Pravopis - vizitka pisatelova

12. prosince 2011 v 16:19 | Misantrop



Pravopis určitě není něčím, čemu staří Latiníci říkali "trvalejší kovu". Naopak se až příliš často a zbytečně mění, přizpůsobuje se hrubozrnné lidové mluvě nevzdělaných a nevzdělavatelných mas, ale počíná si přitom nesprávně. Pravopis se v našich podmínkách mění příliš často, vždy asi tak každých dvacet let zároveň se změnou politické orientace země, což působí kromě jiného též veliký zmatek. Já sám nakládám tudíž s pravopisem volně a s uměleckou licencí, když chci například pozměnit význam nějakého slova, dát mu jiný rozměr či je zneuctít neb povýšit podle mých vlastních záměrů. Škodlivé nebo nemístné novinky v pravopise zkrátka s neskrývaným opovržením ignoruji a o autorech těchto pravidel si v duchu myslím cosi velmi svého a také cosi velmi nelichotivého. Hlavní věcí je tu nejspíše srozumitelnost a čitelnost. Nicméně pravopis je také první vizitkou pisatelovou, jež může čtenáře upozornit na osobu, s jejímž textem máme co do činění, případně jej odradit od dalšího čtení, seznáme-li záhy, že jsme narazili na dalšího analfabeta, který se vinou své vrozené liknavosti nebo slaboduchosti nedovedl dosud naučit základním ortografickým pravidlům. Luštit něčí negramotné plácance ať po mně nikdo nechce.

Dnes nikdo neovládá gramatiku a pravopis. Hlavně máme potíže se zájmeny vztažnými a přivlastňovacími, zejména s tvary zájmen mne a . Téměř všude je používá nesprávně, jeden dokonce zaměňuje za druhý. Je to dost častá chyba, což ví asi málokdo z našich "intelektuálů". Připomínám, že tvar zájmena mne se má správně používat jen tam, kde by se v druhé osobě jednotného čísla napsalo, a tudíž i řeklo, tebe. Jako by nestačilo, že už naše řeč je tak zkurvená, že místo "mě" říkáme "mně"; nebo že místo "filosofie" se říká, a nyní už i píše, "filozofie" - přezvali tak moji drahou a milovanou bohyni moudrosti na jakousi zprzněnou "Zofii", namísto původní Sofie! Každý umělec má jistě právo a výsadu používat svůj vlastní pravopis, ale mám za to, že to musí také dobře znít. A když čtete tím způsobem, že vám slova znějí v uších, doslova v duši, pak ono mne, kde byste však řekli , nejen neodpovídá mluvené řeči, nerezonuje a melodicky nesplývá, nýbrž ruší. Někdo si snad myslí, že ono mne bude znít kdovíjak knižně a poeticky. Mýlí se. Ruší to. A navíc to není gramaticky správné. - Samé "mne": z toho si tak akorát oči a čelo - mnu! - No a "vymícení zla" s měkkým -í- - to už je vrchol nedovzdělanosti! Čeština je holt plná úskalí a jemných rozdílů: Zlo nejen mýtíme, ale zlo také vymítáme. A tento malý významový odstín zřejmě také leckomu uniká. Nikdo už neovládá jemné nuance krásného jazyka českého.

Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky. Čeština a pravopis se postupně čím dál víc zanedbávají, až se nakonec ignorují skoro úplně.

Zajímalo by mě, co je na těch školách učí. Umět se vyjadřovat asi ne. Pravopis asi taky ne, jinak by se vysokoškolský student nemohl dopustit hrubic typu "zvýře" s tvrdým "y"! Jenže to se nejspíš ani naučit nedá. Pro to musí mít člověk cit, být talentovaný. Já žádné vzdělání dohromady nemám, jsem jen pouhý samouk, ale za některé chyby, které musí kolikrát mé staré oko spatřit, bych se styděl i v mateřské školce! Ale jim není hanba za nic. "To je dobrý!" - Nic není dobrý! Kdyby byli takhle "vzdělaní" staroegyptští písaři, nerozluštil by Rosettskou desku ani sám velký Champollion! A proč by ji nerozluštil? Z jednoduchého důvodu: Protože v tom množství chyb by stěží nalezl nějaké pravidlo, nějaký zpřístupňující kód, jímž by se řídil při odhalování neznámého písma a jazyka. Byl by z toho tumpachový; nevěděl by, jak si ty odchylky vyložit. V jeho století by to ještě nevěděl. V naší době by to už tušil. Ve starověkém Egyptě uměl číst a psát jen každý tisící muž, zato však jistě bezchybně. Tehdy a tam, pod tajemnými pyramidami, bylo ještě psaní a čtení hermetickou naukou, nad níž bděl ochranný bůh Thovt v podobě ptáka ibise. Tady a teď umí povinně číst a psát každý moula a podle toho to taky vypadá. Stala se z toho zprofanovaná záležitost, pokálená blbým lidským dobytkem.

Vyskytuje-li se nějaký jev - jako např. naše probírané tiskové a pravopisné chyby - tedy vyskytuje-li se určitý jev tak často a jistě, že lze skoro až s matematickou přesností určit pravděpodobnost jeho výskytu či jej předpovědět a o moc se nesplést, pak hovoříme o pravidle. Je-li však pravidlem lidského intelektu systematicky se plést, nepoučovat se ze svých chyb a chybovat dál ve stejných situacích, kde je potom zdroj oné arogantní povýšenosti, jíž je lidský druh tak proslulý? Přitom na neomylnosti lidí jsou založeny veškeré zákony a veškerá morálka. Když tam se spletete, následuje sankce. V psaném projevu se však ledabylost blahosklonně přehlíží. Proč?

Sir Isaac Newton byl velmi svědomitý a (jakožto představený Královské mincovny) by nejraději trestal penězokazectví smrtí. Já bych stejným trestem postihoval literární lajdáctví a písmokazectví všeho druhu. Jednání nelze vrátit; co se stane, nejde odestát; zde jsou k sobě přísní. Ale v záležitostech, které lze napravit, dokud ještě není pozdě, panuje bezpříkladná svobodomyslnost, lehkomyslnost a mávání rukou. To je pro lidi typické. Splést se může každý, o to ani tak nejde. Tady jde o to, že si nikdo své literární výtvory po sobě ani nepřečte, neuzná to vůbec za vhodné - tak si jich zřejmě málo váží. Není na to čas, na nic není čas, není čas na poctivost, není čas na nějaké kudrlinky, na dokonalost, protože "to by byla práce jak na kostele" a protože "čas jsou peníze, kámo!"

Třebaže se dnes píše převážně pomocí textových editorů, jim je zatěžko i jen zapnout si počítačový program na kontrolu pravopisu! Tak jsou líní, nedbalí a neteční k výtkám! Jaký má potom význam technologický pokrok, když lidská hloupost a ignorantství se nade vším vznáší jako duch nad pustými vodami? Nebylo lepší, když knihy ručně opisovali a iluminovali klášterní mnichové při blikotavém světle svící ve svých tmavých kobkách? Rozhodně byl na jejich dílo lepší pohled. Bez ohledu na to, jaké člověčiny se psávaly do knih, byla to malá umělecká díla. Oproti těmto vzácným a hodnotným bibliofiliím, vypadají dnešní knihy jen jako bezcenné makulatury na vyhození. Tenkrát se totiž nespěchalo. V ničem, na čem opravdu záleželo a co mělo mít punc trvalé hodnoty!

Jen se obávám, že zatím úplně vymizí ze světa schopnost dobře psát, dobře myslet, schopnost správně vůbec sestavit smysluplnou, neřkuli duchaplnou větu, větu bez překlepů, bez pravopisných a gramatických chyb; a obávám se také, že s tím zmizí ze světa i umění dobře a správně číst, dokonce schopnost porozumět čtenému textu, a to nejen v doslovném smyslu slov, ale i tomu, co se píše mezi řádky. Všechno, co nyní vidím a čtu kolem sebe nového, tomu rozhodně nasvědčuje. Bojím se tohoto neblahého vývoje, nicméně Já se jím postižen nikterak necítím. A tak už strach nemám.

S projevy jejich kreténismu se setkávám dnes a denně i tam, kde by vlastně být nemusely: v písemných sděleních. Ať otevřete jakoukoli knihu, tištěné periodikum, vědecké pojednání, zkrátka cokoli, kde je nějaký psaný text, vždycky tam najdete spoustu pravopisných i logických chyb, nepočítaně překlepů a špatných překladů cizojazyčných výrazů! Když se člověk přebreptne v mluvené řeči, dá se to omluvit nervozitou nebo roztržitostí, ale nechápu, jak může člověk nasekat tolik chyb v písemné práci, kterou si může v klidu rozmyslet, přečíst si ji po sobě a případné chyby a nedostatky opravit! Nemám pro to jiné vhodnější vysvětlení, než že se jedná o produkt vrozeného kreténismu.

Toho si všimnul taktéž Jan Werich: "Člověk vymyslí slogan na ceduli, napíše si ho někam, aby ho, propánakrále, snad ještě nezapomněl, rozvrhne si ho, předkreslí si ho obyčejnou tužkou nanečisto, pomaloučku ho s vyplazeným jazykem namaluje, obtáhne ho, aby se pěkně vyjímal, kouká se spokojeně, jak nápis schne, ukáže ceduli kolegům, aby se pochlubil... - a v žádné fázi tohoto lopotného procesu si on ani nikdo jiný nevšimne, že napsal NEZAMNĚSTNANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!"

Pokud udělá nevzdělaný blbec chybu v dopise, není to nic tak hrozného, dalo se to čekat. Ale v oficiálních tiskovinách, za jejichž vydáním stojí určitý mozkový trust intelektuálů a tým odpovědných redaktorů a editorů, znehodnocuje každá chybička výsledné dílo jako plíseň na právě zakoupené zelenině! A těch "chybiček" není málo. Je jich hodně. Dokonce jsem slyšel na vlastní uši názor, že vyrobit knihu bez chyb patří do oblasti sci-fi! Ještě teď mně brní moje nebohá stará ušiska z té nestoudnosti! Já si je snad uřežu! Cože! Takže naťukat text na klávesnici a poctivě si to po sobě přečíst - to je sci-fi? Anebo najmout schopného korektora, který opraví všechny chyby ještě předtím než jde materiál do tisku - to je také sci-fi? To je vážně blázinec!

Těch chyb je tolik, že musí jít zákonitě o nějaké pevně dané pravidlo všeobecného lidského kreténismu! Tak ať mě ti blbečci nerozčilují, nebo se z nich dočista zblázním! Pak mi nejspíš pošlou tuto předvolánku do cvokhauzu: "BIL STE PŘÍJMUT NA NAŠÍ PSICHYJATRYCKOU KLYNYKU."

A to jsou redaktoři z novin, kteří někdy spáchají i hrubou pravopisnou chybu! To mám pak sto chutí ono místo červeně podtrhnout, oznámkovat jako učitel ve škole, článek vystřihnout a poslat jim ho.

S pravopisem si Váchal těžkou hlavu nedělal, ale jinak můj člověk. Jeho "mile kostrbatý" archaický styl, založený zřejmě na německé syntaxi, mi nedělá žádné potíže, zvykl jsem si na něj rychle. Vydavatel ponechal z úcty k Mistrovi všechno tak jak to napsal, včetně chyb pravopisných a chyb v diakritice. Tak to má být! Nicméně Já bych alespoň některé z jeho nechtěných pravopisných chyb opravil, citlivě, protože některé tam takzvaně "sedí" jako součást lidové mluvy. Jenže s tím by asi byla spousta práce, i pro inteligentního redaktora, a tak to prý nechal pan nakladatel být. To je úcta, co? Mně nakladatel opravoval i věci, které tam integrálně patřily, i když ne zcela, avšak záměrně a významotvorně nebyly podle současných pravidel, která se však mění každých dvacet let vždy s novým politickým režimem. V tom bych si asi s Váchalem také rozuměl. Vždyť mně opravili i slovo "zoo" na "ZOO" jen proto, že to tak bylo napsané v internetovém prohlížeči Google! Zřejmě budu muset také zemřít, aby si na mě někdo vzpomenul, vyzdvihnul mě ze zapomnění a také mé dílo takto pietně uctil! Normálka.

Neodpustím si ještě jednu ukázku, neboť se týká těch zpropadených tiskových a pravopisných chyb, jichž je v každém psaném projevu plno, což zřejmě nerozčiluje jen mne:

"A hleďme, ve vašem (rukopise), podívám-li se na něj lépe skřipcem, pozoruji cosi jako krasopis - což už je předem špatné znamení. To byste se mohl dostat do podezření, že svým článkům věnujete jakousi péči. Ale skutečný novinář, který je dokonalým představitelem svého záslužného povolání, píše ráz na ráz, úplně jedno, co mu zrovna probleskne hlavou - a především: nepročítat nikdy napsané! Pryč s tím, jak jsem to napsal! (...) V redakcích, milý pane, nemáme kdy přemýšlet o tom, co a jak napíšeme, když venkovský vlak čeká na naše stohy papíru (...). Nám stačí úplně, má-li předplatitel dojem, že něco čte, chápete? A kdybyste jen věděl, jak je mu všecko ostatní jedno! (...) - Pravopisné a mluvnické chyby!... (...) Měšťák si přeje chyby, pane! Má radost, postřehne-li je."

Kouzlem nechtěného humoru je v knížce právě tato pasáž "zpestřena" na konci jednou takovou tiskovou chybou, když slovo "šéfredaktor" je tam vytištěno jako šéfredakror. To už ale není vtipné. Spíš to dosvědčuje nevykořenitelnou dysgrafickou ubohost, jež se literaturou táhne více než dvě staletí, ne-li déle, či od prvopočátku dějin písemnictví vůbec. Rozhodně však bude pokračovat dál, co bude lidstvo lidstvem - to je jasné. Teď se například v internetovém herbáři, jejž pročítám, objevila reklama na blížící se svátek sv. "Valenentýna"... Co dodat? Nejenom jsou ty všudypřítomné reklamy otravné jako práce, ale ještě jsou v nich takovéto debilní chyby! Psát to hovado neumí, číst taky ne, jinak by si to po sobě přečetl a chybu objevil a opravil, ale přesto je úspěšným byznysmenem! Jak je to možné? A platilo by to i naopak? Že by byl jedinec vynikajícího vzdělání, výjimečného talentu a jiskrné inteligence též úspěšný v běžném životě, třeba jako podnikatel? Myslím, že ne; že je to vyloučeno. Určitě by ani tím podnikatelem nechtěl být. Pakliže se vůbec někdo takový mezi lidmi vyskytuje - o čemž pochybuji - pak žije nutně někde v ústraní, nikdo ho nezná, nemá žádné přátele ani rodinu a je takzvaně "chudý", protože veškerý volný čas věnuje pěstování a zdokonalování ducha a na žádné nízké kšefty, obcování s lidstvem a život veřejný ani nepomyslí. Takový jedinec obvykle není dítětem svého století; zaspal dobu - jako Já.

KONEC

V článku je použito úryvků z různých mých děl (jak je asi patrné), jež jsou volně přístupná buď zde, nebo na www.misantrop.estranky.cz

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm