Nenadávej na zrcadlo! (citáty)

27. února 2012 v 15:34 | Misantrop

Předávám vám tuto knížečku jako zrcadlo, abyste se do něho dívali na sebe, a ne jako lorňon, abyste se dívali skrze něj a na druhé.

Kniha je zrcadlo: jestliže do ní nakoukne opice, nemůže z ní ovšem vyhlížet apoštol. Nemáme slov, jimiž bychom s hlupákem mluvili o moudrosti. Moudrý je už ten, kdo moudrému rozumí.


Šťastní lidé, jejichž srdce je jako zrcadlo, po němž sklouznou a zmizí všecky odrazy, zapomíná vše, co obsahovalo.


Píši, poněvadž chápu vše a trpím vším, co žije, protože život znám příliš, a především proto, že ho pozoruji v sobě samém, aniž ho dovedu užívat, pozoruji ho v zrcadle své mysli.
(G. de Maupassant, Spisovatel)


Co může být pro živočišný druh, který vyhladil své zvířecí příbuzenstvo, přirozenější než podívat se do zrcadla a zjistit, že není sám.


"Duše? A... oč vlastně jde? Neumím... si to... představit."
"Víte... jak bych vám to... Tak se podívejte - plocha, povrch, třeba zrcadlo. A na té ploše jsme my dva a teď se tam mihl stín aera. Jenom na povrchu, letmo. Ale představte si, že ten neproniknutelný povrch najednou změkl působením nějakého ohně a nic už po něm neklouže - všechno proniká dovnitř, tam do toho zrcadlového světa. Z plochy se stalo trojrozměrné těleso, svět, a v nitru zrcadla - ve vašem nitru - je teď slunce, proud vzduchu od vrtule aera i vaše chvějící se rty a ještě něčí. Rozumíte, chladné zrcadlo odráží, odmršťuje, ale tohle vstřebává a všechno v něm zanechává stopu - navěky. Kdysi jste slyšel, jak v tichu dopadla kapka - a slyšíte ji pořád."


Milý pane, román je zrcadlo, se kterým jdeme po silnici. Brzy v něm vidíte nebeský blankyt, brzy bahno louží na silnici. A člověka, který ve své nůši zrcadlo nese, budete obviňovat z nemravnosti! Jeho zrcadlo ukazuje bahno a vy obviňujete zrcadlo! Obviňujte raději silnici, na níž je louže, anebo ještě raději cestmistra, který nechá vodu hnít, takže se utvoří bahno.


Zrcadlo, jež autoři nastavili životu, bylo úmyslně a tendenčně křivé a pokřivilo by hubu i nejspanilejší lidské Ctnosti. A hle, zlomyslný trik se nad očekávání podařil: bezpočet lidí rozpoznal člověka v té pokřivené grotesce a uvědomil si, že je cosi ošklivého, ukrutného a nicotného i tam, kde není zvykem to hledat.


Byť Čapkové později vyvraceli podobné dalekosáhlé úmysly a omezovali svou kritiku jen na ty, kteří se v onom pokřiveném zrcadle poznají (viz Předmluvu), je nesporné, že tu divadlo usiluje analyzovat ne pouze ten či jiný určitý jev společenský, ne pouze ten či jiný určitý modus lidského soužití, nýbrž míní podrobit kritice a posoudit onu pospolitost samu, její úhrn a celek, její podstatu. Ať to jakkoli předmluvami popírají, metoda svědčí o něčem jiném. Tento pokus obchvátit lidstvo a říci mu do očí pravdu bylo ovšem něco do té doby v domácím dramatu nevídaného, neslýchaného.
(J. Kopecký, doslov, bří Čapkové, Ze života hmyzu)


Kdyby byli lidé vyvinuti, svobodni a bez předsudků, nemuseli bychom tvořit, nebylo by třeba lidí tvůrčích. Jen ve světě blbů, herců, lidí předsudečných, komiků z povolání, upšoukaných vševědů a neklidných těkalů ze špatného svědomí je třeba lidí tvůrčích, bořitelů i stavitelů, nastavujících zrcadlo.

Skutečnost, zejména příroda, jeví se záhadnou, neproniknutelnou, hrozebnou. Je v ní něco pyramidovitě důtklivého, ono Mene tekel ufarsin. Je tísnivá, a to nejen ve svých projevech mračných a lednatých, ale právě že líbezných, vybízejících k hrám, bezstarostnému povalování a milkování v mechu, po němž se plazí had. Není radno se jí dotýkat a porušovat její struktury, činí-li se to, vzápětí se mstí, a to ne punktuelně, ale v řetězcích stereotypů, které nejsme s to odhadnout. Vari! Nakonec se jeví nesnesitelnou, neobyvatelnou. Je zadní stranou zrcadla, nastavenou člověku, hříšnému trpaslíku, který se tu nikdy neměl objevit.


FAIDRA
Špatné lidi ve vhodné chvíli zjeví čas
a zrcadlo jim nastaví.
Kéž nebyla bych s nimi nikdy spatřena!


Bytost - co to je bytost? Vše a nic. Myšlením je to odraz všeho. Pamětí a věděním je zkratkou světa, jehož dějiny v sobě nese. Každá lidská bytost jako zrcadlo věcí a zrcadlo dějů se stává malým vesmírem ve vesmíru.


Dva směry. - Pokusíme-li se pozorovat zrcadlo o sobě, neobjevíme nakonec nic než věci na něm. Chceme-li uchopit věci, nepřijdeme nakonec k ničemu než k zrcadlu. - To je nejobecnější teorie poznání.


Jako jeden velký diamant, rozřezaný na kousky, má už jen hodnotu právě těchto malých kousků, či jako armáda, rozprášená na malé houfy, už ničeho není schopna, tak ani velký duch není schopen větších věcí než obyčejný, pokud je přerušován, rušen, rozptylován, jelikož jeho uvážlivost je podmíněna tím, že všechny své síly, jako duté zrcadlo své paprsky, soustředí na jeden bod a předmět. A právě tomu zabraňuje vyrušování hlukem.


Ó zrcadlo!
v svém rámu, vodo ledná, nudou umrzlá,
jak častokrát a po hodiny, zoufalá
již sny a hledající rozpomínek svých,
jež jsou jak listí pod ledem tvým v prohlubních,
jsem zjevila se v tobě jak stín dálný v šeru.
Však hrůza! ve tvém přísném zřídle za večerů
jsem svého rozptýleného snu nahost zřela!
(S. Mallarmé)


Dočetl jsem svazek Lúkiánových spisků s názvem O bozích a lidech. Poslední spisek se jmenoval Lúkios neboli Osel. Byla to velmi zábavná povídka, jakási polo-bajka na moje oblíbené téma: proměna člověka ve zvíře. Tyto naruby převrácené polo-bajky (viz také například Kafkovu Proměnu) jsou totiž do jisté míry také zcela přirozenou kritikou lidského rodu, viděného a posuzovaného optikou zvířete a to zejména takového zvířete, které musí žít pod knutou člověka a v různých trampotách snášet jeho krutosti a zlomyslnosti. Zvíře se na úlohu soudce nad lidským rodem (nebo spíš věrného zrcadla pro lidi) hodí nejlépe, neboť člověk bývá k člověku zbytečně taktní a nezaslouženě shovívavý a velkodušně přehlíživý. Zvíře však vidí člověka nezaujatě a nemá pochopení pro jeho zločiny a nejapnosti, a to ani tehdy ne, když mu zůstane neporušená lidská psychika, jsa pouze jako člověk zaklet nějakým zlým kouzlem ve zvířecím těle.


Reality show nepotřebují komentáře. Jsou výmluvné až hanba, neboť lidé lidi moc dobře znají - móc dobře! - a nepotřebují žádný zasvěcený výklad, který by jim ozřejmil, co vidí. Pro ně je to jako dívat se do zrcadla. Pokud by už museli sáhnout do nádobíčka interpretace, pouhá pravda by se z toho kukaččího vejce nevyklubala. Byla by to jen neochmýřená lež, která by doširoka rozevřeným červeným zobáčkem žadonila o potravu. A lidé by se mohli strhat, aby holátko-lež nezaniklo na úbytě!


Nehodlám nikomu zvedat jeho sebevědomí. Dokonce kde je nutno zvedat sebevědomí, tam žádné nemůže ani být! Lhát a počínat si netaktně, toť dilema. Domnívám se, že zbavovat někoho jeho iluzí není vůbec netaktní, ale jen prospěšné. Především pro mne: nelžu (a tak je pro mne snesitelné dívat se na sebe do zrcadla); a taky pro postiženého iluzemi (neboť iluze jsou postižením): odkrývá se mu realita. Cítí-li někdo moji pravdomluvnost jako nehoráznou neurvalost, nemůžu s tím nic dělat. Ale člověk, jenž snese pohled na skutečnost, je natolik sebekritický, že jej nelze ničím urazit.


Skutečně je to autostylizace? Jen vůle vypadat před verbeží jako drsný a obávaný netvor? Taky se chci rád dívat do zrcadla a vštípit si svůj odraz, aby se tím lehčeji mohla moje bytost přetvořit v ještě drsnějšího a obávanějšího nelidu.


I kdyby se ponížil a chodil shrbený, dávej si pozor a chraň se ho; chovej se k němu jako ten, kdo čistí zrcadlo, a poznáš, že rez ho nepřestává ničit.
(bible, Sírachovec 12:11)


Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něho koukají opice.
(E. Hemingway)


Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu!


Nechť se jiní lidé utápějí v davu, kde přestanou sebe samy znát, či spíše se začnou sami nenávidět; moudrý člověk prchá před velikým světem a vyhledává samotu. Proč se cítí dobře jen tehdy, když je sám se sebou nebo se sobě podobným? Proto, že jeho duše je věrné zrcadlo, v němž se jeho oprávněná sebeláska s uspokojením zhlíží. Kdo je ctnostný, nemá se čeho bát při poznávání sebe sama, kromě příjemného nebezpečí, že se sám sobě zalíbí.
(J. O. de La Mettrie)

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm