Světový den filosofie

11. listopadu 2011 v 17:30 | Misantrop

Na počest filosofického přemítání se každý rok vždy třetí čtvrtek v měsíci listopadu slaví Světový den filosofie. Je to významný den pro všechny, kdož publikují své myšlenky, objevují nové ideje a podněcují tím k témuž i ostatní. Oslavme tedy spolu Světový den filosofie touto malou sbírkou citátů:

¤

Filosofie byla samozřejmou záležitostí každého, kdo měl nějaké vzdělání (po tisíciletí - počínaje slabikářem, jenž celý pozůstával pouze z vět filosofů - všecky školní texty, kromě speciálních vědních předmětů, jež však byly v menšině, byly texty klasických filosofů).

¤

Každá filosofie jednou skončí ve svém vlastním labyrintu, který původně měl být a také dlouho jistě i byl projektem k dalšímu novému a lepšímu zvládnutí poznání skutečnosti. Tento trpký osud však filosofii ani filosofy zaplaťpánbůh nezastavuje. Naše myšlení se bystří i na těchto věcech. Zkušenost získaná studiem dějin filosofie není zkušeností typu "marnost nad marnost", ale je zkušeností, kterou další stratégové získávají z dějin dávných tažení. Čím více máme zkušeností, tím nesnadnější je nás oklamat. A to zajisté je také potřeba.
(E. Bondy, Indická filosofie)

¤

Císař Napoleon se ničeho na světě nebál tolik jako vzdělání lidu. Ve jménu této zásady byl rozhodně pro, uvést do Francie filosofický systém Kantův. Ale to znamenalo jednat proti staré francouzské průpovědi: "Ten, kdo není schopen vyjádřit se srozumitelně, nestojí za to, aby se jeho slovům věřilo." Když to nešlo s německou filosofií, zkusilo se to se zavedením filosofie skotské; a aby se urovnala cesta Dugaldu Stewartovi, byl Helvétius zahrnut hanou; začalo být dokonce známkou velmi špatného tónu pozvednout hlas v jeho prospěch. Když jsem strávil večer u jedné dámy, kde byl Helvétius co nejkrutěji zdeptán, napsal jsem do alba ležícího na jejím stole tuto větu: "Největšímu filosofovi, kterým se Francouzi mohou pyšnit, scházelo jen to, že nežil někde v ústraní, v nějaké alpské samotě, a neposlal svoji knihu do Paříže odtamtud; v Paříži se neměl nikdy objevit." Když napudrovaní a pižmem navonění krasoduchové těšící se oblibě svého věku, například takový Suard, Marmontel, Diderot atd., viděli, jak je Helvétius ve svých způsobech prostý a ve svém chování upřímný, nemohli uvěřit, že to je velký filosof.
(Stendhal, Energické múzy)

¤

Filosofie, jak jsem jí dosud rozuměl a jí žil, je dobrovolné vyhledávání i nejopovrženějších a proklatých stránek bytí. Z dlouhé zkušenosti, kterou mi poskytlo takové putování ledem a pouští, jsem se naučil dívat se jinak na vše, co dosud filosofovalo. Objevily se mi skryté dějiny filosofie, psychologie jejích velkých jmen. "Kolik pravdy snese, kolika pravdy se odváží duch?" - to se mi stalo vlastním měřítkem. Omyl je zbabělostí. Každá vymoženost poznání vyplývá z odvahy, z tvrdosti proti sobě samému, z čistotnosti k sobě. Taková experimentální filosofie, jakou žiji, předjímá pokusně docela možnosti zásadního nihilismu; aniž by tím bylo řečeno, že by zůstala stát u negace, u Nikoliv, u vůle k "Ne". Chce spíše proniknout až k opaku, až k dionýskému Ano k životu, jaký je, bez výjimky a bez výběru - chce věčný koloběh: tytéž věci, touž logiku a nelogičnost zauzlení. Nejvyšší stav, jehož může filosof dosáhnout: dionýsky se stavět k životu. Moje formule proto je amor fati.
(F. Nietzsche, Vůle k moci)

¤

Ani v mládí neváhej zabývat se filosofií, ani ve stáří neumdlévej v této své činnosti. Neboť nikdy není ani příliš brzy, ani příliš pozdě na zdraví duše. Kdo říká, že ještě nenastal vhodný čas pro filosofické úvahy nebo že již vhodný čas minul, podobá se tomu, kdo říká, že ještě není pravá chvíle pro blaženost nebo že již tato chvíle zase není. Pročež se má filosofií zabývat mladý muž i stařec: tento, aby při svém stárnutí zůstával mlád svými mravními hodnotami ve vděčných vzpomínkách na věci minulé, onen, aby při svém mládí byl i sdostatek stár svou neohrožeností před věcmi budoucími. Musíme se zabývat tím, co přináší blaženost, neboť jen tehdy, jestliže máme blaženost, máme všechno, kdežto postrádáme-li ji, děláme všechno, abychom jí dosáhli.

¤

Nenávidí vás nejen filosof, který je nazýván psem, ale i sama příroda: neboť máte málo radosti a mnoho smutku, a to i před tím, než se ženíte, i po svatbě, protože se ženíte jsouce ničemní a nevrlí.

¤

Kdo pěstuje filosofii jako lék, roste duševně, nabývá sebedůvěry, a čím více se mu blížíš, tím více ti před zraky roste. Je nepřemožitelný. Podobá se vysokým horám, které z dálky zdají se menší, a teprve když přistoupíš blíže, objeví se ti, jak vysoko ční jejich vrcholky. Takovým je, Lucilie, filosof, který se zabývá skutečností, a ne hříčkami. Stojí vysoko, podivuhodný a vznešený pravou velikostí. Stačí mu jeho velikost. Je povznesen nad všechno lidské a v každém postavení je věren sám sobě.

¤

Je zřejmě pošetilé dávat život nešťastníkům. Ale děje se to denně a ani všichni filosofové světa nedokážou ten hloupý zvyk napravit.
(A. France, Zločin Silvestra Bonnarda)

¤

I ta nejhorší nepřízeň osudu musí nakonec podlehnout neúnavné odvaze filosofie.
(E. A. Poe, U konce s dechem)

¤

Naše náboženství, mravní nauky i filosofie jsou projevy upadání člověka. Hnutí proti tomu: umění.

¤

Kam chce celá filosofie se všemi svými oklikami? Činí něco jiného, než že takřka překládá do rozumu jakési vytrvalé a silné puzení, puzení k mírnému slunci, průzračnému a chvějivému vzduchu, jižnímu rostlinstvu, dechu moře, lehkému masitému, vaječnému a ovocnému pokrmu, horké vodě k pití, celodenním tichým vycházkám, skrovnému mluvení, vzácnému a opatrnému čtení, osamocenému bydlení, čistotným, prostým a takřka vojáckým zvyklostem, zkrátka ke všem těm věcem, které právě mně nejlépe chutnají, právě mně nejvíce prospívají? Filosofie, která je v základě instinktem pro osobní dietu? Instinktem, který hledá můj vzduch, mou výši, můj čich, můj druh zdraví oklikou přes mou hlavu? Existuje mnoho jiných a zajisté i mnohem vyšších vznešeností filosofie, nejenom takové, které jsou temnější a náročnější než ty mé, - a možná nejsou ani ony vespolek ničím jiným než intelektuálními oklikami takto osobních puzení? - Zatím přihlížím svým novým okem tajnému a osamělému poletování motýla, vysoko nad skalnatými břehy jezera, kde roste mnoho dobrých rostlin: poletuje okolo, bez starosti, že mu zbývá jen život jednoho dne a že noc bude příliš chladná pro jeho okřídlenou křehkost. Jistě by se i pro něho našla nějaká filosofie: byť to nebude ta moje. -
(F. Nietzsche, Ranní červánky)

¤

U jednoho jsou to jeho nedostatky, které filosofují, u druhého jeho bohatství a síla. První filosofii nutně potřebuje, ať již jako oporu, uklidnění, lék, vykoupení, povznesení, sebeodcizení; u druhého je jen krásným luxusem, v nejlepším případě rozkoší triumfující vděčnosti, která se musí nakonec vepsat kosmickými majuskulemi ještě i do nebes pojmů. Avšak v onom prvním, obyčejnějším případě, kdy se filosofie pěstuje z nouze, jako u všech nemocných myslitelů - a možná nemocní myslitelé v dějinách filosofie převažují -: co se stane z myšlenky samé, jež je vystavena tlaku nemoci?
(F. Nietzsche, Radostná věda)

¤

Že absolutní "subjektivismus" - "theoretický egoismus" je nevývratný, musil doznat sám Schopenhauer, kterému byl trnem v oku. Místo však, aby byl důsledně k doznání tomu zastavil ihned další stavbu své neomylné filosofie, mstí se počestný filosof infamií, "že theoretický egoismus jako vážné přesvědčení mohl by vystoupit jenom v blázinci a že by potřeboval spíše léčení než argumentů". "Jako vážné přesvědčení" nebude slušný filosof jej chovat, prostě proto, že nechová naprosto žádných přesvědčení. - Filosof s přesvědčeními je krátce podvodník - jinak však mohl by být o něm přesvědčen stejným právem jako o čemkoli jiném. - Absolutní subjektivismus je možný jako každá jiná filosofie...! - Kdyby filosofická chátra mluvila zde o blázinci, je to v pořádku: od filosofa je to podlou hanebností!! - Absolutní subjektivismus je nejvíce povznášející, krásnou, lákavou, příznivou filosofickou možností: činit individuum vším, "Bohem" - pleno sensu; ponechává pole pro všechny možnosti, ku př. dosažení finální "blaženosti". Ostatní rozumné filosofie jsou více méně "bezútěšné"...
(L. Klíma, Svět jako vědomí a nic)

¤

Schopenhauer s pohlavností zacházel opravdu jako s osobním nepřítelem (včetně jejího nástroje, ženy, toho "instrumentum diaboli"). Proto tedy zavrhuje filosof manželství včetně toho, co by ho k němu chtělo svádět, - manželství jako překážku a porážku na cestě za optimem. Který velký filosof byl dosud ženat? Hérakleitos, Platón, Descartes, Spinoza, Leibniz, Kant, Schopenhauer - ti nebyli; ba nedokážeme si je jako ženaté ani představit. Ženatý filosof patří do komedie, taková je má věta: a ona známá výjimka, zlostný Sókratés, ten se asi oženil ironice, aby právě tuto větu dokázal. Každý filosof by řekl to, co kdysi pronesl Buddha, když mu ohlásili narození syna: "Râhula se mi narodil, bylo mi pouto ukováno" (Râhula tu znamená "malý démon"); pro každého svobodného ducha by musela nadejít hodinka zamyšlení, pakliže měl předtím hodinku bezmyšlenkovitou, tak jako nadešla kdysi témuž Buddhovi - "stísněný," myslel si pro sebe, "je život v domě, místě nečistém; svobodné je opustit dům." Asketický ideál ukazuje tolik mostů k nezávislosti, že se filosof při naslouchání příběhům těch odhodlaných, kteří jednoho dne řekli Ne vší nesvobodě a odešli do nějaké pouště, neubrání niternému jásotu a potlesku: filosof v takovém ideálu s úsměvem vítá optimum podmínek pro nejvyšší a nejsmělejší duchovnost, - on jím nepopírá "bytí", naopak jím přitaká svému bytí, a to možná do té míry, že není dalek zavrženíhodného přání: pereat mundus, fiat philosophia, fiat philosophus, fiam!...
(F. Nietzsche, Genealogie morálky)

¤

Mnoho starověkých filosofů žilo vegetariánsky, tak např. Buddha, Zarathustra, Pythagoras, Sókratés, Platón, Plútarchos, Hippokratés, Ovidius, Seneca a jiní.

¤

Semeno nikdy nesmí diktovat a řídit zásady. Je věcí každého jednotlivce, jak s nimi naloží. Ať mu stojí nebo nikoliv, filosofie musí zůstat stále stejná, nezávislá na vášni.
(markýz de Sade, 120 dnů Sodomy)

¤

Proti morální a intelektuální zrůdnosti na tomto světě je jediným Herkulem filosofie.

¤

Posedla mě Zvrácenost. Filosofie tento pojem opomíjí. A přece vím právě tak jistě, jako že žije má duše, že zvrácenost je jedním z primitivních pudů lidského srdce - jednou z nerozlučných prvotních vlastností a pracitů, jež řídí vývoj lidské povahy.
(E. A. Poe, Černý kocour)

¤

Nový podvazek má větší váhu než nová filosofická teorie.

¤

Existuje zajisté lékařství duše, je jím filosofie.

¤

Všechna náboženství, všechny filosofie, všechny politické doktríny přikazují zabývat se neustále cizími věcmi, jako bohem, člověkem, lidstvem, společností, státem, právem, pravdou, atd., nikdy mnou. Pro mne je však důležitá výlučně má věc. "Já" nemá snášet žádnou nadvládu. Sebevědomý egoista se odlišuje od hrubého egoisty, holdujícího hrabivosti, a bojuje proti všem dogmatům a substancím, podstatám, které proti němu vystupují jako omezující a nepřátelské síly.

¤

Viděl jsem mnoho takových, kteří filosofovali mnohem učeněji než já, ale jejich filosofie jim byla takříkajíc cizí. Studovali lidskou podstatu, aby o ní mohli učeně promlouvat, ne proto, aby poznali sami sebe, a pracovali pro poučení ostatních, ne však proto, aby se osvítili uvnitř. Já jsem však toužil studovat proto, abych se něco dozvěděl sám, a ne proto, abych učil druhé; vždycky jsem věřil, že dříve, než člověk začne poučovat ostatní, musí toho nejdříve mnoho vědět sám pro sebe.
(J. J. Rousseau, Sny samotářského chodce)

¤

Východní Řekové, považovali dlouhé vlasy za znak typický pro filosofy, kteří byli zabraní do svých myšlenek natolik, že už se neobtěžovali zabývat se vlasy.

¤

Která filosofie podvrací humanistické naděje víc než kterákoli jiná? Existuje mnoho tzv. kritiků humanismu, někteří o sobě dokonce tvrdí, že jsou misantropové; ale zdá se mi, že existuje jen jeden skutečný antihumanista a jen jeden skutečný misantrop, který nejenže lidstvo kritizuje, ale i nenávidí tak, že si přeje jeho vyhlazení. Je jen jeden opravdový filosofický misantropismus a antihumanismus. Je jen jeden Misantrop.

¤

Ve světě, kde existuje už jen fašismus jako jediná možná "filosofie" základního obrovského zklamání vším, fašismus jak jedinecký, tak kolektivní, jak veřejný, tak intimní, existuje konsekventně už jen jediný čin, a to je vražda, zabití člověka, zbavení života jako msta za život.

¤

Historická přeměna racionální filosofie v mystiku, to je vůbec zajímavá stránka člověčí existence. Zdá se mi, že se na světě ještě nevyskytla jediná myšlenka, z níž by se nakonec nepodařilo udělat náboženství.
(P. Juráček, Deník)

¤

Rozum musí strhnout masku překrásných slov se shnilé lebky lidského života, ukázat postrašenému lidstvu veškerou její nestvůrnost a hrůzu. Potom, až zničeny budou všechny předsudky utvořené kouzlem lstivě kroucených krásných slov, až zjeví se holá jistota, až výsměch zasáhne všechny pověry: náboženské, morální a filosofické, až lidé pochopí, že tam, nad hvězdami, nikoho není, že jsou nikým nechráněni, osamoceni a nešťastni v samé své bytnosti, pak naleznou, co jest jim dělati. Snad zničí neprospěšný svůj život, snad budou zabíjet sebe i ostatní, snad že se spojí ve skutečném bratrství osamocených, jen sobě a vzájemně si blízkých tvorů; ale ať by učinili cokoli, bude to přece jen jistota a bude lepší té nepěkné, dusící muky, jež po tolik věků už na lidstvo doléhá jako zdlouhavá, trapná, nesmyslná a omrzující agónie.
(M. P. Arcybašev, Zločin doktora Luriera)

¤

Plně dávám za pravdu Schopenhauerovu názoru na profesory filosofie. Skuteční filosofové a skutečná filosofie jsou jinde, než na filosofických fakultách. Tam jsou jen bezduché cancy.
(Misantrop, der Feuerteufel)

¤

Domnívám se, že další geniální postava dějin, tentokráte dějin filosofie, Friedrich Nietzsche, předpověděl ve svém díle příchod Hitlera, když se nejprve provokativně táže: "Kde jsou barbaři dvacátého století?" A o nadčlověku říká: "Mého nadčlověka zvali byste, myslím, ďáblem."
(Misantrop, Škarohlíd)

¤

Pro filosofa jsou jeho dětmi jeho spisy. Mé spisy jsou jako mé děti: zpočátku je nikdo nezná, pak je nikdo nebere vážně, pak dospějí, zvážní a žijí si dál svým vlastním životem i po mé fyzické smrti. Samy ponesou dědictví misantropismu a antihumanismu dál.
(Misantrop, der Weltabwender)

¤

Uprostřed naší nezdravé modernosti není nic nezdravějšího než křesťanská soustrast. Zde být lékařem, zde být neúprosným, zde pracovat nožem - to patří k nám, toť náš způsob lásky k člověku, tím my jsme filosofy, my Hyperborejci!
(F. Nietzsche, Antikrist)

¤

Má filosofie a mé spisovatelské umění je zcela zdarma a volně přístupné. Obojí je mi příliš posvátné, než abych je zneucťoval nízkým čachrem jako "někdo". Není to má práce, nýbrž zábava, svobodná tvorba, koníček, Pegasus, jejž si osedlávám, chtěje se prohánět nadoblačným světem Múz. Myšlenky, jež hodlá jejich autor zpeněžit, nejsou nikdy žádnými vznešenými myšlenkami; umělecké dílo, jež se nechává zaplatit nebo zpoplatnit, to také není to pravé umění.
(Misantrop, Divoká svoboda)

¤

Co se pak týče vylíčeného obrazu ze života tibetských buddhistů, pochybuji, zda právě toto sektářství měl Siddhártha Gautama na mysli, neboť on sám - jako Já - byl samouk a také různě nejprve sám se sebou experimentoval než zformuloval svou zcela vlastní a původní filosofii; ale buddhismus jako církev, jako banda modlářů a modloslužebníků, vychovávající někoho, školící své poslušné žáčky a pasoucí svůj věřící dobytek, duchovní nauka jako chlívek pro stádo těch, kdož nedovedou myslet sami - takový buddhismus je mi z duše protivný.

¤

Filosofické myšlenky lze přijmout jen od jejich původců: proto má každý, kdo se cítí být puzen k filosofii, vyhledat její nesmrtelné učitele v tichých svatyních jejich děl samých.

¤

Není pochyb o tom, že z filosofického hlediska je na každém mýtu něco pravdy. Nicméně podrobíme-li náš každodenní život zkoušce a zeptáme se sami sebe: "Která část mého běžného dne je součástí Přírody?", vyjeví se nám smutná pravda.

¤

Naše stará Evropa konečně filosofuje správným způsobem. Už neříkáme, jako se říkalo v těch prostoduchých dobách: "Domnívám se to a to. Jaké jsou vaše námitky?" Dnes jsme osvícenější. Dialog jsme nahradili oznámením. "To a to je pravda," říkáme. "Můžete namítat co chcete, nás to nezajímá. Ale za několik let tu beztak bude policie a ta vám ukáže, kdo má pravdu."
(A. Camus, Pád)

¤

Nejhlubší filosofií v Indii byla sánkhja, která říkala: všechny aktivity náleží přírodě - jen vědomí náleží tobě. Všechny aktivity, ať ctnostné či hříšné - všechny náleží přírodě. Tobě náleží pouze vědomí. Dosáhni vědomí, sjednoť se s Tím, a všechny hříchy budou zničeny a ty budeš ustaven v Brahmanovi.

¤

Filosofie by měla začínat nenávistí k lidstvu.

¤

Nejen pravá filosofie, ale i příroda dává člověku mnohá znamení, že jeho existence v řádu přírody nemá místo.
(Misantrop, der Wandervogel)

¤

Byl jsem vždycky samotář, snílek, jakýsi osamělý, dobromyslný filosof, spokojený s málem, nezahořklý proti lidem a bez výčitek proti nebi.
(G. de Maupassant, Kdo ví?)

¤

Epikurejskou filosofii vůbec Cicero, jak vidno, nesnáší, až je to podezřelé. Je patrné, že na něj tato filosofie udělala velký dojem, ale buď jí nerozumí, nebo ji nemůže přijmout z jiných důvodů, z nějaké té nietzscheovské "idiosynkrasie". Osobně bych odhadoval, že Cicero odmítá Epikúra hlavně z politických důvodů a z důvodů rozvratnosti Epikúrových myšlenek na etiku a morálku. Člověk, který se vyhýbá zbytečné bolesti, nebude asi příliš ochoten podstupovat riziko, nepříjemnosti nebo dokonce oběti o vlastní újmě pro něco "vyššího", jako je třeba stát, vlast, budoucnost lidstva... Tento logický důsledek epikureismu Ciceronovi asi nejvíc vadí.

Související odkaz:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm