Televize není pravda (citáty o televizi) - 1.

18. listopadu 2011 v 16:42 | Misantrop
Příspěvek k Světovému dni televize, jejž Spojené národy vyhlásily každoročně na 21. listopad


Když někdy vládnoucím povolí nervy, řeknou, že přece smí být jen jeden názor, sami, dobrovolně, bez nucení, do televize.


Celý svět se sype.
Jeho žena v televizním salóně vzhlédla na chviličku od novin, které četla, a zvolala: "Podívejme se - ten člověk přemýšlí!"

Fotografie. Film na začátku dvacátého století. Rozhlas. Televize. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.

Čas od času jsem zaslechl nějaké řeči o nenávisti. Proč nenávist? to nevím! Možná že nám knihy pomůžou napůl ven z jeskyně. Mohly by nám aspoň pomoct, abychom přestali dělat pořád ty stejné pitomé chyby! O takových věcech ty idiotské kretény v televizním salóně mluvit neslyším. Hodinku, dvě hodiny denně s těmihle knihami, a možná...

Nepotřebujete knihy, potřebujete něco z toho, co kdysi v knihách bývalo. Přesně totéž by dnes mohlo být v televizních pořadech. Tytéž nevyčerpatelné detaily a postřehy by mohli vysílat rádiem a televizí, jenže oni je nevysílají.

Ano, volno máme. Ale máme čas přemýšlet? Jestli se zrovna neženete rychlostí sto padesáti kilometrů za hodinu - a při takové honičce nemůžete myslet na nic než na nebezpečí -, potom hrajete nějakou hru nebo sedíte někde v pokoji, kde nemůžete debatovat se čtyřstěnovým televizorem. Proč? Televizor je "skutečný". Je na dosah ruky, má rozměry. Řekne vám, co si máte myslet, a natluče vám to do hlavy. Určitě má pravdu. Vypadá tak věrohodně. Žene vás tak rychle ke svým vlastním závěrům, že vaše mysl nemá čas, aby protestovala: "Vždyť tohle je nesmysl!"

Kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to prostředí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé.


Odvrhujete jednu fikci a vytváříte si jinou. Svou vlastní. Slepenou ze slátaniny televizních obrázků... Z televizního zmatku volíte pravdu, kterou uznáte za výhodnou... Přivlastňujete si jenom to, co vás utvrzuje v přesvědčení, že pasivita je ctnost a nezbytnost. A to je právě to, čemu chcete věřit...
Pláčete a litujete se... A co pak? Sedíte u televizorů. Cítíte se očištěni, lepší a lidštější než ti, na něž se díváte... A přece sledujete zrovna takové lidi, jako jste vy. Stejně oklamané, stejně slabé, stejně poslušné... Televize je vaším zrcadlem, je stejná jako vy! Je vytvářena k vašemu obrazu! I my jsme takoví. A vy to tak chcete!
Prodáváte čest, abyste si mohli koupit větší televizor.


Televize se účinně stará u diváků o ztrátu sebe sama.


Jakmile do lidského života vstoupí technologie - ať je to oheň, kolo, automobil, rádio, televize nebo internet - změní ho způsobem, jakému nedokážeme nikdy plně rozumět.


Vstaňte od těch vašich televizorů
Vystrčte hlavu z písku
Otevřete oči a pochopíte realitu

Žijou, když u televize sedí
Pijou, když polykaj jedy


Před třemi týdny mi přišlo svatební oznámení Slávka a Bětky. Nemám odvahu se s nimi setkat. Vyprávěli by mi o tom, jak si budou šetřit na televizor nebo na auto... Mám z takových řečí strašnou hrůzu. Cítím při nich, jak se vzdaluji. Jak jsem kdesi jinde, v jiném světě... Odcizil jsem se všemu, v čem jsem žil ještě před pěti lety.

Nedávno mě napadlo, že bych mohl sbírat nesmysly z novin, z televize, z vyhlášek a z ulic, ale to bych potřeboval kancelář s padesáti sekretářkami, nesmyslů je stejně tolik jako smutku, všichni už si na ně zvykli, takže zničehonic jsou všichni lidé podobni bláznům, zatímco blázni se mají dobře.


Vzhledem k tomu, že se má sbírka filmů zakládá z velké části jen na nahrávkách z televize a vzhledem k tomu, že televize důsledně Buñuelovy filmy ignoruje, jako ostatně všechno lepší, pochybuji, že bych v nejbližší době zaznamenal nějaký další příspěvek z jeho geniální tvorby.

Pouze po západu slunce, když se všechna ta verbež odebere ke svým televizorům, mohu pak konečně otevřít okno, vyklonit se z něj, svobodně dýchat a v šeru pozorovat poletující netopýry.


Zábava poskytuje modernímu člověku základní prostředek úniku. Když je pohlcován televizí, videem atd., zapomíná na stres, úzkost, frustraci, neuspokojení.

Žádný zákon nám nepřikazuje sledovat televizi, poslouchat rádio nebo číst časopisy. Ale masová zábava je prostředek úniku a redukce stresu, na kterém se většina z nás stala závislými. Každý si stěžuje na televizní balast, ale téměř každý jej sleduje. Několik jedinců televizní zlozvyk odkoplo, ale takových, kteří by se dnes obešli bez jakékoli formy masové zábavy, je hrstka.


"Domníváš se, že jsem nepříčetný? Předpokládáš, že by se nějaký psychiatr jenom pokusil nahlédnout do hlubin mé psýché? Nasadili by všechny páky, aby ze mě udělali pitomce, který miluje televizi, nová auta a mražené pokrmy. Což to nechápeš? Psychiatrie je nebezpečnější než nějaká ideologie. Odmítám si nechat vymýt mozek. Nechci se stát robotem!

Každý náš ústav pro choromyslné je plný nebožáků, kteří zkrátka nemohou vystát lanolín, celofán, umělé hmoty, televizi a množiny."


Úbytek lidské inteligence je znát všude, nejen v knihách a v psaném slově vůbec. Vidět je to také velmi zřetelně ve skladbě televizních pořadů. S nově zavedeným satelitním příjmem mám možnost i Já žasnout, co dokáže chorá mysl zlověka vyprodukovat. S novými zhruba dvěmi stovkami televizních stanic soustředěnými na jednom místě se přímo nabízí reprezentativní průřez lidskou psychikou. Není to hezký obrázek. Přepínám mezi jednotlivými programy, ale všechny jsou stejné. Všechny stejně nudné a pitomé. Celé televizní vysílání je pak jen jakási nevkusná reklama na lidstvo. Značnou část tvoří pornografie. To jsou reklamy na páření, v nichž účinkují rádoby nadržené, roztoužené a milostně vzdychající kurvy jako vábničky pro neopatrné samce v neutuchající říji. Odporná pakáž, tohle lidstvo. Po kurvách přichází na řadu blok zpravodajských relací, jež přinášejí donekonečna se opakující novinky ze světa i domova, jež mě vůbec nezajímají. Když je novinka stále stejná, pak to není žádná nová zpráva, nýbrž jen variace na stále stejné, blbé, lidské téma. Filmy o policajtech a policajtkách (pche, opravdu "jako ze života"!), laciné horory o zvířecích monstrech (podněcující k nenávisti k "bestiím"), o zabijácích, o všelijakých mutantech, masožravých živých mrtvolách (věrný odraz sebe sama), samé střílení a mrdání, nebo pitomé seriály pro ženy a smutné sitcomy bez humoru, zato s přednahraným smíchem jakýchsi idiotů bez smyslu pro humor, náboženské vysílání, komerční vysílání, blbé sportovní přenosy, diskusní pořady a talkshow o ničem - to je také stále stejné. A to vše přerušují všude a kdykoliv další vlezlé reklamy, aby se nakupovaly další zbytečnosti a aby bylo proč chodit do práce, z níž se pracující blb vrací utahán znovu jako v začarovaném kruhu zpět před hypnoticky blikotající obrazovku své posvátné "bedny", u níž sedě či leže modlí se touto svou postmoderní modlitbičkou před spaním, vzývaje démona lidských bezcenných "hodnot", jež stvořily ďábla civilizace. Televize. Hle, toť přehledný náhled. Choromyslná přehlídka singerovského světa, jakožto spojení bordelu, blázince a jatek. Pouč se, misantrope, co jsou tví nepřátelé zač!


Oni přijdou z práce a jdou opět pracovat nebo si pustí televizi nebo se ožerou. Zkrátka, hlavně vyhnat co nejvíc neuronů z hlavy a pak se dostaví slastný spánek nespravedlivých.

Pusťte si jejich televizi: nejlepší uspávadlo, stačí pár minut televizní estrády s jejich nudnými baviči, aby vám to přivodilo těžkou mozkovou obrnu!


Poté, co jsem shlédl pár stovek televizních seriálů, kde dobří chlápci nakopávají prdel zlým chlápkům, jsem v pokušení vidět skutečný svět stejně jako tihle šašci podřadné mentality. Ale náš nepřítel ve skutečnosti nemá prdel, do které bychom ho nakopali.


Nečtu noviny, nedívám se na televizi, nezajímá mě politika, veřejné dění. Uzavřel jsem se v duchu těmto věcem. Chci se věnovat nějakým pozitivním věcem, ty negativní mě tak jako tak dostihnou samy, těm naproti nemusím chodit a taková chůze by mi byla již odporná, jako byla ostatně vždy.


Dnes jsem sám doma. Žádná televize, žádné rádio, žádná přítomnost někoho, kdo by rušil moje myšlenky.

Televizi vypínám, jakmile zaslechnu slova "láska", "peníze", "rodina", "náboženství", "vánoce", "politika"...

Víc a víc sleduju v televizi dokumentární snímky o životě zvířat (ne lidí) v divočině, dost možná taky proto, že končívají zdrcující kritikou lidské pustošivé povahy (odjakživa mi pravda působila potěšení).

Vůbec nejodpornější ksichty dělají, když čumějí na televizi. Kdyby se tak viděli!


Televize? To je, jako když se vyblije náš kocour!

Televize, tento menticidální nástroj na masovou výrobu kreténů.


Otroci! Ať si mají svůj chléb a hry, svůj předvolební guláš a televizní estrádu! Já vydloubávám jen samé diamanty.

Naši rodiče byli hlavně televizní diváci detektivek a seriálů z nemocničního prostředí. My jsme si nechávali růst dlouhé vlasy a poslouchali jsme při knížkách rock.

Nemůžu poslouchat rádio, nemůžu se dívat na televizi, aniž bych reálně netrpěl tím, co slyším.

Jedině ožralý bych byl schopen stejných "výkonů" jako Oni: přátelit se s nimi, vyhledávat je aktivně, balit holky a ženit se s nimi, žvatlat od rána do večera a třebas i ze spaní samé nesmysly, dopouštět se mnoha různých podlostí a zločinů, jíst maso zvířat, pracovat, plodit děti, bez pečlivého výběru čumět na debilní televizní pořady, poslouchat jako zvukovou kulisu rozhlas, vše bohatě prokládané vlezlými a otravnými reklamami, zbohatnout, ztloustnout a jezdit jednou také jako Oni autem...

Člověk tak prostoduchý není, jak by se zdálo z pohledu na televizní vysílání. Je i přes svou prostoduchost velmi zákeřný. Prostoduchost a zákeřnost - to je vražedná kombinace!

Cenzura je sice podle ústavy nepřípustná, ale co na tom, vždyť je to jen cár hajzlpapíru, a s tím se dá dělat ledacos. Věci se mohou vynechat, vypustit, zmírnit, označit hvězdičkou. Příklad? Nedávno vysílala televize záznam koncertu skupiny Slipknot. Pořad byl nejen ocejchován onou známou hvězdičkou, značící "nevhodné pro děti", ale hlasatel se na začátku navíc ještě omlouval (!), že "zařazení tohoto programu nebylo myšleno nijak zle, ale spíše jako sociologická sonda"! Něco je prostě třeba vytěsnit - z vysílání, z mozku, z vědomí, z reality, aby to snad proboha někoho nevyvedlo z míry a ze spánku. Celkem nevinné divošské rejdy skupiny Slipknot, jejíž jméno ani ten hlasatel nedovedl správně vyslovit, s jejím hardcorovým furiosem a v maskách masových vrahů, to se bojí, aby tím někoho nešokovali, ale že v předcházejícím nijak zvlášť označeném a uváděném dokumentu z druhé světové války byly vidět hromady mrtvol, to je asi normální, to už nikoho neohromí. Vraždění samo o sobě nevadí na obrazovkách, ale královna umění Hudba, jen v trochu brutálním hávu, ta vadí vždycky... - Ale Slipknot byli dobří. Nejvíc se mi líbila jejich píseň People = Shit. Ta sedí.

Zvedl jsem ze země ptačí pírko, písařský to brk bezmála. Tak tímhle psávali slavní géniové ducha! Co měli také dělat po večerech, že? Televize nebyla, filmy žádné, ani elektřina. To se to psalo! Žádná rušná doprava. Všude ticho a klid. To se to pak píše a přemýšlí! Jen to vyzvánění zvonic by mi asi vadilo. To bych se v záchvatech zoufalství chytal za hlavu jako Quasimodo a řval: "Ach ty zvony, ach ty zvony! Utište ty zvony v mé hlavě!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm