markýz de Sade: 120 dnů Sodomy (výpisky) - 1.

26. září 2011 v 17:47 | Misantrop |  Četba



MONUMENTÁLNÍ SADOVO MISANTROPICKÉ VELEDÍLO

(Předmluva Misantropova)

V předmluvě k českému vydání 120 dnů Sodomy z roku 2009 píše MUDr. Radim Uzel, CSc. mimo jiné toto:

"Sadomasochistická pornografie by měla být nesporně zakázaná v těch případech, kdy ji může divák vnímat jako útok na lidskou důstojnost."

Tak takovéto zaprděné a umrněné humanistické věty učených hlupáků, prořeknuvších se rádoby liberálů, mě přímo baví vyhledávat! Doktor Uzel, kandidát věd, to zase jednou zauzloval! Co tím chtěl říct? Zřejmě toto: Mrdejte si mě jak chcete, przněte si mě, jakkoli vám libo, osahávejte - ale na mou lidskou důstojnost mi nesahejte!

Směšné.

Ostatně už to, že vydavatel (nakladatelství XYZ) svěřil předmluvu k tomuto románu právě učenému hlupákovi z oboru sexuologie, je samo o sobě známkou naprostého nepochopení obsahu Sadova veledíla. Neboť to není román pornografický, nýbrž filosofický, dokonce misantropický! A ještě víc než skutečnou pornografii připomíná spíš výtečnou satirickou komedii. Alespoň Já jsem se při četbě této nebeské travestie báječně bavil a smál se jako bláznivý. Již léta jsem nečetl tak mimořádně povedený a zábavný román! A onen zmíněný "útok na lidskou důstojnost", jenž by měl být zakázaný, podle učeného hlupáka dr. Uzla, kandidáta věd, tak tedy právě onen "útok na lidskou důstojnost" je v románu 120 dnů Sodomy ústředním motivem k sepsání! A podle Uzla by měl být tudíž asi zakázán! Neboť popisy nejrůznějších druhů lidských perverzit, úchylek, zvráceností, hnusných oplzlostí a nechutností, nad nimiž se misantropovi zvedá žaludek, odporností vykonávaných hlavně těmi nejctihodnějšími a nejváženějšími autoritami doby druhé poloviny 18. století, jako jsou zvláště chlípní mniši, kteří by ze všech nejvíc měli zachovávat cudnou čistotu pohlavní, dále různí šlechtici, soudci, církevní hodnostáři, poslanci parlamentu, notáři, lékaři, předsedové, finančníci, profesoři náboženství a morálky, výběrčí daní, vysocí královští úředníci, důstojníci, pachtýři a jiní - zkrátka pilíře lidské společnosti -, takovéto pornografické popisy obscenit a perverzit, jimiž lidé běžně vyjadřují svou lásku a sexualitu, nesvědčí právě o autorově lidumilnosti a úctě k lidské důstojnosti. Román 120 dnů Sodomy je tedy bezesporu útokem na lidskou důstojnost!

Markýz de Sade psal román 120 dnů Sodomy aneb Škola libertinství během svého nedobrovolného pobytu v Bastile, uvězněn za mnohem nevinnější projevy libertinství, než jaké popisuje. Byl tedy řádně naštvaný na pokrytectví lidstva a měl dost času a nespoutané fantazie. Výsledkem je toto jeho misantropické veledílo, jež bylo od počátku jeho uveřejnění obviňováno právě z nelidskosti, z rouhačství a pornografie. A právě pornografické formě tohoto arcidíla světové antihumanistické literatury vždy byla a je věnována největší pozornost, zákazy a zášť, a to tím větší, čím podobnější choutky kdo kdy ze samozvaných cenzorů měl a má. Ti největší chlíváci vždy byli a jsou také těmi, kdo svůj věrný obraz v tomto díle poznali, a proto jej zakazovali a trestně stíhali.

Leč pro tuto pornografickou formu zůstal zcela opomenut filosofický přesah díla i hluboké myšlenky, jež občas vytanou mezi vším tím pitoreskním výčtem hnusných, odporných a nechutných stránek lidské přirozenosti.

Při výběru úryvků do těchto výpisků jsem se soustředil převážně na tato filosofická místa.

Tak tedy, čtenáři, věz, že toto je útok na lidskou důstojnost! A spolu s "božským markýzem" volám i Já: "Ejhle, člověk! Jaká to degutantní kreatura!"

MISANTHROPUS SUM, ET OMNI HUMANI A ME ALIENUM PUTO.
(Jsem misantrop, a všechno lidské je mi cizí.)
Misantrop




MARKÝZ DE SADE:

120 DNŮ SODOMY

ANEB

ŠKOLA LIBERTINSTVÍ

(výpisky)

A nyní, drahý čtenáři, připrav své srdce a ducha na to nejoplzlejší vyprávění, jaké bylo vymyšleno, co svět světem stojí. S podobnou knihou se nelze setkat ani v dějinách, ani v současnosti. Představ si, že ctnostná a doporučená rozkoš, tak jak nám ji předepsalo ono zvíře, o němž neustále mluvíš, aniž bys je znal, a které nazýváš přírodou, bude z tohoto vyprávění vyloučena, a pokud se s ní nějakou náhodou setkáš, bude ji provázet nějaký zločin nebo bude podbarvena nějakou ohavností. Vím, že ne všechny zvrácenosti, o kterých se dočteš, se ti budou líbit, ale možná se najdou i takové, které tě potěší nebo dokonce vzruší, což je ostatně mým cílem. Záleží jen na tobě, jak si vybereš, a vyprávění udělá zbytek, takže všechno pomaličku zapadne do sebe. Je to, jako kdybys usedl k nádherně prostřené tabuli, kde na tvou chuť bude útočit sto nejrůznějších pokrmů. Sníš je všechny? Určitě ne, ale tolik možností přece rozšiřuje tvůj výběr, tak proč si na něco takového stěžovat? Udělej to takhle: vyber si a zbytek neodsuzuj jen proto, že se ti nelíbí. Mysli na to, že se bude líbit jiným, a buď filosofem. Pokud se jedná o různost příběhů, buď ujištěn, že má slova platí. Přesvědčíš se o tom, že taková různorodost opravdu existuje a že právě ona je charakteristická pro libertinství, o které tu běží.

*

Pokud zločin samotný není tak delikátní jako ctnost, často je právě ctností ovlivňován a má veškeré rysy její naivnosti a čistoty. Copak nelze v obou najít jistou podobnost? Když budeme zkoumat přírodní zákony, nezjistíme, že neřest je stejně nezbytná jako ctnost? Neinspirují nás snad obě a nevyvolávají v nás stejná nutkání?

Existuje spousta lidí, kteří se oddávají zlu jedině tehdy, dovede-li je k tomu jejich vášeň. Když někdy sejdou ze správné cesty, zase se na ni vracejí, aby se pak na chvíli vydali cestou neřesti. Celý život tak stráví bojem mezi chybami a výčitkami, a nakonec už ani nedokážou přesně říct, jakou roli na tomto světě hrají. Takoví lidé musí být nutně nešťastní, váhaví a nejistí a celý život tráví tím, že se ráno nenávidí za to, co udělali večer. Samozřejmě, že se kají za choutky, jimž nedokážou odolat, že se třesou, když si je dopřávají, a nakonec jsou mravní ve svých zločinech a zločinní ve své mravnosti. Já mám pevnější charakter, a nikdy se ničeho nezříkám. O své volbě nikdy nepochybuji a protože jsem si jist, že v tom, co dělám, najdu potěšení, mé záliby mě nikdy nezačnou nudit. Poznal jsem prázdnotu a nicotu mravnosti, nenávidím ji a nikdy se k ní nevrátím. Velmi brzy jsem se přenesl přes chiméry náboženství, protože jsem se přesvědčil, že existence Stvořitele je odporná absurdita, ve kterou nevěří už ani děti. Necítím žádnou potřebu potlačovat své sklony, které se mi líbí. Dala mi je příroda a já bych ji proti sobě popudil, kdybych se jim snažil odolávat. A pokud jsou tyto sklony špatné, pak je to proto, že příroda tak rozhodla. Jsem v jejích rukách jen nástroj, s nímž zachází podle svého uvážení, a není zločin, že jí sloužím, že si od ní nechávám radit a že ji potřebuji. Byl bych hlupák, kdybych se proti něčemu takovému stavěl.

Ti nejsilnější lidé shledávají velmi spravedlivým to, co ti nejslabší považují za nespravedlivé. A kdyby si tito lidé navzájem vyměnili místa, změnili by i způsob myšlení. Skutečně spravedlivé je pouze to, co přináší potěšení, a nespravedlivé to, co končí trestem. Když někdo někomu ukradne z kapsy sto louisdorů, udělá pro sebe velmi spravedlivou věc, i když okradený na to má úplně jiný názor. Všechny morální zákony jsou tudíž velice sobecké a řídí se jimi pouze hlupák.

Člověku působí rozkoš, může-li ubližovat druhým. Když se na někom dopustíme násilí, naše nervy se pod vlivem prudkého šoku rozvibrují a tato vibrace podráždí nerv ovlivňující erekci. Tomuto chvění se říká chlípný pocit.

Zbabělost je jen touha po sebezáchově, takže ji nelze žádnému rozumnému člověku vyčítat.

Zvrácenost přírody v sobě nese jistou pikantnost a působí na lidi stejně silně, jako ty největší krásy. Ostatně krása je věc jednoduchá, zatímco ošklivost je něco výjimečného. Nejsme schopni změnit své choutky, stejně jako nejsme schopni změnit tvar svého těla.

Vévoda vystoupil na trůn a pronesl k ženám následující řeč:
"Bytosti slabé a podrobené, určené jen k uspokojování našich tužeb! Jste pouhé otrokyně a nesmíte čekat nic jiného než ponižování. Radím vám, aby vaší jedinou ctností zůstala vaše poslušnost. Hlavně nedoufejte, že byste na nás mohly zapůsobit svým půvabem. Na takové léčky jsme už příliš zkušení. Neustále myslete na to, že vás budeme zneužívat všechny, ale že se žádná z vás nemůže kojit nadějí, že by v nás vyvolala soucit. Jsme neteční vůči jakémukoliv podkuřování a naše pýcha a libertinství vítězí v okamžiku, kdy ukojíme všechny své smysly a naše pohrdání okamžitě vystřídá nenávist. Nalézáte se ve světě, který je stvořen jen pro naše potěšení. Ženy celého světa nemají větší význam než jedna moucha. Myslete na to, že vás nepovažujeme za lidské bytosti. Je zakázáno oddávat se jakýmkoliv rituálům, které by mohly připomínat náboženství. Varuji vás, je to jeden z nejtěžších zločinů, za který by následoval ten nejpřísnější trest. Víme velmi dobře, že se mezi vámi nachází ještě několik hlupaček, které se nedokážou vyrovnat s myšlenkou, že by se měly zřeknout Boha a že by si měly začít hnusit náboženství. Tyto hloupé bytosti se brzy přesvědčí o tom, že existence Boží je jen výplodem chorého mozku a že v něj dnes už skoro nikdo nevěří. A že náboženství je jen vynálezem darebáků, jejichž jediným cílem je nás podvést. Rozhodněte se samy: kdyby existoval Bůh a kdyby byl opravdu tak všemocný, dovolil by, aby ctnost, jež je hlavní výsadou věřících, mohla být obětována neřesti a libertinství? Dovolil by tento všemocný Bůh, aby jej taková nepatrná osoba jako jsem já, jenž představuje v jeho očích jen mravence v očích slona, mohla zostouzet, zesměšňovat, vyzývat, pohrdat jím a útočit na něj, jako to každý den činím?"

Stud je jen prázdným slovem. A není snad tato čistota, s níž vycházíme z lůna přírody, tím nejlepším důkazem, že za oním falešným pocitem stojí daleko spíše vzdělání a výchova než naše přirozenost?

Nejvíc principů volnomyšlenkářství lze najít v přírodě a čím víc těmto myšlenkám sloužíme, tím víc sloužíme přírodě.

Denně se přesvědčujeme o tom, že díky přírodě máme sklon k tomu, co jiní nazývají zločinem. Touha otrávit matku byla určitě jen dílem přírody. Příroda dala pokyn k rozvinutí takové antipatie. Je přece nesmysl myslet si, že svým matkám jsme něčím povinováni a že jim něco dlužíme. Z čeho by měla taková vděčnost pramenit? Jen z toho, že matka přišla do jiného stavu, když ji někdo omrdal? Pro mne je to jen důvod k nenávisti a opovržení. Přivedla nás na svět, to je pravda, ale dala nám do vínku i štěstí? Naopak, vyvrhla nás do světa plného nástrah a my jsme tyto nástrahy museli překonávat jen svou vlastní vůlí. I já jsem měl matku, která ve mně vzbuzovala stejnou nenávist. Opovrhoval jsem jí od chvíle, kdy se ve mně probudily city. V životě jsem nepoznal slastnější pocit než v okamžiku, kdy navždy zavřela oči.

Stačí být přesycený, aby se člověk mohl dopouštět ohavností. Přesycenost vede k libertinství a člověk chce hned všechno vyzkoušet. Je vyčerpaný z jednoduchých věcí, fantazie se vzpírá a vede k výstřednostem.

Ukojená neřest inklinuje k hulvátství. Jak se člověk dokáže mstít pohrdáním vůči svému počínání, které předtím ovládlo všechny jeho smysly!

V každé rozkoši je něco špinavého, co z nás vyloučí semeno. Čím je rozkoš špinavější, tím chlípnější z ní má člověk požitek.

Přestaňte se dojímat. Tady neznáme žádné slitování. Sama příroda by se zhroutila, kdybychom kvůli něčemu takovému vydali jediný vzdech. Nechte pláč hlupákům a dětem. Slzy nikdy nesmí smáčet tváře ženě rozumné, které si vážíme.

Chybí nám jedna důležitá věc, abychom byli šťastní, a tou je rozkoš pramenící z porovnání, k níž může dojít jedině tehdy, staneme-li se svědky nějakého neštěstí. Pouze při pohledu na někoho, kdo trpí, si člověk může říct: Jsem šťastnější než on. Tam, kde si jsou lidé rovni a kde nejsou žádné rozdíly, nemůže nikdy existovat štěstí. Člověk si dokáže uvědomit cenu zdraví jen tehdy, je-li nemocen.

Lidé, kteří neznají mé motivy, o mně říkají, že jsem tvrdý, krutý a barbarský, ale já jsem se o tyhle pomluvy nikdy nestaral. Šel jsem svou cestou a prováděl jsem všechno, čemu ti hlupáci říkají ukrutnosti, ale prožíval jsem rozkoš z jemného porovnávání a byl jsem šťastný.

Zločin má v sobě tolik půvabu, že dokáže sám o sobě roznítit všechny naše smysly, aniž bychom přitom cítili sebemenší lítost. Zločiny, i ty, které mají daleko k libertinství, vedou k erekci stejně jako akce, jež se bezprostředně týkají pohlavních orgánů. Jsem si jistý, že nás nedráždí libertinství, ale idea zla. Dosahujeme erekce jen kvůli zlu samotnému, a ne kvůli nějakému objektu. Jestliže budeme zbaveni možnosti tomuto objektu ublížit, snad se nám ani nepostaví. A proto také kořeny největší rozkoše vyrůstají z toho nejhanebnějšího chování.

Na světě existují pouze dva nebo tři skutečné zločiny. Všechny ostatní jsou méněcenné a necítíme při nich nic. Zkurvený Bože, kolikrát jsem toužil zaútočit na samotné slunce, abych ublížil celému světu nebo abych ho zničil! To by byl skutečný zločin - a ne ty bezvýznamné prohřešky, jichž se dopouštíme a jejichž cílem je pouze proměnit tucet bytostí v hroudy hlíny.

Všechny statky by měly být na Zemi rovnocenné a jen moc a násilí stojí proti této rovnocennosti, kterou nám vnukla příroda.

Tou největší neřestí, kterou mi vždycky vyčítali, byla nedobrota mého srdce. Ale bylo to mou vinou? Není to příroda, které vděčíme za všechny svoje neřesti i dokonalosti? Lze vůbec zjemnit necitelné srdce? Nikdy v životě jsem neplakal ani nad svými bolestmi, natož nad bolestmi jiných. Kdybych viděl, jak se hroutí celý svět, neuronil bych nad ním jedinou slzu.

Soucit je ctností hlupáků. A kdo si toho je vědom, ví, že právě soucit je to, co nás připravuje o rozkoš.

Vděčnost považuji za ponižující pocit, jenž degraduje veškerou hrdost, již nám dala příroda.

Nedovedete si ani představit, v jakém bezpečí se cítí člověk, když si může říct: "Jsem tu sám na konci světa, daleko od všech zvědavých pohledů a žádná živá bytost se ke mně nemůže dostat. Už se nemusím ovládat, už neexistují žádné zábrany."

Samotný zločin má takový půvab, že nezávisle na veškerých rozkoších může v člověku vyvolat vášeň a přivést nás do stejného stavu, který vyvolávají chlípné choutky!

Myslím si, že je nutné, aby na světě existovali chudáci, protože příroda to tak chce, a člověk by se stavěl proti jejím zákonům, kdyby se snažil tuto rovnováhu porušit.

Úlevu může přinést nešťastníkům pouze reálný zločin proti přírodě. Nerovnost, kterou nás příroda obdařila, jen dokazuje, že se jí tato disharmonie líbí, protože ji sama ustanovila, a to jak v případě těla, tak i bohatství. A protože je slabým dovoleno získat bohatství krádeží, platí totéž pro odmítnutí pomoci bližnímu. Vesmír by nemohl přetrvat, kdyby se živé bytosti navzájem podobaly. Právě z rozmanitosti se rodí řád, který uchovává zákony přírody a řídí je. Musíme se tedy vyvarovat toho, abychom tento řád narušovali.
Ostatně, když si člověk myslí, že někomu prokazuje dobro, jinému tím ubližuje, protože neštěstí je líheň, z níž si bohatí berou objekty svého přepychu nebo krutosti. Kdybych lidem v neštěstí pomáhal, zbavoval bych se této možnosti. Svými almužnami bych pomohl jen velmi malé části lidstva, ale té větší bych ublížil. Považuji tedy almužny nejen za špatné, ale přímo za reálný zločin vůči přírodě, která si nepřeje, abychom měnili její nerovnováhu. Kdybych jednal podle skutečných zákonů přírody, nejen že bych nepomohl chudákovi, neutěšil vdovu a neulevil sirotkovi, ale dokonce bych se snažil jim jejich situaci ještě zhoršit a postavil bych se všemi prostředky proti tomu, aby se tato situace změnila. Neboť je nutné rozšiřovat počet chudáků, protože slouží bohatým. Jestliže jedné skupině lidí nepomohu, té druhé posloužím.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm