráta. Beru vám pouze potravu lvů a supů. Zdravý rozum získáme pouze tehdy, oddělíme-li se od stáda. Sama skutečnost, že většina lidí něco schvaluje, je důkazem, že takový názor nebo postup není správný. Neptejme se, co je obvyklé, ptejme se, co je nejlepší. Milujme umírněnost - buďme spravedliví - zdržujme se prolévání krve.

(Jak vypustil Claudius ducha)
Vím, že jsem se stal svobodným mužem od onoho dne, kdy ukončil život ten, jenž naplnil přísloví, že se buď králem, nebo blbcem člověk musí narodit.

Kdysi byla velká věc stát se bohem; teď jste z toho udělali komedii.

(Dopisy)
MAGNA PARS LIBERALITATIS EST MORATUS VENTER.
Velikou částí bytosti svobodné jest žaludek dobře zkrocený.

*

Trvalé neštěstí má tu jedinou výhodu, že ty, které stále sužuje, nakonec zocelí.



ODKAZ:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm