Kořeny čníme v podsvětí (citáty)

21. října 2011 v 11:12 | Misantrop

Achich, ach!
Jak by tu bylo krásně v podsvětí!
(ohlíží se, pateticky)
Být či nebýt?
(Aristofanés: Žáby)

¤

"Ještě 500 roků u vás, 300 v podsvětí, - a křesťanství zmizí, - a započne nový život... Ale tuším, že ten nejhořčejší kalich budu muset ještě vypít - vždyť vlastní kal vzniku křesťanství je i v podsvětí skoro neznám, - a cítím, že mne teprve teď udusí. Bude to hrozné, až vyjde vše najevo! Ale konečně bude nejhorší špína, která zeměkouli kdy potřísňovala, smyta, - a já očištěna..."
(Ladislav Klíma: Bílá svině)

¤

Jednoho nedělního večera, když jsem cítil, že můj úděl je totožný s údělem ubohých, jsem se rozhodl vyrazit na projížďku, podívat se na lid.
Když jsem si ta stvoření prohlédl důkladněji, našel jsem mezi nimi rozhodnou převahu mrzáků. Byla to sbírka veškeré bídy. Viděl jsem tato lidem podobná stvoření v Ensorových okultních maškarních scénách a na divadle v Gluckově Orfeovi v podsvětí a myslel jsem si, že jsou to výmysly a fantazie. Nijak mě to nevyděsilo, ale přesto bylo otřesné vidět tyto nešťastníky v revuálním defilé.
A když jsme konečně zastavili před domovními vraty, připadal jsem si, jako bych se probudil ze zlého snu.
"Raději volím přece jen samotu!" řekl jsem si; a to bylo naposledy, co jsem si toho léta vyšel ven. A tak jsem opět sám ve své vlastní společnosti, kterou musím pečlivě střežit, abych zase špatně neskončil.
Držím se doma a jsem klidný. Představuji si, že jsem unikl životním bouřím. Přál bych si být trochu starší, abych nevnímal svody života, a věřím, že nejhorší mám již za sebou.

¤

Cestou na mne hlasitě štěkal jakýsi volně puštěný čokl, jehož panička si ho hned k sobě úzkostlivě volala, jakmile mě uviděla jít pevným krokem celého v maskáčích. Ten pes byl podoben Kerberovi z podsvětí, jenž se lísal k příchozím, leč na odcházející štěkal, vrčel, cenil žluté zuby, vyvaloval ohnivé zraky a nebezpečně dorážel. Dnešní doba už však dávno překonala všechny dřívější představy o peklech, záhrobích a podsvětních světech. Dnes na vás odevšad štěkají psi jazyků ohnivých a halasů troub armageddonových jak při odchodu, tak i při příchodu, nemluvě už o neustávajícím štěkání i při pouhém pobývání v tomto pekle. A navíc vás málem zajede auto na úzké cestičce vinoucí se zahrádkářskými koloniemi. Všechny satanské horory a vědecko-fantastické dystopie jsou k smíchu. Skutečnost současnosti je horší a hravě překonává nejbujnější fantazie hrůz. Ale oni je nevidí, ano, oni je nevidí, už z té prosté příčiny, že sami jsou jejich součástí.
(Misantrop: Divoká svoboda)

¤

Bůh "velikého počtu", demokrat mezi bohy, se přesto nestal hrdým bohem pohanským: zůstal Židem, zůstal bohem skrýší, bohem všech temných koutů a míst, všech nezdravých kvartýrů celého světa! Jeho světová říše zůstala nadále říší podsvětí, špitálem, říší suterénu, říší ghetta...
(Friedrich Nietzsche: Antikrist)

¤

Podle starořeckých bájí byl hříšník uvržen do podsvětí, kde musel zpravidla vykonávat nějakou nesmyslnou a nekonečnou práci. To by však nebyl pro dnešní lidi žádný trest! Nesmyslná a nekonečná práce je přece celý jejich život!
(Misantrop: Škarohlíd)

¤

Mám je vyplatit ze spárů podsvětí, vykoupit ze smrti? Kde je, smrti, tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj smrtící žár? Lítost však bude mým očím skryta.
(Bible: Ozeáš)

¤

Všechen ruch ponenáhlu ustává, všechno možné nebezpečí ze strany člověka se s přibývající tmou vytrácí, začínají nyvě houkat sovy, ticho vůkol nabývá vlády spolu s tmou nové noci, že se misantrop až ostýchá silněji došlapovat svou humpolácky obutou nohou, neboť každý těžký došlap náhle tak tajemně a cize duní, jako by se podsvětí dralo na povrch...
(Misantrop: Vanaprastha)

¤

Co kdybychom tuto možnost volby neměli nebo ji ztratili a množili bychom se pak bez naší vůle, jakkoli slabé, zcela automaticky, například dělením nebo parthenogenezí? Život je mocný, velmi mocný... - Pak by nezbývalo než jako bájný Úranos nenávidět naše děti, svrhnout je jako on do podsvětí; nezbývalo by nám než věčně hubit naše děti, požírat je jako Kronos; a znaveni tím neustálým zabíjením a požíráním dětí, nakonec bychom museli zabít i sami sebe, abychom měli pokoj od všeho vznikání i zanikání. Zatím máme šanci nedělat to; byť v té či oné podobě už to děláme: odsuzujeme své děti k mukám života i smrti už jen tím, že je tak nerozvážně zplodíme a přivedeme na tento bídný svět.
(Misantrop: Vanaprastha)

¤

Továrna, do níž chodím pracovat, leží od mé ubikace směrem na západ, takže i Já, podobně jako egyptský sluneční bůh, nebo duševní dvojník ka, se ubírám na tu temnou světovou stranu umírat, strávit tam v podsvětí dvanáct dlouhých hodin, abych se posléze ráno zase znovuzrodil.

¤

Čubka se probudila - Kerberos z podsvětí. Tuto Čubku však žádný božský pěvec Orfeus neutiší svým zpěvem a hrou na lyru. Ach, kdyby mi tak bylo umožněno dostat se odsud pryč; přísahám, že bych neudělal stejnou chybu jako Orfeus a neohlédnul bych se; neztratil bych navěky svou mrtvou lásku, svou Eurydiku - svou přírodu! To ona si mě podmanila svými okouzlujícími zpěvy! Jí neodepřu náležitou úctu jako se toho dopustil Orfeus vůči Dionýsovi a byl za to roztrhán bakchantkami.

¤

Schizofrenie je choroba, jejíž druhé jméno je LIDSKOST. Už myšlenkový svět starověkých Egypťanů byl schizofrenní, znal dualitu duše a těla. Tomu, čemu se bude později říkat "duše", říkali staří Egypťané "dvojník" (Ka). Ten se po smrti oddělil od svého nositele a putoval do říše dvojníků v západním Ókeanu. Tělo mrtvého nositele bylo nabalzamováno a dokud se nerozpadlo v prach, žilo samostatně dál v podsvětní říši mrtvých, užívajíc všech radostí života. Bylo jedno, byl-li to člověk nebo kočka, nebo jediný bůh na nebesích - sokol. Tato starobylá kultura se ještě nevyvyšovala nad ostatní tvorstvo. I hovnivál požíval posvátné úcty. Proto byla tak silná a proto nás dodnes fascinuje. Ale ta schizofrenie, ta choroba, ta lidskost už tam byla také jako předznamenání pádu, který se postupem doby bude zvyšovat až do závratna - a až do nenávratna.

¤

Svými kořeny čníme hluboko v zemi, v podsvětí královny Hel, či ve zlu, jak říká Nietzsche, kdežto svou korunu zdvíháme vysoko k nebi, k dobru. Princip naší velikosti, naší neporazitelné síly a moci se rozprostírá širým světem - nevykořenitelně.
(Misantrop: Reinlebensborn)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm