Co je pomsta? (citáty)

9. ledna 2012 v 18:32 | Misantrop

To, ano to jediné, je pomsta sama: nevole vší vůle proti času a proti jeho "Bylo".

*

Pomsta vždy vítězící
zažehla správnou svíci,
já byl tím plamenem!
A moje pero ostré
konalo řízně, ač prostě.
My vyhráli v tom boji zlém!

*

Cítila potřebu něco zásadního učinit, a dokonce si pořadí možností, jež se jí podle ní jako jediné nabízely, seřadila do tří očíslovaných bodů:
1. Pomsta.
2. Jít společnosti z cesty (klášter, trvalý pobyt někde na chalupě).
3. Sebevražda (poslední možnost).

Pomsta.
Pomsta společnosti.
Pomsta lidem.
Pomsta jako taková nebyla ovšem v jejích úvahách ničím novým, dumala o ní už zhruba čtyři roky. A lecjaké nápady se jí za tu dobu mihly hlavou.

"Já jsem na ten chodník vjela úmyslně a je to má pomsta společnosti za to, jak se ke mně po celý můj život chovala."

*

Slastný pohled do vyděšeného lidského ksichtu může být velmi silnou pohnutkou k vraždění! "Chci se ti při tom dívat do očí," dí pomsta.

*

Moje psaní (ono otrocky, otročivě osvobodivé psaní), jež se dotýká tvorby, je jediná moje zbylá, oprávněná pomsta. Neznamená to, že jsem důležitý, ale nepochybuji, že má nelaskavá posthuma pomstí nejen mne, ověří nejen mne, že budou čtena živě, a to těsně před zánikem světa.

*

HEKABA
Já píseň zpívat začínám.
Bůh pomsty sám mi dal ten zpěv,
když nová jsem prožila zla.

POLYMÉSTÓR
Jak zvíře divoké bych chtěl mít hostinu,
jim přinést záhubu,
za zmrzačení své se pomstít, ubohý.
(Eurípidés: Hekaba)

*

Konec bude takový, že tomuto národu jednoho dne bude odebrána jeho existence na tomto světě; člověk snad může po jistou dobu vzdorovat věčným zákonům udržování rodu, ale pomsta se dostaví dříve nebo později. Silnější pokolení vyžene slabé, poněvadž vůle k životu ve své poslední formě roztrhá všechna směšná pouta takzvané humanity jednotlivců, aby na její místo nastoupila humanita přírody, která ničí slabost, aby udělala místo síle.
Po určitý čas se samozřejmě i zde člověk může vysmívat přírodě, avšak pomsta ho nemine, dostaví se pouze později, nebo lépe - lidé ji rozpoznají příliš pozdě.

*

Zlého boha je zapotřebí stejně jako dobrého: vždyť neděkujeme za vlastní existenci právě toleranci, lidumilnosti... Co by záleželo na bohu, jenž by neznal hněvu, pomsty, závisti, výsměchu, lsti, násilí? Jenž by snad ani neznal rozkošného žáru vítězství a ničení? Takovému bohu by se nerozumělo: nač by ho kdo měl?

Udělali z něho farizeje a teologa! Na druhé straně už nevydrželo zdivočelé uctívání těchto zcela vyšinutých duší onu evangelickou rovnoprávnost každého na synovství boží, jíž učil Ježíš; jejich pomstou bylo, že Ježíše vyzdvihli výstředním způsobem, odloučili jej od sebe: zcela tak, jako kdysi odloučili Židé z pomsty na svých nepřátelích svého boha od sebe a vyzdvihli jej do výše. Jediný bůh a jediný syn boží: oba výplody resentimentu...[1]

Kdo chce rozuměti tomuto místu, svědectví to prvého řádu pro psychologii každé čandalské morálky, nechť přečte první pojednání mé Genealogie morálky: v ní byl poprvé na světlo vynesen protiklad vznešené morálky a morálky čandalské, zrozené z resentimentu a bezmocné msty. Pavel byl největší ze všech apoštolů pomsty...

Koho nejvíce nenávidím z té dnešní sběře? Sběř socialistů, apoštoly čandalů, kteří podkopávají instinkt, radost, skromnou spokojenost dělníka s drobným životem, - kteří ho dělají závistivým, učí ho pomstě... Křivda nikdy není v nerovných právech, je v nároku na "rovná" práva... Co je špatné? Ale už jsem to řekl: všechno, co pochází ze slabosti, ze závisti, z pomsty. - Anarchista i vyznavač Krista jsou jednoho původu...

Pomalu rozdmychaný plamen pomsty, pomsty čandalů - to opanovalo Řím, týž druh náboženství, proti němuž v jeho preexistenční formě již Epikúros zdvihl válku.

Zovu křesťanství jedinou velikou kletbou, jedinou velikou nejvnitřnější zkažeností, jediným velikým instinktem pomsty, jemuž není prostředku dosti jedovatého, tajného, podzemního, dosti malého, - zovu je jedinou nesmrtelnou poskvrnou lidstva...

*

Všemu živému i neživému na tomto světě vládne Příroda, ta o všem nakonec rozhoduje, ne člověk. Takže myšlenky na sebevraždu je možno ještě stále donekonečna odsouvat. Ještě se můžeme nadít lepších časů. A myslím, že jako nepřítel lidstva par excellence mám větší cenu živý než mrtvý - i když by nakrásně smrt byla vysvobozením. Mám tu však ještě nějaké nevyřízené účty. Pomsta bude sladká. Na to se vyplatí ještě chvilku počkat.

Jistě, zabíjení a smrt jsou možná nutné prostředky v řádu přírody (zvláště o tom není pochyb, pokud postihují člověka), ale zvířata zabíjejí z hladu, kdežto člověk z nenávisti a z pomsty.

Ach, ta moje chorobná paměť! Jak rád bych ji vymazal! Kdyby nebyla zároveň mou nejvěrnější přítelkou, současně Indrovým hromoklínem, žezlem kouzelné moci, nástrojem pomsty a také jedinou účinnou zbraní proti celému lidstvu, mému osudovému arcinepříteli, věru že bych si již našel cestičku do tupé prázdnoty zapomnění! Ale nezbloudil jsem nikdy. Pokud by Oni, lidstvo, byli hadím uštknutím, má paměť by pak byla sérem, vyrobeným ze slin jejich jedových žláz. Ale Já jsem víc plivající kobra než člověk.

Hledá si oběť svého vzteku, aby se narušiteli pomstila, ukázala mu a nakázala, že takto nelze podivínsky žít a konat; musí ho přesvědčit o své lži, stůj co stůj ho dostat na svou stranu; když to nejde po zlém, tak to půjde po dobrém - tak smýšlí spodina.

Tak jako rostlinstvo vydechuje přirozeně kyslík a živočišstvo trousí po zemi hnojivo v úžasné vzájemné provázanosti, tak jako člověčenstvo šíří po světě nepřestajný rámus a smrdutý nervový jed, tak Já vylučuji zcela přirozeně, jako protijed a pomstu, hutně psané stránky mých názorů a nálad.

*

Protože se chce pomstít všem včelám, které ho bodají, nepomstí se vlastně žádné; a tak se jeho hněv změní ve vztek, medvěd si lehne na zem, ohání se rukama nohama, ale marně se včelám brání.
(Leonardo da Vinci: Bestiář, Hněv)

*

Vítězství má tím jistěji činí mě psancem!
Kdo se to se mnou chce střetnout? -
Ta penězi koupená cháska,
sprostí ti nádeníci!
Trestu však neujdou jistě a ruku mou nevrhne v pouto
bez pomsty lecjaký slaboch.
Všechny tatáž vina přec vzývá, na všechny čeká
pohroma táž!
Má věc je vítězstvím jista.

*

Co je všechno to násilnictví a zločinnost? Je to jen rovnovážný prvek vesmíru. Když lidi žerou maso, nenutí je k tomu nutnost výživy, jako třeba šelmy; tenhle obyčej má základ ponejvíce v pomstychtivosti vítězově, anebo pochází ze "zbloudilé chuti".

Co se týče odpouštění, nemám nadání pro vymýšlení dokonalých odplat. Snažím se spíš ubránit a pozdější pomsta u mne ztrácí na významu. Ale kdo mi jednou ublíží, tomu nikdy neodpustím. Už si na něj dávám pozor, nevěřím mu a koukám se mu spíš vyhnout. Říkají "odpouštějte a milujte nepřátele," protože asi tuší, že by se mohl někdo zvednout a chtít ty Lháře za jejich blufy potrestat. Připravili si tak dopředu ústupovou cestu. Ale faktem je, že milovat nepřátele a odpouštět jim, plně vyhovuje otupělosti a pasivitě lidí.

Kdybych začal lidi jednoho po druhém vyvražďovat, nebyl bych s prací hotov ani do konce života, a to nemluvím o tom, že by po mně pomstychtivě slídili jako vzteklí psi, aby mě vypátrali. Protože se jim to většinou povede, byla by jejich odveta pro mne jen dalším zlem.

Jednou, ještě když jsem byl malý a slabý kluk, jsem se zamknul na záchodě, kam jsem utekl před terorem (výchovou) krotitelů. Tam jsem, pln hrůzy a spravedlivého rozhořčení, přísahal krotitelům strašlivou pomstu, až dospěju a převýším je silou. Dnes jsem v tom kýženém stavu, kdy bych mohl svou přísahu splnit. To, že to neudělám, můžou krotitelé vděčit tomu, že:
1) se obávám a mám pocit, že bych si zadal a zbytečně pošpinil ruce tou sprostou jezedáckou chamradí,
2) by mě ani netěšilo zabývat se vymýšlením teroristických plánů neboli výchovou, jak tomu říkají oni.

*

O nacismu lžou všichni - včetně neonacistů. A asi tuším proč. Jedni z pomsty a ze strachu, druzí z hlouposti.

"Čínská pomsta" se dřív v žertu říkalo rýži, nyní je to téměř každé spotřební zboží, od tupých plechových ohebných nožů, přes nekvalitní textil až po ucházející nafukovací lehátka na jedno použití.

*

Občas mě v noci probudí psí štěkot. Dovedu si v takové chvíli představit blaženost rodinky nad tím, že vlastní tak spolehlivé a chytré zvíře, které zvětří i přes zavřené dveře káru pohodného. Nemělo by smysl tvrdit, že by náš majitel psa třeba i jen pomyslel na nešťastné spoluobčany vyrušené z nočního klidu. Nedocenitelný dar posvátného nočního spánku, který je pro nejednoho člověka darem nebes, tito lidé nerespektují. Občas se ptám sám sebe, jakou hroší kůži musí tihle lidé mít, když ani v tichu noci nevytuší, jak je lidé, probuzení ze spánku, musí ve svých postelích proklínat! Cožpak nechápou, že oprávněná nenávist doslova prosakuje stropy, podlahami a stěnami a svolává na jejich hlavy pomstu?

Existuje jistý druh špatnosti, kterému se říká ničemnost nebo infamie; lze ji jen těžko definovat, ale zato ji snadno poznáme. Je to prastaré zlo v člověku, ona vyložená touha bezdůvodně ubližovat, ubližovat bez oprávnění k pomstě nebo k odplatě. A tuto zlobu je těžké prominout.

*

Básníci nám tvrdí, že po porážce titánů bohy se země pomstila tím, že vydala svou poslední ratolest, jíž byla Fáma. A báje se vykládá tak, že po uklidnění bouří a vzpour zaplaví každý národ vlna dohadů a nepravdivých zvěstí. Takže - alespoň podle tohoto podání - lhaní bývá v každém státě posledním útočištěm poražené části obyvatel, která se zrodila ze země a má sklony ke vzpourám. Ale právě v tom přinesla moderní doba četná vylepšení, neboť se toto umění začalo používat k uchopení moci i k jejímu udržení a také k pomstě po její ztrátě, stejně jako zvířata používají týchž ústrojí jak k tomu, aby ukojila hlad, tak aby kousla každého, kdo na ně šlápne.
(Swift: Umění, jak lhát v politice)

*

Copak nikdo dosud nepomyslel na to, jaké je to riziko spát bok po boku s někým jiným, dva lidé sami celou dlouhou noc bez jiných svědků než policejního oka a policejního ucha na stěně - a i ty přece neposkytují žádnou záruku: za prvé nejsou přece vždycky v provozu a za druhé sice mohou kontrolovat a pomstít, ale nikoliv zabránit tomu, co se děje. Dva lidé o samotě, noc za nocí, rok za rokem a možná že se nenávidí, a jestliže se manželka vzbudí, co všechno by manželovi mohla způsobit...

*

Během svých experimentů jsem se přesvědčil, že mezi živočichy je člověk jediný, který si pamatuje urážky a křivdy, úporně na ně myslí, čeká, až se mu naskytne příležitost, a pak se za ně mstí. Tuhle vášnivou touhu po pomstě vyšší živočichové neznají.
(Twain: Nejnižší živočich)

*

Neodvažuji se uposlechnout našeptávání své povahy a zůstávám v posvátném předchrámí, dívaje se pootevřenou branou na ty, kdo unikají před mou pomstou do lůna Hospodinova.

Už žádné nucení. Když jsem chtěl zabít, zabíjel jsem; stávalo se mi to dokonce často a nikdo mi v tom nebránil. Lidské zákony mě ještě pronásledovaly svou pomstou, ač jsem neútočil na plemeno, které jsem tak klidně opustil; svědomí mi však nic nevyčítalo.

Národ, který by neuposlechl svého nejvlastnějšího plazivého pudu a pomýšlel na vzpouru, by dřív či později zmizel ze světa jako podzimní list, zahlazen pomstou nelítostného boha.

*

Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno.
(bible: Deuteronomium 32:35)

*

Ať se zvedne rozhořčení, ať vzplane pomsta!
(bible: Ezechiel 24:8)

*

"Když takhle jednáte, neustanu, dokud nad vámi nevykonám pomstu." - Samson.
(bible, Soudců 15:7)

KONEC


VYSVĚTLIVKA:

[1] resentiment = mstivost, dlouhé pamatování na pomstu
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm