Tma je naše (citáty)

7. února 2012 v 17:40 | Misantrop

Tma je ve státě, kde jsou lotři na výsluní.

*

Nepotřebujeme slova. To už je dávno za námi. Je naším osudem narodit se krásní do ošklivé doby. Tma je naše. Noci patří nám. Všechno, co děláme, je tajemstvím. Nic z toho, co děláme, nebude nikdy pochopeno; budou se nás bát a držet se od nás stranou. Bude to námět na legendu, diskuse bez konce a nekonečná inspirace pro ty, kteří mají odvážné srdce. Naše oči se proměňují v drahokamy a všechno, co děláme, je příkladem spontánní dokonalosti.
(H. Rollins, Solipsista)

*

I v nejtemnějších zákoutích, kde by se zdálo, že není ničeho, kromě hanebností a hrůzy, doutná přece světélko, které vzplane plným plamenem ve velikých duších... Světlo svítí, tma nemá dosti sil, aby je potlačila!...
(M. P. Arcybašev, Silnější smrti)

*

Když přišla noc a její příhodná tma, nechávali co nejdále za sebou kameninový nočník, na němž se zmítá zácpou stižená řiť lidských kakaduů, až už konečně nemohli kolísavou siluetu nečisté planety rozeznat.
(de Lautréamont, Zpěvy Maldororovy)

*

Sledujme krtka, tohoto neúnavného pracovníka. Svými zvláštními lopatkami neustále hrabe - to je zaměstnání jeho celého života: obklopuje ho trvalá tma: své embryonické oči má pouze proto, aby prchal před světlem. Jedině on je pravým animal nocturnum; ne kočky, sovy a netopýři, kteří vidí v noci.

*

Jde v kráse, jako chodívá
tma noci hvězdnou oblohou
a světla krása zářivá
i krása tmy v ní jedno jsou:
přísvitu něžná přediva,
jež pestré dny znát nemohou.
(lord Byron, Jde v kráse)

*

Pozor na lásku, rytíři a rytířko!, budete sami, podepisujete svůj doživotní ortel, nikdo nikdy nic nepochopí, zamknete oči, načež bude následovat ceremoniel, načež bude následovat nejen věčná tma, ale i věčné zapomenutí, a to je jistota, to je na tisíc procent a to je to nejlepší! A nyní, soudruzi a soudružky, básník Pantaleon Pytel přednese něco svých milostných veršů.

A pak najednou vysoko zavyje šílené pomyšlení: jak je to možné? Nebýt? Nebrat účast! Nebýt! Absolutní a věčná tma! Nikdy se nevrátit! Vesměs uvažování naprosto scestná..., vždyť... příroda je mistryně..., dokonalá, neúprosná, alabastrová mistryně.

*

Svět se vyvinul ze základní hmotné podstaty (prakrti) a je obdařen třemi vlastnostmi (guna); jsou to sattva (dobro, ctnost), radžas (vášnivost) a tamas (tma, zlo), které skládají povahu prakrti jako třípramennou šňůru. Vnímáme je jako vlastnosti veškerenstva, jež prostupují všechno - lidi, zvířata, neživé objekty i jakoukoli činnost a dění. Převažuje-li sattva, dává vzniknout pravdě, dobrotě a kráse, radžas násilí, hněvu a činorodosti a tamas zlu, hlouposti a neštěstí.
(D. Zbavitel, Starověká Indie 2.)

*

Nastoupí-li však hrobové ticho a tma, pak vynikne z přítmí holá lebka nesmyslnosti a je slyšet jasně hlas smrti, hlásající, že vše pomíjí a mizí do temnoty...
(M. P. Arcybašev, Epidemie sebevražd)

*

Konečně padla tma a postupně se rozzářily hvězdy. I za úplné tmy, prozářené jen mdlým svitem půlměsíce, se prochází výtečně, ba tím spíše lépe. Můj zrak přivyká temnotě, mé uši vnímají každý tichý šustot poplašeného hraboše v trávě nebo cupot drobných něžných kopýtek hluboko v houští, můj duch se opájí volností a divokostí samoty. A když jsem si vzpomněl, že lidé se potmě bojí, musel jsem se blaženě usmát jejich pošetilosti, která je tak velká jako jejich odpornost. Mají proč se bát temnoty, neboť se bojí především temnoty ve svých srdcích. Směšné, absurdní plémě to lidstvo. Temnoty se bojí, ale před světlem utíkají. Jaké by tedy mohlo být řešení jejich otázky než nijaké anebo než krajní? No, jaké? Ach, v té temnotě, z níž má lidstvo takový předpojatý strach, Já naopak nacházím své největší bezpečí, svou bezmeznost, svůj zdroj životodárné poesie! A ono se jí děsí. Já se děsím naopak lidstva, temnoty lidstva, v níž žije, temnoty lidského srdce, jež se roztluče nejvíce vždy tehdy, když koná zlo; toho lidstva, jemuž světlo, nikoli tma, posluhuje ke konání zla na světě! Bojte se pročež člověka, jenž přichází ze světla a je světlem oděn, ne toho, který přichází v temnotě a tmavý je jeho háv; neboť on to jest, kdo v temnotě tápe a potřebuje světlo, aby mohl páchat své zločiny. Ty jej však pro to světlo v temnotách brzy uvidíš, schováš se neb mu snadno unikneš, ježto on je slepý tam, kde ty jsi vidoucí.
(Misantrop, Divoká svoboda 2.)

*

Stmívá se. Vychází nádherný měsíc v úplňku. Ach, to je krása! V lese je již velká tma. Klopýtám mezi stromy přes kořeny, po zvířecích cestičkách, jen po paměti. Bouchal je zapomenut, vše zlé odešlo s ním a s denním světlem, noc je bezpečná, žádný výstřel se dnes nikde neozval. Lovu zmar! Životu zdar!
(Misantrop, Vanaprastha 3.)

*

A zdá se mi, že si příroda protiřečila i večer, když nastal rej světlušek. Vždyť tito živočichové zažíhají své lampičky po setmění, když je ještě trochu vidět, ale zhasínají je a jdou spát, když je ta největší, nejneprůhlednější černá tma.
(Misantrop, Divoká svoboda 3.)

*

Probouzím se až po setmění. Na lukách je tma a nic není vidět. Tmavě žlutý srpek měsíce je rozmazaný a těsně nad obzorem působivě veliký. Vlevo nad ním se skví Jupiter. Je stále krásně teplo, dokonce dusno, jako někdy v červenci! Na louce blíž k městu zkouší nějací dva kluci nacvičovat ohňové kejkle s hořícími řetězy. Jeden jimi točí a druhý ho fotí. Čokl opodál nesmí samozřejmě chybět, jako vždy, vyskytne-li se někde člověk. Ty vířící planoucí pochodně v klukových hbitých rukách vypadají ve tmě docela dobře, tak jakoby barbarsky pohanské, ale za chvíli je to nuda. Vracím se potmě lesem, kudy jsem ráno přišel, a na cestu si svítím baterkou. Kolem slyším a cítím tajuplná noční zvířata, která dupou, šelestí a vydávají podivné mručivé, kvílivé, skřípavé a vrzavé zvuky. Mystická atmosféra temného lesa.

Když se stmívá, pomalu začnete ukončovat všechny činnosti, k nimž nezbytně potřebujete světlo a když se šeří, je to pro mne signál k pravidelné a oblíbené večerní procházce, neboť tehdy vím, že nebude venku mnoho lidí. Když je tma, cítím se o to víc bezpečněji, ačkoliv, nebo právě proto, poněvadž u lidí, u mých úhlavních nepřátel a nepřátel vůbec všeho živého, je tomu přesně naopak. Tak se ze mne stal nakonec soumračný a noční tvor.
(Misantrop, Reinlebensborn 13.)

*

Zvíře se světla nebojí, oproti člověku. Lze tedy říct, že jestli se někdo na světě štítí světla, je to právě člověk, nikoli nějaké ďábelské příšery z temnot. A snad je sám člověk tou ďábelskou příšerou z temnot. Zvířata žijí ve tmě ze strategických nebo bezpečnostních důvodů, často právě a pouze ze strachu z člověka. Člověk však žije ve tmě proto, aby páchal buď zločiny, nebo prostopášnosti. A zatemnělá mysl člověka je zdrojem toho nejhoršího zla na Zemi. Indové takovým tmářům říkají odnepaměti "tamasičtí lidé", to jest lidé temnoty, podle hindského slova tamas, česky tma.
(Misantrop, Vanaprastha 18.)

*

V tiché noci hudba chutná dvojnásob z mých kvadrofonních reproduktorů. Tma noci dává také lépe vyniknout psychedelické barevné hudbě linoucí se z monitoru počítače. Vykloněn svobodně z okna do temné noci s temnou hudbou v zádech vydržím dlouho snít zhudebněný sen noci čarokrásné.
(Misantrop, Reinlebensborn 9.)

*

Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
(bible, Žalmy 139:12)

*

Prorokovali proroci, že bude tma v noci, a po dešti bláto.

Tma lidi nejí, ale povaluje.

Lže, až tma.

Tma jako v pytli.


Související článek:

Jsem úplný noční tvor

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm