Jsou i jiné holocausty, jsou i jiné zločiny

23. ledna 2012 v 20:01 | Misantrop

27. leden
Den památky obětí holocaustu

...jsou však i jiné holocausty a jiné zločiny!

Holocaust bizoní populace Ameriky, nařízený dokonce zvláštním zákonem Kongresu z roku 1871, nabyl hrůzných rozměrů. Ročně bylo zastřeleno v průměru 250 000 bizonů. V roce 1889 už zbývali pouze 542 bizoni. Přitom se odhaduje, že před vpádem bělochů žilo na Velkých pláních Ameriky asi 30 - 70 miliónů bizonů. Žádná obdoba norimberského procesu se však přesto kvůli tomu nekonala. Díky nynější ochraně se jakžtakž daří držet početní stavy bizonů na úrovni asi 300 000 jedinců; stále však mají své nepřátele v řadách lovců a farmářů. Na dobové fotografii ze 70. let 19. století lze vidět hromadu lebek vyhlazených bizonů - kam se hrabe Osvětim!


Kolik zvířat hyne denně ve světě, je těžko říci. Ve Velké Británii, podle údajů vegetariánů, na 180 000 zvířat denně. V jiných zámožných zemích je tomu stejně. Všude pracují tyto velké továrny smrti.
(Poznámka Misantropova: V ČR to bylo jen v roce 2007 více než 4,5 miliónů. Tento údaj nezahrnuje ryby a drůbež. V EU umírá pouze pro potřeby kosmetického průmyslu zhruba 40 000 zvířat v pokusných laboratořích. Dalších zhruba 100 miliónů zvířat umírá každý rok v laboratořích celého světa kvůli testování léčiv, chemických látek, alkoholu, cigaret nebo vývoji a testování zbraní. Více než 50 miliónů zvířat umírá kvůli kožešinové módě. V USA bylo v roce 2008 zavražděno na jatkách celkem 35,5 miliónu skotu, 116,5 miliónu prasat, přes 18 miliard slepic a kuřat, 271 miliónů krocanů. Tomu už se nedá říkat ani hekatomby, ani holocaust...)
(Prof. MUDr. K. Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)

*

Ti dobří křesťanští mužové a ženy, kteří kolonizovali Tasmánii, nekladli své hluboké přesvědčení o posvátnosti lidského života (*Problém je v tom slově "lidský život". Tasmánci nebo Židé, nebo kdokoliv jiný určený k likvidaci, např. zvířata, nebyl nebo není považován za stejný živočišný druh jako vrazi - jako by to nakonec nebylo jedno. - pozn. Mis.) do cesty rozšiřování vlastního životního prostoru (Lebensraum). O století později křesťanská moc v Evropě nezabránila tomu, aby se tento kontinent stal dějištěm nejrozsáhlejší genocidy, o jakou se kdy lidstvo pokusilo. Holocaust není bezprecedentním zločinem kvůli počtu lidí, kteří byli v jeho průběhu zabiti. Je to pro jeho cíl, jímž bylo vyhlazení celé jedné kultury. Hitler plánoval Muzeum židovské kultury, které mělo být umístěno v Praze - muzeum zaniklého národa.

Pokrok a masová vražda jdou ruku v ruce. Jak ubývalo lidí zabitých hladem a morem, tak rostlo množství násilných smrtí. Nakolik pokročila věda a technika, natolik pokročila i výkonnost zabíjení. Jak se zvyšovala naděje na lepší svět, tak se také zvyšoval počet obětí masových vražd.
(*Velmi "dojemná" kapitola. Avšak vzájemné vraždění lidí mě ani trochu nedojímá, naopak tomu tleskám. John Gray se sice staví jako kritik humanismu, ale tady se mu poněkud odchlípla škraboška: jeho zájem se opět týká pouze lidí. Ale co každodenní miliardové masakry jatečních, hospodářských i divoce žijících zvířat? To není nic? Co lesní holocausty stromů? Co neustálé ničení a znečišťování Země průmyslem? V popředí jeho zájmu jsou stále jen lidé - jako kdyby na nich někomu ještě záleželo. To není antihumanismus, nýbrž docela obyčejný antropocentrismus, který naoko tak vehementně kritizuje! - pozn. Mis.)

*

Kniha Věčná Treblinka je též velmi židovská - až moc, řekl bych. Prakticky se v ní o ničem jiném nejedná, než o takzvaném holocaustu Židů za poslední světové války. Pravý holocaust, holocaust zvířat, který se svým rozsahem a počtem zavražděných a umučených nedá vůbec s nějakým běžným, dobovým a časově omezeným protižidovským pogromem srovnávat, tu slouží jen jako příměr, i když příměr jistě s dobrým srdcem zamýšleným. Zvířata zde tedy opět vystupují ponejvíce jen jako zástupný symbol, ano, opět jako obětní zvířata. Misantrop má z četby stále nepříjemný dojem, jako by opět záleželo jen na lidech, nebo hlavně na nich, neboť - jak se pořád dokola omílá - cokoliv uděláme zvířatům, uděláme pak sami sobě. V celé knize snad nevystupuje nikdo jiný než Židé. Jako kdyby člověk musel nejprve poznat a zažít na vlastní kůži okovanou patu lidstva, aby se naučil ctít zvířata jako své bližní. Možná je těch vražedných mezilidských střetů na světě ještě příliš málo. Určitě.

*

Vždyť to byla jen taková klukovina. Že za šest let zemřelo násilně několik málo jánevímkolik milionů lidiček? No a co? Na něco se umřít musí. Mně to nevadí, Já nejsem humanista. Nevěřím, že člověk má větší cenu než nějakej pitomej brojler. A ti jsou vražděni po stamilionech nesčetně let! Ve srovnání s tzv."hospodářskými zvířaty" nikdy žádný holocaust nebyl. Žádný člověk si nezaslouží nějaké ohledy nebo lítost, pokud dopouští hrůzy, jež se dějí dnes a denně za ponurými zdmi tzv."masokombinátů". Průměrný člověk sežere za rok celé prase - a Já mám být zděšen z nějaké malé vyhlazovací válčičky? To milerád přenechám nějakým podpásovým homofilům. Že Slované měli "jít" hned po Židech? No a co? Já jsem ještě na světě nebyl a po ostatních mně je hovno! Nechtějte po mně, abych se cítil a myslel jako oběť. Já nejsem a nebudu žádná oběť! Vyřaďte mě z evidence, nechci si už hrát!

Zatím je však teprve den slunovratu. Lidsky řečeno "vánoce". Nezajímají mě ty jejich odporné zlozvyky! To každoroční masové šílenství, to vyvražďování zvířat a ryb, proti kterému byl holocaust Židů pouhou nezajímavou epizodkou v předlouhé krví nasáklé historii lidského druhu, této sentimentální bandy hrdlořezů. Takže když vím, co jsou zač, nemůže po mně nikdo chtít, abych jeden den v roce uvěřil v jejich unylou lásku a falešnou štědrost. Ať s tím jdou do prdele! Nevěřím lidem, ani když přinášejí dary. Zvláště, když přinášejí dary! Jen další jejich válečná lest!
(Misantrop: Škarohlíd)

*

V čím nevážnějším a smrtelnějším postavení se lidé nalézají, tím smrtelně vážněji se berou. O bohu, který padá z nebeských výšin zpátky na zem, se beztrestně nežertuje. O tom vědí své jak dánští karikaturisté, tak popírači holocaustu. Tady někde přestává být člověk bohem. Tady přestává sranda. Tak zní obecné přesvědčení této bezcenné lidské pijavice, jež by ráda viděla samo nebe s peklem bojovat o její "duši" jako o nejvzácnější diadém. Není nic směšnějšího nad tuto prastarou biblickou povídačku, líčící hospodskou rvačku nejvyšších mocností o kus obnošeného hadru, jemuž se říká vznešeně "lidská duše"!

Stačí zpochybnit nějakou trivialitu, jako třeba, že holocaust nikdy nebyl, a už se na vás vrhnou, už vás vezou do lochu, málem vás ukamenují pro toto pouhé vyslovení nesouhlasu, pro pár bezvýznamných slov, pro hloupé gesto vzpřímené paže propadají v hysterický záchvat! Případ britského historika Davida Irvinga je více než výmluvný: Ještě před třemi lety platil za uznávaného historika, jehož knihy se velmi dobře prodávaly, recenze na ně plnily stránky novin, v knihkupectvích byly běžně k vidění a k dostání... - a najednou je v nemilosti, protože někde něco nepříjemného začal tvrdit a v Rakousku teď za to sedí v kriminále. Britský občan si vyjede na kontinent a tady ho za slůvko zavřou! Rázem je z něj vyvrhel a diletant, napojený na neonacistické hnutí, málem skinhead! No to už opravdu připomíná 50. léta! Měl snad Hitler skutečně pravdu v tom, kdo tahá za nitky světových událostí? Skoro to tak vypadá.

Koho dnes ještě vzrušuje nějaký dávno zapadlý antisemitismus, fašismus nebo holocaust. Nikoho. Leda tak toho, kdo byl vždy odvěkým nepřítelem a antipodem a obětí těchto hrozeb a kdo si je vztahuje paranoidně na sebe. Rudý mor! "Oni zvítězili. Oni mají pravdu", jak trpce prohlásil před svou popravou SS-gruppenführer, generálporučík zbraní SS Jürgen Stroop. To "oni" stále oživují historii dávno mrtvou a zapadlou; to oni patří k těm, kdo vyvolávají strašidelné mrtvoly z hrobů, pohánějíce je k soudu: k soudu ani ne tak dějin, jako spíše k soudu žhavé současnosti, která už neví, co mluví a co se pořádně tenkrát stalo. To "oni" patří k těm, kteří nebezpečně rozviřují prach dávno sedlý a rozněcují vášně dávno pohaslé. Jejich hysterie jde dokonce tak daleko, že nutí k odsudkům svých rodičů a prarodičů i jejich děti či vnuky, kteří byli tehdy ještě malí a nevinní a opravdu nevědomí, nebo vůbec ještě nebyli na světě; jako by rudý, humanistický mor toto házení špíny mohlo kdy uspokojit. To je pak ten nejžalostnější pohled.

Čeho tím chtějí dosáhnout? Svět prý nesmí zapomenout. Ale svět zapomene! Zapomene! Ať dělají cokoliv, svět zase zapomene! A stane se to zas a zas - jako vždycky předtím i potom. Protože lidé jsou nepoučitelní, a i kdyby se mohli poučit, stejně se budou dopouštět stejných zločinů znovu a znovu. Přestat s tím není v jejich moci, není to v jejich přirozenosti - a není to ani záhodno, dodávám Já, protože je to správné, pokud obracejí zbraně jen člověk proti člověku, a ne člověk proti ostatní živé přírodě.

Ohrožené druhy se těší zákonné ochraně - to je v pořádku. Ale člověk ohroženým druhem není; naopak je tím nejpřemnoženějším a nejškodlivějším živočišným druhem na naší planetě. A přesto je legislativně stále tím nejchráněnějším živočichem! Dokonce se dá říct, že čím víc je na světě lidí, tím větší cenu má lidský život, což už vůbec není v pořádku! Přitom dokud bylo na Zemi ještě relativně málo lidí (a kéž by se ta doba vrátila!), měl jednotlivý lidský život zanedbatelnou cenu - na to zase nezapomínám Já!

Svět prý nesmí zapomenout. Ale on přesto přese všechno zapomene! Neboť zapomínat je tak sladké a blahodárné...; je to zároveň požehnání i prokletí lidského rodu. Svět zapomene přesně tak, jako lidé, obviňující farizejsky jiné lidi, zapomínají na své vlastní zločiny a poklesky a pády. Nikdo z nich, z těch samozvaných soudců, nemá právo někoho soudit, protože sám není jiný ani lepší. Všichni do jednoho jsou jedna ničemná a zlotřilá pakáž. Není kvalitativního rozdílu mezi fašistickou svoločí a svoločí humanistickou, leda by ti první byli misantropičtější, odvážnější, mužnější a potřebnější. A ještě tohle bych jim rád vzkázal: Zameťte si před vlastním prahem, nebo bude muset zase někdo zamést s vámi! A už aby to bylo!

"Svět nesmí zapomenout."
Pche! Jako kdyby se tím něco vyřešilo, nebo jako kdyby se tím něčemu předešlo, pomohlo se tím nezapomněním, tou chorobnou pamětí, která si pamatuje jen co chce a co se jí hodí do krámu. Jako kdyby nějaká poučená vědomost dělala kdy lidi lepšími. Ne, ti budou pořád stejná pakáž lumpů, ať vědomí, či nevědomí, lidé zůstanou lidmi, to jest tvory, kteří by měli být do posledního vyhlazeni nebo vyhladí oni všechno živé. Ne, je to od nich jen zoufalá, navíc velmi pokrytecká snaha o sebeklam, o novou agresi jiného druhu. Lidé jsou prostě virus, nákaza, sněť, rakovina na kůži Země - a toto je jen součást jejího projevu, její pustošivé strategie, aby se mohla šířit a škodit Zemi dál. Nic víc v tom nehledejme.

*

Doma jsem dočetl Třetího šimpanze. Nebylo to nic moc: velká bublina, která splaskla. Nedozvěděl jsem se nic, co bych už nevěděl a podání také nebylo nijak oslňující. Zhruba ve čtvrtině knihy jsem poznal, že autor Jared Diamond musí být určitě Žid, podle způsobu myšlení a psaní. A také že ano; trefil jsem se dobře: jeť to původem polský Žid.
Jen chlípný Žid dovede hodiny a hodiny vykládat o sexu a "vztazích"; jen k vyhlazení určený a vyhlazení uniknuvší Žid dovede hodiny a hodiny vykládat o holocaustu a genocidách. Jeho kniha se hemží tolika hroznými nesmysly a humanismy, tváříc se přitom kdovíjak chytře a pesimisticky, snad málem i misantropicky, až je četba skoro nesnesitelná.

V lese je po zimě hodně polomů; od července, kdy jsem tu byl naposledy, přibylo i holosečových, co dím, přímo holocaustových pařezů. Některé části lesa prostě zmizely - víme, čí vinou.
Velká plocha lesa prostě zmizela. Holocaust lesní. Nemohl jsem najednou ani najít svou obvyklou pěšinku, jak se to tu změnilo k nepoznání.
(Misantrop: Vanaprastha)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm