Misantrop: Divoká svoboda - 1.

11. října 2011 v 18:30 | Misantrop |  Divoká svoboda


6.4.45
Zima uplynula rychle jako voda a už je zase jaro. Ode dneška tábořím opět v lese. Stan jsem si postavil zatím jen kousek za městem, abych to případně neměl daleko domů, kdyby mi náhodou bylo v noci příliš chladno. Známe ty sice nadšené a nedočkavé, ale přece stále ještě příliš zimomřivé dubnové noci! Šel jsem najisto, po paměti, na místečko v lesíku, kde jsem už jednou, kdysi, před mnoha lety přebýval. Moc se to tu nezměnilo, spíš výjimečně k lepšímu; je to tu teď trošku zarostlejší, divočejší. Občas sem sice zaléhá psí štěkot z blízké samoty, ale opravdu jen zřídka, což se dá vydržet (z baráku jsem zvyklý); ale hlavně že zpívají ptáci, nikdo nešmejdí kolem a je tu klid. Konečně jsem tedy opět v lese; konečně jsem zase lesní muž. Hned jak jsem přicházel, uviděl jsem svou první letošní srnku. Začíná to tedy dobře.
Jak jsem předeslal, zima tentokrát uběhla příjemně a rychle, bez nudy a užírání se. Bavil jsem se hlavně četbou, správou svých internetových stránek (až jsem si z toho přivodil dosti bolestivou epikondylitidu, čili "tenisový loket"), poslechem hudby a sledováním mých oblíbených filmů na videu.
Také jsem pilně krmil kavky na parapetu za oknem mého pokoje, až jsem se bál, že mi v záchvatu radosti nad přilepšením, jež jsem jim plnými hrstmi dodával, poškodí internetovou anténu, která jim jako vhodný architektonický prvek slouží za vyhlídkové bidýlko. Ale kavky jsou lehké a pevné konstrukci mého jediného komunikačního tykadla mezi mnou a nenáviděným nepřátelským světem lidí tam venku nikterak neublížily. Spřátelil jsem se s nimi a nesčetnými dary si je předcházel, až jsem si nakonec získal jejich důvěru, takže se na mne přilétaly podívat i tehdy, když jsem pro ně zrovna nic k snědku neměl. Zvědavě nakukovaly skrze okno dovnitř a mne těšilo pozorovat, jakou mají tito sympatičtí a inteligentní šedočerní ptáci (tím zbarvením jsme si podobní) nelíčenou radost z každodenní porce chlebových drobečků a semínek. Jejich chytrá, ostrozraká, jakoby dravčí očka, rozpustilé kavání a projevy štěstí a spokojenosti obšťastňovaly i mne. Aspoň někdo se má ze zvířat v blízkosti lidí dobře, třebaže Já nejsem zrovna člověk a s lidmi mám pramálo co společného; kdyby ostatně záleželo jenom na mně, neměl bych s lidmi společné ani to poslední zbývající pramálo. S jakou opovržlivou nenávistí pražil můj záštiplný pohled jakéhosi odporného lidáka, který jednou mé milé kavky koštětem zaháněl z otevřeného kontejneru na odpadky, odkud si vyzobávaly jídlo, jímž jiní lidé pohrdli a odhodili je! Sami plýtvají, neváží si darů země, ale jiným nedopřejí ani ty poloshnilé drobty!
Nyní, v lese, jsem obklopen dalšími ptáčky, kteří se radují spolu se mnou z příchodu vytouženého jara, z prvních hřejivých slunečních paprsků, z hojnosti potravy, volného povětří a divoké svobody. "Divoká svoboda"! Stačí vyslovit tato slova nebo jen na ně pomyslet - a okamžitě se mi nevybaví nic jiného než Já sám, osamělý misantropický poustevník, sedící na velkém plochém Kameni Meditací před svým stanem, jehož oči, které nelhou, upřeny jsou v širou dál, leč vnímají jen ticho a les. Ano, "divoká svoboda" je moje druhé jméno.
Příroda letos rozevřela svou pohostinnou náruč dříve, sníh sešel brzo, čápi přiletěli z teplých krajin dřív, stěhovaví pěvci zato přesně na den jako loni a půda není díky časným a hojným slunečním paprskům vůbec studená nebo přehnaně vlhká, natož podmáčená jako byla vloni. Snad to značí dobrý rok, teplé jaro a léto. Probudila se dokonce už i klíšťata...
Na místě, kde dlím, je plno bílých břízek, olší, jeřábů, černých bezů i jasanů a ty až se zazelenají prvními svěžími lístky, bude to tu ještě kouzelnější. Také tu bývalo vždycky hodně hadů a málo hrabošů, což má zřejmou spojitost. Kousek odtud se nachází velký mělký rybník s mnoha vodními ptáky a samozřejmě s pozdější možností koupání. Ale ta doba je ještě daleko, i když se na ni těším už teď. Ale kdoví, kam mě mé toulavé nohy zanesou... Nyní však užít chci toho, co jest právě v této chvíli, právě tento den. Ach, je to tak nádherné, nádherný život v lese! První jarní den v lese je vždycky tak nádherný...
S sebou mám ke čtení román M. P. Arcybaševa Sanin z mé domácí knihovničky. Toto nejnovější české vydání vyšlo v roce 1999 v nakladatelství Paseka pod názvem "Svůdce"; ale to je název tak hluboce pomýlený, prozrazující tolik zjevného a hrubého nepochopení obsahu díla, že prostě odmítám tento název používat. Už samotný obal knihy vykazuje toto hrubé nepochopení: na obálce je jakási růžová holčičí malůvka dvou srdíček protknutých šípy; jako kdyby to byl nějaký pitomý zamilovaný románek pro ženy! Také uvnitř této knihy jsou další ilustrace různých nejapných kresbiček nahých ženských těl, jako kdyby šlo v románu jen o to. Sanin je však románem filosofickým, nikoli milostným, a přejmenovat ho proto na "Svůdce" je velmi hrubým a ošklivým přehmatem nějakého velkého idiota, který jej buď vůbec nečetl, nečetl pozorně, anebo vůbec nepochopil! A mám ve vážném podezření takzvanou překladatelku, jakousi Alenu Morávkovou, že za tím zlořádem stojí ona, protože toto je typicky ženská práce a ženské uvažování. Říkám "takzvaná překladatelka", protože podle mého názoru a podle jistých zastaralých výrazů se důvodně domnívám, že ona "překladatelka" ve skutečnosti nic nepřekládala, dejme tomu z ruštiny do češtiny, ale že prostě a jednoduše ukradla nějaký starší český překlad a pouze jej převedla do modernější češtiny. Navíc ta ženská vůbec neovládá správné tvary přivlastňovacích zájmen, a Já už z toho důvodu jí nevěřím a jí pohrdám. Sanin je pro mne dál prostě Saninem a žádným pitomým "Svůdcem". Ústřední postava jménem Sanin není žádný povrchní hejskovský svůdce, není dokonce ani žádným zhýralým Donem Juanem, nýbrž spíše jakýmsi zosobněním Nietzscheova nadčlověka. Schéma celého románu je vůbec dosti podobně rozčleněno jako například Nietzscheův "Zarathustra": také zde každá z postav zosobňuje určitý typ člověka. V žádném případě - opakuji - to není milostný románek, nýbrž román filosofický a na název "Svůdce" mohla přijít leda tak nějaká pitomá ženská, která nechápe nic, co sahá nad oblast podbřišku. To je prostě hnus! Je mnoho idiotů i mezi takzvanými vzdělanci a intelektuály, jak vidno.
Pikantní je na tom také to, že u slavného nakladatelství Paseka je to v krátké době už druhé mé nemilé setkání s blbostí a už druhý můj spor s ním. Před pár měsíci jsem totiž na jejich zásah musel smazat z mého blogu nádherně provedené výpisky z četby Thoreauových Toulek přírodou, taktéž vydaných nakladatelstvím Paseka. Asi záviděli, když nejdřív zuřivě prohledali internet, zdali jim někdo nekazí nekalý kšeft, a viděli to u mne na blogu, že se mi to tak hezky povedlo graficky a s pěknými obrázky. Divím se, že nežalují také všechny veřejné knihovny po celé zemi, jež zapůjčují svým čtenářům tuto i jiné knihy z nakladatelství Paseka. Vždyť i tam jim musí nutně unikat zisk, když si čtenáři jejich knížky nekupují za plnou ošmelenou cenu, ale jen půjčují za malý poplatek. Však kdyby mohli, kdyby měli takovou moc, kdyby se jim někdy v budoucnu podařilo prosadit, prolobbovat takový zákon, nesmyslný jako všechny zákony, můžeš se vsadit, milý čtenáři, že by to udělali. Přitom v cizině, tam kde jim záleží na pozvednutí úrovně vzdělanosti, jsou dokonce i veřejné knihovny přístupny zcela zdarma, bez poplatků.
Takové jsou tedy Čechy. A takové je tedy nakladatelství Paseka: hloupé jak zákon káže a ještě k tomu nepřejícné, podezřívavé, závistivé a bojící se o mrzký výdělek, kdyby se snad moje stručné výpisky někomu líbily víc a stačily by mu natolik, že by si celou knihu nekoupil.
Autorská a vydavatelská práva? Všude je na internetu zdarma a volně přístupný kdejaký text v originále, na který si jen vzpomenete, jenom v češtině nic, jenom tady se s tím dělají tajnosti a předmět šikanování, zakazování, mafiánských praktik a mrzkého kšeftu. To je opravdu možné jen v těch blbých, zaostalých Čechách. Sotva odbilo dvacet let po takzvané revoluci a už je tu zase odpíráno právo na svobodné šíření slova, zase se zakazuje, jako za komunistů, jako předtím za nacistů a jako ještě dříve za křesťanů, tentokrát ne z ideologických důvodů, ale z majetnických, což je vlastně také, jen nepatrně jiná, zvrácená ideologie. Nic se nemění, nikdy se nic nemění - a nezmění. Lidé jsou přece stále za všech dob a za všech režimů stejní, stejně špatní. Opovrhuji, hluboce opovrhuji člověkem.
Autorská práva? Kdyby se byl řídil autorskými právy - tehdy ostatně ještě neexistujícími - onen učený Říman jménem Aulus Gellius, který nemohl spát, a tak si za dlouhých zimních nocí v Athénách někdy ve 2. století křesťanského letopočtu četl staré římské autory a pořizoval si z nich výpisky, věděli bychom o těch autorech ještě méně, než víme teď - a že toho víme setsakra málo!
A kromě toho: "Nejlepší myšlenky jsou vlastnictvím všech," jak tehdy napsal téměř omluvně, leč pravdivě moudrý Seneca, když si dovolil šířit i jiné než své vlastní myšlenky, totiž myšlenky filosofa Epikúra.
Ve starém Římě se člověk mohl nanejvýš zesměšnit, když například vydával cizí díla za svá vlastní, ale nikdy nemohl mít pro totéž oplétačky s právníky, neřkuli jen pro pouhé šíření těchto děl v opisech dál! To bylo tehdy ještě nemožné.
Ach, co dřívějších nemožností je dnes - už možných! Lidužel. Dnes už je, lidužel, doba tak zkažená a zvrácená, že se dříve nemožné stává možným. Pokrok je nezadržitelný. Dnešní doba nezapomíná už na nic, co ta dřívější ještě opomíjela; a tak perzekvuje i za šíření slova.
Jakže se to říká cizím slovem pokroku k horšímu? - Aha, už vím: asi "copyright"...
A ještě toto svobodné poradní slovo, bezplatné slovo bez nároku na honorář k vydavatelům a překladatelům: Chcete se živit literaturou, chcete z ní týt, chcete si z ní jako pasáci z prostitutky udělat dojnou krávu? - Dobře. Pak to však dělejte tajně a pokoutně, jako správní kuplíři, a nelezte s tím na veřejnost, aby nemohl od vás vůbec nikdo jiný opisovat a aby vám nemohl vaši prodejnou kurvu literaturu nikdo jiný zadarmo omrdat!
Pro nakladatelství Paseka nejsou knihy ani studnicí poznání, ani pramenem moudrosti, ani rozšiřovatelkami duševních obzorů, nýbrž jen kurvou, vábničkou, návnadou, udičkou, pastí, do níž se má chytit kořist, kterou oni zhltnou.
Každá doba - a lidé ji tvořící - je náchylná jistý druh literatury vždy přehlížet, zakazovat, ničit nebo jí opovrhovat a vůbec ji nevydávat. A profesionální vydavatel, jenž se řídí pouze úzkými zákony zisku a odbytu, zákony trhu, to jest zákony poptávky a nabídky, nemůže být nikdy druhým takovým Aulem Gelliem, jehož nadšenectví budou vděčit příští generace za skryté poklady dneška. Svaté nadšení zanícených amatérů, těch ilegálních "pirátů", kteří svým poctivým opisovačstvím či kopírováním porušují něčí autorská práva, na která ten dotyčný přitom nemá vůbec žádné právo - právě a jedině existence těchto amatérů a jejich soukromá činnost je zárukou, že nějaké dílo zůstane živé a že přetrvá, někde, kdesi, třebas v nějaké zapomenuté zásuvce z pozůstalosti nebo v antické amfoře na odpadky, tak jak se to stává při všech nečekaných objevech bádajících archeologů a kunsthistoriků ještě dnes. Avšak co zbude po nakladatelích, kteří ve své ziskuchtivosti vydávají jen samá dobově poplatná díla, jež se dobře prodávají? Co zbude po lidech, kteří se zaštiťují jakýmisi nepřejícnými "právy" (zpočátku zvanými ještě nepokrytě "monopoly"), podle nichž mohou pouze oni určité dílo vydávat? Jsou to snad ti správní lidé, kteří mohou dostatečně zaručit, že literatura bude stále živá a nezničitelná i do budoucna ve stovkách amatérských opisů?
Kopírování ve skutečnosti nezabíjí literaturu (stejné je to ostatně i s hudbou!), jak na nás dramaticky kvičí její násilníci, przniči, vyklešťovači a vrazi; kopírování už podle významu toho slova naopak zmnožuje literaturu, a tím ji i posilňuje; nic se pak nemůže ztratit, neboť se vždy najde nějaký ten Gellius, jenž trpí nespavostí, díky němuž někde zbude nějaká ta přebytečná kopie, úryvek či výpisek, který se jednou najde, až jej bude jiná doba nejvíc hledat a postrádat. To autorská práva přímo ohrožují životnost literatury! Ne Já, ne Gellius, nikoli my, my nadšení amatéři! Ubohá literaturo, která jednou skončíš jako nepřístupná doména profesionálních ziskuchtivců, vyděračů a hrabivců! Neboť taková ochuzená literatura musí nutně jednou zajít na úbytě. A nešťastný Henry Thoreaue, vzbuď se z mrákot, jimiž tě smrt obestřela, a vrať se znovu na zem, neboť hle: tady v Čechách právě udělali z tvého díla prodejnou děvku dostupnou jen tomu, kdo zaplatí!
Nerad bych snad proto vyvolával mrtvé z hrobů, nicméně jsem si jist, že sám Thoreau by mi dal za pravdu a byl by tomu dokonce rád, kdybych chtěl jeho myšlenky svobodně šířit českojazyčným internetovým prostorem. On sám neměl takovéto ziskuchtivé hamižnění rád a o svá autorská práva se nestaral. Zcela správně; proč taky? Já se o autorská práva svých spisů také vůbec nestarám a zcela zdarma je poskytuji každému, kdo o ně projeví zájem. Má filosofie a mé spisovatelské umění jsou zcela zdarma a volně přístupné. Obojí je mi příliš posvátné, než abych je zneucťoval nízkým čachrem jako "někdo". Není to má práce, nýbrž zábava, svobodná tvorba, koníček, Pegasus, jejž si osedlávám, chtěje se prohánět nadoblačným světem Múz. Myšlenky, jež hodlá jejich autor zpeněžit, nejsou nikdy žádnými vznešenými myšlenkami; umělecké dílo, jež se nechává zaplatit nebo zpoplatnit, to také není to pravé umění.
Nakladatelství Paseka ostatně vůbec o nějaké šíření Thoreauovy myšlenky divokosti světa samozřejmě nejde; tomu jde jenom a právě o ten hamižný zisk; je to pro jeho zaměstnance pouhý nekalý zdroj nepoctivé obživy jako každý jiný. Proto si tak nevraživě hlídá právě každý možný ušlý zisk z té knihy, ale o šíření myšlenky samotné, v ní obsažené, se nestará - jinak by mi spíš děkovali za mou soukromou námahu a nezakazovali ji. Jenže co ze všeho nejvíc právě nepotřebují, je nějaká soukromá konkurence, která umožňuje z pouhé amatérské zanícenosti volný přístup k tomu, co je předmětem jejich nedůstojného knižního handlu. A budoucnost příštího možného skoncování s tímto ponižujícím knižním průmyslem vidím přitom právě v internetu, který by mohl levně a rychle, avšak zároveň kvalitně zprostředkovávat všem volně přístupné jakékoliv texty, tak jako to doposud dělal knižní průmysl - Buchhandlung. O kvalitu se nebojím. Nakonec by časem v záplavě těchto všem volně přístupných fanouškovských stránek jistě získala patřičné renomé ta nejlepší. Jedinou podmínkou je však právě ta bezplatnost. To by uťalo jednou provždy spáry knižního průmyslu!
Internetové "knihy" mají přitom spoustu výhod a mnoho nedocenitelných předností před zastarávajícími knihami papírovými: lze v nich rychle a jednoduše cokoliv vyhledat, lze je snadno kopírovat a šířit dál, upravovat na individuální míru, lze je číst doma rovnou z monitoru nebo z jakéhokoliv jiného počítače kdekoliv na světě, popřípadě si je vytisknout a vzít si je s sebou ven do přírody nebo se s ní zavrtat do postele; jsou skladné, uloženy v obrovité paměti počítače nezabírají žádný fyzický prostor... - a hlavně mohou být úplně zadarmo! Soukromníka-amatéra by vydání klasické papírové knihy vlastním nákladem stálo neúměrně mnoho peněz, neboť výroba takové knihy je drahá; pomocí internetu by to byla napříště haléřová záležitost, náročná víc na autorův velký enthusiasmus a dostatek volného času, než na jeho finanční možnosti.
Internetové publikování skýtá nesporné výhody také pro samotného publicistu: ten, podle svého nejlepšího svědomí, na svou odpovědnost a podle vlastního uvážení má možnost zveřejnit cokoliv: bez kompromisů, bez ignorantského proškrtávání, bez cenzurního přepisování, bez krácení, bez nemožných grafických úprav, bez ponižujícího a nedůstojného dohadování s cizími lidmi, kteří jeho dílu nerozumějí a ani mu nemohou rozumět tolik, jako mu rozumí autor sám - neboť svědomí, zodpovědnost a uvážení autorovo je vždy lepší, znalejší a konečně i osobitější než chladný, neosobní kalkul profesionála, jehož nezajímá myšlenková či umělecká podstata díla, jako spíše jeho komerční využití.
Mohlo by se tedy stát, že v budoucnu by takto v komerčních vydavatelstvích vycházelo literární zboží pouze všeobecné kvality, tedy zboží ze své podstaty vždy špatné, kramářské, tuctové jako housky na krámě, zboží jalové, bezduché a navíc ještě ke všemu drahé, naprosto nesrovnatelné se svěžími originálními a hlavně bezplatnými výtvory nezávislých autorů.
Jedinou podmínkou úspěchu nezávislého internetového publikování a následného zničení knižního průmyslu by bylo odmítnutí těchto nezávislých autorů vůbec jakkoli spolupracovat (kolaborovat na svém zneuctění!) s komerčními vydavatelstvími "pasečího" druhu; ale podmínkou pro mnohé jistě asi nejtěžší by bylo odvrhnutí falešné slávy, plynoucí z velké reklamy, již si mohou dovolit zase jen šejdíři, a namnoze z nepravé úcty a vážnosti, jaké se neprávem těší každá "oficiálně" vydaná tiskovina. Že může být tato "oficiální" tiskovina docela dobře šunt a brak a žumpa, což také z velké většiny je, to už je vedlejší. Leč svobodný nezávislý spisovatel nebo filosof právě pohrdá takovouto falešnou slávou za úpis krví pokušitelskému ďáblu velkého nakladatele (to je jeho poznávací znamení); pohrdá, pokud má ovšem snadnou možnost publikovat svá díla a své myšlenky s malými náklady a zcela samostatně, třebas právě na internetu a pomocí internetu. Ano, časem, až by se v čím dále převažujícím vánku, větru až posléze vichru prosily nutné plevy od zrn, nastala by v literatuře další gutenbergovská revoluce a vážnost a úctu by si naopak získala díla vydávaná nyní už výlučně zdarma na internetu. Rozkvetlo by nové jaro literatury.
Jen se obávám, že zatím úplně vymizí ze světa schopnost dobře psát, dobře myslet, schopnost správně vůbec sestavit smysluplnou, neřkuli duchaplnou větu, větu bez překlepů, bez pravopisných a gramatických chyb; a obávám se také, že s tím zmizí ze světa i umění dobře a správně číst, dokonce schopnost porozumět čtenému textu, a to nejen v doslovném smyslu slov, ale i tomu, co se píše mezi řádky. Všechno, co nyní vidím a čtu kolem sebe nového, tomu rozhodně nasvědčuje. Bojím se tohoto neblahého vývoje, nicméně Já se jím postižen nikterak necítím. A tak už strach nemám. Spíš naopak. Čím víc lidstvo upadá, tím víc se pozvedám Já. Ono chřadne a blbne, zatímco Já, dosud v jeho stínu, rostu a moudřím, zdokonaluji se. Já se ocelovým stiskem držím stále svého misantropického kopyta, svého šlechtického žezla, a svou nadlidskou mocí prosazuji sebe. Nepozorován potměšile rostu vedle lidstva, aby ti svobodní a divocí, kdož jsou mého rodu, jednou po lidech ovládli po nich uprázdněný svět. Kéž bych spatřil pád těch, jež nenávidím!
Je zajímavé, že jako spolehlivý recept na uchování a tříbení mysli bývá nejčastěji doporučována právě četba knih (nejvíc možná právě těmi, kdož knihy nečtou, a to proto, že jim tato pro ně cizí intelektuální činnost připadá hodně náročná; Já čtení nepovažuji až za takovou dřinu, jako mnozí, nýbrž se jí dobře bavím - a právě tou nejtěžší si nejvíce odpočinu!). Ze známých autorů knih doporučují ve svých vlastních dílech číst knihy namátkou třebas Ray Bradbury, Aldous Huxley, částečně Orwell a Zamjatin, hodně starořímští autoři, a tak dále. - Ale lidský duch se kdysi povznesl bez knih! Bez obav se dá dokonce tvrdit opak: že lidský duch začal upadat souběžně s knihami, s vynálezem písma vůbec (souběžnost možná sice náhodná, možná že však ne). Literaturou se odjakživa šířily především lži, nepravdy a tmářství všeho druhu, dále náboženství, morálka, humanismus, politická demagogie, propaganda nebo prostě jen banality, hlouposti a absurdity úplně bez hodnoty a bez ducha. Kritické myšlení je v literatuře vždy Popelkou, vždy velkou vzácností. Závažné životní problémy se v literatuře zřídkakdy nastolují; převládá bezduchá zábava. Takže se nelze divit, že s písmem (a hlavně s každým posvátným Písmem) začal lidský duch, už tak od přírody podlý a nízký, spíše upadat než se rozvíjet. Lidský duch byl nejsilnější a na vzestupu, když mu bylo nejhůř, když doslova ještě bojoval o holé přežití. Škoda, že se mu to povedlo... -
Četba knih je samozřejmě pro mozek zdravá, záleží ovšem na tom, jaká je to kniha. Jsou knihy, které spíše ducha ubíjejí, než aby ho rozvíjely. Obecně je ostatně jedno, co posiluje mysl; mohou to být třeba i obyčejné křížovky (pro obyčejnější hlavy); hlavně musí být rozum postaven před nějaký problém (duše musí být stále v činnosti); ano, rozum musí být postaven před problém, který lze dobře vyřešit jen nerušeně v dostatečně dlouhém osamění, jež je tím delší a osamělejší, čím je daný problém těžší. Před nejtěžšími problémy vždy stáli filosofové. Nepřekvapuje proto, že ti největší myslitelé vždy byli a jsou také největšími samotáři a misantropy, neboť hlučící dav je ruší a lidská hloupost je silně nakažlivá. Kromě toho soudím, že lidstvo musí být zničeno.
Já zatím využívám internetu k publikování mých antihumánních myšlenek. A dělám to zdarma, každému zájemci volně přístupné, jen z vlastní dobré či zlé vůle, lidstvu natruc. Zda se ke mně někdo další, nějaký další svobodný duch přidá a bude publikovat stejně bezplatně jako Já, ať misantropicky, nebo filantropicky, to je mi srdečně jedno. Hlavní věcí je mi - alespoň pro tentokrát - bezplatné, svobodné a nezávislé internetové publikování, jakožto protiváha knižního velkoobchodu. Na kterou stranu se misky těchto pomyslných vah přikloní? Doufám, že na stranu bližší mému srdci, to jest na stranu volně a bezplatně šířeného slova.
Ano, to by byl opravdový konec mafiánských praktik knižního velkoprůmyslu! Lze si jen přát takový konec. Já si ho tedy rozhodně přeji. Jen si to představ, milý čtenáři! Už žádné docházení do veřejných knihoven, už žádné poplatky za výpůjčku, žádné časově omezené limity; už žádné shánění a nakupování předražených a zmetkovitých knih, jež se stejně uvnitř hemží tiskovými, gramatickými i pravopisnými chybami, za něž nenese žádný takzvaný všemi možnými akademickými tituly opentlený "odpovědný redaktor" žádnou odpovědnost! To všechno by šlo, jenom kdyby se podařilo nějak zlikvidovat všemocnou knižní mafii, která sedí svou těžkou prdelí na prameni vědění a která se ovšem takové nadějné vyhlídce všemožně brání, zaštítěna zákonnými "autorskými právy". Ale co moje právo na svobodné šíření slova?
A další věcí je to, že v okamžiku, kdy Já sám, z vlastní iniciativy, vlastním úsilím svého vlastního intelektu vlastnoručně opíšu mnou subjektivně vybrané úryvky z nějaké četby, opravím původní slohové nedostatky, překlepy a chyby v překladu, jichž je v knihách vždycky dost a dost, kdy doplním tyto výpisky vhodnými obrázky, ozdobnou grafikou a vlastními vysvětlivkami, rešeršemi a poznámkami - v tom okamžiku se už toto dílo stává tak trochu i mým vlastním dílem a jako s takovým bych měl mít plné právo svobodně nakládat podle vlastního svobodného rozhodnutí. Že mi bylo toto svaté právo upřeno, považuji za násilí vůči mé osobě.
Ještě že mi nikdo nemůže zakázat používat mé výpisky z četby v soukromí. Co je mi ostatně po světu. Ať si každý zjedná svou zábavu a poučení sám, tak jako Já. Do soukromí mi naštěstí nikdo z těch chmatáků chamtivých vlézt nemůže, aby zde vykonával svou nečistou cenzuru. V soukromí jsem svobodný. Nebo se mám snad obávat, že mi do bytu najednou vtrhne uprostřed noci najaté profesionální komando ukrajinských vymahačů dluhů a smaže mi v počítači všechny "neoprávněné" soubory? V tomto mafiánském tržním systému bych se už nedivil ničemu.
Svět není divoký a svobodný. A není divoký a svobodný právě vinou takových lidí, jako jsou ti z nakladatelství Paseka. Oni sami jsou tím nejhnusnějším dokladem i příčinou zároveň, že tomu tak není; že svět není divoký a svobodný a že tedy takový svět není ani krásný a že není radost v něm žít.
Ale dosti již o tom. Na závěr mého běsnění proti knižnímu průmyslu si ještě dovolím parafrázovat ctihodného lorda Byrona, který se také, lidužel, nevyhnul nedůstojným tahanicím s nakladatelem:

Řekli nám "Pište!" - ta slova
ne, chamtivci nebudou mít.
Spíš svadnou dřív prsty mé ruky,
než v harfu by zde měly bít!
Do harfy nebudou bíti,
ji na vrby pověsím suk,
ó nesmí v ples lupičů zníti
hlas géniů, jejich zvuk.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm