Ženy vyšly z módy (citáty)

28. února 2012 v 16:13 | Misantrop alias Evžen Misogyn
Příspěvek k MEZINÁRODNÍMU DNI ŽEN (8. března)


U ženy se sídlo point d'honneur shoduje s těžištěm, u mužů je trochu výš, v prsou, kolem bránice.


Nenávidím všechny ženské, jednu jako druhou. Jsou falešné. Nenávidím je."
Jeho hlas poklesl v nejasné mumlání, ale stále opakoval: "Nenávidím..."

Byla jsem spoluvoják tak loajální, že bych s radostí umřela, kdyby vynalezli prostředek, díky němuž by ženy najednou byly zbytečné. Ano, protože jsem ženy považovala za nutné zlo - prozatím nutné. Samozřejmě jsem si byla vědoma, že podle oficiálního náhledu máme stejnou nebo téměř stejnou hodnotu jako muži - ale jenom zprostředkovaně, jenom proto, že můžeme porodit nové muže, a nové ženy samozřejmě také, ženy, které samy zase mohou porodit nové muže. A ať to sráželo mou marnivost, jak chtělo - člověk by přece tak rád chtěl mít malou, alespoň maličkou cenu, ne, to není pravda, člověk chce mít velikou, velikánskou cenu - ať to sráželo mou marnivost sebevíc, nakonec jsem připustila, že nemám takovou hodnotu. Ženy nejsou stejně dobré jako muži, říkala jsem si, nemají stejnou tělesnou sílu, nedovedou uzvednout tak těžká břemena, nevydrží stejně dobře v dešti bomb, jejich nervy nejsou stejně způsobilé pro bitvu, a vůbec jsou horší bojovníci, horší spoluvojáci než muži. Jsou jenom prostředkem k výrobě bojovníků. To, že se oficiálně stavějí na roveň, to je jen ze slušnosti, aby byly veselé a ochotné. Snad přijde doba, myslela jsem si, kdy se ukáže, že ženy jsou zbytečné, kdy bude možno uchovat jejich vaječníky a zbytek vyhodit do kanálu. Pak celý Stát zaplní muži a nebude už třeba plýtvat výdaji na výživu a výchovu dívek. To se rozumí, že to byl podivně prázdný pocit, když jsem si uvědomila, že nejsem nic než úschovna, až na další nutná, ale příliš nákladná.


Věřit ženě je jako jít přes tůň po žabinci.


Oproti jedné ženě, která nás inspiruje k něčemu dobrému, jsou jich stovky, které nám vnukají hlouposti.

Ženy jsou mimo důstojnost!


Dobrý princip zplodil řád, světlo a muže.
Zlý stvořil chaos, temnotu a ženy.


Ženy dovedou obchodovat s našimi slabostmi, s našimi pošetilostmi, ale nikoli s naším rozumem. Mezi nimi a muži jsou sympatie pokožky, ale velmi málo sympatie ducha, duše a charakteru.


Brzy bychom se měli v řadách žen dočkat upřímného soutěžení o to, která z nich dodá na trh nejlépe vykrmené dítě. Muži by měli svým manželkám projevovat v době těhotenství stejnou náklonnost, jakou dávají najevo svým březím klisnám, stelným krávám či zabřezlým sviním, když se chystají mít mladé, a přestanou je bít a kopat (jak tomu často bývá), poněvadž se budou bát, aby jejich ženy nepotratily.


"Necudo! Tvoje tělo," proklel Gáutama Indru, "nechť pokryje tisíc oněch částí ženy, po nichž jsi zatoužil." Když pronesl tu kletbu, odešel světec konat askezi. A Indrovo tělo se pokrylo tisíci ženskými přirozeními; neboť komu by nebyla nemravnost příčinou ponížení?

Jednou se princ, doprovázený svou nejdražší přítelkyní a ministry, vypravil do sadu zvaného Nágavana čili Hadí háj. Tam se zamilovala do Gómukhy jakási kupecká žena, a když ji odmítl, chtěla ho zabít otráveným nápojem. Gómukha se to dozvěděl od její přítelkyně, nápoj si nevzal a takto haněl ženy:
"Běda, Stvořitel stvořil napřed unáhlenost a potom podle ní ženu; je vidět, že žádné zlo není pro její přirozenost dost zlé. Bytost zvaná žena je jistě složena z nektaru a jedu - je-li někomu nakloněna, je mu nektarem, avšak odvrátí-li se od něho, stane se mu jedem. Kdo pozná z krásného obličeje ženy, jaký zločin má za lubem? Zlá žena je jako koberec lotosů, pod jehož rozkvetlými květy se skrývá krokodýl."


Krásné dámy by měly číst účty svých kuchařek a módní moralisty, aby o nich mohly mluvit s váženými ženami, které rozhodují o tom, komu patří uznání. Všimněte si dobře, že tuto krásnou vlastnost získává ten, kdo se stane veleknězem nějaké pitomosti.

Je třeba si to přiznat: ženy vyšly z módy.

Žena může vidět svůj osud, podobně jako břečťan v jednom hezkém pořekadle, v tom, že hyne, když se na nic nemůže upnout. Je to přírodní zákon.


Žena toho ví věru dost
a schopnost přemýšlet vždy vůčihledně roste,
když klobouk vybírá či blůzu zkouší posté.
(Molière, Učené ženy)


Právě tak jako mívají ženy v době těhotenství nepravidelnou a pokaženou chuť, tak je i jejich duševní směr vždycky převrácený. Zpravidla se přiklánějí k nejslabším a nejneobratnějším dětem, nebo k těm, jež se jim věší na krk. Neboť nemají dosti soudnosti volit a chápat, co má skutečnou cenu.


Je to zkrátka hotový mužský tyran a ony jsou zrovna takové, jako všechny nesamostatné ženy; mají rády tyrany.

Učím hloupé ženské krákat, aby šly lépe na odbyt na vdavkovém trhu.

Muž, který nalézá sám v sobě úplné uspokojení, nepotřebuje ženy.


KLEONIKÉ
(výsměšně):
Co svedou moudrého či skvělého
kdy ženy? Nalíčeny sedíme,
vlasy si odbarvujem, nosíme
šat z nachu, řízy tenké, průsvitné,
nepřepásané, pěkné střevíčky -

LÝSISTRATÉ
(rozhořčeně):
Jak nestoudné je naše pohlaví!
Právem se o nás píší tragédie:
jen souložit a rodit - to jsme my!

LAMPITÓ
(povzdechnuvši, rozvážně):
Ťažko
spať ženám bez kokotka samotným.

NÁČELNÍK
(ke sboru starců):
Ba není nad Eurípida
básníka moudřejšího,
jenž děl, že není žádný tvor
tak nestoudný jak ženy.

NÁČELNÍK
(pateticky):
Ne, já nikdy nepřestanu
v zášti mít ženský rod!
(Aristofanés, Lýsistraté)


Žena je lidské stvoření, které se obléká, žvatlá a svléká.

Bůh stvořil ženu, aby zkrotil muže.

Ženy umějí zachovat jen jedno tajemství - svůj věk.


"Jsem obrovský hlupák, jsem obrovský blázen! Uctíval jsem to, co není hodno úcty: srdce ženy."


Jenže než přišel do toho nočního lokálu, odseděl si své už v noční kavárně Nacional, kde se bavil s podivnými zmalovanými strašidly, jako by to byly dámy z nejlepších rodin. Nor říká - a on ta slova ještě stále slyší - "Ty jsi ale dětina, bavíš se s nimi o filosofii; proč to děláš?" - "Protože" - odpověděl, a i teď si myslí, že to byla dobrá odpověď - "protože pro mne jsou si všechny ženy rovny."

Když se konečně dostala až k ženské otázce, ucítil, jak ho frak začíná obepínat, ohlížel se po dveřích do předsíně a byl tak protivný, že rozhovor záhy pohasl. "To byla jedna z těch nezávislých," odpověděl na schodišti na otázku příteli, co že to bylo za dámu, která ho na tak dlouho zaujala.

Přišel Divous a nemohl skrýt svou nespokojenost nad přítomností dam.
"Ženské mám doma," - byl totiž ženatý - "a sem chodím proto, abych mohl být sprostý. Tohle se mi ani trochu nelíbí! A ve společnosti, kde nemohu říct hovno, se mi také nelíbí!"

Nepřítel žen tu seděl s rezignovaným výrazem, jako obyčejně "připraven na nejhorší".

"Takové je přátelství se ženami; buď skončí láskou, nebo v nenávisti, stejně jako láska."


Nenávist žen vůči pornografii plyne namnoze ze snahy zneškodnit konkurenci na erotickém poli. Tam, kde mají ženy nějakou moc, je taky proto zrušena polygamie.

Není právě zátěž těhotenství určitým projevem iracionálního masochismu, přičemž ženy v porodnicích naříkají, že už nechtějí žádného chlapa ani vidět a pak znovu podstupují útrapy "požehnaného" stavu?

Žena je největší státotvorce. Zatímco muž myslí jen na kundu, žena myslí jen na založení základu státu - rodiny. Muži jsou bačkory, jimž ženy vládnou svými kundami. Každá žena ví nejlíp, jak přivést muže k "rozumu": Když "zlobí", tak ven z její ložnice! Po dlouhém půstu muž udělá ženě, co jí na očích uvidí, pod příslibem udobřovací mrdačky a ještě může té "dobrotilce" děkovat, že ho neudá pro znásilnění. Najít si jinou náhradu v jiné ženě si on pod hrozbou rozvodu, a s ním spojených tahanic o majetek a o děti, pěkně rozmyslí. Žena není ještě státem sdostatek oceněná. Muž vidí v ženě jen kundu s nožičkama, kdežto žena vidí v mužovi cisternu spermií; a to má pro tvorbu státu klíčový význam.


V životě můžete být buď genitální, anebo geniální. Všichni velcí myslitelé se stranili žen a vyhledávali samotu. Než zavřeli Sada do vězení, staral se jen o ženy a o svůj neukojitelný chtíč. Byl genitální. Teprve když ztratil svobodu, a tudíž i možnost milovat a týrat ženy, získal však paradoxně samotu, velkou pomocnici moudrosti, rázem zduchovněl, proměnil se, zniternil se, z povrchního floutka vyhledávajícího krátkodobé rozkoše se stal geniální, hlubokomyslný filosof, jenž už znal zlo tohoto světa z vlastního nitra.


Pozor na ženské! Ty křivochcalky jsou zkrátka křiváci! Lépe: vychcaný křiváci.


Již pohled na ženské tělo poučuje, že žena není určena ani k velikým duševním ani tělesným pracem. Nesplácí svůj dluh životu činěním, nýbrž trpěním, porodními bolestmi, péčí o dítě a poddanstvím muži, kterému má být družkou trpělivou a potěšující. Údělem ženy nejsou nejprudší strasti a slasti a projevy síly, její život má plynouti tišeji, klidněji a méně významně než život muže, aniž je při tom podstatně šťastnější nebo nešťastnější.


Žena za všech dob vydávala zákony, vládla, dělala, co se jí zlíbilo, propagovala náboženství, politikařila, podněcovala války, aranžovala náboženské pronásledování, ale většinou za zády svého nebohého muže, protože byla vždy zbabělá a falešná.


U ženy, a navíc u herečky, je ovšem jakákoli úvaha vždy povrchní a co do kvality a originality rovněž vždy sporná. Žena a filosofie, to je nesoulad, který se nerýmuje a který budí nanejvýš blahosklonné pousmání.


Vládne lůza - a ženské. Kvůli ženským už se také "upravují" dějiny, aby se v nich jevily lepší, chytřejší, rozumnější a významnější než ve skutečnosti. Dějiny tak dostávají poznenáhlu jakýsi ženský make-up, feministické mascaro. Naráz slyšíme, u čeho všeho byla ženská, co zařídila, co zavedla (ne co vyvedla a co zkazila), co podnítila, co objevila, co vybojovala, čemu velila, komu vládla atd., atd. Díky ženské kuchyni tak prý např. vznikla lidská inteligence, díky její povaze umění, dokonce filosofie! Díky ženské jsou prý na světě i různé vynálezy, objevy a podobné nesmysly. Nakonec se dočkáme ještě i tvrzení, že ženská objevila princip parního stroje při vaření v hrnci! No proč ne? Vždyť podobné absurdity slýcháme poslední dobou dost často. Tedy nic proti ženám - až na to, že žádná pitomá, ukdákaná blizna by v životě žádný parní stroj nevynalezla, ani kdyby jí kastrol jezdil po plotně jako lokomotiva a poklička lítala až ke stropu. Ta by se svým ječením zasloužila pouze o vynález vaty do uší, nic víc. Ve skutečnosti ženská figuruje v dějinách spíš jako překážka, jako obtíž, zátěž, jako zavazadlo navíc se samými tretkami, jako povrchnost sama, jako matka vulgárního materialismu a konzumerismu, jako hysterický, neopanovaný nerozum o sobě. Jediné, co ženská vynalezla, je náboženství. A to bohužel s úspěchem. Jinak byla v dějinách dosud její jediná zásluha pouze v tom, že se do ničeho vážného a mužného nepletla, nebo že jí to nebylo z přirozených příčin dovoleno. Genialita ženy spočívá v její úloze užitečné tiché služky, jako rodička, matka, jako objekt erotického zájmu. Dejte jí nějakou užitečnou práci někde stranou, u dětí, u prádla, u úklidu, kde může klevetit s ostatními ženskými - a bude spokojená a šťastná tím nízkým štěstím nízkých tvorů. To je její "parketa", to jí jde nejlépe, to ji baví, v tom se může realizovat dost a dost. Jenom ať nemá čas myslet! Z toho pošly v dějinách vždy největší hrůzy a revoluce. Nemají rozum ti, kdož ženským vnukají nereálné vyhlídky a touhy. Chtějí ženskou ovšem "osvobodit". Jenže od čeho, nebo koho? A hlavně: k čemu?


Související článek:
19. listopad - Mezinárodní den mužů
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm