Příroda nezná žádné šaty

16. září 2011 v 15:29 | Misantrop

Příroda nezná žádné šaty, skutečný člověk je nahý.

¤

Uhasínající válka zanechává člověka nahého, bez iluzí, odkázaného na vlastní síly, neboť konečně pochopil, že se může spoléhat jenom na sebe.

¤

Naše duše, které kdysi nahé vnímaly nebeské vanutí, jsou teď skryty pod tlustou vrstvou oblečení a naučily se postavit si vlastní dům, zapálit si v něm v krbu oheň a pozavírat okna i dveře.
(W. B. Yeats, Magie)

¤

Konvence nesprávně nazývaná nestydatost nemá žádný obecně uznávaný vzor a normu, a ani žádné mít nemůže, protože odporuje přirozenosti a rozumu. Je to předsudek, s nímž může každý nakládat podle svého okamžitého vrtochu, podle svého chorobného rozmaru. A tak tedy v Indii si jemná dáma zakrývá tvář a prsy, a nohy nechává nahé od boků až dolů, zatímco evropská jemná dáma si zakrývá nohy a odhaluje tvář i prsy. V zemích obývaných nevinnými divochy si jemná evropská dáma brzo zvykne na domorodou totální nahotu a přestane se nad ní pohoršovat. Jeden francouzský hrabě a hraběnka - vysoce kultivovaní lidé, mezi nimiž nebyl žádný příbuzenský vztah - byli po ztroskotání lodi v osmnáctém století vyvrženi na neobydlený ostrov pouze v nočním prádle. Brzo byli nazí. A taky se styděli - asi týden. Pak jim jejich nahota přestala vadit a zakrátko jim ani nepřišla na mysl.

¤

Patnáctiletý hoch jde po břehu řeky, slunce svítí na řeku - slunce je rádo, že je sluncem, řeka je ráda, že je řekou, jenom hoch neví, má-li se těšiti z toho, že je hochem. Na jeho čele ovšem není vrásek; ale také není úsměvu na jeho rtech; podobá se někomu, kdo je trápen žízní. Město je za ním, po levé straně louky, po pravé řeka. Louka s motýly připomíná hochu dětství, neví proč, řeka budí touhu, hoch neví proč. Na některých místech prosvítají v řece zlaté písky; je to jako čistá chvějící se nahota pod vodou a hochu chvějí se brvy. Neusměje se však. Slunce se zrcadlí v něm jako v řece a on je šťastný a nepřemýšlí o svém štěstí, jako plynoucí vlna, poletující vážka, odpočívající veslo. K něčemu dobrému se teď přivinul, někdo dobrý hledí do jeho srdce. Ale oko dobrého plní se neobyčejnou tesknotou. Hoch to neví. Oko dobrého nemá, proč by zatesknilo nad vlnou nebo nad vážkou; leč nad srdcem hocha zatesknilo. Hoch to neví. Oněměl teď nepochopitelným něčím, sám neví, co to je... Tiše, tiše, říká v nitru, prst by si na ústa chtěl položit a pokynout všemu, aby se nepohnulo a zůstalo tak, jak je... Několik pouze veršů napadlo mu napsati a teď je hotov. Je šťasten, deštík spadl na horké srdce.

¤

Pro prvního člověka není tedy velkým neštěstím nahota, nedostatek obydlí i všech těch zbytečností, které my považujeme za potřebné, ani to není velkou překážkou pro jeho zachování. Je zřejmé, že ten, kdo si první zhotovil šaty nebo postavil obydlí, získal věci nepříliš potřebné, protože až do té doby se bez nich obešel.

¤

To je má zkušenost z mnoha meditačních kempů, že když někteří lidé jsou nazí, pak jsou to jen ti, kteří mají krásná těla a nebojí se. Ti, kteří mají ošklivá těla, si přicházejí stěžovat a říkají: "To není dobré - nazí lidé!" Jejich strach je přirozený. Oni se nebojí nahoty druhých. Bojí se své vlastní nahoty - nemůžou se vyrovnat s vlastním tělem.

¤

Vše - slunce, lidstvo, kvetoucí země, otáčející se podle neznámého zákona, obrazy něžných a krásných žen, vznešené kopule chrámů a pagod, vrcholky hrdých pyramid, hudba lásky, něžné laskání jarních večerů a kouzla měsíčných nocí i radosti slunečných jiter, velkolepost hvězdného světa, boje národů, temné vášně, nahota těl spájejících se v nevýslovné rozkoši, řady soch i knih, hřmění válek, bouře oceánů a drobnohledný život neviditelných tělísek, bolesti, radosti, štěstí i hoře, život a smrt, minulost, přítomnost a budoucnost, blouznění po dalekém světlém ráji a obraz mocného nevyzpytatelného Boha - to vše vířilo v šíleném víru v tomto nepatrném mozku lidském, naplňovalo ho chaosem, rozšiřovalo jeho křehké lebeční stěny až ke hranicím nekonečnosti, takže celý vesmír, stlačený a obemknutý myšlenkou jediného člověka, jak ostrým kormidlem byl proražen úplně rozhodnutím:
"Zříkám se života!... To bylo proti mé vůli - zříkám se!"
(M. P. Arcybašev, Sál nevyléčitelných)

¤

Kdo ze sebe nedělá tajemství, pobuřuje: a proto věru máte proč se báti nahoty!
A vy moudří, vědoucí, vy byste utíkali před slunečním úpalem moudrosti, v němž nadčlověk s rozkoší koupá svou nahotu!

¤

Vyděděn a nah oddal jsem se muse, která na mne hodila svůj zlatý závoj a přikryla mou nahotu.

¤

Zrak melancholie je strašný dar!
Čím byl by, ne-li teleskopem pravdy,
jenž samu dálku zbaví oparu
a zjeví život v jeho nahotě,
skutečnost chladnou, skutečnou až příliš.
(lord Byron, Sen)

¤

Starý vrátný - nebo spíš strážný -, který působil na první pohled docela rozumně, se projevil, odhaliv plnočelnou nahotu svého chorého mozku. Prý mám po směně zavřít všechna okna. Namítl jsem, že po mně přijde další směna, která jistě bude chtít mít také otevřená okna, neboť počasí je teplé jako v létě, a je proto bláznovský nesmysl zavírat okna jen proto, aby si je vzápětí někdo další musel zase otevřít. Ne, prý to tak musí být - a odešel, zanechav mě naprosto konsternovaného nad tím výplodem chorého mozku.

¤

Génius - cožpak by před ním všechno neuteklo, kdyby se ukázal ve své božské nahotě, takový, jaký je? Možná, že je to u něho opravdu instinkt: mohl by ho snad při tvorbě okouzlovat necudný sebepožitek, kdyby nebyl přesvědčen o vlastní svrchovaně čisté cudnosti? Ale první dotek se světem nutí génia, aby se zahalil.
(Richard Wagner, Umělec a veřejnost)

¤

Existuje v přírodě určitý druh hrdosti. Je to hrdost na vlastní tělo, již v sobě nosí všechna zvířata. Dokonalé zvíře nesnese a uráží jej, snižuje jeho hodnotu, má-li nosit oděv. Dokonalé zvíře, na rozdíl od zvířete nedokonalého, a vy již víte, že tím myslím člověka, vyžaduje jistou důstojnost nahoty.

¤

Samozřejmě i Já se dovedu potěšit pohledem na krásnou mladou dívku; proč bych to zapíral, jsem koneckonců zdravý, silný muž, třebaže jiný, vyšší druh člověka. Je-li ta dívka zcela nahá, v přírodě, například v lese nebo ve vodě, s dlouhými rozpuštěnými vlasy, líbí se mi ten pohled. Musí to však být jednoznačně nahota cudná, přirozená, to jest bez vyzývavých erotických póz a bez jediného kouska oděvu. Roztažené nohy a názorný detail vagíny mě pouze odpuzují. Také mužská krása musí splňovat tato náročná kritéria. Jakékoli chlípné náznaky, jež obyčejně lidé spojují s nahotou, naprosto odmítám. Sadomasochistické porno je pouze odporná lidská zvrhlost, přesně souhlasící s lidskou povahou. Nevidím v tom nic vzrušujícího, jen hnus. Dívám se na krásné nahé lidské tělo nikoli jako na předmět sexuální touhy, ale stejně jako na každé jiné krásné zvířecí tělo. Ale je tak těžké splnit tyto požadavky! Nahý člověk je nejohyzdnější zvíře, co znám. Hlavní nedostatek nahého lidského těla - a možná též hlavní důvod, proč se odívání ujalo i v horku a dokonce jako morální povinnost - spatřuji v nestejnoměrném ochlupení a v celkové tělesné ochablosti civilizovaného člověka. Zatímco dlouhé vlasy jsou ozdobou každého nahého člověka, včetně vousů mužů, naopak ostrůvkovitý porost v ohanbí, v podpaží a na prsou je kaňkou na této kráse. Buď by měl být člověk zcela holý, nebo celý osrstěný, jako jiná zvířata. Kůň však zůstává krásný, i když má jen dlouhý ohon a hřívu. Takováto estetická nestejnoměrnost je u člověka odporná. I lidoop s olysalým zarudlým zadkem a obrovskými plandavými varlaty je krásnější než průměrný nahý člověk! Není divu, že se lidé za svou nahotu veřejně stydí a zakazují ji všem. Mají věru proč. Lidská nahota má být také sterilní. Nesmí z ní být patrné nic sexuálního; nic, co by upomínalo na pravý účel sexuality: tedy na prostředek k zhoubnému množení lidí.

Dnes je takové vedro, že jsem prakticky pořád ve vodě. Už třetí den jsem zase neviděl lidáka, což mě svádí ke zmenšené obezřelosti. Jsem si tak jistý, že v tomto horku sem nemůže nikdo přijít ani přijet, že rád zapomínám na lidstvo a chovám se absolutně svobodně a bez zábran, jako kdyby ono nikdy nebylo. Vylézám například z vody a prohlížím si své tělo, jak je čím dál víc opálenější. Kdyby sem teď vtrhnul nějaký lidák, myslím, že by mi trvalo delší dobu než bych si uvědomil, že jsem před ním vlastně úplně nahý a že bych měl podle lidských zlozvyklostí najít kus hadru, jímž bych zahalil svou nahotu, svou "hanbu", jak oni říkají. A uvědomil bych si to nejspíš stejně jenom z toho, jak by ten lidák chlípně nebo pohoršeně fixoval pohledem můj lingam, česky pohlavní orgán. Znám lidi. Takže jsem rád, že jsem tu sám a že mohu být nahý a přirozený.

Na tu stálou příjemnou a pohodlnou nahotu z uplynulých tropických dní bych si zvyknul rád a rychle.

¤

Všichni žijeme v jedné velké globalizované čínské vile. Zažívat to na vlastní kůži a ještě se na to koukat v televizi, "bavit se" tím, kterak banda blbů předvádí v plné nahotě vzorce lidského sociálního chování? Pěkně děkuju za nic!
Tzv. "reality show" nezobrazuje skutečnou realitu, je to zase jen představení, jen hra na realitu. Muselo by nám být ukázáno všechno z reálného života lidí, přesně jako při filmování zvířat. Muselo by nám být vyjeveno v celé nahotě a do nejmenších detailů, jak lidé serou, chčijou, mrdají, rodí, jak se mezi sebou zabíjejí atd. Zkrátka všechno to, co dělají normálně, když si myslí, že je nikdo nevidí. To by byla pravá reality show.

¤

Všimněte si ho, zaměřte na něj svou pozornost, oddělte ho od stáda, jako to dělají vlci na lovu kořisti, a máte člověka v celé jeho nahotě. Pak máme před sebou jen nezvladatelného psychotika a sociopata, jehož je nutné ulovit jako škodnou. Uvnitř obce se však snadno skryje a neliší se od ostatních soudruhů. Pomáhají si - přes veškeré názorové rozdíly. Vždyť samotný člověk je tak slabý a nemohoucí až se sliny sbíhají! Ale sejdou-li se dva lidé, buďme jisti, že kují nějaké pikle. Shromáždí-li se tři a více lidí, je jisté, že založí nějakou zločineckou organizaci, politickou stranu nebo náboženství - všechno je to prašť jako uhoď. Spojí-li se celé lidstvo, nepochybně pak zničí Nebe i Zemi. Už začali. Nesmějí se k sobě dostat! Vyhladit tu pakáž do posledního!

Pravidelní "čtenáři" deníku Blesk. (To slovo "čtenáři" je ovšem nutno brát s rezervou, protože oni si ten plátek nekupují kvůli čtení - to je pro ně příliš namáhavé - , ale protože je tam mnoho barevných obrázků celebrit a nahotinek. Četbu si tak nanejvýš ukládají za trest. Slyšel jsem jisté rodiče na sousední zahradě: "Tak a za trest přečteš tenhle článek! A celej! Já ti dám!") Škoda těch peněz a té námahy vynaložené na jejich vzdělávání. Jim by úplně stačilo poznat rozdíl mezi hráběmi a vidlemi a umět si koupit v nálevně kořalku. Jenže jim do hlavy vtloukli "vzdělání", a tak mají dojem, že jsou si všichni rovní a že mohou do všeho kafrat. Vzdělání mělo zůstat uměním zasvěcenců, esoterickou naukou. Jak praví Karel Čapek: "Jedna z největších civilizačních pohrom je učený hlupák."

¤

Řekové se nahotě obdivovali, kdežto nás pohoršuje.
Když oslavovali posvátnými zpěvy a tanci vítězství u Salaminy, jež právě zachránilo vlast, byl mladý Sofoklés pro svou krásu vybrán za náčelníka jinochů, kteří s lyrou v ruce, nazí a natření vonnými mastmi zpívali hymnus vítězství a tančili kolem trofejí odňatých nepříteli. Dnes bychom se při podobném obřadu obdivovali šatu, jejž by děti měly na sobě, a svěžesti jejich postav. Vidím je lehce oděné, se svěžími lícemi a hezkými kadeřemi plavých vlasů.
Pro nás je dnes podstatnou složkou krásy půvabný způsob nošení oděvu.
Sochařství se odcizuje našim mravům, neboť nic nedokáže bez oné nahoty, kterou nemáme v oblibě.
Co mu tedy zbývá? Jen jedno jediné - tvar svalů. Má proto zapotřebí nahoty.
(Stendhal, O výtvarném umění a francouzské národní povaze)

¤

Je krásně teplo a slunečno, pročež se radujme a užívejme ach tak krátkého času léta. A strhněme ze sebe šaty, ať i tělo může nahotou oslavit ten vroucný hodokvas a potěšit se z volnosti, jakou v jiném ročním období nepozná.

Teprve v přírodě se v plné nahotě ukáže, co jsou lidi vlastně zač. Mezi sebou je váže pseudomorální pouto společenské přetvářky, ale zato v přírodě, když si myslejí, že na ně není tolik vidět a že si mohou dovolit všecko, tam se teprve ukáže, co v nich je a co v nich není. Tam se naplno projeví, co to znamená být člověk. Fujtajbl!

¤

Slunce dnes tak žhne, že si jdu radši lehnout do polostinného stanu. V šatech se v něm nedá vydržet, nahý jakžtakž. To nám to pěkně začíná. Jenom aby to vydrželo.

Zul jsem si těžké boty, tísnící svobodnou plosku i divoký můj nárt, zabořil jsem prsty u nohou do měkké prstě v trávě a bos a polonah jsem se jako divá Bára rozběhl lesem a loukou k rybníku se vykoupat.

Červen už je dost teplý na to, abych mohl trávit celé dny v lese úplně nahý, úplně svobodný a divoký.

Dnes je takové teplo, že se letos už podruhé musím svléknout donaha. Těší mě být nahý. Je v tom ta nejvlastnější přirozenost, volnost a divoká svoboda.

Dnes je ten požehnaný den, v němž misantrop dokonale splývá se svou vlastní životodárnou podstatou, jež se zove divoká svoboda. Neboť v tento letní červencový den - a v dalších mu podobných - může být misantrop díky horkému počasí úplně nahý a úplně sám v lese. Neznám nic dokonalejšího, co by tak výstižně, pár slovy, vyjadřovalo misantropický pojem divoké svobody, než právě tato dvě slova.
(Misantrop, Divoká svoboda)


Související odkazy:

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm