Otroctví nebylo zrušeno (citáty)

28. listopadu 2011 v 17:16 | Misantrop

Každým rokem 2. prosince si připomínáme existenci moderního otrokářství, jež dosud nebylo plně zrušeno.
Tento den se nazývá Mezinárodním (či Světovým) dnem za zrušení otroctví.
Toto je soubor citátů na téma "otroctví":


Otroctví existuje v plné síle, ale nejsme si ho vědomi, právě jako si nebyli vědomi v Evropě koncem XVIII. století otroctví nevolnického práva.

*

Žádné otroctví není potupnější než otroctví dobrovolné.
(Seneca, O vlídném zacházení s otroky)

*

Miliony lidí, celá pokolení otroků hynou v této nucené práci továrenské pouze pro ženské choutky. Ženy jako carevny drží v zajetí otroctví a těžké práce devět desetin pokolení lidského.

*

Nevědomost a otroctví činí lidi zlými a nešťastnými.

*

Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Jejím skutečným, byť skrytým cílem je výroba ad absurdum. Proto je třeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu, k zastavení toho ďábelského kolotoče a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, jež ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce ve smyslu užitečné činnosti.

*

Otroctví? Ach to ne, jsme rozhodně proti! Člověk může být nucen zavést si je u sebe doma nebo v továrně, jistě, to patří k věci, ale vychloubat se tím, to přestává všechno!

*

Otroctví volalo po specifickém projevu. Zjevné ponížení a bezectnost všech lidí, vědomí naprosté ztráty veškeré důstojnosti, hnus z jedině zbývajících materiálních požitků, který se konečně musel dostavit, hluboké opovržení veškerým vlastním konáním a počínáním, z něhož zároveň se svobodou už dávno vymizel všechen duch a umělecký pud, tato žalostná existence bez skutečného činorodého života mohla ovšem najít pouze výraz, který byl nutně pravým opakem umění. Umění je radost ze sebe sama, ze života; kdežto stav oné doby na konci římského světového panství bylo opovržení sebou samým, hnus ze života; výrazem tohoto stavu nemohlo být tedy umění, ale křesťanství.
(Richard Wagner, Umění a revoluce)

*

"Co naříkáš, šílenče? Kamkoli se podíváš, všude je konec tvých běd. Vidíš onen sráz? Tamtudy se sestupuje k svobodě. Vidíš ono moře, onu studnu? Tam na dně sedí svoboda. Vidíš onen zakrslý, uschlý, neplodný strom? Tam visí svoboda. Vidíš svou šíji, své hrdlo, své srdce? Tamtudy lze uniknout otroctví. Ukazuji ti příliš pracné východy, vyžadující mnoho odvahy a námahy? Ptáš se, která je cesta ke svobodě? Je to kterákoli žíla v tvém těle!"
(Seneca, O hněvu)

*

Nevěděl bych nic lepšího, co říci zotročeným dělníkům v továrnách: pokud nepovažují vůbec za ostudu, že se nechávají, tak jak se to děje, spotřebovávat jako šrouby stroje, jako něco, co zaplňuje mezery lidské vynalézavosti! Fuj! myslet si, že zvýšeným platem se pozvedne to, co je na jejich bídě podstatné, totiž jejich neosobní zotročení! Fuj! nechat si namlouvat, že vystupňováním této neosobnosti, v soukolí nové společnosti se může hanba otroctví proměnit v ctnost!

*

Masy jsou v podstatě svolné k otroctví všeho druhu.

*

Většina otroků se svým zotročením NEBYLA spokojena. Vysmíváme se lidem, kteří se svým otroctvím spokojeni JSOU.

*

Práce na poli dala vznik dělbě práce a otroctví bylo tady.

*

Manželství je bezúspěšný pokus udělat z náhody něco trvalého, otroctví v kulturním hávu.

*

Vypadá to, jako by se člověk nemohl s nikým stýkat, pokud z toho neplynou povinnosti, nedůtklivost a jistý stupeň otroctví.

*

Teorie a myšlenky, které mohly pro naše předky znamenat život, naději a svobodu, mohou dnes pro nás představovat zkázu, otroctví a hanbu!

*

Zvířecí život je bída a otroctví.

*

Někdy se pozastavuji nad tím, jak můžeme být - troufám si říci - tak lehkovážní a tolik se zajímat o sice nestoudnou, nicméně poněkud odlehlou formu poddanství, jakou je černošské otroctví, zatímco sami máme tolik prohnaných a podlých pánů. Je krušné mít nad sebou dohlížitele, ale nejhorší ze všeho je, když jste sami sobě otrokářem. Co se toho namluví o božství v člověku! Co je na něm božského, co nesmrtelného? Hle, jak se plíží a hrbí, jak se celý den z něčeho nepojmenovatelného strachuje! Ne, není nesmrtelný, ani božský, je otrokem.

*

Vědy a umění nás vplétají do železných pout, kterými jsme ve společenském životě sevřeni, vážou a tlumí v nás původní pocit svobody, vštěpují nám lásku k otroctví.

*

Stav manželský je otroctví, a já jsem skrz naskrz svoboda.

*

Chátra říká svému zaměstnání činnost - a zatím je to žebrota a otroctví...

*

Mluví se o čtyřech typech otroků - o těch, kteří se stali otroky zajetím ve válce, o lidech upadlých do otroctví odsouzením soudu, pro dluhy nebo dobrovolným prodejem sebe sama.

*

Podstatou člověka je otroctví. Člověk je blbý jako středověký nevolník. Podstatou Misantropa je svoboda.

*

Co je pravda?: vše, co je volnost; co lež?: vše, co zavání otroctvím.
(L. Klíma, Podivná příhoda)

*

Nejméně krásné, co může v lidském životě existovat, je a vždycky bude jařmo otroctví.

*

Jsme uštvaní, chronicky rozladění, neschopni se soustředit, vykořistění, neustále švorc, na nic nemáme čas... Sami jsme vinni. Neschopnost vzdát se věcí a blbých požitků z nás ze všech dělá kolaboranty. My se necháme uštvat, děláme vše, abychom byli rozladěni, nejsme s to vybojovat si prostor k soustředění, neumíme žít s pěti korunami denně, nechali jsme se zarohovat. Kováme řetěz vlastního otroctví.

*

Tak dlouho jsi žil v otroctví, v podmínění, že si nedovedeš představit, co je to svoboda. Ale ty umíš žít! Skutečně, jen pak budeš žít.

*

V přírodě se ostří všechny smysly v civilizaci otupělé. Tady prožíváš všechno naplno, tam jsi jako ve skleněné rakvi. "Život" ve tmě, v bídě, v zimě, v znečištění, v otroctví, v civilizačních chorobách - nutno přiznat jedno: i k tomu je nutná jistá dávka hrdinství...

*

Nejsme-li svobodní a divocí, zjišťujeme náhle, že naše úcta k životu se vytrácí. Na to je jen jeden lék: odejít jako vanaprastha do lesů a žít životem volných tvorů, kteří neznají porobu, otroctví a blízkost člověka.

*

Ale oni jsou otroci; oni se budou plazit po kolenou, jen aby si aspoň trochu takzvaně "přilepšili" něco k výplatě, to jest k té ubohé, mizerné almužně, již každý měsíc dostáváme (převodem na bankovní konto ovšem! - to zní, jako kdybychom byli nějací boháči, že musíme mít sejf v bance! - směšná ubohost všedního otroctví ultramoderní doby).

*

Nebot' co kazí svět podle anarchismu, je otroctví a nespravedlivost, za nimiž se vždy skrývá člověk.

*

Uvážíme-li, jak nezbytný je většině lidí regulativ, který je zvenčí váže a zpevňuje, jak je nátlak, otroctví ve vyšším smyslu, jedinou a poslední podmínkou, za které prospívá člověk slabší vůle, zvláště pak žena: pak porozumíme také přesvědčení, "víře".

*

Všude se tyčí, jakoby pro výstrahu, popravčí kříže. "Na kolena, neznabozi! Ježíš zemřel za vaše hříchy! Svoboda je otroctví, příroda je krutá, zvíře v nás je zlé! Čiňte pokání!"

*

Jak člověk zachází s člověkem, ukazuje např. černošské otroctví, jehož konečným účelem je cukr a káva. Ale není třeba chodit tak daleko: pětileté děti nastupují do přádelen nebo jiných továren, kde jsou nasazeny nejprve 10, pak 12 a konečně 14 hodin denně a vykonávají stejnou mechanickou práci, to znamená, že zábava dýchání je draze zaplacena. To je však osud milionů; mnoho milionů jiných lidí má osud analogický.

*

"Otrokářství neskončilo. Nyní jsou otroky zaměstnanci."

*

Mám radost, že koně a volky musí člověk nejprve zkrotit, než si z nich může udělat otroky, a že i samotným lidem ještě zbyla trocha divokého ovsa, který mohou zasít, než se z nich stanou poslušní členové společnosti. Ne všichni lidé jsou bezpochyby jedinci vhodnými pro civilizaci a to, že většina je, stejně jako psi a ovce, krotká z vrozené dispozice, není důvodem k tomu, aby se i ostatní nechali podmanit a snížili se tím na stejnou úroveň. Lidé se jeden druhému celkem podobají, ale bylo jich stvořeno více, aby se mohli od sebe lišit. Jedná-li se o splnění nějakého nízkého účelu, bude se k tomu jeden člověk hodit téměř nebo úplně stejně jako jiný; pokud jde o vyšší účel, je třeba vzít v úvahu kvality jednotlivce.

Na zvyku hledat zákony, podle nichž bychom se mohli řídit, je cosi otrockého. Můžeme sice podle potřeby studovat zákony hmoty, ale úspěšný život žádné zákony nezná. Je jistě nešťastné, zjistíme-li, že nás nějaký zákon spoutává v něčem, v čem jsme se dříve spoutáni necítili. Žij svobodně, dítě mlhy - a s ohledem na vědění jsme všichni dětmi mlhy. Člověk, který se odhodlá žít, je čistotou svého vztahu k zákonodárci povznesen nade všechny zákony pozemské i nebeské. "Aktivní povinnost je ta," praví Višnu-purána, "která nás nesvazuje; skutečné vědění je takové, které nás osvobozuje: všechny ostatní povinnosti se hodí jen k tomu, aby nás unavily, a veškeré jiné vědění je pouze dovedností kumštýře."
(H. D. Thoreau, Chůze)

*

Ten nízký pronárod ctí prostřednost - Ta nejvíc hoví duši otrocké.
(Thomas Carew, Zpupnost nuzoty)

*

Vzpomínka na otroctví činí svobodu ještě milejší.

*

Ve své neznalosti nazývali kulturností to, co bylo zčásti otroctvím. Bídné otroctví zvou mírem.
(Tacitus)

*

Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.
(Ján Kollár, Slávy dcera)

*

Otroctví dokáže ponížit člověka natolik, že si je zamiluje.

*

OTROK A SVOBODA
Já se chci oprostit od všeho otroctví,
Já chci úplnou svobodu.
Nechci se nechat zaživa pohřbít do hrobu.
Pro vás je svoboda jenom víc peněz,
Kdo ji chce skutečnou, pro toho řetěz.
Vy kurvy zasraný, nenávist, chamtivost,
Už vás mám za život tak akorát dost!
(L. Kadeřávek, můj kamarád)

*

Morálka je pro otroky, pro bezduché bytosti.
(Henry Miller)

*

Člověče! Občane svobodný (!) svobodné (!) čs. republiky! Ruku na srdce a uvažuj: Jsi v pravdě opravdu volný a svobodný? Nenáleží tvé tělo od malička Lékařům, kteří je očkují, rodičům, kteří je bijí nebo zanedbávají, škole, která je moří, práci, která je podlamuje a mrzačí, nemocnicím co pokusný a státu co žoldnéřsko-hlídací materiál, kapitálu, co mrtvá hmota a naposledy pathologiím k rozřezání? Kdo tě takovým otrokem učinil? Společnost sama.

*

O otroctví se dá podle mého názoru mluvit teprve tenkrát, když je spolu s tělem zotročena i duše, kdežto když je ovládnuto pouze tělo a duše není ani trochu zachvácena, to se myslím za otroctví považovat nedá.
(Chión, Spiknutí proti tyranovi)

*

Průměrná žena je despota, průměrný muž je otrok.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm